ECLI:CZ:NS:2005:6.TDO.439.2005.1
sp. zn. 6 Tdo 439/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. dubna 2005 o dovolání, které podal obviněný L. N., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. P., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 11. 2004, sp. zn. 5 To 702/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 70 T 105/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 9. 2004, sp. zn. 70 T 105/2004, byl obviněný L. N. uznán vinným tím, že
„1.v přesně nezjištěný den v měsíci říjnu 2003 v době kolem 03.00 hod. v O. – P., v prostoru před výtahem v domě, nečekaně přistoupil k P. D. a strčil ji ramenem do těla tak prudce, že zavrávorala a narazila tělem na stěnu a v tom okamžiku jí vytrhl kabelku z ruky, v ní peněženku, doklady poškozené, parfém a finanční hotovost ve výši 3.500,- Kč, čímž poškozené P. D. způsobil celkovou škodu ve výši 4.450,- Kč,
přestože byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 9. 2000 sp. zn. 71 T 141/2000 uznán vinným mimo jiné pro trestný čin krádeže dle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zákona a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn dne 11. 8. 2003 přesto opět,
2.v době od 00.15 hod. do 05.00 hod. dne 9. 2. 2004 v O. – P., po předchozím vypáčení okna, vnikl do místnosti kanceláře restaurace F., odkud odcizil příruční kovovou pokladničku v hodnotě 500,- Kč s finanční hotovostí 16.740,- Kč, přičemž poškozením okna způsobil majitelce restaurace A. P. další škodu ve výši 400,- Kč,
3.v době od 9.30 hod. do 10.30 hod. dne 9. 2. 2004 v O. – P. ve dvorní části objektu O., po předchozím vyháčkování mechanismu zámku levých předních dveří, vnikl do motorového vozidla C. B., odkud odcizil plastový černý kufřík, firemní razítko, osobní doklady a doklady k vozidlu, finanční hotovost ve výši 4.500,- Kč, čímž M. L. způsobil celkovou škodu ve výši 4.950,- Kč,
4.v době od 10.00 hod. do 14.00 hod. dne 9. 2. 2004 v O. – P. na parkovišti v blízkosti menzy V. O., nezjištěným způsobem vnikl do nákladního prostoru řádně uzamčeného motorového vozidla zn. C. B., odkud odcizil finanční hotovost a to 110 EUR a 1.500,- SK v přepočtu celkem 4.881,85 Kč, pánský černý kufřík, koženou taštičku, firemní razítka, databanku zn. C., kalkulačku zn. C., kapesní nůž, A., dioptrické brýle, klíče od garáže a vozidla, doklady a písemnosti, čímž V. M. způsobil další škodu ve výši 6.140,- Kč,
5.v době od 15.45 hod. do 15.50 hod. dne 18. 2. 2004 v O. – P. před domem po předchozím rozbití skleněné výplně okna pravých zadní dveří vnikl do vozidla F. T., uživatele M. M., odkud odcizil notebook D., DVD přehrávač, transportní kufřík, razítko firmy v celkové hodnotě 26.850,- Kč, přičemž poškozením vozidla způsobil majiteli vozidla L. T., a. s., další škodu ve výši 1.070,- Kč,
6.v době od 20.30 hod. do 23.00 hod. dne 23. 2. 2004 v O. – P. na parkovišti před budovou základní školy, po předchozím rozbití trojúhelníkového okna zadních dveří, vnikl do osobního motorového vozidla zn. Š. F. odkud odcizil koženou tašku, poznámkové bloky v celkové hodnotě 880,- Kč ke škodě J. K. přičemž poškozením vozidla byla způsobena T. M., s. r. o., škoda ve výši 880,- Kč,
7.v době od 18.00 hod. do 18:45 hod. dne 25. 2. 2004 v O. – P. v blízkosti budovy základní školy, po předchozím páčení dveří a následném rozbití skleněné výplně levých zadních dveří, vnikl do motorového vozidla O. A., odkud odcizil pánskou hnědou tašku, firemní razítko, databanku zn. C., sportovní modrou tašku, 8 ks plat vzorníků opasků, kožené a nylonové opasky, příslušenství k mobilním telefonům v celkové hodnotě 58.501,- Kč, přičemž poškozením vozidla způsobil J. S. další škodu ve výši 1.650,- Kč
8. v době od 16.40 hod. do 16.45 hod. dne 29. 2. 2004 v O. – P. na parkovišti poblíž budovy V. O., nezjištěným způsobem vnikl do řádně uzamčeného motorového vozidla V. P., majitele Ing. J. T., odkud k jeho škodě odcizil batoh, mobilní telefon zn. E. sportovní oblečení v celkové hodnotě 2.350,- Kč a ke škodě Ing. P. M., sportovní tašku, sportovní a společenskou obuv, pánské oblečení, plavecké brýle, kosmetické prostředky, peněženku, termoprádlo, osobní doklady v celkové hodnotě 7.300,- Kč,
9.v době od 16.00 hod. do 19.00 hod. dne 2. 3. 2004 v O. – P. na parkovišti před domem, nezjištěným způsobem vnikl do řádně uzamčeného motorového vozidla zn. Š. F., odkud odcizil plastový kufřík, kombinačky, zkoušečky, lupu, kalkulačku, 3 ks šroubováku v celkové hodnotě 350,- Kč, ke škodě uživatele vozidla J. S., přičemž odcizením detektoru plynu, račny, teploměru, termostatů, pájek a montážních listů, způsobil firmě P. se sídlem S. V. na O. celkovou škodu ve výši 8.077,- Kč,
10.v době od 14.30 hod. do 16.30 hod. dne 2. 3. 2004 ve V. před domem, vnikl přes oplocení na pozemku rodinného domu a zde po předchozím vyháčkování mechanismu zámku dveří, vnikl do motorového vozidla Š. F. C., odkud odcizil koženou tašku, firemní razítko, dvě kalkulačky, peněženku, smlouvy Č. s., a. s., manuál ke smlouvám, platební lístky na jméno RNDr. V. V., čímž Ing. Z. V. způsobil celkovou škodu ve výši 1.660,- Kč,
11.v době od 8.15 hod. do 8.25 hod. dne 5. 3. 2004 v O. – P. na parkovišti u domu, po předchozím rozbití skleněné výplně pravých předních dveří, vnikl do motorového vozidla zn. Š. O., odkud odcizil platební karty K., a. s. a Č., a. s., identifikovatelné podle jména a čísla, dámskou tašku, dámskou peněženku, dioptrické brýle, parfém, doklady a písemnosti, finanční hotovost ve výši 400,- Kč, mobilní telefon a notebook I., čímž K. T., způsobil škodu ve výši 10.800,- Kč a další škodu poškozením vozidla ve výši 1.220,- Kč,
12. v době od 11.30 hod. do 14.00 hod. dne 6. 3. 2004 v O. – M. ve dvorní části domu, po předchozím rozlomení zámku levých předních dveří, vnikl do motorového vozidla tovární značky Š. F. C., odkud odcizil sportovní batoh, pánské a dívčí a dětské oblečení, kalkulačky zn. C., koženkovou tašku s nářadím v celkové hodnotě 5.310,- Kč ke škodě uživatele vozidla J. D., přičemž poškozením vozidla vznikla jeho majiteli R. F. S., a. s. , škoda ve výši 630,- Kč,
13.v blíže nezjištěné době dne 9. 3. 2004 v O. – M. v ubytovně M., ukrýval na pokojích, které užíval společně s I. B., věci, kdy z jejich charakteru a množství, např. 7 ks různých šroubováků, 8 ks kleští, 5 ks kalkulaček, 7 batohů vše v hodnotě nejméně 8.425,- Kč, jež byly vydány dne 9. 3. 2004 orgánům Policie ČR, si byl vědom, že pocházejí z trestné činnosti dosud nezjištěné osoby.“
Skutek popsaný v bodě 1. byl kvalifikován jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., skutek popsaný v bodě 2. – 12. jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., jednání popsané v bodě 2., 5., 6., 7., 11., 12. jako trestný čin poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., jednání uvedené v bodě 10. jako trestný čin porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zák., jednání uvedené v bodě 11. jako trestný čin neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. Skutek uvedený v bodě 13. byl posouzen jako trestný čin podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák.
Za tyto trestné činy byl obviněný L. N. odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným M. L. částku ve výši 4.950,- Kč, V. M. částku ve výši 2.640,- Kč, Ing. Z. V. částku ve výši 1.660,- Kč a K. T. částku ve výši 12.020,- Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození J. S. a J. D. odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný L. N., rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 19. 11. 2004, sp. zn. 5 To 702/2004, jímž toto odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek Okresního soudu v Ostravě tak nabyl právní moci dne 19. 11. 2004 [§139 odst. 1 písm. b) cc) tr. ř.].
Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný L. N. prostřednictvím svého obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel namítl, že vyšetřování ani hlavní líčení před Okresním soudem v Ostravě nepotvrdilo, že by se dopustil trestných činů, tak jak jsou popsány v napadeném rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě. Vyjádřil přesvědčení, že soudy obou stupňů nesprávně právně posoudily jeho jednání popsané v bodě 1. obžaloby jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., přestože toto jednání mělo být posouzeno jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 tr. zák., neboť (dovolatel) rozhodně popírá, že by se ve vztahu k poškozené P. D. dopustil jakéhokoliv násilí, konkrétně, že by do poškozené strčil. Dovolatel zmínil jednotlivé svědecké výpovědi poškozené Petry D., učiněné v průběhu trestního řízení, přičemž uvedl, že poškozená se v době incidentu vracela ve tři hodiny ráno z baru, kde údajně pracovala jako barmanka a sama vypověděla, že byla u výtahu v domě, kde bydlí opřena jednou rukou o zeď. V návaznosti na to poznamenal, že „dnes již asi nebude možné zjistit, v jakém stavu se tehdy poškozená dopravila domů.“ Dále poukázal na výpověď matky poškozené R. D., které se (poškozená) nesvěřila s tím, že by vůči ní bylo užito nějakého násilí. Dovodil pak, že je nutno věřit jeho výpovědi a výpovědi uvedené svědkyně, kteří shodně popisují celou událost tak, že k žádnému násilí nedošlo. K tomu dodal, že „vzhledem k tomu, že obžalovaný a svědkyně R. D. neměli za sebou noční náročnou práci v baru tak jako poškozená, je nutno věřit jim, zejména matce poškozené.“ Dovolatel dále namítl, že řízení před soudem prvého i druhého stupně opakovaně navrhoval doplnění dokazování výslechem A. Č., O. – P., která by se jako kamarádka poškozené mohla vyjádřit k tomu, jak jí poškozená popsala odcizení kabelky. V návaznosti na výše uvedené vyjádřil přesvědčení, že jak soud prvého stupně, tak odvolací soud „nesprávně zjistily skutkový stav, nesprávně právně posoudily skutek uvedený v bodě 1. obžaloby a tím porušily ust.§2 odst. 5 trestního řádu (zejména tím, že nebyl proveden výslech svědkyně Č.) a též porušily ust. §2 odst. 6 trestního řádu zejména tím, že pečlivě neuvážily všechny okolnosti případu jednotlivě i v jejich souhrnu.“ Ke skutkům popsaným pod body 2. až 13. obžaloby i rozsudku Okresního soudu v Ostravě dovolatel namítl, že neexistuje jediný důkaz, na základě kterého by bylo možné učinit závěr, že se těchto skutků dopustil. Navíc výpověď svědka H. P. při hlavním líčení týkající se jednání popsaného pod bodem 7. obžaloby (odcizení vzorníku opasků) podle jeho slov prokazuje, že „to nebyl obžalovaný, kdo opasky nabízel k prodeji.“ K tomu dovolatel dodal, že i samotné státní zastupitelství v obžalobě uvedlo, že vyhodnocením některých zajištěných stop nebyly zjištěny žádné skutečnosti, jež by vedly k ustanovení osoby pachatele. V návaznosti na výše uvedené pak vyjádřil přesvědčení, že soudy obou stupňů „nesprávně zjistily skutkový stav, nesprávně právně posoudily body 2 až 13 rozsudku Okresního soudu v Ostravě a tím porušily ust. §2 odst. 6 trestního řádu zejména tím, že pečlivě neuvážily všechny okolnosti případu jednotlivě i v jejich souhrnu.“
V závěru dovolání proto dovolatel navrhl, aby dovolací soud „usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 3 To 750/2001 ze dne 15. ledna 2002 zrušil a sám rozhodl rozsudkem tak, že odsouzeného uzná vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. d), e) tr. zákona (a to za skutek uvedený v bodě 1. obžaloby) a uloží mu trest odnětí svobody v horní polovině zákonné trestní sazby.“
K dovolání obviněného se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Poté, co zrekapituloval námitky dovolatele, konstatoval, že se jedná o stejné námitky, jaké dovolatel uplatnil v odvolání proti rozsudku soudu prvého stupně, jakož i v rámci dřívější obhajoby, přičemž meritornímu rozhodnutí nevytýká žádnou konkrétní vadu v právním hodnocení zjištěných skutkových okolností a závěry o své nevině opírá výlučně o odlišný výklad důkazní situace, než k jakému dospěly soudy obou stupňů. K výše uvedenému dodal, že zjištění, zda obviněný svým jednáním naplnil znaky skutkových podstat uvedených trestných činů, soudy věnovaly náležitou pozornost a dospěly ke správným skutkovým závěrům. Popis skutků a jejich odůvodnění obsahuje všechny zákonné znaky skutkových podstat těchto trestných činů. Uvedl dále, že rozhodnutí o vině (v bodě 1. výroku rozsudku) soud opřel zejména o svědeckou výpověď poškozené P.D., která uvedla, že do ní obviněný silně strčil, až upadla na dveře výtahu, a v tom okamžiku jí obviněný vytrhl z ruky kabelku a z místa utekl, přičemž tento popis skutku plně odpovídá zvolené právní kvalifikaci. Obdobně i v případě další trestné činnosti, kterou byl obviněný uznán vinným, soud svá skutková zjištění opřel vedle řady svědeckých výpovědí zejména o skutečnost, že u obviněného byla zajištěna řada věcí pocházející z předmětné trestné činnosti, přičemž se mnohdy jednalo o věci, které u sebe mohl mít pouze přímý pachatel této trestné činnosti. V návaznosti na výše uvedené státní zástupce konstatoval, že napadená rozhodnutí netrpí žádnou vadou, kterou by bylo nutné odstranit cestou dovolání, které jako mimořádný opravný prostředek není dalším odvoláním, ale slouží toliko k nápravě závažných procesních a hmotně právních vad taxativně vymezených v §265b tr. ř. Ač obviněný formálně uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jeho námitky vůči právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení fakticky nesměřují, ale vytýkají toliko nesprávnost hodnocení důkazů a napadají tak primárně správnost zjištěného skutkového stavu. Takové námitky však uplatněný dovolací důvod nenaplňují. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání je z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest.
Obviněný L. N. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném tímtéž zákonným ustanovením.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále, jak již shora naznačeno, zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod (resp. konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno) lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení, jehož existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky směřují primárně do oblasti skutkových zjištění. Dovolatel totiž v prvé řadě namítá neúplnost dokazování, nesprávné hodnocení provedených důkazů a vadnost skutkových zjištění, k nimž soudy dospěly. Nenamítá rozpor mezi shora uvedeným popisem skutků (vykonanými skutkovými závěry) a soudy užitou právní kvalifikací ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení soudy zjištěných skutkových okolností. Teprve sekundárně, v návaznosti na tyto argumenty a na základě vlastní verze skutkového stavu věci odlišné od zjištění učiněných soudem prvního stupně potvrzených soudem odvolacím, a to pouze v případě skutku popsaného pod bodem 1. výroku rozsudku nalézacího soudu, dovozuje nesprávné právní posouzení skutku jako trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. s tím, že podle jeho názoru šlo toliko o trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 tr. zák. Pokud jde o další část rozsudku soudu prvního stupně (v souvislosti s usnesením odvolacího soudu), pak zpochybňuje závěr, podle něhož byl pachatelem zde popsaných skutků (neuplatňuje žádné konkrétní hmotně právní argumenty).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolatelem ve skutečnosti spatřován v porušení základních procesních zásad vymezených zejména v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. (jak ostatně v dovolání výslovně uvedl), jehož důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení věci. Dovolání tak uplatnil na procesním a nikoli hmotně právním základě. Jeho námitky proto pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze.
K tomu je třeba zdůraznit, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. povinen odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž ovšem obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení dovolatelem formálně odkazováno.
Z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod a mezinárodněprávními instrumenty je pak nutno poukázat na to, že žádný z těchto právních aktů neupravuje právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva, stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. dubna 2005
Předseda senátu
JUDr. Vladimír Veselý