ECLI:CZ:NS:2006:11.TDO.706.2006.1
sp. zn. 11 Tdo 706/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. července 2006 o dovoláních, která podali obvinění Č. J. a M. F., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 1 To 39/2005, ze dne 24. 2. 2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 4/2005 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných Č. J. a M. F. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Obvinění Č. J. a M. F. byli rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 9. 2005, sp. zn. 3 T 4/2005, uznáni vinnými trestným činem padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 alinea druhá tr. zák. formou účastenství podle §10 odst. 1 písm. b) tr. zák., jehož se dopustili tím, že v přesně nezjištěném dni v únoru 2004, při platbě zboží 10 bankovkami o nominální hodnotě 1.000,- Kč předal obviněný J. celkem 5 těchto bankovek M. F. s tím, že nejsou pravé, aby je užil jako pravé a vyměnil, přičemž M. F. téhož dne tamtéž ve večerních hodinách 1 padělanou bankovku předal obviněnému J. F. s tím, že se jedná o padělek a aby za ni nakoupil jakékoliv zboží v místním konzumu. Následně J. F. nakoupil potraviny v hodnotě 200,- Kč a zaplatil touto padělanou bankovkou.
Za to byl obviněný Č. J. odsouzen podle §140 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 5 let, přičemž podle §39a odst. 3 tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem a obviněný M. F. byl podle §140 odst. 2 tr. zák. za použití §40 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 let, přičemž byl pro výkon tohoto trestu podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.
Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněného J. F.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byli obvinění zavázáni, aby rukou společnou a nerozdílnou zaplatili S. N., částku 600,- Kč a podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená se zbytkem svého nároku odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podali všichni obvinění odvolání a z jejich podnětu byl napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), d), e) tr. ř. zrušen v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. bylo ve věci znovu rozhodnuto tak, že obvinění byli uznáni vinnými tím, že v přesně nezjištěný den v únoru 2004 v bydlišti obviněného M. F. při platbě za zboží od něho kupované, předal obviněný Č. J. obviněnému M. F. nejméně 1 padělanou bankovku nominální hodnoty 1.000,- Kč, s tím, že není pravá, aby ji užil jako pravou a rozměnil ji a obžalovaný M. F. tuto padělanou bankovku předal tamtéž týž den večer obžalovanému J. F. s tím, že jde o padělek a aby za ni něco zakoupil, načež obžalovaný J. F. týž večer v místním obchodě S. N. při koupi zboží tuto padělanou bankovku předal prodavači V. N. a přijal za ni zboží a peníze zpět. Na tomto skutkovém základě byli obvinění Č. J. a M. F. uznáni vinnými z návodu k trestnému činu padělání a pozměňování peněz podle §10 odst. 1 písm. b) tr. zák. a §140 odst. 2 alinea druhá tr. zák. a obviněný J. F. trestným činem padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 alinea druhá tr. zák. Obviněný Č. J. byl za toto jednání podle §140 odst. 2 tr. zák. za použití §40 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Obviněný M. F. byl za toto jednání odsouzen podle §140 odst. 2 tr. zák., za použití §40 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 3 roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.
Tímtéž rozsudkem bylo nově rozhodnuto i o trestu obviněného J. F. a o náhradě škody.
Opis citovaného rozsudku byl obviněnému Č. J. a jeho obhájci doručen dne 23. 3. 2006, obviněnému M. F. dne 29. 3. 2006, jeho obhájci dne 24. 3. 2006 a Krajskému státnímu zastupitelství v Ústí nad Labem dne 22. 3. 2006.
Proti výše uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Praze podali obvinění Č. J. a M. F. prostřednictvím svých obhájců v zákonné lhůtě dovolání.
Obviněný Č. J. dovolání opřel o důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Ve svém dovolání uvádí, že provedeným dokazováním nejen nebylo prokázáno, že by spáchal trestný čin, který je mu kladen za vinu, ale ani to, že se vůbec stala událost v nezjištěném dni měsíce února 2004, která je obžalovanými F. tvrzena. Poukazuje na to, že skutečnost, že měl padělanou bankovku poskytnout obžalovanému M. F., je potvrzována jediným přímým důkazem, a to výpovědí obžalovaného M. F. Dále poukazuje na to, že výpovědi obou spoluobviněných jsou podle jeho názoru zmatené a rozporné a že M. F. by mohl mít motiv pro to, aby ho křivě obvinil, vzhledem k tomu, že od něj přestal odebírat zboží a že mu i dlužil nějaké peníze. Podle jeho názoru měl soud postupovat v souladu se zásadou „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Dále namítá, že i pokud by byla jeho vina prokázána, je uložený trest nepřiměřeně přísný.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti proto navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze a ve smyslu ustanovení §226 písm. a) tr. ř. ho zprostil obžaloby.
Obviněný M. F. podal dovolání z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. s tím, že podle jeho názoru mu byl uložen trest mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným (v písemném podání dovolání se u obou dovolacích důvodů uvádí nesprávné označení zákonného ustanovení důvodu dovolání). Obviněný tvrdí, že právní kvalifikace jeho jednání podle §140 odst. 2 alinea druhá tr. zák. není správná. V podstatě argumentuje tím, že spoluobviněného J. F. nenaváděl k tomu, aby za padělanou bankovku něco zakoupil, pouze mu tuto bankovku bez dalšího předal. Žádné peníze tedy nepadělal, nepozměňoval, ani padělané nebo pozměněné peníze neudával jako pravé. Dopustil se pouze toho, že padělané peníze přechovával, čímž měl naplnit pouze skutkovou podstatu trestného činu podle §140 odst. 1 tr. zák. Dále uvádí, že odvolací soud pochybil, když ho sice uznal vinným toliko návodem k trestnému činu a uložil mu trest odnětí svobody v trvání 3 roků, měl však podle jeho názoru postupovat podle §40 odst. 5 tr. zák. a uložený trest mu podmíněně odložit. Podle jeho názoru soud dostatečně nezhodnotil stupeň společenské nebezpečnosti spáchaného trestného činu, který přecenil, aniž by přihlédl k polehčujícím okolnostem. Dále namítá, že napadeným rozhodnutím odvolacího soudu bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní a jinou právní ochranu, jakož i právo na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a článku 6 odst. 1, odst. 3 písm. b) Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a svobod.
Vzhledem k výše uvedenému proto obviněný M. F. navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 2. 2006, sp. zn. 1 To 39/2005, a poté mu věc vrátil k novému projednání.
K předmětným dovoláním se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru obvinění neuvedli žádné konkrétní důvody, pro které považují právní závěry obou soudů k otázce právního posouzení skutku za nesprávné a omezili se pouze na to, že vyjádřili nesouhlas se skutkovými zjištěními, když obviněný J. zpochybňuje, že by vůbec předal M. F. nejméně 1 bankovku nominální hodnoty 1.000,- Kč, o níž věděl, že je padělaná, aby ji jako pravou rozměnil a obviněný M. F., že by J. F. takovou bankovku předal pro jiný než sběratelský účel. Obvinění se tedy domáhají změny právního posouzení přisouzeného skutku, odmítají v rozhodnutí skutková zjištění soudu, ke kterým soud provedeným dokazováním dospěl. Tím se ovšem ocitli mimo rámec dovolacího důvodu stanoveného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V dovolání lze namítat nesprávné právní posouzení skutku, nikoliv však nesprávnost skutkových zjištěních samotných, ba i hodnocení důkazů apod. Proto podle názoru státního zastupitelství nelze argumentaci obviněných uznat za věcně odpovídající použitému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jinému ze zbývajících zákonných dovolacích důvodů. Navíc ve svém vyjádření konstatuje, že soudy po zhodnocení provedených důkazů vycházely z konkrétních skutkových zjištění, které také ve svých rozhodnutích vyložily a odůvodnily a o které opřely právní posouzení skutku, přičemž nelze dospět k závěru, že mezi takto učiněnými skutkovými zjištěními a jejich následným hodnocením by existoval extrémní nesoulad. K dovolání obviněného M. F., pokud jako důvod dovolání uvádí ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., státní zástupkyně uvádí, že zvolený dovolací důvod přichází v úvahu pouze tehdy, jde-li o uložení nepřípustného druhu trestu nebo o uložení trestu mimo zákonnou trestní sazbu. Obviněný však uloženému trestu v podstatě vytýká pouze to, že je nepřiměřeně přísný zejména proto, že mu byl uložen jako nepodmíněný. Tyto námitky však nenaplňují citovaný dovolací důvod stejně tak jako jej nenaplňuje další námitka obviněného, že totiž trest odnětí svobody mu měl být uložen v souladu s ustanovením §40 odst. 5 tr. zák.
Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněných Č. J. a M. F. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací nejprve ověřil, že dovolání jsou přípustná, byla podána oprávněnými osobami v zákonné lhůtě a na předepsaném místě. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo nadále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném zákonném ustanovení, protože existence těchto důvodů je zároveň podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. ř.). Obviněný Č. J. uplatnil ve svém dovolání dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento důvod je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení, tzn. podřazení skutkových zjištění, které učinil soud pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. V rámci uvedeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutkový stav zjištěný soudem nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, avšak není možné namítat proti samotným skutkovým zjištěním soudu proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů apod. Jinak řečeno, cestou dovolání lze vytýkat jen právní vady ve vztahu k právní kvalifikaci skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudem a nelze vytýkat skutkové vady s cílem dosáhnout změny v tom, jak soud zjistil skutkový stav a teprve v návaznosti na to usilovat o jiné právní posouzení.
Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na údajně nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Jak vyplývá ze spisové dokumentace, obviněný J. založil své dovolání v celém rozsahu na ryze skutkových námitkách, jimiž se snažil zpochybnit to, jak soudy hodnotily důkazy a jaká skutková zjištění z něj vyvodily. Těmito námitkami se snažil prosadit svoji verzi skutkového stavu, založenou na tvrzení, že se žádného trestného činu nedopustil (konkrétně popírá to, že spoluobviněnému M. F. předal nejméně 1 bankovku nominální hodnoty 1.000,- Kč, o níž věděl, že je padělaná, s tím, aby ji jako pravou rozměnil) a v důsledku toho byl rovněž nespravedlivě potrestán. Namítá, že ve výpovědích jsou rozpory, polemizuje s nimi, označuje je za nevěrohodné (konkrétně poukazuje na údajně rozporné výpovědi spoluobviněných J. a M. F.) a dále argumentuje tím, že výrok o vině byl učiněn v rozporu se zásadou „v pochybnostech ve prospěch obviněného“ a tím, že jemu uložený trest je s ohledem na dosavadní bezúhonný život nepřiměřeně přísný.
Lze tedy konstatovat, že obviněný založil své dovolání na námitkách, které obsahově se zákonným dovolacím důvodem uvedeným v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nekorespondují. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného Č. J. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené rozhodnutí a předcházející řízení podle §265i odst. 3 a odst. 4 tr. ř.
Obviněný M. F. své dovolání opřel o dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Ohledně zákonných podmínek naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. platí, co je výše uvedeno v souvislosti s dovoláním obviněného Č. J. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, obviněný M. F. nevytýká napadenému rozhodnutí konkrétní pochybení v právním posouzení skutku, tedy nesprávnou právní kvalifikaci již stabilizovaného skutkového základu nebo jiné vadné hmotně právní posouzení věci, nýbrž prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu. Smysl dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. by naplňovaly námitky založené na tom, že skutkový stav, který zjistily soudy, nemá znaky trestného činu, jímž byl dovolatel uznán vinným. Žádné takové námitky však obviněný M. F. ve svém dovolání neuplatnil. Dovolání založil na tom, že žádné peníze nepadělal, nepozměňoval ani padělané nebo pozměněné peníze neudával jako pravé a dopustil se pouze toho, že padělané peníze pouze přechovával. Touto argumentací se snažil zvrátit skutková zjištění soudu a prosadit svoji vlastní verzi skutkového stavu. Takto pojatým dovoláním se ocitl mimo rámec shora citovaného dovolacího důvodu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou trestním zákonem za trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jedná se o dovolací důvod, kterým lze napadnout toliko pochybení soudu co do druhu a výměry trestu, a to v jasně vymezených intencích, tj. musí jít o druh trestu podle zákona nepřípustný či výměru trestu mimo trestní sazbu stanovenou trestním zákonem pro konkrétní skutkovou podstatu, event. modifikovanou na základě některých ustanovení trestního zákona (např. §40 tr. zák.).
S použitím tohoto dovolacího důvodu obviněný M. F. napadá dle jeho názoru nepřiměřenou přísnost uloženého trestu. Namítá nesprávné zhodnocení stupně nebezpečnosti trestného činu pro společnost a současně tvrdí, že soud měl použít ustanovení §40 odst. 5 tr. zák. a výkon trestu mu podmíněně odložit. Je zřejmé, že tato námitka se míjí se zákonným vymezením citovaného dovolacího důvodu, který tvrzení, že uložený trest nevystihuje okolnosti svědčící ve prospěch dovolatele a tedy společenskou nebezpečnost činu, nemůže naplnit. Poněkud nesrozumitelné je tvrzení obviněného, že trest odnětí svobody mu měl být uložen i s použitím §40 odst. 5 tr. zák. a výkon trestu mu měl být podmíněně odložen. A to z toho důvodu, že ustanovení §40 odst. 5 tr. zák. je specielní ustanovení, které se výlučně vztahuje k ukládání trestu odnětí svobody osobám blízkým věku mladistvých. Obviněný vzhledem ke svému věku určitě takovou osobou není a aplikace tohoto ustanovení v jeho případě tedy v úvahu vůbec nepřichází.
Z výše uvedeného vyplývá, že i když obviněný formálně podával dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., věcně z hlediska obsahu uplatnil důvody jiné než důvody předpokládané zákonem v tomto ustanovení.
Pro úplnost s ohledem na to, že obviněný v dovolání argumentuje tím, že v řízení došlo k porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a podle čl. 6 odst. 1, 3 písm. b) Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, Nejvyšší soud dodává, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje nárok na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Tímto základním právem se „pouze“ zajišťuje právo na spravedlivé trestní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04).
I když obviněný M. F. formálně deklaroval dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., bylo jeho dovolání založeno na námitkách, které obsahově tyto dovolací důvody nenaplňují. Proto Nejvyšší soud jeho dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání obviněných Č. J. a M. F. rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. července 2006
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman