ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.1423.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 1423/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Stavebního bytového družstva H. K., d., zastoupeného advokátem, proti povinné E. J., zastoupené advokátkou, pro 21.636,75 Kč s příslušenstvím, srážkami ze mzdy, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. E 6764/2004, o dovolání povinné a Pravoslava Jecha proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 1. 2005, č.j. 21 Co 445/2004-59, takto:
I. Řízení o dovolání povinné a Pravoslava Jecha proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 1. 2005, č.j. 21 Co 445/2004-59, v částech, jimiž bylo rozhodnuto o tom, zda jsou soudci Mgr. E. T. a Mgr. B. B. vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, se zastavuje.
II. Dovolání povinné a P. J. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 1. 2005, č.j. 21 Co 445/2004-59, v částech, jimiž bylo odvolání P. J. odmítnuto a usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 13. 8. 2004, č.j. E 6764/2004-14, ve znění opravného usnesení ze dne 27. 10. 2004, č.j. E 6764/2004-29, o nařízení výkonu rozhodnutí potvrzeno, se odmítá.
III. Povinná je povinna na náhradě nákladů dovolacího řízení zaplatit oprávněnému 1.045,- Kč.
IV. P. J. je povinen na náhradě nákladů dovolacího řízení zaplatit oprávněnému 1.045,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud v Hradci Králové usnesením ze dne 13. 8. 2004, č.j. E 6764/2004-14, ve znění opravného usnesení ze dne 27. 10. 2004, č.j. E 6764/2004-29, nařídil podle svého rozsudku ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. 11 C 176/2001, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 5. 2004, sp. zn. 21 Co 183/2004, k vydobytí pohledávky 21.636,75 Kč a nákladů předcházejícího řízení ve výši 18.245,- Kč výkon rozhodnutí srážkami z důchodu, na který má povinná nárok u České správy sociálního zabezpečení, se sídlem v P.
Usnesením ze dne 31. 1. 2005, č.j. 21 Co 445/2004-59, Krajský soud v Hradci Králové rozhodl, že soudkyně Okresního soudu v Hradci Králové Mgr. E. T. není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci a že soudce téhož soudu Mgr. B. B. naopak vyloučen je (výroky I., II.), odvolání podané P. J. podle §218 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), odmítl (výrok III.), ve věci samé, tj. o nařízení výkonu rozhodnutí, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok IV.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok V.). Ve vztahu k výroku, jímž soud prvního stupně nařídil výkon srážkami z důchodu povinné, odvolací soud shledal, že (procesní i věcné) předpoklady pro vyhovění návrhu jsou splněny (§251 o.s.ř.), zejména uzavřel, že projednání a rozhodnutí dané věci nebrání překážky ve smyslu §83 odst. 1, resp. §159a odst. 5 o.s.ř. Oprávněný návrh na nařízení výkonu rozhodnutí směřoval proti povinné a jejímu manželu (P. J.), ovšem soud prvního stupně usnesením ze dne 13. 7. 2004, č.j. E 6761/2004-15, věc proti povinné vyloučil k samostatnému řízení (sp. zn. E 6764/2004), takže jsou vedena dvě řízení o vymožení téže pohledávky týmž způsobem (srážkami ze mzdy), ale povinní jsou odlišné osoby. V této souvislosti odvolací soud vysvětlil, že v případě srážek ze mzdy není manžel povinného ve smyslu §255 odst. 2 o.s.ř. účastníkem řízení, neboť nárok na mzdu (důchod) není právem patřícím do společného jmění manželů.
Rozhodnutí odvolacího soudu, a to výslovně ve výrocích I. až IV., napadli povinná a P. J. dovoláním, jímž namítají, že řízení je postiženo vadou uvedenou v §229 odst. 2 písm. a/ a b/ o.s.ř., a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Podle dovolatelů bylo před nařízením výkonu rozhodnutí v této věci (sp. zn. E 6764/2004) vydáno „obsahově totožné usnesení … E 6761/2004;“ protože v obou věcech jde mezi týmiž účastníky o vymožení téže povinnosti přiznané týmž exekučním titulem, a to shodným způsobem výkonu, „objektivně existovala překážka věci zahájené … později … pak nastal nedostatek podmínky řízení spočívající v překážce věci rozsouzené.“ Manžel povinné je nejen účastníkem řízení vedeného u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. E 6761/2004, ale ze zákona (§255 odst. 2 o.s.ř.) i tohoto řízení, neboť „nárok na mzdu (resp. nárok na důchod) je součástí předmětu SJM.“ Dovolatelé navrhli, aby dovolací soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Oprávněný se ve vyjádření ztotožnil se závěry odvolacího soudu. Zdůraznil, že u Okresního soudu v Hradci Králové probíhají dvě vykonávací řízení, v nichž není dána totožnost povinných (pod sp. zn. E 6761/2004 se vede výkon rozhodnutí proti P. J., pod sp. zn. E 6764/2004 výkon rozhodnutí proti povinné). Účastníkem daného řízení manžel povinné není, protože nárok na důchod „není předmětem společného jmění manželů.“
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání povinné a P. J. je – pokud směřuje proti výrokům I. a II. – postiženo nedostatkem funkční příslušnosti.
Podle ustanovení §16 odst. 1, věty první, o.s.ř. o tom, zda je soudce vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě.
Pojem „nadřízený soud,“ je-li použit občanským soudním řádem k určení věcné příslušnosti soudu, vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoli ze vztahů instančních a s pojmem „odvolací soud“ jej tudíž zaměňovat nelze (srov. stanovisko pléna Nejvyššího soudu z 27. 6. 1996, Plsn 1/96, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 8/1996 pod č. 48). Rozhodne-li tedy krajský soud o tom, že soudce okresního soudu je (není) vyloučen z projednávání a rozhodnutí určité věci, není jeho rozhodnutí rozhodnutím odvolacího soudu. Funkční příslušnost k projednání dovolání proti takovému rozhodnutí občanský soudní řád neupravuje; řízení proto musí být podle §104 odst. 1 o.s.ř. zastaveno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 1997, sp. zn. 2 Cdon 30/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 14/1997 pod č. 112, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 29 Odo 641/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 10/2001 pod č. 129, nález Ústavního soudu ze dne 25. 5. 2000, sp. zn. III. ÚS 182/99, uveřejněný pod číslem 77 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky, svazek 18).
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání P. J. není přípustné.
Z ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. přípustnost dovolání nevyplývá, neboť výrok III. napadeného usnesení není rozhodnutím ve věci samé, a protože nejde o žádný z případů upravených v §238, §238a a §239 odst. 1, 2 a 3 o.s.ř., nelze přípustnost dovolání opřít ani o tato ustanovení (obranu představuje žaloba pro zmatečnost, viz §229 odst. 4, §254 odst. 2, věta druhá, o.s.ř.).
Objektivní nemožnost věcného přezkumu dovolání proti výroku, jímž bylo odvolání odmítnuto, předznamenává závěr, podle něhož P. J. není subjektivně legitimován k dovolání proti usnesení v té části, jíž odvolací soud potvrdil nařízení výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy povinné (srov. argumentaci níže)
Nejvyšší soud proto dovolání P. J. odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. b/, c/ o.s.ř.). Jen pro úplnost se poznamenává, že účastenství manžela povinného v řízení o výkon rozhodnutí ukládajícího zaplacení peněžité částky způsobem předznamenaným v §276 a násl. o.s.ř. je pojmově vyloučeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1642/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 9/2005 pod č. 148, příp. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2000, sp. zn. 21 Cdo 1774/99, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2001 pod č. 4).
Dovolání povinné není přípustné.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě, pokud jde o výrok IV. – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení, jímž byl výkon rozhodnutí nařízen, nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolací přezkum předjímaný ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem je pak dovolací soud vázán (včetně jeho obsahového vymezení) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Výjimečně může být v dané souvislosti relevantní i dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), a to v případě, že otázka, zda je či není takové vady, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad právního (procesněprávního) předpisu.
V dané věci dovolatelka namítá, že odvolací soud nevyvodil adekvátní důsledky dopadu tzv. negativních procesních podmínek, jimiž jsou překážka litispendence a překážka rei iudicatae, v poměrech výkonů rozhodnutí vedených u soudu prvního stupně pod sp. zn. E 6761/2004 a E 6764/2004.
Ačkoliv argument (zmatečnostní) vadou ve smyslu §229 odst. 2 písm. a/, b/ o.s.ř., který dovolatelka uplatnila, nepředstavuje způsobilý dovolací důvod (podle §242 odst. 3, věty druhé, o.s.ř., k takové vadě dovolací soud toliko přihlédne za – zde nesplněné – podmínky, že je dovolání přípustné), je přiléhavé jej při úvaze o přípustnosti dovolání v řízení o výkon rozhodnutí podrobit stejnému režimu jako zmíněnou námitku vadou jinou než zmatečnostní; nemůže tomu být jinak už proto, že v daném řízení je vyloučeno, aby tato zmatečnostní vada byla odstraněna v režimu žaloby pro zmatečnost (srov. §254 odst. 2, větu druhou, o.s.ř.). Dovolání tedy dovolací soud posoudí jako přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř. – má-li rozhodnutí vykazovat zásadní právní význam – tehdy, jestliže otázka existence namítaných vad podle §229 odst. 2 písm. a/, b/ o.s.ř. má právní (procesněprávní) základnu (nikoli skutkovou) a její zodpovězení může mít obecný judikatorní přesah tím, že je způsobilé být vodítkem obdobných procesních poměrů i v řízeních jiných a promítnout se tak do rozhodovací činnosti soudů vůbec.
Tato podmínka však v daném případě splněna není.
Odvolací soud otázku shora nastíněnou vyřešil v souladu s konstantní judikaturou, která totožnost věcí ve smyslu §83 odst. 1 a §159a odst. 5 o.s.ř. pro účely řízení o výkon rozhodnutí identifikuje stejným způsobem výkonu (srov. 258 odst. 1 o.s.ř.) na týž předmět výkonu (zde nárok na mzdu) uplatňovaný mezi týmiž účastníky pro pohledávku (její část) přisouzenou stejným exekučním titulem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2003, sp. zn. 20 Cdo 1751/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 10/2003 pod č. 187). V řízeních vedených u okresního soudu pod sp. zn. E 6761/2004 a E 6764/2004 jsou odlišní účastníci na straně povinné, takže rozhodnutí v této věci žádná z uvedených překážek nebránila.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 až §239 o.s.ř. je kategorií objektivní, jež se pojí s povahou napadeného rozhodnutí (dovolání je nebo není přípustné jako takové, bez ohledu na osobu, která je podala). Posouzením „subjektivní“ přípustnosti dovolání je oproti tomu řešena otázka, který z účastníků je v daném případě oprávněn – ve smyslu §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. b/ o.s.ř. – dovolání podat. Z obecného závěru, že k dovolání jsou legitimováni účastníci řízení (§240 odst. 1, věta první, o.s.ř.), nelze dovozovat, že by dovolání s předpokládanými účinky mohl podat kterýkoli z nich. Z povahy dovolání jakožto (mimořádného) opravného prostředku totiž plyne, že oprávnění je podat (subjektivní přípustnost) svědčí účastníku, kterému nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popřípadě kterému byla tímto rozhodnutím způsobena na jeho právech určitá újma, jež lze odstranit kasací napadeného rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 3/1998 pod č. 28, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 1/2000 pod č. 7, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2000, sp. zn. 2 Cdon 1648/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 12/2000 pod č. 138, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 20 Cdo 553/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 4/2001 pod č. 28).
Dovolatelce rozhodnutím, kterým odvolací soud odmítl odvolání Pravoslava Jecha, újma nevznikla, její situace by zůstala nezměněna, i kdyby bylo napadené rozhodnutí v této části odklizeno.
Nejvyšší soud proto dovolání povinné proti rozhodnutí odvolacího soudu v částech, jimiž bylo usnesení soudu prvního stupně o nařízení výkonu rozhodnutí potvrzeno a odvolání jejího manžela proti tomuto usnesení odmítnuto, odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. b/, c/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. Oprávněné družstvo má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení; výše odměny dovolací soud určil podle ustanovení §1 odst. 1, §2, §10 odst. 3, §12 odst. 1 písm. a/, bodu 1., §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1, první věty, vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů, tj. částkou 970,- Kč. Součástí nákladů oprávněného je dále paušální částka náhrady za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 75,- Kč (§13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje i na náklady přiznané vůči povinné (§270 odst. 1, věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. ledna 2006
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu