ECLI:CZ:NS:2005:8.TDO.1251.2005.1
sp. zn. 8 Tdo 1251/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. října 2005 o dovolání obviněného L. V. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 5. 2005, sp. zn. 5 To 277/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 3 T 92/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. V. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný L. V. byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 14. 2. 2005, sp. zn. 3 T 92/2000, uznán vinným rozsáhlou trestnou činností, již soud prvního stupně právně kvalifikoval pod body 1. až 5. jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b, e), odst. 3 písm. b) tr. zák., pod bodem 3. jako trestný čin porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., pod body 2. a 4. jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a pod bodem 5. jednak jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a jednak jako trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zák. Za to jej odsoudil podle §247 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců nepodmíněně. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. jej pro výkon tohoto trestu zařadil do věznice s ostrahou. Dále mu uložil za podmínek §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. trest propadnutí v rozsudku přesně vyjmenovaných věcí a podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. mu stanovil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu čtyř let. Současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karviné, pobočka Havířov ze dne 14. 4. 2004, sp. zn. 101 T 48/2004, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 6. 2004, sp. zn. 6 To 278/2004, kterým byl obviněnému uložen trest odnětí svobody v trvání tří let nepodmíněně se zařazením do věznice s ostrahou, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Nakonec rozhodl o uplatněných nárocích poškozených.
Proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně podali obviněný a poškozená P. K., a. s., odvolání, která projednal Krajský soud v Ostravě ve veřejném zasedání konaném dne 17. 5. 2005, a z podnětu jejich odvolání rozsudkem sp. zn. 5 To 277/2005 napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), f) tr. ř. v celém rozsahu zrušil a za podmínek §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným, že
1. dne 13. 1. 2000 v době od 20:50 hodin do 22:50 hodin v P., okres P., na ul. T. za použití násilí společně s již odsouzeným T. K. po rozbití zadního okénka dveří vnikl do osobního motorového vozidla zn. Škoda Favorit 136L, šedé barvy, majitelky S. H., následně po rozlomení zámku spínací skříňky toto vozidlo odcizil a s tímto odjel na dosud nezjištěné místo v blízkosti města P., kde ho prodal dosud nezjištěné osobě, a svým jednáním způsobil poškozené S. H. odcizením vozidla škodu ve výši 42.900,- Kč a poškozenému Ing. V. Č., který v té době vozidlo užíval, odcizením pánského deštníku a zabezpečovací páky na volant, kdy tyto věci byly uloženy ve vozidle, škodu ve výši 1.110,- Kč,
2. dne 18. 1. 2000 v době od 19:00 hodin do 03:45 hodin dne 19. 1. 2000 v H. – M., okres K., na ul. G. společně s již odsouzeným T. K. za použití násilí po vypáčení vrat garáže z této odcizil osobní motorové vozidlo zn. Škoda Octavia, zelené metalízy, majitele O. D.a, a. s., O., uvedené vozidlo odtáhl pomocí lana do garáže v O., kde toto vozidlo rozebral a díly částečně rozprodal, přičemž svým jednáním způsobil poškozené společnosti O. D., a. s., O., škodu ve výši 317.300,- Kč a majiteli garáže poškozenému Ing. V. M., škodu odcizením nářadí z garáže ve výši 1.035,- Kč a poškozením vrat garáže škodu ve výši 595,- Kč,
3. dne 19. 1. 2000 v době od 08:00 hodin do 12:00 hodin v H. – M., okres K., na ul. H. t., po předchozí dohodě za použití násilí společně s již odsouzenými T. K. a P. K. po vypáčení zámku vstupních dveří vnikl do bytu poškozeného R. K., odkud odcizil HI-FI věž zn. Panasonic, 1 CD hudební nosič, telefonní přístroj zn. Panasonic, nabíječku baterií, dvě nabíječky AKU, adaptér k notebooku zn. Toshiba, AKU k videokameře zn. Panasonic, panenku, videopřehrávač zn. Sony, satelitní přijímač zn. Daewoo, klíče od vozidla zn. Škoda Felicia, šperkovnici s bižuterií a zlomkovým zlatem, barevný televizor zn. Sony, dámské hodinky, zlaté náušnice a zlatý přívěšek, vše v celkové hodnotě 40.307,- Kč ke škodě poškozeného, přičemž poškozením dveří způsobil poškozenému škodu ve výši 2.519,- Kč,
4. dne 22. 1. 2000 v době od 18:30 hodin do 07:20 hodin dne 23. 1. 2000 v H. – Š., okres K., na ul. J. společně s již odsouzeným T. K. za použití násilí po vypáčení vrat vnikl do garáže majitele E. K., odkud odcizil osobní motorové vozidlo zn. Škoda Felicia, modré metalízy, majitele leasingové společnosti G. – C. L.g, a. s., N. M. n. M., ul. K., přičemž toto vozidlo odtáhl pomocí lana do servisu B. – Č. ve S., kde ho prodal za částku 10.000,- Kč, a svým jednáním způsobil poškozené leasingové společnosti škodu ve výši 140.700,- Kč,
5. dne 25. 1. 2000 v době kolem 02:00 hodin v Č. T., okres K., na ul. H. u domu společně s již odsouzeným T. K. za použití násilí odcizil osobní motorové vozidlo zn. Škoda Felicia, zelené metalízy, majitelky M. K., následně toto vozidlo odtáhl pomocí lana do obce S. a zde vozidlo zanechal, přičemž při kontrole policisty Policie ČR se obžalovaný L. V. prokazoval padělaným řidičským průkazem znějícím na jméno M. S., svým jednáním způsobil poškozené M. K. škodu ve výši 174.000,- Kč,
přičemž tohoto jednání se dopustil přesto, že rozsudkem Okresního soudu v Karviné, pobočka Havířov ze dne 12. 10. 1999, sp. zn. 101 T 42/1999, byl mimo jiné uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou let se zařazením pro jeho výkon do věznice s ostrahou,
a jednání pod body 2., 4. a 5. se dopustil, tj. řídil osobní motorové vozidlo přesto, že mu byla rozhodnutím Dopravního inspektorátu OŘ Policie ČR v K. ze dne 25. 3. 1999, č. j. ORKA-1998/DI-98, které nabylo právní moci dne 30. 4. 1999, uložena sankce, a to zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 24 měsíců ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí,
přičemž odcizením věcí způsobil celkovou škodu ve výši 717.352,- Kč.
Takto zjištěné jednání obviněného odvolací soud právně posoudil pod body 1. až 5. jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák., pod bodem 3. jako trestný čin porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., pod body 2., 4. a 5. jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a pod bodem 5. jako trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zák. Za uvedené jednání jej podle §247 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. odsoudil k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvacetidvou měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. mu dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidle na dobu čtyř let. Současně zrušil výrok o trestu pod bodem 1 z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 22. 2. 2000, č. j. 4 T 6/2000-76, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Uvedeným rozsudkem soud dále rozhodl podle §228 odst. 1 tr. ř. o povinnosti obviněného nahradit jednotlivým poškozeným škodu a podle §229 odst. 1, resp. odst. 2 tr. ř. odkázal některé poškozené s jejich nároky na náhradu škody, resp. se zbytkem jejich nároků na řízení ve věcech občanskoprávních.
Rozsudek odvolacího soudu obviněný napadl prostřednictvím svého obhájce JUDr. T. R. dovoláním, které vymezil dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Ve svém mimořádném opravném prostředku obviněný především vyjádřil nesouhlas s právní kvalifikací jeho jednání popsaného ve výroku o vině rozsudku soudu druhého stupně pod body 2. a 4. jako trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák. Domníval se, že označené jednání mělo být správně posouzeno jako trestný čin podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák., jelikož soud přecenil jeho skutečnou míru účasti na krádeži předmětných vozidel. Podrobně rozvedl námitky, jež byly obsahem jeho odvolání, a naplnění uplatněného dovolacího důvodu spatřoval v tom, že odvolací soud jeho argumentaci neakceptoval. Současně vyjádřil přesvědčení, že jím navrhovaná právní kvalifikace by měla vést „v konečném důsledku i k uložení trestu odnětí svobody podstatně kratšího trvání“.
Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek soudu druhého stupně v dovoláním napadené části zrušil a sám podle §265m odst. 1 tr. ř. ve věci rozhodl rozsudkem tak, že jej v této části uzná vinným trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák., „což v konečném důsledku nechť vede i k uložení podstatně mírnějšího trestu odnětí svobody“.
Předsedkyně senátu soudu prvního stupně postupovala v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. a opis dovolání obviněného zaslala Nejvyššímu státnímu zastupitelství v Brně k vyjádření a vyslovení souhlasu s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. Takové případné vyjádření však Nejvyšší soud do dne konání neveřejného zasedání neobdržel.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. ve spojení s §41 odst. 5 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění ani nesprávné hodnocení důkazů, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v citovaném ustanovení, zejména pak s ohledem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Takový závěr vyplývá i z toho, že dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a hmotně právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., takže Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dále třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
V žádném případě nelze postupovat opačně, tedy že v dovolání jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a hodnocení provedených důkazů, což právě obviněný ve svém dovolání činí. V takovém případě nebyl ve skutečnosti (materiálně) uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který by se týkal nesprávného hmotně právního posouzení, tj. jiného, než je právní kvalifikace skutku, jímž byl obviněný uznán vinným, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a hodnocení důkazů.
S přihlédnutím k uvedených skutečnostem námitky obviněného, jejichž podstatou bylo zpochybnění jeho podílu (resp. účasti) na trestném jednání popsaném pod body 2. a 4. rozsudku odvolacího soudu (obviněný v tomto směru zejména poukazoval na svůj špatný zdravotní stav a tvrdil, že pomáhal pouze s odtahem již ukradených vozidel, sám se krádeže neúčastnil – o tom, že se jednalo o kradené vozidlo, se dozvěděl až dodatečně od spoluobviněného T. K.), stejně jako jeho tvrzení, jimiž poukazoval na měnící se výpověď jmenovaného spoluobviněného a zdůrazňoval neměnnost výpovědi své, jsou pouhou polemikou s tím, jak byly soudy obou stupňů hodnoceny provedené důkazy a jak byl zjištěn skutkový stav věci. Nejvyšší soud proto uzavřel, že v uvedeném rozsahu nejde v žádném případě o námitky, které by se týkaly otázky tzv. právního posouzení skutku (jímž byl obviněný uznán vinným). Ze strany obviněného jde naopak o námitky, které jsou právně irelevantní, neboť stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Je tak evidentní, že obviněný, ačkoliv v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky uplatnil námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a teprve následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval nutnost jiné právní kvalifikace jeho jednání jako trestného činu podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. Jinými slovy, obviněný změnu právní kvalifikace jeho jednání (z níž navíc dovozoval nutnost uložení mírnějšího trestu) podmiňoval změnou skutkových zjištění, zatímco vůči právnímu posouzení skutku, tak jak byl zjištěn soudem prvního stupně a následně potvrzen odvolacím soudem, žádnou konkrétní námitku neuplatnil. Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/2002).
Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž postupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a není proto ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu. Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. října 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a