ECLI:CZ:NS:2006:21.CDO.2692.2005.1
sp. zn. 21 Cdo 2692/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce Z. N., zastoupeného advokátkou, proti žalované OKD, a.s. zastoupené advokátkou, o odškodnění nemoci z povolání, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 26 C 5/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. března 2005, č.j. 16 Co 33/2005-126, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9.015,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 3. 2005, č.j. 16 Co 33/2005-126, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 17. 9. 2004, č.j. 26 C 5/2002-104, ve věci samé, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. Odvolací soud totiž posoudil otázku nároku zaměstnance na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti v případě, že byl pro onemocnění nemocí z povolání převeden na jinou méně placenou práci a poté ukončil pracovní poměr z důvodů, které s nemocí z povolání nesouvisí, konformně s ustálenou judikaturou soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 1998, sp. zn. 2 Cdon 27/97, uveřejněný pod č. 93 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998, a obdobných věcí se týkající právní názory uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 1999, sp. zn. 21 Cdo 786/98, který byl uveřejněn pod č. 55 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2000, a v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2608/2004, který byl uveřejněn pod č. 36 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006); dovolatelem zmíněný nález Ústavního soudu ze dne 30. 9. 2002, sp.zn. IV ÚS 568/2000, se týká věci s jiným skutkovým základem. Správně odvolací soud posoudil i otázku výkladu projevu vůle účastníků při uzavírání pracovního poměru na dobu určitou (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 9. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1990/2000, který byl uveřejněn pod č. 41 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2002). V dovolání byl jinak uplatněn dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř., přičemž k okolnostem uplatněným tímto dovolacím důvodem nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004).
Protože dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalované v souvislosti se zastoupením advokátkou náklady, které spočívají v paušální odměně ve výši 7.500,- Kč (srov. §3 odst. 1 bod 6., §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb. a č. 617/2004 Sb. a čl. II vyhlášky č. 277/2006 Sb.) a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 75,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb. a č. 618/2004 Sb. a čl. II vyhlášky č. 276/2006 Sb.), celkem ve výši 7.575,- Kč. Vzhledem k tomu, že advokátka JUDr. R. K. osvědčila, že je plátcem daně z přidané hodnoty, patří k nákladům řízení podle ustanovení §137 odst. 3 o.s.ř. vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty (19%), kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu (srov. zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty), tedy částka (po zaokrouhlení) 1.440,- Kč (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp.zn. 21 Cdo 1556/2004, který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005). Protože dovolání žalobce bylo odmítnuto, soud mu ve smyslu ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. uložil, aby tyto náklady žalované nahradil; celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 9.015,- Kč je žalobce povinen ve smyslu ustanovení §149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit k rukám advokátky, která žalovanou v tomto řízení zastupovala.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. října 2006
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu