ECLI:CZ:NS:2005:8.TDO.1209.2005.1
sp. zn. 8 Tdo 1209/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. září 2005 o dovolání obviněného J. D., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici P. – R., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2004, sp. zn. 6 To 224/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 29 T 233/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. D. odmítá .
Odůvodnění:
Obvinění J. D., P. K. a M. K. byli rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. 1. 2004, sp. zn. 29 T 233/2003, uznáni vinnými, že
„poté, co se obžalovaný J. D. za přítomnosti obžalovaného M. K. a P. K. vydával za jednatele firmy T. T., s. r. o., L. P., což dokladoval předložením výpisu z obchodního rejstříku a pasem znějícím na jméno L. P., pod záminkou odkoupení klubu převzal od poškozeného P. Ch. klíče od klubu a přesto, že movitý majetek nezaplatil, v přesně nezjištěné době od 14. 11. do 16. 11. 2001 z klubu I. D. N. C. odvezl společně s obžalovaným M. K. a P. K. celkem 14 počítačových sestav s monitory v hodnotě 193.600,- Kč, lednici zn. Polar v hodnotě 7.400,- Kč, barevnou inkoustovou tiskárnu zn. Hewlett – Packard v hodnotě 3.000,- Kč, 2 ks síťových prvků COM v hodnotě 16.000,- Kč, 7 ks zálohových zdrojů UPS k PC v hodnotě 18.200,- Kč, 24 ks počítačových her na CD v hodnotě 18.000,- Kč, 8 ks softwarů Windows 98 včetně nosného media a dokladů v hodnotě 32.000,- Kč a databázový software s názvem H. v hodnotě 12.000,- Kč, tedy věci v celkové hodnotě 300.200,- Kč.“
Takto zjištěné jednání obviněných soud prvního stupně právně kvalifikoval jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. Za to uložil obviněnému J. D. podle §250 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon jej za podmínek §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Ohledně trestů pro obviněné M. K. a P. K. rozhodl tak, že každého z nich odsoudil podle §250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon každému z nich podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou let.
Oproti tomu soud prvního stupně zprostil dalšího obviněného M. K. podle §226 písm. c) tr. ř. obžaloby pro shora uvedený skutek, neboť nebylo prokázáno, že jej spáchal i tento obviněný.
Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podali obvinění J. D., P. K., M. K. a poškozená společnost CH., s. r. o., zastoupená jednatelem P. Ch., odvolání, která projednal Městský soud v Praze ve veřejném zasedání konaném dne 17. 6. 2004, a usnesením sp. zn. 6 To 224/2004 rozhodl v bodě 1) tak, že odvolání obviněných podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl, a v bodě 2) tak, že podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl i odvolání poškozené společnosti CH., s. r. o., neboť bylo podáno osobou neoprávněnou.
Uvedené usnesení odvolacího soudu napadl obviněný J. D. (dále převážně jen „obviněný“) prostřednictvím své obhájkyně JUDr. M. K. dovoláním, v němž odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť byl přesvědčen, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Naplnění uplatněného důvodu dovolání obviněný spatřoval zejména v absenci skutkových zjištění, na jejichž podkladě by bylo možné právně posoudit jeho jednání jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. Uvedl, že jeho vystupování pod cizí identitou v předmětném období nebylo vedeno snahou páchat trestnou činnost, tj. uvést poškozeného v omyl za účelem získání zařízení internetového klubu, ale toliko skrýt se na útěku z výkonu trestu odnětí svobody. S poukazem na svědecké výpovědi manželů K. a J. V., podle kterých mělo k odvezení počítačů dojít až dne 18. 11. 2001, obviněný dále vyjádřil názor, že k dokonání uvedeného trestného činu došlo až v době, kdy on již byl z důvodu zadržení ze strany Policie ČR omezen na osobní svobodě. Současně zmínil, že právě uvedené zadržení Policií ČR bylo důvodem, proč nemohl za internetový klub zaplatit kupní cenu.
Se zřetelem k výše uvedeným skutečnostem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2004, sp. zn. 6 To 224/2004, jak ve výroku o vině, tak i ve výroku o trestu, a Městskému soudu v Praze podle §265k odst. 1 tr. ř. (správně §265l odst. 1 tr. ř.) přikázal, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Předsedkyně senátu soudu prvního stupně postupovala v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. a opis dovolání obviněného zaslala Nejvyššímu státnímu zastupitelství k vyjádření a vyslovení souhlasu s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření ze dne 19. 9. 2005 uvedl, že pod obviněným stanovený dovolací důvod lze s jistou tolerancí podřadit námitky týkající se důvodů, pro které obviněný vystupoval pod cizí totožností, neboť tyto námitky souvisejí s otázkou existence podvodného úmyslu na straně obviněného. Uzavřel však, že zmíněné argumenty nelze považovat za důvodné. Vyložil, že jestliže obviněný vystupoval při uzavírání kupní smlouvy pod cizí totožností a navíc se vydával za statutární orgán právnické osoby, pak tím nepochybně uváděl prodávajícího P. Ch. v omyl ohledně totožnosti kupujícího, tj. ohledně okolnosti významné pro rozhodování poškozeného P. Ch. o prodeji. Z tohoto jednání státní zástupce současně dovodil – byť v tzv. skutkové větě výslovně nedeklarovaný – podvodný úmysl obviněného vztahující se k nezaplacení kupní ceny, když podle jeho názoru obviněný nemohl reálně počítat s tím, že by firma T. T., s. r. o., která počítačové vybavení nikdy nedostala do fyzické dispozice a s celým „obchodem“ neměla nic společného, kupní cenu zaplatila. Konstatoval, že výše uvedené úvahy by platily dokonce i v případě, že zakrývání pravé identity obviněným by bylo motivováno též snahou vyhnout se výkonu trestu odnětí svobody.
Vzhledem k výše uvedenému státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Současně vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud učinil navrhované rozhodnutí v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, když s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasil i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. ve spojení s §41 odst. 5 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění ani nesprávné hodnocení důkazů, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v citovaném ustanovení, zejména pak s ohledem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Takový závěr vyplývá i z toho, že dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a hmotně právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., takže Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dále třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
V žádném případě nelze postupovat opačně, tedy že v dovolání jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a hodnocení provedených důkazů, což právě obviněný ve svém dovolání činí. V takovém případě nebyl ve skutečnosti (materiálně) uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který by se týkal nesprávného hmotně právního posouzení, tj. jiného, než je právní kvalifikace skutku, jímž byl obviněný uznán vinným, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a hodnocení důkazů.
Z tohoto pohledu námitky obviněného, že právní posouzení jeho jednání jako trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. je nesprávné z důvodu chybných a nedostatečných skutkových zjištění, stejně jako jeho tvrzení, že záměnou identity nesledoval cíl spáchat jakoukoliv trestnou činnost, ale toliko skrýt se jakožto osoba na útěku z výkonu trestu odnětí svobody, či jeho výhrady, že k zaplacení kupní ceny za internetový klub nedošlo pouze v důsledku jeho zadržení ze strany Policie ČR (kdy obviněný současně poukazoval na to, že až v době po jeho zadržení došlo k odvezení předmětné počítačové techniky, a z této skutečnosti dovozoval, že k dokonání uvedeného trestného činu nemohlo dojít jeho přičiněním), jsou v podstatě pouhou polemikou s tím, jak byly nalézacím soudem hodnoceny provedené důkazy a jak byl zjištěn skutkový stav. Nejvyšší soud uzavřel, že v uvedeném rozsahu nejde v žádném případě o námitky, které by se týkaly otázky tzv. právního posouzení skutku (jímž byl obviněný uznán vinným). Ze strany obviněného jde o námitky, které jsou právně irelevantní, neboť stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Je tak evidentní, že obviněný, ačkoliv v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky uplatnil námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a teprve následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se trestného jednání, jímž byl uznán vinným, nedopustil. Vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem prvního stupně a následně potvrzen odvolacím soudem, žádnou konkrétní námitku neuplatnil. Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/2002).
Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž postupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a není proto ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. září 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a