ECLI:CZ:NS:2006:11.TDO.1195.2006.1
sp. zn. 11 Tdo 1195/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. října 2006 o dovolání obviněného M. Z., proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 25. dubna 2006, sp. zn. 6 To 120/2006, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 4 T 152/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. Z. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 3. listopadu 2005, sp. zn. 4 T 152/2003, byl obviněný M. Z. uznán vinným trestnými činy ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. a výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., spáchanými ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., a byl mu za to uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu pěti let. Obviněnému byla dále uložena povinnost nahradit způsobenou škodu V. z. p., ve výši 31.034,- Kč a poškozenému M. Š., ve výši 49.914,- Kč. Stalo se tak na podkladě zjištění, že ve S., dne 27. července 2003, kolem 04.00 hod. ráno, v prostoru šatny před vstupem na diskotéku, po předchozím slovním konfliktu, napadl spolu s neznámou osobou M. Š., úderem pěstí do obličeje, po kterém M. Š. upadl na zem. Tam ho dále kopal do hlavy, do oblasti obličeje, což mělo za následek otevřenou dvojnásobnou zlomeninu dolní čelisti vlevo i vpravo, otevřenou do dutiny ústní a pohmoždění lebky. Tato zranění si vyžádala operační zákrok a následné léčení až do 2. ledna 2004. Během této doby mohl poškozený po dobu hospitalizace v nemocnici přijímat pouze tekutou stravu sáním, neboť měl fixovánu čelist a následně mohl používat jen měkkou stravu a ve dnech 30. listopadu 2003 až 3. prosince 2003 byl znovu hospitalizován a operován za účelem vynětí vnitřní kovové fixační pomůcky.
K odvolání obviněného Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozsudkem ze dne 25. dubna 2006, sp. zn. 6 To 120/2006, zrušil napadený rozsudek pouze ve výroku, jímž byla podle §59 odst. 1 tr. zák. stanovena zkušební doba v délce pěti let a znovu rozhodl podle §259 odst. 3 tr. ř. tak, že stanovil zkušební dobu v délce tří let. V ostatním zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný M. Z. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný zopakoval, že se vůči poškozenému žádného trestného jednání nedopustil. Uvedl, že poškozeného sice vyváděl z prostor diskotéky, odmítl však, že by jej bezdůvodně napadl. Poškozeného udeřil pouze jednou pěstí do oblasti obličeje, když se bránil jeho útoku. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je podle názoru dovolatele naplněn zejména tím, že soud prvního stupně nedostatečně vyhodnotil provedené důkazy, a to zejména výpověď obviněného a svědecké výpovědi sedmi svědků, kteří byli incidentu přítomni a v důsledku toho nesprávně kvalifikoval jednání obviněného jako trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí i jemu předcházející rozhodnutí soudu I. stupně zrušil.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k podanému dovolání obviněného vyjádřil tak, že dle jeho názoru směřuje výlučně do oblasti skutkových zjištění. Zdůraznil, že Nejvyšší soud je skutkovými zjištěními, tak jak je učinily nižší soudy, vázán a jejich případná nesprávnost důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. být nemůže. V závěru proto navrhl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako podané z jiného, než zákonného důvodu.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti dospěl k následujícím závěrům:
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno, naplňují dovolatelem uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
S ohledem na toto obecné konstatování je pak v posuzované věci zřejmé, že dovolatelem namítané vady nelze podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod. Dovolací námitky obviněného, jež jsou blíže rozvedeny shora, směřují primárně do oblasti skutkových zjištění. Dovolatel soudům obou stupňů vytýká nesprávné zjištění skutkového stavu věci, k němuž došlo v důsledku nesprávného hodnocení provedených důkazů, a to zejména výpovědi dovolatele a svědeckých výpovědí přímých svědků incidentu. Takové námitky jsou ovšem z pohledu uplatněného dovolacího důvodu irelevantní a dovolací soud proto není oprávněn se jimi zabývat.
Jen pro úplnost lze dodat, že na základě obsahu spisu je zřejmé, že mezi skutkovými zjištěními, která soudy po zhodnocení provedených důkazů učinily, a právním posouzením věci není dán žádný rozpor. Soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů (zejména vycházely z výpovědí poškozeného M. Š. a svědka J. Š., z lékařských zpráv, z výpovědi znalce v oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie, se specializací traumatologie MUDr. J. T.) a na jejich podkladě dospěly k závěru, že je vyvrácena obhajoba obviněného. Pokud obviněný v podaném dovolání též namítl, že pouze „… v obraně proti jeho útoku zasadil poškozenému jedinou ránu pěstí do obličejové části …“, tak rovněž tato námitka vychází z odlišných skutkových závěrů učiněných soudy obou stupňů. Ze skutkových zjištění soudů přitom jednoznačně vyplývá, že zranění poškozeného nemohla být způsobena jedinou ranou pěstí do jeho obličeje. Přisvědčit nelze ani tvrzení dovolatele, že se soud prvního stupně nedostatečně vypořádal s jeho výpovědí a se svědeckými výpověďmi sedmi přímých účastníků incidentu. V tomto ohledu lze odkázat na velmi pečlivé a přesvědčivé odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, z něhož je zřejmé, že se soud ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. vypořádal se všemi provedenými důkazy, a to i s těmi, které potvrzovaly obhajobu obviněného (str. 4 – 6 rozsudku). Soud prvního stupně dále podrobně rozvedl i své právní úvahy při posuzování zjištěných skutečností (str. 8 rozsudku). Odvolací soud se v napadeném rozhodnutí s těmito závěry soudu prvního stupně zcela ztotožnil a ani Nejvyšší soud v tomto směru neshledal důvodu k podstatnějším výtkám na adresu obou nižších soudů.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. října 2006
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík