ECLI:CZ:NS:2006:22.CDO.3089.2005.1
sp. zn. 22 Cdo 3089/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce Ing. J. H., zastoupeného advokátem, proti žalované M. Š., zastoupené advokátkou, o zrušení závazku a o určení neexistence závazku, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 14 C 114/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2005, č. j. 55 Co 72/2005-48, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech dovolacího řízení 9 400,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám její advokátky.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. 11. 2004, č. j. 14 C 114/2004-20, zamítl žalobu, aby byl zrušen závazek žalobce přispívat žalované každoročně 34 000,-Kč na pojistné ze smlouvy o kapitálovém životním pojištění č. 30752092 vedené u pojišťovny N.-N., který pro něho vyplývá ze Smlouvy o vypořádání společného jmění a o právech a povinnostech společného bydlení uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne 21. 9. 2000. Dále zamítl žalobu, aby bylo určeno, že žalobce není povinen zaplatit žalované příspěvek na totéž pojistné za uplynulé kalendářní roky 2003 a 2004, a rozhodl o nákladech řízení.
Městský soud v Praze jako odvolací soud rozsudkem ze dne 26. 4. 2005, č. j. 55 Co 72/2005-48, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 21. 9. 2000 smlouvu s názvem „Smlouva o vypořádání společného jmění a o právech a povinnostech společného bydlení dle §24 písm. a novely zák. o rodině č. 91/98 sb. s účinností od 1. 8. 98“. Smlouva byla uzavřena podle §24a odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině ve znění novely č. 91/98 Sb., účinné od 1. 8. 1998 (dále jen „zák. o rodině“). Žalobce a žalovaná v ní pod bodem 2. zařadili do společného jmění i závazky ze smluv o kapitálovém životním pojištění č. 30752092 a č. 31473679. Oba závazky si vypořádali tak, že závazek ze smlouvy č. 30752092 převzal k úhradě žalobce a ohledně dalšího závazku ze smlouvy č. 31473679 o kapitálovém životním pojištění u pojišťovny N.-N., podle níž byl pojistníkem i oprávněnou osobou žalobce, se zavázali provést změnu pojistné smlouvy spočívající v tom, že na dobu po zániku manželství se stane pojistníkem žalovaná a oprávněnou osobou syn účastníků J. H. V souvislosti s tím se pak žalobce zavázal přispívat žalované po zániku manželství až do 1. 5. 2008 každoročně 34 000,-Kč na pojistné z pojistné smlouvy č. 31473679. Současně se žalobce a žalovaná vzdali práva na příspěvek výživného pro rozvedeného manžela pro dobu po rozvodu manželství (viz. bod 2 smlouvy ze dne 21. 9. 2000). Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. 7. 2000, sp. zn. 25 Nc 429/2000, byla schválena dohoda účastníků jako rodičů o úpravě jejich práv a povinností k nezletilému J. H., podle které byl nezletilý svěřen do výchovy žalované a žalobce se zavázal platit nezletilému výživné 10 000,-Kč měsíčně pro dobu před rozvodem i pro dobu po rozvodu. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 2. 10. 2000, č. j. 12 C 144/2000-22, bylo manželství účastníků uzavřené dne 4. 1. 1990 rozvedeno podle §24a zákona o rodině. Rozsudek o rozvodu manželství nabyl právní moci dne 18. 10. 2000. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 31. 3. 2003, č. j. 38 C 100/2002-26, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2003, č. j. 58 Co 574/2003-49, bylo Ing. J. H. uloženo zaplatit M. H. 34 000,-Kč (představujících příspěvek na pojistné za rok 2002 ze smlouvy o kapitálovém životním pojištění č. 31473679) s úrokem z prodlení 5,5% od 11. 6. 2002 do zaplacení. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 31. 3. 2003, č. j. 38 C 100/2002-26, nabyl právní moci 26. 1. 2004. Na základě takto zjištěného stavu soudy obou stupňů dospěly k závěru, že žalobci svědčí občanskoprávní závazek, který vznikl na základě dvoustranného právního úkonu mezi ním a žalovanou a který může zaniknout jen způsobem stanoveným hmotněprávním předpisem pro zánik závazků. Požadavek žalobce na zrušení tohoto závazku soudem (pro změnu v jeho majetkových poměrech) však nemá oporu v hmotném právu. Dále oba soudy uzavřely, že na požadovaném negativním určení své povinnosti za uplynulé roky 2003 a 2004 žalobce nemá naléhavý právní zájem ve smyslu §80 písm. c) OSŘ.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Jako dovolací důvod uplatnil nesprávné právní posouzení věci. Spatřoval je v tom, že odvolací soud neposuzoval jeho závazek přispívat žalované po zániku manželství do 1. 5. 2008 každoročně 34 000,- Kč na placení pojistného ze smlouvy o kapitálovém životním pojištění jako plnění příspěvku na přiměřenou výživu rozvedené manželky ve smyslu §92 a §93 zákona o rodině. V důsledku tohoto nesprávného právního posouzení pak nepovažoval změnu majetkových poměrů na jeho straně za právně relevantní skutečnost. Poukazoval na to, že smlouva č. 30752092 (správně č. 31473679) o kapitálovém životním pojištění byla uzavřena za trvání manželství účastníků. Závazek k placení pojistného přijatý v této smlouvě je závazkem tvořícím společné jmění manželů ve smyslu §143 odst. 1 písm. b) OZ. Tento závazek byl v souvislosti se zánikem manželství vypořádán smlouvou ze dne 21. 9. 2000 tak, že jej převzala žalovaná. Pokud se žalobce zavázal dobrovolně poskytovat žalované po zániku manželství platby na toto pojištění, má jeho plnění povahu příspěvku na přiměřenou výživu rozvedené manželky. Tím, že se později zhoršily jeho výdělkové možnosti, došlo v jeho poměrech ke změně, jež odůvodňuje zrušení povinnosti platit žalované příspěvek na výživu rozvedené manželky založený smlouvou. Domáhal se, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhla, aby bylo dovolání jako nedůvodné odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu byla podáno oprávněnou osobou včas, nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními §237 odst. 1 písm. b) a c) OSŘ.
Podle §237 odst. 1 písm. b) OSŘ není dovolání v dané věci přípustné proto, že rozsudek soudu prvního stupně, je jeho v pořadí prvým rozhodnutím ve věci.
Podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle §237 odst. 3 OSŘ rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
O rozhodnutí po právní stránce zásadního významu jde tedy tehdy, je–li v něm řešena právní otázka, významná nejen pro rozhodnutí v dané konkrétní věci, pokud tato otázka není řešena jednotně v rozhodovací praxi vyšších soudů nebo ve stanovisku Nejvyššího soudu České republiky anebo v rozhodnutí nižšího soudu, které bylo za účelem sjednocení judikatury publikováno ve sbírce soudních rozhodnutí. Naopak za otázku zásadního právního významu nelze považovat takovou otázku, která byla v napadeném rozhodnutí řešena v souladu s ustálenou soudní praxí (viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. 1. 2001, sp. zn. 29 Cdo 821/2000, publikovaný pod C 23, ve svazku 1, ročník 2001, Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck dále jen „Souboru rozhodnutí“).
Nejvyšší soud České republiky uvedl již v rozsudku ze dne 18. 12. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1116/2001, publikovaném pod C 1627, svazek 23, v Souboru rozhodnutí: „Obsah právního úkonu lze vykládat podle vůle toho, kdo ho učinil, jen za předpokladu, že tvrzená vůle není v rozporu s jazykovým projevem, učiněným v písemné formě. Výkladem podle §35 odst. 2 ObčZ nelze již učiněný projev vůle doplňovat, měnit či dokonce nahrazovat“. V dané věci je výklad právní povahy závazku žalobce přispívat žalované od právní moci rozsudku o rozvodu manželství do 1. 5. 2008 každoročně 34 000,-Kč na placení pojistného ze smlouvy o kapitálovém životním pojištění zastávaný žalobcem v dovolání, v rozporu s jazykovým projevem vůle učiněným ve smlouvě ze dne 21. 9. 2000. Z textu smlouvy ze dne 21. 9. 2000 plyne, že se ke smlouvě o kapitálovém životním pojištění č. 30752092 žádný takovýto závazek neváže. Váže se ke smlouvě o kapitálovém životním pojištění č. 31473679. Přitom žalobce a žalovaná zařadili závazek ze smlouvy o kapitálovém životním pojištění č. 31473679 mezi společné závazky v SJM a jen v souvislosti s vypořádáním tohoto závazku, se žalobce zavázal poskytnout žalobkyni po zániku manželství plnění na jeho úhradu. I další část textu smlouvy ze dne 21. 9. 2000 pod bodem 2: „Účastníci této smlouvy se vzdávají práva na příspěvku výživného pro rozvedeného manžela pro dobu po rozvodu manželství“ vylučuje, že by žalobce a žalovaná mínili závazkem žalobce přispívat žalované od právní moci rozsudku o rozvodu manželství do 1. 5. 2008 každoročně 34 000,-Kč na placení pojistného ze smlouvy o kapitálovém životním pojištění založit povinnost žalobce platit žalované příspěvek na přiměřenou výživu po dobu po rozvodu. Nejvyšší soud České republiky uvedl již ve Zhodnocení rozhodovací činnosti soudů v České republice ve věcech vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů a stanovisku občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČSR k výkladu zákonných ustanovení o bezpodílovém spoluvlastnictví, z 3. 2. 1972, Cpj 86/71, publikovaném pod R 42/72 „I u pojistných smluv týkajících se pojištění osob je nutno vycházet ze zásad použitých při jiných smlouvách a plněních, že totiž do bezpodílového spoluvlastnictví manželů patří i plnění ze smlouvy pojistné, pokud bylo za trvání manželství ve prospěch kteréhokoli z manželů realizováno. Pojistka sama ovšem může představovat určitou hodnotu, poněvadž u pojištění osob je pojišťovna povinna ve smyslu ustanovení §362 o. z. v některých případech při zániku pojištění vyplatit odbytné (srov. též ustanovení §13 vyhlášky č. 49/1964 Sb.). Je třeba zkoumat, jaký je stav pojistky v době zániku manželství, zda a jaké nároky z pojistek vyplývají, popř. jaké odbytné by bylo k tomuto dni státní pojišťovnou vyplaceno, a k těmto nárokům pak jako k jiným pohledávkám při vypořádání přihlížet.“ Dále pak v témže zhodnocení ještě uvedl: „Ani ustanovení §149 o. z. ani jiné zákonné ustanovení nebrání manželům, aby v rámci vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví vypořádali i ta majetková práva a vztahy (zejména společné pohledávky a dluhy), které sice do tohoto spoluvlastnictví nenáležejí, které však vznikly v souvislosti s jejich hospodářským a spotřebním společenstvím.“ Ať již tedy má závazek žalobce přispívat žalované od právní moci rozsudku o rozvodu manželství do 1. 5. 2008 každoročně 34 000,-Kč na placení pojistného ze smlouvy o kapitálovém životním pojištění č. 31473679 povahu vypořádacího podílu ze SJM ve smyslu §149 OZ anebo povahu inominátního závazku ve smyslu ustanovení §51 OZ, (podle něhož účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště upravena, smlouva však nesmí odporovat obsahu nebo účelu tohoto zákona), přičemž takovýto závazek může být součástí smlouvy o vypořádání majetku ve společném jmění, nejde o právní vztah rodinněprávní nýbrž občanskoprávní. Právní posouzení odvolacího soudu, že závazek žalobce přispívat žalované od právní moci rozsudku o rozvodu manželství do 1. 5. 2008 každoročně 34 000,-Kč na placení pojistného ze smlouvy o kapitálovém životním pojištění je závazkem občanskoprávním, je tedy správné. Odvolací soud sice označil sporný závazek žalobce jako příspěvek na pojistné ze smlouvy o kapitálovém životním pojištění č. 30752092 namísto správného č. 31473679 (převzal chybu z žalobního petitu žalobce), nicméně věcně se zabýval závazkem vážícím se ke smlouvě o kapitálovém životním pojištění č. 31473679. Zmíněná nepřesnost ve výroku rozsudku tedy nemá vliv na věcnou správnost jeho rozhodnutí. Navíc k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, lze přihlédnout jen, je-li dovolání přípustné. Tak tomu v dané věci není.
Dovolání žalobce do určovacích výroků rozsudku odvolacího soudu postrádá vymezení právní otázky, která má být podrobena přezkumu v dovolacím řízení. Přitom při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 OSŘ ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2004, pod číslem 132).
Vzhledem k výše uvedenému dovolací soud dovolání žalobce podle §243b odst. 5 a §218 písm c) OSŘ jako nepřípustné odmítl.
Podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 OSŘ je žalobce, který nebyl v dovolacím řízení úspěšný, povinen uhradit žalované náklady dovolacího řízení. Ty představují odměnu advokáta za jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání podle §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a činí podle §3 odst. 1 bod 5, §3 odst. 2 a 4, §5 písm. c), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §17 odst. 1 písm. b) a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění do 31. 8. 2006 (srov. čl. II. vyhl. č. 277/2006 Sb.,) částku 9 325,- Kč a dále náhradu hotových výdajů 75,- Kč podle §13 odst. 3 advokátního tarifu, celkem 9 400,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 OSŘ.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 7. září 2006
JUDr. Marie Rezková, v. r.
předsedkyně senátu