ECLI:CZ:NS:2005:6.TDO.375.2005.1
sp. zn. 6 Tdo 375/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. dubna 2005 dovolání podané obviněným J. L., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 11. 2004, sp. zn. 9 To 577/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 4 T 115/2001, a rozhodl takto:
I. Podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. se rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 11. 2004, sp. zn. 9 To 577/2004, zrušuje .
Současně se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Plzni přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 5. 8. 2004, sp. zn. 4 T 115/2001, byl obviněný J. L. uznán vinným trestným činem pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, 2 tr. zák., jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že „v přesně nezjištěné dny, nejspíše v měsíci únoru roku 1992 v rekreační chatě v D. L. u Ch. vykonal minimálně jeden dokonaný pohlavní styk s tehdy nezletilou D. G., nyní L., tehdy chovankyní D. d. P., která byla v této době vzhledem k uvažované pěstounské péči a v zájmu adaptace nezletilé v rodině, svěřována obviněnému a jeho manželce do péče, v důsledku čehož jmenovaná otěhotněla a dne 25. 11. 1992 porodila syna P. G., nyní L.“ Za to byl podle §242 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let.
O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obviněný J. L. a státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chebu, rozhodl Krajský soud v Plzni. Rozsudkem ze dne 4. 11. 2004, sp. zn. 9 To 577/2004, k odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o uloženém trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného odsoudil podle §242 odst. 2 tr. zák. a §40 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na jeden rok, jehož výkon podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu jednoho roku. Odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chebu jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Plzni podal obviněný J. L. prostřednictvím svého obhájce dovolání, v kterém uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel namítl, že soud prvého i druhého stupně nedostatečně vycházel z důkazu ve formě jeho výpovědi, v níž jakýkoliv podíl na protiprávním jednání vůči poškozené odmítl a stíhanou trestnou činnost v celém rozsahu popřel. V návaznosti na to dovolatel rozvedl konkrétní úvahy vztahující se k provedeným důkazům, zejména zdůraznil, že obsah jeho výpovědi je v přímém rozporu s obsahem výpovědi poškozené D. L., která je jediným přímým usvědčujícím důkazem. K tomu poznamenal, že poškozená napsala dopis, který je v rozporu s obsahem její výpovědi a ve kterém označila trestní oznámení vůči němu za lživé. Dále poukázal na to, že v přímém rozporu s výpovědí poškozené je výpověď svědkyně K. B., podle níž měla poškozená pohlavní styk s B. O. Podle dovolatele není poškozená obecně věrohodná, když její výpověď je zpochybněna nejen výpovědí svědkyně K. B., ale také závěry znaleckého posudku znalce PhDr. J. P., který uvedl, že poškozená nereferuje o skutečně prožitém, není věrohodná, má sklony k fabulaci a na její výpověď má značný vliv fantazijní produkce. Dále dovolatel poukázal na výpověď své manželky J. L., která mimo jiné uvedla, že se jí mimo jiné poškozená již v době těhotenství svěřila, že biologickým otcem P. L. je tehdejší chovanec D. d.v P. J. B. K tomu dodal, že obsah svědecké výpovědi J. L. koresponduje s výpovědí J. S., tehdejší ředitelky uvedeného d. d., podle níž podezření ve vztahu k biologickému otcovství k P. L. směřovalo vůči třem osobám, a to J. B., V. T. a B. O., kteří se svědkyni S. přiznali k intimním stykům s poškozenou v době rozhodné pro početí nezl. P. L. V souvislosti s tím dovolatel zdůraznil, že se soud prvého stupně nevypořádal s tím, že J. B. byl pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Chebu odsouzen pro trestný čin pohlavního zneužívání, přičemž v průběhu tohoto dalšího trestního řízení se doznal k tomu, že měl intimní styky s poškozenou v době rozhodné pro početí nezl. P. L. Dovolatel se rovněž vyjádřil k výpovědi svědkyně D. P., kterou označil za obecně nevěrohodnou (a tento závěr blíže odůvodnil) a její výpověď za nepodstatnou pro otázku viny v posuzované trestní věci. Stanovisko zaujal též k závěrům znaleckého posudku znalce RNDr. J. B., z něhož vycházel soud při rozhodování o vině a který určil pravděpodobnost domněnky biologického otcovství dovolatele k nezl. P. L. na 99,9999 %. Připustil, že procento domněnky jeho biologického otcovství ke jmenovanému nezl. je značně vysoké, současně ale uvedl, že sám znalec připustil, že současné možnosti při zpracování znaleckých posudků nejsou takové, aby bylo možno vyloučit jakoukoliv pochybnost a dospět k naprosto jednoznačnému (100%) závěru. Může tedy existovat, byť krajně nepravděpodobná varianta, že otcem nezl. P. L. je osoba odlišná od obviněného. Podle dovolatele se soudy obou stupňů nedostatečně vypořádaly jednak s uvedenou možností biologického otcovství jiné osoby, jednak s taktéž výjimečnou variantou biologického otcovství dovolatele avšak formou početí jiným způsobem, než intimním stykem mezi ním a poškozenou.
Dovolatel dále poznamenal, že mu uplatněný dovolací důvod nedává možnost odchýlit se od námitek uplatněných v podaném odvolání a nepřipouští změny skutkových zjištění, resp. odlišné hodnocení skutkových zjištění. Deklaroval pak, že tedy vychází ze stávajících skutkových zjištění soudu prvého i druhého stupně a dovoláním směřuje výhradně ke zpochybnění hmotně právního posouzení skutkových zjištění vyplývajících z dokazování. V návaznosti na to konstatoval skutkovou podstatu trestného činu pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, 2 tr. zák. a zdůraznil, že uznání viny podle tohoto zákonného ustanovení je nesprávné, neboť skutková zjištění „na základě hodnocení soudy obou stupňů“ toto hmotně právní posouzení nepřipouští. Hmotně právní posouzení použitím právní kvalifikace podle §242 odst. 1, 2 tr. zák., tedy uznání viny pro jednání formou přímého úmyslu směřujícího ke zneužití závislé osoby, nemá oporu ve skutkových zjištěních nalézacího a odvolacího soudu. K tomu dodal, že ve prospěch obhajoby svědčí fakt, že byly provedeny všechny důkazy k odstranění pochybností, avšak ani při provedení všech dostupných důkazů a při správném hodnocení těchto důkazů nebylo možné vinu uznat. Shrnul pak, že nesprávnost hmotně právního posouzení spočívá v uznání viny bez faktického naplnění všech znaků skutkové podstaty stíhaného trestného činu, především pak subjektivní stránky, kdy přichází v úvahu pouze zavinění ve formě přímého úmyslu. „Subjektivní stránka v jednání odsouzeného neexistuje, nemohla být tedy ani prokázána zákonným a procesně použitelným způsobem dokazování a v konečném důsledku tak nemůže být základem pro rozhodnutí o vině.“ Podle jeho návrhu by měly být provedeny listinné důkazy, a to spisy Okresního soudu v Chebu sp. zn. 4 T 115/2001 a Krajského soudu v Plzni sp. zn. 9 To 577/2004.
V závěru svého dovolání dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 11. 2004, sp. zn. 9 To 577/2004, a předcházející rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 5. 8. 2004, sp. zn. 4 T 115/2001.
K dovolání obviněného se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). V prvé řadě vyložil podstatu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že v jeho rámci nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění, popř. nesprávnost hodnocení důkazů soudy a zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění by přicházel v úvahu pouze v případě, že právní posouzení věci by bylo v extrémním rozporu s provedenými důkazy. V souvislosti s tím konstatoval, že velká část dovolacích námitek směřuje proti hodnocení důkazů soudy a dovolatel jimi prosazuje vlastní skutkovou verzi podle níže k pohlavnímu styku mezi ním a poškozenou vůbec nedošlo. Tyto námitky uvedenému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají. Státní zástupce k tomu dodal, že zjištění podle kterého je obviněný s pravděpodobností na 99,9999 % otcem nezl. P. G., nyní L., umožňuje bez důvodné pochybnosti učinit závěr, že v době rozhodné pro početí jmenovaného nezl. měl obviněný s jeho matkou – poškozenou D. G., nyní L., pohlavní styk formou soulože. Pod deklarovaný dovolací důvod však lze podle státního zástupce podřadit námitku, podle níž nemá ve skutkových zjištěních oporu závěr o existenci zákonného znaku ustanovení §242 odst. 2 tr. zák. „zneužívaje její závislosti“. Tuto námitku označil za důvodnou. Naplnění znaku „zneužití závislosti„ předpokládá stav, kdy poškozená osoba je v určitém směru odkázána na pachatele, tím je omezena svoboda jejího rozhodování a právě tohoto nedostatku úplné svobody pachatel zneužívá k realizaci svých záměrů. Zneužití závislosti musí být vždy úmyslné, byť dovolateli nelze přisvědčit v tom, že by se muselo jednat pouze o přímý úmysl na straně pachatele. Samotná skutečnost, že poškozená je osobou svěřenou dozoru pachatele (další znak kvalifikované skutkové podstaty podle §242 odst. 2 tr. zák.) k naplnění formálních znaků uvedené kvalifikované skutkové podstaty nepostačuje a nelze z ní automaticky vyvozovat též existenci znaku zneužití závislosti. O zneužití závislosti by nešlo v případě, kdyby poškozená osoba mladší 15-ti let svěřená dozoru pachatele souhlasila s pohlavním stykem zcela dobrovolně. Ze skutkových zjištění popsaných v tzv. skutkové větě (rozsudku soudu prvního stupně) vyplývá, že poškozená D. G., nyní L., byla osobou svěřenou dozoru obviněného. Naproti tomu zde nejsou ani v základních rysech uvedeny skutkové okolnosti, ze kterých by vyplývalo, že by obviněný tohoto vztahu využil k realizaci svého záměru vykonat na poškozené soulož a že by poškozená přivolila k pohlavnímu styku právě v důsledku omezené svobody rozhodování vyplývající z její závislosti na obviněném. Žádná skutková zjištění ohledně okolností, za kterých došlo k pohlavnímu styku mezi obviněným a poškozenou, neobsahují ani odůvodnění soudních rozhodnutí. Skutková zjištění popsaná v tzv. skutkové větě (rozsudku soudu prvého stupně) ve spojení se skutkovými zjištění obsaženými v odůvodnění soudních rozhodnutí odpovídají toliko znakům trestného činu pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák. Soudy obou stupňů se navíc věcí blíže nezabývaly z hlediska existence materiálních podmínek §88 odst. 1 tr. zák., přičemž některé úvahy odvolacího soudu uvedené v souvislosti s rozhodováním o trestu existenci těchto podmínek spíše zpochybňují. Státní zástupce ještě podotkl, že v případě právní kvalifikace jednání obviněného toliko podle §242 odst. 1 tr. zák. by trestní stíhání bylo nepřípustné z důvodu §11 odst. 1 písm. b) tr. ř. v důsledku uplynutí pětileté doby promlčení podle §67 odst. 1 písm. c) tr. zák., neboť s ohledem na opožděné oznámení věci poškozenou došlo ke sdělení obvinění až v dubnu roku 2001 a obviněný v mezidobí žádný jiný trestný čin nespáchal. Vzhledem k těmto skutečnostem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 11. 2004, sp. zn. 9 To 577/2004 a podle §265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání vyslovil souhlas i pro případ jiného, než výše navrhovaného rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání.
Dovolání je z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. přípustné, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, když soud rozhodl ve druhém stupni, přičemž směřuje proti rozsudku, který lze podřadit pod ustanovení §265a odst. 2 písm. a) tr. ř.
Obviněný J. L. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V posuzované věci podstatná část námitek směřuje do oblasti skutkových zjištění. Dovolatel totiž napadá způsob, jakým soudy hodnotily provedené důkazy, a jejich skutková zjištění, přičemž rozvádí své hodnotící úvahy vztahující se k jednotlivým důkazům a v návaznosti na to prosazuje vlastní skutkové závěry. Stručně řečeno, zpochybňuje zjištění, že by se dopustil skutku tak, jak je popsán ve výroku rozsudku soudu prvého stupně. Pokud by bylo dovolání podáno pouze z těchto důvodů, musel by je Nejvyšší soud odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Dovolatel však také namítl, že skutek soudy zjištěný byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, 2 tr. zák. Takovou námitku je třeba označit z pohledu uplatněného dovolacího důvodu za právně relevantní.
Trestného činu pohlavního zneužívání se podle §242 odst. 1, 2 tr. zák. dopustí ten, kdo vykoná soulož s osobou mladší než patnáct let, nebo kdo takové osoby jiným způsobem pohlavně zneužije, spáchá-li tento čin na osobě svěřené jeho dozoru, zneužívaje její závislosti.
K vyšší trestnosti trestného činu pohlavního zneužívání podle odst. 2 ustanovení §242 tr. zák. se vyžaduje, aby byly současně splněny dva znaky – jednak spáchání popsaného jednání na osobě svěřené dozoru pachatele, jednak zneužití její závislosti.
O osobu svěřenou dozoru pachatele jde tehdy, jestliže má pachatel právo a povinnost na ni dohlížet a bdít nad ní.
Zneužití závislosti osoby svěřené dozoru pachatele znamená, že tato osoba mladší než patnáct let dá pachateli souhlas k souloži nebo k jinému pohlavnímu zneužití pod určitým psychickým nátlakem. Naplnění tohoto znaku předpokládá stav, kdy poškozená osoba je v určitém směru odkázána na pachatele a tím je omezena svoboda jejího rozhodování. Právě tohoto nedostatku úplné svobody pachatel využívá k realizaci svých záměrů (viz rozhodnutí č. 28/1985 Sb. rozh. tr.). Z povahy věci vyplývá, že zneužití závislosti je vždy úmyslné.
Podle skutkových zjištění soudu prvého stupně potvrzených soudem druhého stupně a vyjádřených v tzv. skutkové větě rozsudku nalézacího soudu dovolatel „v přesně nezjištěné dny, nejspíše v měsíci únoru roku 1992 v rekreační chatě v D. L. u Ch. vykonal minimálně jeden dokonaný pohlavní styk s tehdy nezletilou D. G., nyní L., tehdy chovankyní D. d. P., která byla v této době vzhledem k uvažované pěstounské péči a v zájmu adaptace nezletilé v rodině, svěřována obviněnému a jeho manželce do péče, v důsledku čehož jmenovaná otěhotněla a dne 25. 11. 1992 porodila syna P. G., nyní L.“
Z těchto skutkových zjištění lze se zřetelem k výše uvedeným teoretickým východiskům dovodit, že dovolatel vykonal soulož s osobou mladší patnácti let a tento čin spáchal na osobě svěřené jeho dozoru. Nelze z nich však učinit závěr, že obviněný zneužil závislosti poškozené. Nejsou zde totiž popsány žádné okolnosti, z nichž by vyplývalo, že by poškozená přivolila k pohlavnímu styku právě v důsledku omezené svobody rozhodování vyplývající z její závislosti na obviněném, okolnosti, které by vyjadřovaly jistý psychický nátlak obviněného vůči poškozené, v důsledku něhož by se souloží souhlasila, čehož by obviněný využil k uskutečnění svého záměru. Skutková zjištění týkající se pohlavního styku mezi obviněným a poškozenou naplňující znak zneužití závislosti poškozené neobsahují ani odůvodnění soudních rozhodnutí. Se zřetelem k těmto skutečnostem je nutno uzavřít, že popsaný skutek by bylo možno podřadit „pouze“ pod ustanovení §242 odst. 1 tr. zák.
Nad rámec těchto skutečností pak je třeba (rovněž v souladu s názorem státního zástupce) konstatovat, že soud prvého ani druhého stupně se patřičně nezabýval při právní kvalifikaci předmětného skutku podle §242 odst. 1, 2 tr. zák. ustanovením §88 odst. 1 tr. zák. vymezujícím požadavek materiálního přístupu k použití kvalifikované skutkové podstaty trestného činu.
Nejvyšší soud proto shledal dovolání obviněného J. L. důvodným. Za tohoto stavu podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 11. 2004, sp. zn. 9 To 577/2004, zrušil, a současně zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Plzni přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Věc se tak vrací do stadia odvolacího řízení, kdy bude třeba rozhodnout o řádném opravném prostředku. V novém řízení se Krajský soud v Plzni bude muset věcí znovu zabývat, a to v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu, přičemž při svém rozhodování bude vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším soudem při výkladu relevantních hmotně právních otázek (§265s odst. 1 tr. ř.).
V podstatě jde o to, že bude muset znovu rozhodnout o odvolání obviněného J. L. a státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chebu proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně. Nezjistí-li přitom na základě provedených důkazů skutkové okolnosti podmiňující naplnění znaku „zneužívaje její závislosti“ podle odst. 2 ustanovení §242 tr. zák., bude povinen posoudit otázku promlčení trestního stíhání obviněného (se zřetelem k tomu, že stíhaný skutek by za naznačené situace přicházelo v úvahu kvalifikovat, jak shora uvedeno, jako trestný čin pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák., a vzhledem k tomu, kdy došlo ke sdělení obvinění).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. dubna 2005
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Veselý