ECLI:CZ:NS:2006:21.CDO.2338.2005.1
sp. zn. 21 Cdo 2338/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Romana Fialy ve věci E. V. a J. V., dětí E. S. a Mgr. J. V., zastoupeného advokátem, o zvýšení výživného, o žalobě pro zmatečnost podané Mgr. J. V. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. prosince 2000 č.j. 22 Co 402/2000-553, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 18 C 143/2001, o dovolání Mgr. J. V. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 9. prosince 2004 č.j. 23 Co 107/2004-123, takto:
I. Dovolání Mgr. J. V. se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soudu v Hradci Králové usnesením ze dne 8.12.2000 č.j. 22 Co 402/2000-553 potvrdil usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 22.6.2000 č.j. 12 P 25/88-544, jímž bylo zastaveno řízení o zvýšení výživného vedené matkou tehdy nezletilých dětí E. a J. V., kteří vzali (poté, co děti dosáhly zletilosti) návrh na zvýšení výživného zpět, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že za vážné důvody, které by bránily zastavení řízení, nelze považovat důvody označené otcem jako morální; řízení o zvýšení výživného nemůže být prostředkem \"k řešení konfliktů mezi otcem a dětmi, které se s ním odmítají setkat\", a ani prostředkem k tomu, aby \"jim mohl otec jejich situaci vysvětlit\".
Mgr. J. V. se žalobou pro zmatečnost podanou u Okresního soudu v Pardubicích dne 10.4.2001 domáhal, aby bylo uvedené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové zrušeno z důvodu uvedeného v ustanovení §229 odst. 1 písm. e) o.s.ř., neboť ve věci rozhodoval \"podjatý a vyloučený soudce JUDr. P. K. \". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že soudce JUDr. P. K. byl již ve věci vedené pod sp.zn. 12 P 25/88 vyloučen pro prokázaný poměr \"k tehdejšímu, ale i současnému, právnímu zástupci protistrany\" JUDr. E. Z. (usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 7.1.1991 sp. zn. Nco 156/90) a byl také vyloučen ve sporech vedených u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 9 C 8/88 (usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.1.1991 sp. zn. Nco 157/90) a pod sp. zn. 9 C 243/89 (usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 3.11.1999 sp. zn. Nco 230/99-132), že JUDr. P. K. měl proti němu \"nepřátelský poměr\", že probíhalo také šetření policie, neboť učinil trestní oznámení ve věci podezření zneužívání pravomoci veřejného činitele JUDr. P. K., který, ačkoliv byl vyloučen z rozhodování věcí, si vyžádal veškeré spisy od Okresního soudu v Pardubicích, které Mgr. J. V. se svou bývalou manželkou měl, a že JUDr. P. K. \"sám podal návrh na své vyloučení ve věci vedené pod sp.zn. 9 C 243/89 a byl si tedy prokazatelně plně vědom důvodu svého vyloučení i ve věci vedené pod sp.zn. 12 P 25/88 a přesto ve věci rozhodl a nesplnil svou zákonnou povinnost vyplývající z ustanovení §15 o.s.ř.\"; dalším důvodem k pochybnosti o nepodjatosti soudce JUDr. K. je podle názoru Mgr. J. V. skutečnost, že v letech 1993 až 1996 vyučoval syna P. K. matematiku na SPŠS v Ch. JUDr. P. K. v předkládací zprávě skutečnosti o svém vyloučení vědomě zamlčel, účelově se odvolal na údajnou pasivitu Mgr. J. V., který byl v pracovní neschopnosti, a nemohl proto na přípis soudu ze dne 19.8.2000 reagovat, a který byl přesvědčen, že JUDr. P. K. byl ve věci sp. zn. 12 P 25/88 vedené u Okresního soudu v Pardubicích již pravomocně vyloučen (usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 7.1.1991 sp. zn. Nco 156/90) a námitku podjatosti (i s ohledem ke své nemoci) ohledně zbývajících 6 soudců nepodal.
Okresní soud v Pardubicích usnesením ze dne 12.12.2003 č.j. 18 C 143/2001-58 žalobu pro zmatečnost zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba pro zmatečnost není \"přípustná\". Směřuje totiž proti rozhodnutí odvolacího soudu, které bylo vydáno dne 8.12.2000 (a nabylo právní moci dnem 17.1.2001), institut žaloby pro zmatečnost byl však do občanského soudního řádu \"vnesen zákonem č. 30/2000 Sb. s účinností od 1.1.2001\", zmatečnosti byly podle právní úpravy účinné do 31.12.2000 dovolacím důvodem a mimořádné opravné prostředky (včetně dovolání) podané proti rozhodnutím vydaným do 31.12.2000 se projednají a rozhodnou podle tehdy platných právních předpisů. I kdyby byla žaloba pro zmatečnost přípustná, nebyl by tvrzený zmatečnostní důvod naplněn, neboť soudce JUDr. P. K. nebyl vyloučen z projednávání a rozhodování věci (nejvyšší i vrchní soud rozhodl o vyloučení tohoto soudce v jiných věcech) a dcera JUDr. E. Z., kterou má JUDr. P. K. ve své péči, se před dvěma lety z jeho domácnosti odstěhovala; nelze tedy dovozovat \"vztah JUDr. P. K. k zástupci účastníků JUDr. E. Z.\".
K odvolání Mgr. J. V. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 9.12.2004 č.j. 23 Co 107/2004-123 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud odmítl názor soudu prvního stupně v tom, že by žaloba pro zmatečnost proti usnesení Krajského soud v Hradci Králové ze dne 8.12.2000 č.j. 22 Co 402/2000-553 nebyla přípustná, neboť napadené rozhodnutí bylo vydáno přede dnem 1.1.2001; dovodil, že zákon 30/2000 Sb., jímž byl institut žaloby pro zmatečnost \"vtělen\" do občanského soudního řádu, nemá v přechodných ustanoveních \"žádnou speciální úpravu pro řízení o zmatečnostních žalobách podaných proti rozhodnutím vydaným před účinností této novely\", a že je tedy zapotřebí připustit žalobu pro zmatečnost i proti rozhodnutím vydaným před 1.1.2001. Shodně se soudem prvního stupně však dospěl k závěru, že důvod žaloby pro zmatečnost podle ustanovení §229 odst. 1 písm. e) o.s.ř. nebyl naplněn. V době, kdy JUDr. P. K. ve věci rozhodoval (dne 8.12.2000), byla jeho druhá manželka již řadu let po smrti a její dcera K., jejímž otcem je JUDr. E. Z., již u JUDr. P. K. nežila (před rokem 1995, po smrti své matky, odešla bydlet jinam), a nebyly tu žádné okolnosti, pro které by měl mít JUDr. P. K. nějaký bližší vztah k E. V., kterou v jiném soudním řízení zastupoval JUDr. E. Z. Přihlédl současně k tomu, že soudce JUDr. P. K. měl věc přidělenou rozvrhem práce, že vyzval Mgr. J. V., aby se vyjádřil, zda proti němu uplatňuje námitku vyloučení, který však na výzvu nereagoval, a že \"i přesto JUDr. P. K. předložil k posouzení věc Vrchnímu soudu v Praze\", jenž za daných okolností neshledal důvody pro rozhodnutí o vyloučení JUDr. P. K. z projednávání a rozhodování ve věci. Odvolací soud uzavřel, že nelze ani přisvědčit tvrzení Mgr. J. V., podle něhož byl \"jeho případ\" odňat zákonnému soudci (věc byla původně přidělena JUDr. J. Ch., Ph.D a posléze ji dnem 1.4.2004 převzala JUDr. M. V.), neboť věc byla podle rozvrhu práce přidělena k projednání a rozhodnutí do senátu 23 Co a v tomto senátu zůstala i poté, co došlo ke dni 1.4.2004 k personálním změnám v obsazení senátu, a ani jeho námitce, že věc měla být znovu předložena Vrchnímu soudu v Praze k opětovnému rozhodnutí o vyloučení předsedkyně senátu JUDr. M. V. z projednávání a rozhodování o věci, když dovodil, že v podání Mgr. V. ze dne 27.9.2004 nebyly uplatněny nové okolnosti odůvodňující postup podle §15b odst. 1 o.s.ř.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal Mgr. J. V. dovolání. Namítá, že \"skutečnost (jednou pravomocně) prokázaného poměru soudce JUDr. K. k zástupci protistrany JUDr. Z., založeného dokonce na příbuzenském nebo jemu obdobném vztahu, nemůže záviset na dosažení zletilosti, bydlišti či současném životě a existenci takto spřízněných osob tak, jak nesprávně dovozuje odvolací soud\", a že \"v rozporu s obsahem spisu\" je zjištění o tom, že by JUDr. E. Z. zastupoval E. (V.) S. pouze v jiném soudním řízení, neboť \"všechna k tomuto řízení (sp. zn. 12 P 25/88) příslušná podání E. (V.) S. včetně návrhu na zpětvzetí a zastavení řízení jsou vyhotovena na hlavičkovém papíře advokáta JUDr. Z.\". Dovolatel dále odkázal \"na nesporné skutečnosti, uvedené již v žalobě pro zmatečnost ze dne 9.4.2001 pod body I. až IV.\" a v \"odvolání ze dne 9.2.2004 v části B pod body IV.,V.,VI., které nebyly při odvolacím jednání vůbec čteny a projednány\". Dovolatel dále odvolacímu soudu vytýká, že \"nebylo zákonným způsobem Vrchním soudem v Praze rozhodnuto o včas podaných návrzích na vyloučení předsedkyně senátu odvolacího soudu JUDr. M. V. ze dne 27.9.2004 a ze dne 11.11.2004, které obsahovaly nově zjištěné skutečnosti, a tyto návrhy nebyly Vrchnímu soudu v Praze vůbec předloženy\". Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst.1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jsou obsaženy v ustanovení §238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a v §237 odst.1 a 3 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost [§238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.a) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě pro zmatečnost jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam [§238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Mgr. J. V. dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost. Podle ustanovení §238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání Mgr. J. V. proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení 238 odst.1 písm.a), §238 odst.2 a §237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Dovolání může být podle ustanovení 238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. - jak uvedeno již výše - přípustné, jen jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam po právní stránce. Dovolání v tomto případě (má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam) lze podat jen z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [srov. §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.], nebo z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srov. §241a odst.2 písm.b) o.s.ř.]. Z důvodu, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, lze rozhodnutí odvolacího soudu napadnout, jen je-li dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm. a) a b) o.s.ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení podle ustanovení §238 a §238a o.s.ř. (srov. §241a odst.3 o.s.ř.). Z výše uvedeného současně vyplývá, že na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm.b) o.s.ř., a že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) nebo ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004 sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004).
Podle ustanovení §229 odst. 1 písm. e) o.s.ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže rozhodoval vyloučený soudce nebo přísedící.
Podle ustanovení §14 odst. 1 o.s.ř. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům lze mít pochybnost o jejich nepodjatosti.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení nebo kdy by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (například kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (například jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. §116 občanského zákoníku), jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský. V úvahu přichází i vztah ekonomické závislosti, například v souvislosti s vědeckou či jinou publikační činností soudce, v souvislosti se správou vlastního majetku soudce apod.
V projednávané věci - jak vyplývá z obsahu spisu Okresního soudu v Pardubicích zn. 12 P 25/88 - bylo zjištěno, že dne 22.4.1993 podala matka dětí E. V. (nyní S.) návrh na zvýšení výživného, který byl dne 31.5.2000 matkou E. V. a již zletilými dětmi E. a J. V. vzat zpět. Usnesením ze dne 22.6.2000 č.j. 12 P 25/88-544, které nabylo právní moci 17.1.2001, Okresní soud v Pardubicích řízení o zvýšení výživného z důvodu zpětvzetí návrhu zastavil, když nesouhlas Mgr. J. V. s tímto postupem neshledal důvodným. Dopisem ze dne 11.8.2000, který byl doručen Mgr. J. V. dne 19.8.2000, Krajský soud v Hradci Králové vyzval Mgr. J. V., aby ve lhůtě 10 dnů od doručení této výzvy sdělil, zda vznáší námitku podjatosti soudců, kteří dle rozvrhu práce měli o odvolání Mgr. J. V. proti usnesení Okresního soudu v Pardubicích o zastavení řízení rozhodovat (proti JUDr. P. K., JUDr. M. J., JUDr. P. J., JUDr. V. A. a soudcům \"zastupujícího\" senátu JUDr. K. V., JUDr. J. P. a Mgr. S. S.). Dne 19.10. 2000 Krajský soud v Hradci Králové předložil věc Vrchnímu soudu v Praze \"k rozhodnutí o podjatosti\" JUDr. P. K., neboť \"v jiné věci, než v této, byl usnesením Nejvyššího soudu ČR vyloučen\", a zároveň JUDr. P. K. odkázal na své vyjádření ze dne 15.11.1995 (že E. V. nezná, Mgr. J. V. na něho podal trestní oznámení pro spáchání trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele a v této věci byl také slyšen, že JUDr. E. Z. je otcem K. P., kterou měl JUDr. P. K. po smrti její matky svěřenou do pěstounské péče a která se zhruba před dvěma lety odstěhovala, bydlí na internátě a stýká se s ní asi jednou měsíčně, s JUDr. E. Z. se stýká pouze služebně a na výsledku řízení nemá zájem). Vrchní soud v Praze vrátil spis dne 28.11.2000 zpět Krajskému soudu v Hradci králové s tím, že návrh na vyloučení soudce žádný z účastníků nevznesl a také sám jmenovaný soudce takový návrh na vyloučení neučinil. Usnesením ze dne 8.12.2000 č.j. 22 Co 402/2000-553 Krajský soud v Hradci Králové v senátě za předsednictví JUDr. P. K. potvrdil usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 22.6.2000 o zastavení řízení.
Z uvedených skutečností vyplývá, že Mgr. J. V. v řízení před odvolacím soudem o zastavení řízení o zvýšení výživného žádné námitky proti soudcům projednávajícím tuto věc neměl a že nereagoval ani na výzvu soudu, zda uplatňuje proti některému soudci (včetně JUDr. P. K.), kteří měli podle rozvrhu práce o jeho odvolání rozhodovat, námitku vyloučení soudce. Podjatost soudce JUDr. P. K. uplatnil teprve v žalobě pro zmatečnost podané proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8.12.2000 č.j. 22 Co 402/2000-553, tedy až poté, co odvolací soud rozhodl v jeho \"neprospěch\" (Mgr. J. V. chtěl, aby se proti němu pokračovalo v řízení o zvýšení výživného), ačkoliv okolnosti, na které nyní poukazuje v žalobě pro zmatečnost, mu byly známy již od počátku řízení. Namítá-li tedy Mgr. J. V. - na rozdíl od svého přesvědčení v průběhu řízení před soudy obou stupňů - teprve po pravomocném skončení řízení, že tato okolnost, která mu již tehdy byla známa, vzbuzuje u něho pochybnost o nepodjatosti uvedeného soudce, nelze mu přisvědčit. Žaloba pro zmatečnost podle ustanovení §229 odst. 1 písm. e) o.s.ř. neslouží ke zrušení rozhodnutí odvolacího soudu jen proto, že po vydání rozhodnutí, jímž nebylo účastníkovi vyhověno, vyvozuje z okolností, které mu byly v průběhu řízení známy, pochybnosti o nepodjatosti soudce pro jeho poměr k věci. Zákonný požadavek na vyloučení podjatého soudce totiž nelze zaměňovat za procesní prostředek, jímž by mělo být ex post zvráceno již vydané rozhodnutí. Je proto na účastníkovi řízení, aby námitku porušení této zásady uplatnil bezprostředně poté, co se dozvěděl o skutečnostech tuto námitku odůvodňujících (srov. též právní názor vyjádřený v nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 29.5.1997 sp. zn. III. ÚS 230/96, uveřejněném pod č. 65 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 8). Protože Mgr. J. V. nevznesl žádné konkrétní námitky vůči soudcům, kteří v původním řízení rozhodovali před odvolacím soudem, ačkoliv měl možnost se vyjádřit o osobách soudců a sdělit své pochybnosti o jejich nepodjatosti, a protože námitky vůči nim vznesl až poté, co odvolací soud rozhodl v jeho neprospěch, nelze na nich založit důvod zmatečnosti podle ustanovení §229 odst.1 písm.e) o.s.ř.
V dovolání Mgr. J. V. rovněž namítl, že \"nebylo zákonným způsobem Vrchním soudem v Praze rozhodnuto o včas podaných návrzích na vyloučení předsedkyně senátu odvolacího soudu JUDr. M. V. ze dne 27.9.2004 a ze dne 11.11.2004, které obsahovaly nově zjištěné skutečnosti, a tyto návrhy nebyly Vrchnímu soudu v Praze vůbec předloženy\". Uvedené námitky dovolatele představují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. Správnost usnesení odvolacího soudu z hlediska tohoto dovolacího důvodu nemohl dovolací soud přezkoumávat, neboť skutečnost, že řízení je eventuálně postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neposkytuje - jak výše uvedeno - způsobilý podklad pro přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Vzhledem k tomu, že odvolací soud rozhodl - byť z jiných důvodů - o žalobě pro zmatečnost v souladu s ustálenou judikaturou soudů a že kritika usnesení odvolacího soudu z pohledu dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. nemůže být - jak již uvedeno výše - způsobilým podkladem pro závěr o zásadním významu napadeného usnesení po právní stránce, je nepochybné, že dovolání Mgr. J. V. proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu není přípustné ani podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání Mgr. J. V. podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť Mgr. J. V., jehož dovolání bylo odmítnuto, na náhradu nákladů řízení nemá právo a ostatním účastníkům řízení v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. března 2006
JUDr. Ljubomír Drápal,v.r.
předseda senátu