ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.1590.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 1590/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 12. 2005 o dovolání obviněného M. N., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 6. 2005, sp. zn. 4 To 363/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 4 T 189/2003 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. N. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 22. 4. 2005, sp. zn. 4 T 189/2003, byl obviněný M. N. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák.
Podle skutkových zjištění okresního soudu se jej dopustil tím, že společně s M. I. dne 30. 11. 2002 kolem 20:45 hod. v R., ul. S., okres D., vstoupili do prodejny V. T., kde si nejdříve objednali zboží, poté obviněný I. přelezl prodejní pult a zde fyzicky napadl prodavačku J. L., kterou jednou rukou držel pod krkem a druhou několikrát udeřil do obličeje, kdy po ní požadoval vydání peněz, když se poškozená bránila a začala volat o pomoc, tak se obžalovaný I. vrátil do prostoru před prodejní pult, kde společně s obžalovaným N. odcizili pokladnu s tržbou prodejny ve výši 18.740, 90 Kč, a poté oba z prodejny i s pokladnou utekli.
Obviněnému M. N. byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Poškozená J. L. byla se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 27. 6. 2005, sp. zn. 4 To 363/2005, odvolání obviněného zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
II.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že napadané rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V odůvodnění dovolání obviněný uvedl, že trvá na své nevině. Nesprávnost hmotně právního posouzení skutku spatřuje jednak v nesprávné citaci výše jeho trestu v odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně a také v tom, že policie nezajistila na místě činu daktyloskopické stopy. Za neprůkaznou označil provedenou rekognici, neboť mu nikdo nebyl podobný a poškozená si nebyla zcela jistá popisem pachatelů. Dále namítl, že v předmětné trestní věci byl soudce podjatý, neboť tzv. „šel na ruku“ poškozené.
V petitu dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek krajského soudu ohledně zamítnutí jeho odvolání i rozsudek okresního soudu ve výroku o vině a trestu týkajících se jeho osoby a věc přikázal Okresnímu soudu v Děčíně k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila.
Ve vyjádření uvedla, že obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvod podle
§265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak námitky jím uplatněné podle ní stojí obsahově mimo rámec zvoleného dovolacího důvodu, jakož i mimo rámec ostatních dovolacích důvodů, jelikož v posuzované trestní věci neexistuje nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu. Má za to, že obviněnému lze přisvědčit pouze v tom, že odvolací soud v odůvodnění rozsudku, jímž mj. podle §256 tr. ř. zamítl jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, chybně uvedl, že prvoinstančním soudem byl tomuto obviněnému uložen souhrnný trest odnětí svobody ve výměře čtyř let, ač mu byl uložen ve výměře tří let a šesti měsíců. Je přesvědčena, že zmíněná chyba však není relevantní k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když navíc dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné. Podle nejvyšší státní zástupkyně netrpí napadené rozhodnutí žádnou vadou, kterou by bylo třeba odstranit cestou dovolání. Vzhledem k tomu, že námitky obviněného M. N. podle jejího mínění nenaplňují jím uplatněný důvod dovolání, navrhla, aby Nejvyšší soud jeho dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda dovolatelem uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
V této souvislosti Nejvyšší soud považuje za nezbytné zdůraznit, že v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím, přitom skutek tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování.
Obviněný M. N. však ve svém dovolání žádné námitky, které by primárně směřovaly proti právnímu posouzení skutku, tak jak byl soudy zjištěn, neuvedl. Jím uplatněné námitky výhradně oponovaly tomu, jak okresní a krajský soud hodnotily provedené důkazy a jaké skutkové závěry z nich postupem podle §2 odst. 6 tr. ř. vyvodily. Obviněný v podstatě opakoval svou obhajobu, podle níž soudy zaměnily jeho osobu se skutečným pachatelem a to proto, že na místě činu nebyly zajištěny daktyloskopické stopy a vinou vadně provedené rekognice. Dále namítal podjatost soudce, který podle přesvědčení obviněného tzv. „šel na ruku“ poškozené.
Obviněný tedy formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. napadající právní posouzení zjištěného skutku, ale svými konkrétními námitkami se fakticky domáhal změny skutkových zjištění. Teprve na podkladě případné změny skutkových zjištění, vyúsťující v závěr, že nespáchal žalovaný skutek, by pak podle názoru obviněného mělo dojít i ke změně právního posouzení skutku, přesněji k jeho zproštění obžaloby. Takovými námitkami, stejně jako výhradami procesního charakteru, však obviněný deklarovaný dovolací důvod nenaplnil (k tomu viz nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 732/02, IV. ÚS 73/03, resp. č. 36/2004, str. 298, Sb. rozh. trest.).
Jako irelevantní z pohledu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. shledal Nejvyšší soud i námitku dovolatele, kterou brojil proti nesprávné citaci výše uloženého trestu v odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně. Je zřejmé, že jestliže odvolací soud v odůvodnění rozsudku (str. 5 rozsudku) uvedl, že obviněnému M. N. byl uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř roků, jedná se o písařskou chybu. Tato nemá žádný vliv na správnost rozhodnutí, neboť výrok o trestu ohledně obviněného M. N. zůstal rozhodnutím odvolacího soudu zcela nedotčen. Nadto lze poznamenat, že v ostatních částech odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně je uváděna výměra uloženého trestu správně, tj. výměra tří roků a šesti měsíců (viz např. str. 2 rozsudku).
IV.
Z důvodů podrobně rozvedených shora proto Nejvyšší soud dovolání obviněného M. N. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. prosince 2005
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr