ECLI:CZ:NS:2006:26.CDO.557.2006.1
sp. zn. 26 Cdo 557/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně H. J., zast. advokátem, proti žalovanému Z. H., zast. advokátem, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp.zn. 24 C 190/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci ze dne 20.5.2005, čj. 29 Co 149/2005-89, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 20.5.2005, čj. 29 Co 149/2005-89, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 19.10.2004, čj. 24 C 190/2003-49, v němž tento soud uložil žalovanému povinnost vyklidit družstevní byt SBD P. s. L. č. 103 23317 v L., v domě čp. 647 v ul. H. K., nacházející se v 5. nadzemním podlaží, o velikosti 2+1 s příslušenstvím, do 15 dnů od právní moci rozsudku a dále žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni náklady řízení před soudem prvního stupně; odvolací soud dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že žalovaný byl zkrácen na svých procesních právech, když faxem učiněná omluva právního zástupce žalovaného ze dne 18.10.2004, doplněná písemně dne 19.10.2004 s potvrzením o pracovní neschopnosti, se žádostí o odročení jednání nařízeného na 19.10.2004, nebyla soudci předána včas. Vzhledem k tomu, že předcházela tři jednání a písemná podání účastníků a při jednání dne 19.10.2004 před soudem prvního stupně nebyly prováděny důkazy, nebyl žalovaný na procesních právech zkrácen způsobem, jenž by mohl podstatně ovlivnit rozhodnutí soudu.
Odvolací soud dále v odůvodnění rozsudku uvedl, že při jednání dne 19.10.2004 právní zástupce žalobkyně předložil dohodu o užívání družstevního bytu po rozvodu manželství žalobkyně s L. J. k doložení skutečnosti, že žalobkyně je výlučnou členkou družstva a nájemkyní předmětného bytu. V průběhu řízení však žalovaný tuto skutečnost nezpochybňoval. Aktivní legitimace žalobkyně byla v průběhu řízení u okresního soudu dostatečně prokázána.
V odvolacím řízení žalovaný nově tvrdil, že do předmětného bytu investoval částku asi 100 000,- Kč a podle odvolacího soudu by tato skutečnost mohla mít význam při posuzování nároků žalovaného ve vztahu k vyklizení bytu. Pro účely tohoto řízení však bylo podle odvolacího soudu možno zohlednit pouze částku kolem 7 000,- Kč vloženou do neoddělitelných částí bytu.
Žalovaný podle odvolacího soudu v průběhu řízení netvrdil, že by k užívání bytu měl jiný titul než ústní souhlas žalobkyně, jenž byl po úmrtí dcery žalobkyně (manželky žalovaného) odvolán; žaloba na vyklizení bytu je důvodná.
Odvolací soud dále uvedl, že okolnosti zvláštního zřetele hodné by mohly vést pouze k omezení práva žalobkyně požadovat vyklizení bytu bez bytové náhrady nebo v obvyklé lhůtě, pokud by uplatňování tohoto práva žalobkyně bylo v rozporu s dobrými mravy podle §3 odst. 1 obč. zák., tyto okolnosti však zjištěny nebyly a okolnost, že žalovaný svůj byt vrátil pronajímateli (městu L.), popř. že hradil úhrady za užívání předmětného bytu, nemohou založit právo žalovaného na náhradní byt. Žalovaným tvrzená investice do bytu ve výši 100 000,- Kč by mohla být podkladem pro úvahu, že požadavek žalobkyně na vyklizení bytu bez náhrady by mohl být v rozporu s dobrými mravy, žalovaný však rozsáhlejší investici do předmětného bytu neprokázal.
Odvolací soud proto dospěl k závěru, že soud prvního stupně zjistil správně skutkový stav věci, a to že žalobkyně je výlučnou členkou SBD P. s. L. a nájemkyní předmětného bytu, žalovaný užívá byt bez právního důvodu poté, co ústní souhlas s užíváním bytu žalobkyně odvolala, a proto soud prvního stupně správně žalovanému uložil předmětný byt vyklidit v obvyklé lhůtě bez zajištění bytové náhrady, a to i při zvažování ust. §3 odst. 1 obč. zák.
Dovoláním ze dne 1.9.2005 napadl žalovaný výše uvedený rozsudek odvolacího soudu v plném rozsahu s tím, že dovolání je přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., a dovolatel je i podal z důvodu, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci /§241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř./.
V podrobnostech dovolatel v dovolání uvedl, že okresní soud vyšel při svém rozhodování z toho, že žalobkyně je výlučnou členkou družstva a nájemkyní předmětného bytu a toto zjištění opírá o dohodu ze dne 22.4.1987 uzavřenou žalobkyní a jejím bývalým manželem o změně užívacích práv k bytu po rozvodu manželství. Odvolací soud z tohoto závěru taktéž vycházel a uvedl, že žalovaný tuto skutečnost nikdy nezpochybňoval a rovněž uvedl, že výtka žalovaného týkající se nesprávného provedení důkazu není důvodná, s čímž dovolatel nesouhlasí a tyto závěry pokládá za chybné. Žalobkyně podle dovolatele doložila soudu prvního stupně svou aktivní legitimací pouze nájemní smlouvou ze dne 16.9.2004 (čl. 37 spisu) a dle této smlouvy došlo ke změně užívacích práv k předmětnému bytu ke dni 22.4.1987, a to na základě dohody o změně užívacích práv k bytu po rozvodu manželství žalobkyně. Proto dovolatel v podáních ze dne 30.9.2004, popř. 8.9.2005 navrhoval, aby si soud vyžádal uvedenou dohodu, zpochybňoval aktivní legitimaci žalobkyně a dále uváděl, že užívací právo k předmětnému bytu nabyla jeho manželka M., rozená J., neboť po smrti manžela žalobkyně poskytovatelé služeb vystavovali na něho ještě v únoru 2004, tj. více než 10 let po jeho smrti, poštovní poukázky.
V protokolu o jednání ze dne 19.10.2004 před soudem prvního stupně je podle dovolatele mj. uvedeno, že byl k důkazu přečten úřední záznam ze dne 19.10.2004 na č.l. 41, ve spise je však tento úřední záznam veden na č.l. 45 a dále, že byla k důkazu přečtena dohoda o užívání družstevního bytu po rozvodu manželství na č.l. 42, tato dohoda je však ve spisu založena na č.l. 46, přitom tato dohoda byla soudu předložena až dne 20.10.2004 a podle úředního záznamu byla podle telefonického sdělení právního oddělení SBD PS L. výlučnou nájemkyní předmětného bytu žalobkyně. Dovolatel má vzhledem k tomu za to, že tyto důkazy nebyly provedeny a řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávná rozhodnutí ve věci.
Dovolatel je dále toho názoru, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, pokud dospěl k závěru, že výkon práva žalobkyně není v rozporu s dobrými mravy. Skutečnost, že žalovaný vrátil svůj byt poskytovaný mu do nájmu městem L. v souvislosti s jeho zaměstnáním a že provedl investice do bytu, zakládají jeho právo na náhradní byt či poskytnutí delší než obvyklé lhůty k vyklizení bytu. Manželské soužití s dcerou žalobkyně ho opravňovalo předpokládat zvýšenou jistotu možnosti užívání bytu i bez řádného titulu a jen tragický skon jeho manželky ho připravil o možnost byt užívat, navíc byl žalovaný přesvědčen o převodu práv k předmětnému bytu na jeho manželku.
Dovolatel proto navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) posoudil dovolání podle ust. §240 odst. 1, §241a odst. 1 o.s.ř. a konstatoval, že dovolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání sepsáno.
Dovolací soud se nejprve zabýval přípustností dovolání, a to i s přihlédnutím k dovolání žalovaného, který přípustnost dovolání opíral o ust. §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Podle §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. není dovolání v dané věci přípustné proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozsudkem, bylo jeho první rozhodnutí ve věci.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle §237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z toho, že přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že tak é dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o.s.ř.). Jelikož ve smyslu §242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud – s vyjímkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejich posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání alespoň zpochybnil.
V projednávané věci uplatnili dovolatelé vedle způsobilého dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. rovněž dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. (v podobě námitek týkajících se provádění a hodnocení důkazů zejména dohody o užívání bytu po rozvodu manželství žalobkyně, úředního záznamu z 19.10.2004 o výlučném členství žalobkyně v SBD PJS L. o jejím výlučném nájmu k předmětnému bytu, poučovací povinnosti dle ust. §119 o.s.ř., nesrovnalostech v protokolu o jednání ze dne 19.10.2004). Dovolatel však především přehlédl, že k jiným vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (tj. k vadám podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), jakož i k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř., dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání (podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.) nezakládají. Současně dovolatel opomenul, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže měnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. (nebo při obdobném užití těchto ustanovení ve smyslu §238 odst. 2 a §238a odst. 2 o.s.ř.) – přípustné (§241a odst. 3 o.s.ř.). Je-li jako v daném případě – přípustnost dovolání teprve zvažována (podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.), nemohou být uvedené, pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.
V dovolání dále dovolatel namítal, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, když dospěl k závěru, že výkon práva žalobkyně není v rozporu s dobrými mravy (§3 odst. 1 obč. zák.).
Zpochybňuje-li dovolatel správnost závěru, který odvolací soud přijal podle §3 odst. 1 obč. zák., a to s poukazem na okolnosti uvedené v dovolání (vrácení služebního bytu žalovaným, investice žalovaného do bytu, atd.), lze konstatovat, že Nejvyšší soud České republiky opakovaně (srov. usnesení ze dne 15. března 2001, sp.zn. 26 Cdo 931/2000, uveřejněné pod C 308 ve svazku 3 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, dále usnesení ze dne 18. listopadu 2004, sp.zn. 26 Cdo 1491/2003, ze dne 20. ledna 2005, sp. zn. 26 Cdo 866/2004, ze dne 9. února 2005, sp.zn. 26 Cdo 180/2004, a ze dne 23. února 2005 sp.zn. 26 Cdo 192/2004) zaujal právní názor, který sdílí i v projednávané věci, že otázku, zda určitý výkon práva je podle zjištěných skutkových okolností významných pro posouzení konkrétní věci v rozporu s dobrými mravy, nelze považovat za otázku zásadního právního významu s obecným dosahem pro soudní praxi.
Pokud dovolatel dále napadl i výrok rozsudku odvolacího soudu, jímž tento soud rozhodl o nákladech tohoto řízení, je nutné konstatovat, že přípustnost dovolání proto tomuto výroku (který je svojí povahou usnesením) nevyplývá z ust. §238, §238a, popř. z ust. §239 o.s.ř.
Nejvyšší soud vzhledem k uvedenému, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, 1. věta o.s.ř.) dovolání podle §243b odst. 5, 1.věty o.s.ř. pro jeho nepřípustnost odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5, 1. věty o.s.ř. v návaznosti na ust. §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a s ohledem na to, že žalobkyni podle spisu v tomto řízení žádné náklady nevznikly tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. září 2006
JUDr. Ing. Jan Hušek, v. r.
předseda senátu