ECLI:CZ:NS:2005:8.TDO.1224.2005.1
sp. zn. 8 Tdo 1224/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. září 2005 o dovolání obviněného Z. J., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici P., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2005, sp. zn. 5 To 606/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 3 T 36/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Z. J. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný Z. J. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 20. 10. 2004, sp. zn. 3 T 36/2004, uznán vinným, že
1) v blíže nezjištěné době od měsíce července 1999 do měsíce června 2003 na různých místech hl. m. P. poskytl výměnou za jiné věci nebo prodal látku pervitin M. R., a to celkem v padesáti případech vždy po dávce o hmotnosti 0,5 g za částku 500,- Kč,
2) v blíže nezjištěné době v měsíci listopadu 1999 na blíže nezjištěném místě na území hl. m. P. prodal látku pervitin M. Š., a to jednu dávku o hmotnosti 0,2 g za částku 200,- Kč,
3) v blíže nezjištěné době od měsíce prosince 2002 do měsíce března 2003 na různých místech hl. m. P. prodal látku pervitin K. C., a to v deseti případech vždy po dávce o hmotnosti 0,5 g za částku 500,- Kč,
4) v blíže nezjištěné době od měsíce února 2003 do měsíce března 2003 na různých místech hl. m. P. prodal látku pervitin P. K., a to celkem v deseti případech vždy po dávce o hmotnosti 0,5 g za částku 500,- Kč,
5) v blíže nezjištěné době od měsíce února 2003 do měsíce srpna 2003 na různých místech hl. m. P. prodal látku pervitin M. V., a to ve dvanácti případech vždy dávku o hmotnosti 0,5 g za částku 500,- Kč,
6) v blíže nezjištěné době od měsíce června 2003 do měsíce září 2003 na různých místech hl. m. P. a na blíže nezjištěném místě v P.– P. bezplatně poskytl látku pervitin R. V., a to celkem v pěti případech vždy dávku o hmotnosti 0,5 g,
7) v blíže nezjištěné době od měsíce srpna 2003 do měsíce září 2003 na různých místech hl. m. P. prodal pervitin V. D., a to ve třech případech, vždy dávku o hmotnosti 0,5 g za částku 500,- Kč,
8) v blíže nezjištěné době od měsíce února 2003 do měsíce září 2003 na různých místech hl. m. P. prodal látku pervitin P. P. (utajený svědek dle §55 tr. ř.), a to celkem v šedesáti případech vždy o hmotnosti 0,5 g za částku 500,- Kč,
9) v blíže nezjištěné době od jara r. 2003 do září 2003 na různých místech hl. m. P. prodal látku pervitin I. N. (utajený svědek dle §55 tr. ř.), a to ve čtyřiceti případech, a to po dávkách o hmotnosti 0,3 g za částku 300,- Kč a o hmotnosti 0,5 g za částku 500,- Kč,
10) dne 21. 9. 2003 kolem 18:00 hod. ve vozidle BMW 316i spz. 2A3 33 – 82, ve kterém byl kontrolován hlídkou Policie ČR v P., u benzínového čerpadla ul. V., převážel plastové sáčky obsahující bílou krystalickou látku o celkové hmotnosti 48,1 g, ve které bylo následně odborným vyjádřením z oboru kriminalistiky, odvětví kriminalistická chemická expertíza, zjištěna přítomnost účinné látky metamfetamin base o celkové hmotnosti 15,4369 g a dále 6 ks tablet EXTAZE obsahující dle shora citovaného odborného vyjádření celkem 1,2941 g MDMA,
přičemž látka metamfetamin (pervitin) je uvedena v příloze č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb. jako psychotropní látka a látka MDMA (3, 4 Methylen – dioxy – metamfetamin) jsou uvedeny v příloze č. 4 k zák. č. 167/1998 Sb. jako látky psychotropní.
Takto zjištěné jednání obviněného soud prvního stupně právně kvalifikoval jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. Za to jej odsoudil podle §187 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků nepodmíněně, přičemž podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. jej pro výkon tohoto trestu zařadil do věznice s ostrahou. Současně mu za podmínek §55 odst. 1 písm. b) tr. zák. uložil trest propadnutí věcí –omamných látek v igelitových sáčcích a jedné digitální váhy zn. Tanita.
Proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, jež projednal Městský soud v Praze ve veřejném zasedání konaném dne 25. 1. 2005, a rozsudkem sp. zn. 5 To 606/2004 podle §258 odst. 1 písm. a), c), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině ohledně bodů 1, 2, 3, 4, 6 a 7 a v důsledku toho i ve výroku o trestu. Podle §259 odst. 1 tr. ř. věc v rozsahu zrušení vrátil soudu prvního stupně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, a sám při nezměněných výrocích o vině pod body 5, 8, 9 a 10 podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému podle §187 odst. 2 tr. zák. uložil trest odnětí svobody v trvání tři a půl roku, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Současně mu podle §55 odst. 1 písm. b) tr. zák. uložil trest propadnutí výše uvedených věcí.
Uvedený rozsudek odvolacího soudu (konkrétně výrok, jímž tento soud při nezměněných výrocích o vině pod body 5, 8, 9 a 10 znovu rozhodl podle §259 odst. 3 tr. ř. tak, že obviněnému uložil trest odnětí svobody v trvání tři a půl roku) obviněný napadl prostřednictvím svého obhájce JUDr. V. H. dovoláním, které vymezil dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Ve svém mimořádném opravném prostředku obviněný především vyjádřil pochybnosti nad úplností a správností ve věci učiněných skutkových zjištění. Soudům obou stupňů vytkl, že při svých úvahách vycházely toliko a výhradně z důkazů opatřených ze strany orgánů činných v trestním řízení (ačkoli tyto byly získány nezákonným způsobem prostřednictvím ovlivňování svědků) a bez patřičného odůvodnění svého postupu zamítly jeho návrhy na další doplnění dokazování. Dále se domníval, že provedené důkazy soudy hodnotily velmi povrchně (nikterak se např. nevyjádřily ke svědecké výpovědi M. P.) a rozpory mezi jednotlivými důkazy bagatelizovaly (obviněný zde upozornil zejména na obsahové rozpory mezi listinnými důkazy vztahujícími se k jeho zadržení a ohledání místa činu). Trval na zcela neobjektivně a tendenčně vedeném vyšetřování ze strany Policie ČR a podrobně rozebral, na základě jakých skutečností k tomuto názoru dospěl. Nesouhlas vyjádřil i se způsobem provedení jeho zadržení a uvedl, že policejní orgány při tomto zásahu porušily ustanovení §18 zák. č. 283/1991 Sb. V daných souvislostech současně podotkl, že mu nebyl předložen k podpisu protokol o důvodu zadržení a takto zadržených věcech (jejichž původ prý nebyl ani spolehlivě prokázán), že na zadržených věcech ani v interiéru předmětného vozidla nebyly sejmuty otisky prstů, že s tímto vozem bylo manipulováno třetími osobami a že nebyl poučen o svém právu účasti při prohlídce vozu a této prohlídky nebyl účasten ani nezávislý svědek. Vyjádřil názor, že z provedených důkazů neplyne, že by kdy disponoval digitální váhou. Za nedostatek označil, že nebyla provedena rekognice jeho osoby ze strany utajených svědků, a proto nebylo dostatečně zjištěno, zda osoba popisovaná zmíněnými svědky je s ním totožná. Současně zmínil trestní stíhání svědka P. P. pro podezření z trestného činu podvodu (zákonné ustanovení obviněný neuvedl) a dovodil snahu jmenovaného svědka vypovídat v jeho neprospěch.
Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí Městského soudu v Praze v dovoláním napadené části zrušil a věc v rozsahu zrušení vrátil uvedenému soudu k novému projednání a rozhodnutí, popř. aby sám ve věci rozhodl rozsudkem tak, že jej zprostí obžaloby.
Předsedkyně senátu soudu prvního stupně postupovala v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. a opis dovolání obviněného zaslala Nejvyššímu státnímu zastupitelství v Brně k případnému vyjádření a vyslovení souhlasu s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření ze dne 22. 7. 2005 uvedl, že obviněný napadenému rozhodnutí, jakož i řízení, jež předcházelo jeho vydání, nevytkl žádnou vadu, která by zakládala některý z taxativně stanovených důvodů dovolání zakotvených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. (včetně toho, o který obviněný opřel své dovolání). Navrhl proto, aby Nejvyšší soud postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání odmítl s odůvodněním, že bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Současně vyjádřil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. ve spojení s §41 odst. 5 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění ani nesprávné hodnocení důkazů, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v citovaném ustanovení, zejména pak s ohledem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Takový závěr vyplývá i z toho, že dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a hmotně právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., takže Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dále třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
V žádném případě nelze postupovat opačně, tedy že v dovolání jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a hodnocení provedených důkazů, což právě obviněný ve svém dovolání činí. V takovém případě nebyl ve skutečnosti (materiálně) uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který by se týkal nesprávného hmotně právního posouzení, tj. jiného, než je právní kvalifikace skutku, jímž byl obviněný uznán vinným, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a hodnocení důkazů.
Námitky obviněného, že skutková zjištění nejsou úplná a správná, stejně jako jeho tvrzení, jimiž zpochybnil postup orgánů činných v trestním řízení v rámci konání vyšetřování (zmínil zejména nabídnutí úplatku jeho rodičům a nezákonný postup policejních orgánů při jeho zadržení), přičemž v této souvislosti argumentoval vadným procesním provedením důkazů (jež byly získány zejména ovlivňováním svědků), a dále jeho výhrady, že soud neprovedl v dostatečném rozsahu dokazování a neměl ke svému rozhodnutí opatřeny a provedeny všechny potřebné důkazy ve smyslu §89 a násl. tr. ř. (kdy soud neakceptoval jeho návrhy na doplnění důkazů a neprovedl rekognici), resp. že soud vycházel z neucelených a nespolehlivých důkazů (jež měl navíc hodnotit velmi povrchně a bagatelizovat jejich vzájemné rozpory), jsou v podstatě pouhou polemikou s tím, jak byly soudy obou stupňů hodnoceny provedené důkazy a jak byl zjištěn skutkový stav. Podobně je tomu s argumenty obviněného, jestliže poukázal na trestní stíhání svědka P. P. (z čehož dovozoval jeho nedůvěryhodnost) nebo jestliže se domníval, že v průběhu trestního řízení nebyla spolehlivě objasněna otázka, zda skutečně disponoval zajištěnou digitální váhou. Nejvyšší soud proto uzavřel, že v uvedeném rozsahu nejde v žádném případě o námitky, které by se týkaly otázky tzv. právního posouzení skutku (jímž byl obviněný uznán vinným). Ze strany obviněného jde o námitky, které jsou právně irelevantní, neboť stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Je tak evidentní, že obviněný, ačkoliv v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky uplatnil námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a teprve následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se trestného jednání, jímž byl uznán vinným, nedopustil. Vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem prvního stupně a následně potvrzen odvolacím soudem, žádnou konkrétní námitku neuplatnil. Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/2002).
Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž postupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a není proto ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. září 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a