ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.2242.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 2242/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného F. G., zastoupeného advokátem, proti povinnému L. K., zastoupenému advokátem, pro 65.000,- Kč s příslušenstvím prodejem spoluvlastnického podílu k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. E 436/2001, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 6. 2004, č.j. 24 Co 49/2004-72, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 6. 11. 2003, č.j. E 436/2001-54, kterým Okresní soud v Semilech zamítl návrh povinného na zastavení výkonu rozhodnutí (rozsudku Okresního soudu v Semilech z 29. 11. 1999, sp. zn. 1 C 713/98) ohledně částky 55.000,- Kč. Odvolací soud uzavřel, že důvod zastavení výkonu ve smyslu ustanovení §268 odst. 1 písm. g) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), není dán, neboť povinný neprokázal zánik závazku v uvedeném rozsahu. Ve vykonávacím řízení – uvedl dále – nelze přezkoumávat věcnou správnost podkladového rozhodnutí, tj. zabývat se tím, zda právo nebylo oprávněnému přiznáno v rozporu s dobrými mravy, a nelze je „měnit“ ani ve lhůtě k plnění a povinnému povolovat plnění ve splátkách.
V dovolání, jehož přípustnost odvíjí (jen) z ustanovení §238a odst. 1 písm. d) o.s.ř., uplatňuje povinný jako dovolací důvod nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Namítá, že soudy nezohlednily to, že „má vůči oprávněnému pohledávku z titulu nároku na náhradu škody několikrát přesahující částku, pro kterou se vede výkon rozhodnutí.“ Tato okolnost způsobuje, že výkon rozhodnutí vedený pro (zbývající) částku 55.000,- Kč je v rozporu s dobrými mravy (§3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“) a musí být podle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. zastaven. Navrhl proto, aby dovolací soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. d) o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. je vyloučeno (usnesení, jímž soud prvního stupně zamítl návrh na zastavení výkonu rozhodnutí, nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze proto odůvodnit jen ustanovením §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Otázku, zda provedení výkonu rozhodnutí je v rozporu s dobrými mravy za situace, kdy povinný má vůči oprávněnému vzájemnou pohledávku (a tudíž je namístě jej podle §268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř. zastavit), vyřešil odvolací soud v souladu s konstantní judikaturou, na níž dovolací soud nehodlá nic měnit.
Ustanovení §3 odst. 1 obč. zák. stanoví, že výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Hovoří-li dané ustanovení o výkonu práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů, má tím na mysli právní úkony či faktické chování uskutečňované v občanskoprávních vztazích (jichž jsou práva a povinnosti obsahem) účastníky těchto vztahů. Občanskoprávním vztahem je přitom právní vztah, jehož předmět je upravován občanským zákoníkem a dalšími předpisy občanského práva hmotného. Návrh na výkon rozhodnutí je však úkonem procesněprávním a provedení výkonu po jeho nařízení soudem (§265 odst. 1 o.s.ř.) představuje postup upravený normami povahy veřejnoprávní; to vylučuje, aby byly posuzovány podle (hmotněprávního) ustanovení §3 odst. 1 obč. zák., tedy z hlediska rozporu či souladu s dobrými mravy jakožto morálními pravidly (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2002, sp. zn. 20 Cdo 535/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 4/2003 pod č. 67).
To, že provádění výkonu rozhodnutí v rozporu s dobrými mravy nemůže být důvodem jeho zastavení podle §268 odst. 1 písm. h) o.s.ř., zdůraznil (a obsáhle vysvětlil) Nejvyšší soud v usnesení ze dne 16. 3. 2006, sp. zn. 20 Cdo 1932/2005.
Dovolání, které není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení je ve smyslu §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. odůvodněn skutečností, že oprávněnému, který by jinak měl právo na jejich náhradu, náklady v tomto stadiu řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. dubna 2006
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu