ECLI:CZ:NS:2005:6.TDO.1493.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 1493/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 12. ledna 2005 o dovolání obviněného R. K., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 5. 2004, č. j. 10 To 104/2004-108, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 3 T 232/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Dovolání obviněný podal proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 5. 2004, č. j. 10 To 104/2004-108, jímž bylo podle §256 tr. ř. jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 14. 1. 2004, č. j. 3 T 232/2003-87, jako nedůvodné zamítnuto. Tímto rozsudkem byl obviněný uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. a podle §247 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců, přičemž výkon uloženého trestu byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené společnosti B.B. I., s. r. o., se sídlem N., B., škodu ve výši 10.125,-- Kč.
Podle skutkového zjištění se obviněný trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. dopustil tím, že „v přesně nezjištěné době od 28. března 2003 do 18. dubna 2003 v obci M., okres H. K. z pozemku přilehlého k domu č. odcizil a následně prodal nezjištěné osobě celkem nejméně 3 m3 ručně tesaných pískovcových kvádrů pocházejících z rozbořené zdi chléva u tohoto domu, čímž způsobil majiteli nemovitosti společnosti B.B. I., s. r. o., se sídlem N., škodu ve výši 10.125,-- Kč.“
Jako důvod dovolání obviněný uvedl dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Domnívá se, že posuzovaný skutek neměl být vůbec kvalifikován jako trestný čin. Namítl, že soudy výrok o vině učinily pouze na základě výpovědi svědka M. B. a svědka ing. J. H. Obviněný popírá, že by po nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí se zdí chléva jakkoli manipuloval, tedy že by ji rozebíral. Před nařízením výkonu rozhodnutí podle usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 22. 6. 2001, sp. zn. 18 E 2281/2001 započal s výstavbou nové zdi chléva z pískovcových kvádrů, které předtím musel odstranit. Stav chléva je rovněž popsán ve znaleckém posudku ing. J. H., a to na str. 7 pod bodem 2.1., v němž znalec uvádí, že se nachází v demoličním stavu. Obviněný je toho názoru, že výkon rozhodnutí se týkal prodeje nemovitostí, pískovcové kvádry však nemohly být do prodeje zahrnuty, protože již v době nařízení výkonu rozhodnutí nebyly ve zdi a nebyly součástí stavby. Jednalo se o samostatné movité věci nepodléhající exekuci. Podle §120 občanského zákoníku po oddělení od věci hlavní se součást, v daném případě pískovcové kvádry z rozpadlé zdi, stává samostatnou věcí, která jako taková může být samostatným předmětem občanskoprávního vztahu. Má za to, že nebylo prokázáno, že předmětná část pískovcových kvádrů byla součástí nemovitosti i po nařízení výkonu rozhodnutí. Tato otázka je přitom rozhodující pro posouzení vlastnického práva pískovcových kvádrů. S ohledem na to, že existují pochybnosti o tom, komu pískovcové kvádry patří, měl by soud postupovat v souladu se zásadou „in dubio pro reo“ a zprostit ho obžaloby. V závěrečném petitu navrhl, aby dovolací soud zrušil „v napadené části citovaný rozsudek, jakož i další rozhodnutí na něj obsahově navazující a přikázal věc Krajskému soudu v Hradci Králové, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.“
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve svém vyjádření k dovolání obviněného zaujal následující stanovisko. Dovolání obviněný sice podal s odkazem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti však v podstatě namítá neúplné dokazování spolu s vadným hodnocením provedených důkazů a z toho plynoucí závěr soudu o tom, že pískovcové kvádry byly ze zdi chléva vyjmuty až v době nařízení výkonu rozhodnutí prodejem předmětné nemovitosti. Za nesprávné obviněný pokládá de facto skutkové zjištění, že v době, kdy pískovcové kvádry prodal nezjištěnému zájemci, nebyly jeho vlastnictvím, nýbrž poškozeného. Skutkovými zjištěními, tak jak je učinily soudy nižších stupňů, pokud k nim tyto soudy dospěly v řádně vedeném trestním řízení způsobem neodporujícím zásadám formální logiky, je však dovolací soud vázán, neboť dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán toliko tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Žádná taková pochybení podle názoru státního zástupce zjištěna nebyla. Nesprávná skutková zjištění sama o sobě nemohou být důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř. Část dovolání sice směruje k výkladu ustanovení §120 občanského zákoníku, nicméně tuto vzhledem k tomu, že základní uplatněná námitka primárně brojí proti soudem učiněným skutkovým zjištěním, je třeba považovat za irelevantní. Z těchto důvodů státní zástupce navrhl, aby dovolání obviněného Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Navrhované rozhodnutí může v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinit v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud hodlal rozhodnout jinak, vyslovil státní zástupce podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit otázku, zda námitky obviněného naplňují po obsahové stránce zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Takto koncipovaný dovolací důvod vymezuje rámec, podle něhož lze úspěšně podat dovolání, jestliže zjištěný skutek byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin, ačkoliv nešlo o žádný trestný čin nebo šlo o jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán vinným. Z uvedeného plyne, že Nejvyšší soud musí zásadně vycházet ze skutkového zjištění učiněného v předcházejícím řízení, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost spadající do nalézacího řízení, nemůže se od učiněného skutkového zjištění odchýlit, a je tedy jím vázán (srov. usnesení Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Nejvyššímu soudu totiž nepřísluší v rámci daného dovolacího důvodu hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávat úplnost provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Proto s odkazem na tento dovolací důvod lze vytýkat toliko vady právní. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování atd. povahu právně relevantních námitek nemají. Jiné hmotně právní posouzení může záležet v posuzování okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Právní závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu. V jeho průběhu soudy nejprve musí zákonným způsobem důkazy provést, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu, jednotlivě i v jejich souhrnu, když výsledkem této jejich činnosti je zjištění skutkového stavu věci.
Zásah do skutkového zjištění lze připustit v rámci řízení o dovolání jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a současně, učiní-li dovolatel tento „nesoulad“, resp. nesprávnost předmětem dovolání (tedy právně relevantně jej namítne). V posuzované věci Nejvyšší soud vzal v úvahu i tuto alternativu, nicméně žádné pochybení v tomto směru neshledal.
Ačkoliv obviněný v dovolání zdůraznil, že v posuzované věci bylo nesprávně aplikováno ustanovení §120 občanského zákoníku, stěží lze tomuto názoru obviněného přisvědčit. Tvrdí-li, že byl zamítnut výslech dvou svědků, že soudy nezjistily, komu v daném okamžiku svědčí vlastnické právo k pískovcovým kvádrům, že s nimi nijak nemanipuloval a v této souvislosti se domáhá zproštění obžaloby, lze jednoznačně konstatovat, že námitky obviněného mají původ ve skutkovém zjištění (zejména v neúplnosti dokazování), s nímž se neztotožnil. Nejde tudíž o právní posouzení skutku, ani o otázku, která by mohla mít význam z hlediska hmotného práva. Odporují-li podle názoru obviněného výpovědi svědků M. B. a svědka ing. J. H. skutečnosti, i zde lze konstatovat, že toto tvrzení je výrazem toho, že obviněný nesouhlasí s tím, jak soudy jednotlivé důkazy hodnotily. Jinými slovy řečeno, byť otázka vlastnického práva je předběžnou otázkou při posuzování zákonného znaku „cizí věci“ skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák., v konkrétním případě je zjevné, že skutková zjištění jsou jiná, než uvádí obviněný. Svědek ing. J. H. (znalec z oboru ekonomiky, odvětví ceny o odhady nemovitostí) poskytl soudu odborné vyjádření. V něm uvedl, že z chléva bylo vybouráno 57 – 58 ks kvádrů o průměrném rozměru 0,06 m3 = 3,456 m3 , cca 7 – 8 ks bylo použito na opravu stávajících zdí, takže z chléva bylo odvezeno 50 ks x 0,06 m3 = 3 m3 pískovcových kvádrů. Tento závěr učinil na základě ohledání na místě samém, z archivních barevných fotografií, které byly založeny ve spise Okresního soudu v Hradci Králové, sp. zn. 18 E 2281/2001 (a byly součástí znaleckého posudku vypracovaného pro účely dražby), vycházel dále ze svých tehdejších poznámek, provedl konfrontaci se současným stavem, když výpočtem dospěl k celkové částce odvezených kvádrů ve výši 10.125,-- Kč. Uvedenou námitku tedy obviněný uplatnil pouze formálně, aniž by ji po obsahové stránce z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. materiálně naplnil. Jak z provedeného dokazování vyplývá, pískovcové kvádry ze zdiva chléva obviněný sám odboural. Nutno dodat, že do výroku o vině nebyla zahrnuta ta část pískovcových kvádrů, která byla použita pro zabezpečení stavby, aby nedošlo k samovolnému zřícení.
Nad rámec dovolání Nejvyšší soud pokládá za vhodné uvést, že shledal jistou nepřesnost v jiném směru, a to v tzv. skutkové větě výroku o vině. Objektivní stránka trestného činu je v popisu skutku vyjádřena toliko pojmem „odcizit“ a ne zcela přesně odpovídá zákonnému znaku „přisvojení si“ a „zmocnit se“. Tato nepřesnost nebyla odstraněna ani v odvolacím řízení. Nicméně se zřetelem k odůvodnění rozsudku je třeba uvést, že soudy vzaly za prokázané, že obviněný část pískovcových kvádrů ze zdi chléva odboural, a to v době, kdy nemovitost již nebyla jeho majetkem a uvedené množství pískovcových kvádrů prodal nezjištěné osobě. Jak konstatoval odvolací soud, obviněný věděl, že věc, se kterou nakládá je věcí cizí a pokud ji prodal, zmocnil se jí v úmyslu zbavit majitele věci dispozice nad věcí. Není pochyb, že pískovcové kvádry byly součástí zdiva chléva, nebyly tedy samostatnou věcí a byly předmětem ocenění a dražebního prodeje nemovitosti, s níž neměl oprávnění disponovat. Trestného činu se obviněný dopustil v úmyslu přímém podle §4 písm. a) tr. zák., spoléhaje na nepřehlednou situaci kolem polorozbořené stavby a pískovcových kvádrů na pozemku a vzhledem ke svým dluhům se chtěl alespoň částečně protiprávně obohatit. I když absence, resp. nedostatečné vyjádření objektivní stránky je jistou vadou popisu skutku, závěr o vině obviněného trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. nelze nikterak zvrátit a je patrný zejména z odůvodnění rozsudku. Otázku vlastnického práva totiž nelze oddělovat od skutkového zjištění. Lze proto uzavřít, že obviněný dovolání neopřel o námitky právní, nýbrž o námitky ryze skutkové, které z pohledu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemohou obstát.
S přihlédnutím ke skutečnostem shora uvedeným Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. ledna 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann