ECLI:CZ:NS:2005:6.TDO.67.2005.1
sp. zn. 6 Tdo 67/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. ledna 2005 o dovolání, které podal obviněný Ing. J. P., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. 6 To 141/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 2 T 101/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá :
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 27. 1. 2004, sp. zn. 2 T 101/2003, byl obviněný Ing. J. P. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák., jehož se podle rozsudku dopustil tím, že
„1/ dne 15. 5. 2000 ve V. p. P., okres B., jako generální ředitel a. s. L. uzavřel s s. r. o. A. kupní smlouvu na výrobu a prodej formy pro výlisek „Blatník“ za částku 810.000,- Kč a DPH, avšak a. s. L. formu sama nevyrobila a na její výrobu byla uzavřena dne 19. 5. 2000 smlouva o dílo č. s a. s. C. s., přičemž ve smlouvě byla současně sjednaná výhrada vlastnického práva a. s. Ch. s. k této formě až do úplné úhrady ceny díla ve výši 800.000,- Kč a DPH, kdy poté, co a. s. Ch. s. předala tuto formu a. s. L. a poté, co s. r. o. A. uhradila kupní cenu, nechal ke dni 29. 9. 2000 převést vlastnická práva k této formě na s. r. o. A. přesto, že a. s. L. uhradila a. s. Ch. s. na cenu díla pouze zálohu ve výši 50.000,- Kč a vlastníkem formy vzhledem k výhradě vlastnického práva a neuhrazení ceny díla tedy byla stále a. s. Ch. s., čímž a. s. Ch. s. způsobil škodu ve výši 926.000,- Kč,
2/ 26. 10. 2000 ve V. p. P., okres B., poté co a. s. L. uzavřela dne 1. 2. 2000 s a. s. Ch. s. smlouvu o dílo č. na výrobu formy pro výlisek „kryt báze“, v níž byla současně sjednána výhrada vlastnického práva a. s. Ch. s. k této formě až do úplné úhrady ceny díla ve výši 470.000,- Kč a DPH a poté, co a. s. Ch. s. dne 13. 9. 2000 předala vyrobenou formu a. s. L. uzavřel jako generální ředitel a. s. L. kupní smlouvu na výrobu a prodej shodné formy za částku 460.000,- Kč a DPH s s. r. o. A., přičemž a. s. L. tuto formu sama nevyráběla a ke dni 26. 3. 2001, kdy s. r. o. A. uhradila kupní cenu dle smlouvy, nechal na s. r. o. A. převést vlastnické právo k formě pro výlisek „Kryt báze“ vyrobené a. s. Ch. s. přesto, že a. s. L. neuhradila na cenu o dílo a. s. Ch. s. ničeho a vlastníkem formy vzhledem k výhradě vlastnického práva a neuhrazení ceny díla tedy byla stále a. s. Ch. s., čímž a. s. Ch. s. způsobil škodu ve výši 573.400,- Kč.“
Podle §248 odst. 3 tr. zák. byl obviněný za tento trestný čin odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců, jehož výkon mu byl podle §60a odst. 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu tří let, přičemž nad obviněným byl současně podle §60a odst. 1 tr. zák. vysloven dohled. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené Ch. s. a. s. částku 1.499.400,- Kč. Podle §60a odst. 3 tr. zák. byla obviněnému uložena povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil.
O odvolání obviněného Ing. J. P. proti shora citovanému rozsudku rozhodl Krajský soud v Ostravě. Rozsudkem ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. 6 To 141/2004, podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. ř. spáchaným tím, že
„1/ dne 15. 5. 2000 ve V., okres B., jako generální ředitel L. n. h., a. s. V. p. P., uzavřel se společností A., spol. s r. o. R. V. kupní smlouvu na výrobu a prodej formy výlisek „blatník“ za částku 976.000,- Kč včetně DPH s tím, že kupující se dle článku I. kupní smlouvy č. stává vlastníkem formy po úplném zaplacení kupní ceny ve smyslu článku III., takto nechal převést vlastnická práva k této formě na společnost s. r. o. A., avšak L. n. h., a. s. formu samy nevyrobily a na její výrobu byla uzavřena dne 1. 5. 2000 Smlouva o dílo č. s Ch. s., a. s., Ch., a v rozporu s touto smlouvu o dílo, kde přičemž ve Smlouvě o dílo byla současně sjednána výhrada vlastnického práva a. s. pro a. s. Ch. s. k této formě, až do úplné úhrady ceny díla ve výši 800.000,- Kč včetně DPH, přestože s. r. o. A., spol. s r. o., zaplatila kupní cenu 29. 9. 2000 v plné výši, ze strany L. n. h., a. s. byla provedena Ch. s., a. s. toliko platba zálohově a následně zápočtem celkovou částkou 208.000,- Kč, přesto ohledně částky 768.000,- Kč získané z prodeje formy A. nedal pokyn k úhradě ceny poškozené a. s. Ch. s., jako zhotoviteli a vlastníku této formy, přičemž peníze použil k jiným účelům, a takto způsobil škodu Ch. s., a. s., Ch., ve výši 768.000,- Kč,
2/ Dne 26. 10. 2000 ve V. p. P., okres B., poté co a. s. L. n. h. V. p. P. uzavřela dne 1. 2. 2000 a a. s. Ch. s., Ch. smlouvu o dílo č. na výrobu formy pro výlisek „kryt báze“, jimž byla sjednána výhrada vlastnického práva pro a. s. Ch. s., Ch. do úplné úhrady ceny díla ve výši 470.000,- Kč a DPH dne 13. 9. 2000 poté, co vyrobená forma byla předána a. s. Ch. s., Ch., a. s. L. n. h., V. p. P. jako generální ředitel uzavřel Kupní smlouvu na výrobu a prodej shodné formy za částku 460.000,- Kč a DPH s A., spol. s r. o. Praha 1 a ke dni 26. 3. 2001, kdy byla uhrazena kupní cena spol. s r. o. A. P. a tímto mělo přejít na ni vlastnické právo, po zaplacení ceny díla nedal pokyn k úhradě sjednané ceny díla a. s. Ch. s. jako zhotoviteli díla – formy pro výlisek „kryt báze“, čímž způsobil a. s. Ch. s., Ch. škodu ve výši 573.400,- Kč a peníze použil na jiné účely.“
Za to jej odsoudil podle §248 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon mu podle §58 odst. 1tr. zák. a podle §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu tří roků. Podle §229 odst. 1 tr. ř. poškozenou a. s. Ch. s. odkázal s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 23. 6. 2004 /§139 odst. 1 písm. a) tr. ř./.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal obviněný Ing. J. P. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V úvodu odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel rozvedl své úvahy o tom, v čem spatřuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V návaznosti na tento výklad poukázal na svou již dříve uplatněnou argumentaci, kdy soudu prvého i druhého stupně vytknul, že pro závěr o vině a případném trestu je v daném případě nezbytné, aby byly naplněny čtyři základní předpoklady pro to, aby předmětný skutek mohl být posuzován jako trestný čin podle §3 tr. zák. Výslovně přitom upozornil na to, že k trestnosti činu je podle §3 odst. 3 tr. zák. zapotřebí úmyslného zavinění, pokud trestní zákon výslovně nestanoví, že postačuje zavinění z nedbalosti. Současně podotkl, že byl v daném případě uznán vinným ze spáchání trestného činu, u kterého trestní zákon nestanoví, že by k jeho spáchání postačovalo zavinění z nedbalosti. Dále uvedl, že v průběhu trestního řízení jednoznačně prokázal, že se v daném případě nejednalo o nic jiného, než o běžné obchodní případy, jak je popsali svědek Ing. K. a svědek Ing. Č. Za této situace nebyly podle jeho názoru splněny podmínky trestní odpovědnosti ve smyslu §3 tr. zák., neboť předmětné smlouvy neuzavíral s úmyslem poškodit kteroukoliv ze zainteresovaných stran. V návaznosti na to vyjádřil přesvědčení, že v průběhu trestního řízení mu nebyl prokázán úmysl poškodit Ch. s. a. s. a že tato firma měla v průběhu trestního řízení dostatek příležitostí, jak získat finanční prostředky zpět. Podle dovolatele lze tedy stěží dospět k závěru, že svým jednáním popsaným v napadeném rozsudku spáchal žalovaný trestný čin, a to dokonce dvěma skutky.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem dovolatel v závěru dovolání navrhl, dovolací soud v jeho věci rozhodl takto: „I. Podle §265k) odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 6. 2004 sp. zn. 6 To 141/2004 v celém rozsahu.
II. Podle §265m) odst. 1 tr. řádu Nejvyšší soud ČR zprošťuje obžalovaného Ing. J. P., invalidního důchodce, bytem V. p. P., obžaloby Okresního státního zastupitelství v Bruntále ze dne 10. 7. 2003 sp. zn. Zt 398/2003 a to z důvodu uvedených v §226 písm. b) tr. řádu, neboť v žalobním návrhu označené skutky nejsou trestným činem.“
K dovolání se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Uvedl, že námitky dovolatele sice formálně odpovídají deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nelze je však považovat za důvodné. Zrekapituloval, že trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zák. se dopustí pachatel, který si přivlastní cizí věc, která mu byla svěřena. K tomu uvedl, že v právní teorii i v soudní praxi nevznikají žádné pochybnosti o tom, že cizí svěřenou věcí může být i věc prodaná pachateli s výhradou vlastnictví, a proto není důvodu, aby tato problematika v daném případě, kdy byla pachateli předána do faktické moci s výhradou vlastnictví věc zhotovená na základě smlouvy o dílo, byla posuzována jinak. Je rovněž nepochybné, že předmětem zpronevěry může být i výtěžek, který pachatel za svěřenou věc získal. Dále státní zástupce konstatoval, že z popisu skutku v tzv. skutkových větách napadeného rozsudku je dostatečně zřejmé, že věci – formy dodané L. n. h. s výhradou vlastnictví obviněný ještě před úplným zaplacením dodavateli a. s. Ch. s. prodal dalším subjektům, přičemž výtěžek z tohoto prodeje použil k jiným účelům, nežli k úhradě ceny díla Ch. s. a. s. V návaznosti na výše uvedené státní zástupce učinil závěr, že takovéto jednání naplňuje formální znaky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zák. Zdůraznil přitom, že obviněný Ing. J. P. podle skutkových zjištění uvedených v tzv. skutkové větě a dále rozvedených v odůvodnění napadeného rozhodnutí osobně rozhodl o použití prostředků získaných prodejem forem k jiným účelům, nežli k platbě zhotoviteli díla – Ch. s. a. s., přičemž z charakteru tohoto jednání je nepochybné, že šlo z jeho strany o jednání úmyslné. Dále uvedl, že z hlediska formálních znaků trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zák. není nutné, aby úmysl obviněného způsobit škodu existoval již v době uzavírání předmětných smluv o dílo a že takovýto úmysl by musel existovat pouze v případě, kdy by byl obviněný Ing. J. P. stíhán pro trestný čin podvodu podle §250 tr. zák. Konstatoval, že z hlediska subjektivní stránky trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zák. postačuje, že úmysl obviněného směřující ke způsobení škody na majetku Ch. s. a. s. existoval v době, kdy rozhodl o použití finančních prostředků získaných prodejem věcí v rozporu se sjednanou výhradou vlastnictví. K námitce dovolatele, že poškozená firma měla možnost v průběhu trestního řízení finanční prostředky získat zpět, poznamenal, že tato námitka je z hlediska naplnění zákonných znaků trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zák. zcela irelevantní. V této souvislosti dodal, že poškozená společnost měla především nárok na to, aby obviněný respektoval sjednanou výhradu vlastnictví a rozhodně nebyla povinna získávat finanční prostředky jiným způsobem. V návaznosti na rozvedené skutečnosti státní zástupce označil námitky obviněného Ing. J. P. týkající se absence zákonných znaků trestného činu za zjevně neodůvodněné. Navrhl proto, aby dovolací soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl a toto rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by dovolací soud hodlal učinit rozhodnutí jiné, vyjádřil státní zástupce souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání /§265r odst. 1 písm. c) tr. ř./.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání je z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. přípustné, neboť bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným v uložen mu trest.
Obviněný Ing. J. P. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále, jak již shora naznačeno, zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody (resp. konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá) lze považovat za důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03 str. 6). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Jestliže obviněný Ing. J. P. v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatňuje výhrady vůči skutkovým závěrům soudů obou stupňů, resp. jejich hodnotícím úvahám skutkového charakteru, a prosazuje odlišný skutkový stav, pak takové námitky pod uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze, i když dovolatel v souvislosti s nimi formálně na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odkazuje. Pokud by bylo dovolání podáno jen z těchto důvodů, bylo by nutno je odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s tím, že jde o dovolání, které bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Část dovolací argumentace však směřuje i do právního posouzení skutku popsaného v rozhodnutí odvolacího soudu. Dovolatel totiž namítl, že inkriminovaný čin byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., neboť nebyly naplněny podmínky trestní odpovědnosti stanovené v §3 tr. zák., konkrétně úmyslné zavinění. Z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jde o námitku právně relevantní.
Podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. se trestného činu zpronevěry dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku značnou škodu.
Tento trestný čin, jehož objektem je především vlastnictví věci a předmětem útoku cizí věc, je úmyslným trestným činem. Jedním ze základních znaků skutkové podstaty tohoto trestného činu je tedy úmyslné jednání (§4 tr. zák.). Závěr o tom, že je tu zavinění podle trestního zákona a v jaké formě, je závěrem právním. Tento právní závěr o subjektivních znacích trestného činu se však musí zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování, stejně jako závěr o objektivních znacích trestného činu. Přisvojením si cizí věci se rozumí takové jednání pachatele, kdy naloží s věcí v rozporu s účelem, k němuž mu byla dána do opatrování nebo dispozice, a to způsobem mařícím základní účel svěření a přitom sobě či jinému obstará z věci nikoli přechodný (časově nelimitovaný) prospěch. Jinak řečeno, pachatel si přisvojí cizí věc, jestliže si vytvoří možnost trvalé dispozice s ní a současně vyloučí oprávněnou osobu z výkonu jejích práv, ať již vlastnického či od tohoto práva odvozeného.
Popis skutku, jenž je uveden v tzv. skutkové větě napadeného rozsudku v posuzovaném případě i s přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v odůvodnění tohoto rozhodnutí odpovídá všem znakům skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zák.
Pokud jde o úmyslné zavinění obviněného Ing. J. P., podle názoru Nejvyššího soudu takové zavinění vyplývá ze skutkových zjištění učiněných již soudem nalézacím a následně nově formulovaných soudem odvolacím vyjádřených ve skutkové větě výroku o vině v napadeném rozsudku odvolacího soudu. Podle nich obviněný
„1/ dne 15. 5. 2000 ve V., okres B., jako generální ředitel L. n. h., a. s. V. p. P., uzavřel se společností A., spol. s r. o. R. V. kupní smlouvu na výrobu a prodej formy výlisek „blatník“ za částku 976.000,- Kč včetně DPH s tím, že kupující se dle článku I. kupní smlouvy č. stává vlastníkem formy po úplném zaplacení kupní ceny ve smyslu článku III., takto nechal převést vlastnická práva k této formě na společnost s. r. o. A., avšak L. n. h., a. s. formu samy nevyrobily a na její výrobu byla uzavřena dne 1. 5. 2000 Smlouva o dílo č. s Ch. s., a. s., Ch., a v rozporu s touto smlouvu o dílo, kde přičemž ve Smlouvě o dílo byla současně sjednána výhrada vlastnického práva a. s. pro a. s. Ch. s. k této formě, až do úplné úhrady ceny díla ve výši 800.000,- Kč včetně DPH, přestože s. r. o. A., spol. s r. o., zaplatila kupní cenu 29. 9. 2000 v plné výši, ze strany L. n. h., a. s. byla provedena Ch. s., a. s. toliko platba zálohově a následně zápočtem celkovou částkou 208.000,- Kč, přesto ohledně částky 768.000,- Kč získané z prodeje formy A. nedal pokyn k úhradě ceny poškozené a. s. Ch. s., jako zhotoviteli a vlastníku této formy, přičemž peníze použil k jiným účelům, a takto způsobil škodu Ch. s., a. s., Ch., ve výši 768.000,- Kč,
2/ 26. 10. 2000 ve V. p. P., okres B., poté co a. s. L. n. h. V. p. P. uzavřela dne 1. 2. 2000 a a. s. Ch. s., Ch. s. o dílo č. na výrobu formy pro výlisek „kryt báze“, jimž byla sjednána výhrada vlastnického práva pro a. s. Ch. s., Ch. do úplné úhrady ceny díla ve výši 470.000,- Kč a DPH dne 13. 9. 2000 poté, co vyrobená forma byla předána a. s. Ch. s., Ch., a. s. L. n. h., V. p. P. jako generální ředitel uzavřel Kupní smlouvu na výrobu a prodej shodné formy za částku 460.000,- Kč a DPH s A., spol. s r. o. P. a ke dni 26. 3. 2001, kdy byla uhrazena kupní cena spol. s r. o. A. P. a tímto mělo přejít na ni vlastnické právo, po zaplacení ceny díla nedal pokyn k úhradě sjednané ceny díla a. s. Ch. s. jako zhotoviteli díla – formy pro výlisek „kryt báze“, čímž způsobil a. s. Ch. s., Ch. škodu ve výši 573.400,- Kč a peníze použil na jiné účely.“
Stručně shrnuto, obviněný jako generální ředitel L. n. h., a. s. V. p. P. převedl vlastnická práva ke konkretizovaným formám dodaným jmenované firmě Ch. s., a. s. na základě smluv o dílo, v nichž byla sjednána výhrada vlastnického práva ve prospěch dodavatele, na společnost s. r. o. A., resp. A., spol. s r. o. ještě před úplným zaplacením dodavateli, přičemž výtěžek z tohoto prodeje použil k jiným účelům, nežli k úhradě ceny díla Ch. s. a. s., jíž tak způsobil škodu v celkové výši 1.341.400,- Kč.
Jde o zjištění, která spolu s ostatními okolnostmi popsanými v napadených rozhodnutích vyjadřují úmyslnou povahu jednání obviněného, jehož podstatou bylo přisvojení si cizí svěřené věci a současné způsobení škody na cizím majetku ve smyslu znaků skutkové podstaty trestného činu zpronevěry. Šlo totiž o volní projev (jednání) konkrétní trestně odpovědné fyzické osoby, který vzhledem k uvedeným skutečnostem měl charakter úmyslného zavinění, a to i ve vztahu ke způsobení škody.
Závěr o nedostatku úmyslného zavinění obviněného by v posuzovaném případě bylo možno učinit pouze na podkladě jiných skutkových zjištění, tedy při jiném hodnocení provedených důkazů a za odlišného skutkového stavu, než na jakém spočívají napadená rozhodnutí. V této souvislosti ovšem Nejvyšší soud odkazuje na shora podrobně rozvedený výklad důvodu dovolání podle §265b odst.1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud tudíž nemohl námitce dovolatele o absenci subjektivní stránky trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zák. přiznat žádné opodstatnění.
K výše uvedeným skutečnostem je pro úplnost (z hlediska objektivní stránky citovaného trestného činu) na místě dodat, že svěřenou věcí je nejen věc prodaná s výhradou vlastnického práva ale i výtěžek, který byl za svěřenou věc získán. Výtěžek je ekvivalentem prodané svěřené věci a dokud nebyl předán tomu, kdo ji pachateli svěřil, řídí se stejným právním režimem jako svěřená věc a požívá stejné právní ochrany (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2002, sp. zn. 7 Tdo 474/2002).
Neobstojí pak názor obviněného, podle něhož se v daném případě nejednalo o nic jiného, než o běžné obchodní případy. Není sporu o tom, že zde mezi shora jmenovanými společnostmi existovaly právní vztahy (založené smlouvami). Inkriminované jednání obviněného zakládající znaky uvedeného trestného činu však vybočilo z mezí těchto vztahů, šlo o jednání fyzické osoby s trestně právními důsledky.
Pro právní kvalifikaci posuzovaného činu bylo právně bezvýznamné tvrzení obviněného, že poškozená firma měla v průběhu trestního řízení dostatek příležitostí, jak získat finanční prostředky zpět.
Nejvyšší soud vzhledem k těmto skutečnostem a s přihlédnutím k důvodům rozvedeným v napadeném rozhodnutí nedovodil dovolatelem namítaný nesoulad mezi popisem skutku v tomto rozhodnutí a použitou právní kvalifikací jako trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného Ing. J. P. odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. ledna 2005
Předseda senátu :
JUDr. Vladimír Veselý