ECLI:CZ:NS:2006:33.ODO.1005.2006.1
sp. zn. 33 Odo 1005/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců Víta Jakšiče a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce JUDr. Z. A., advokáta, proti žalovaným 1) České straně sociálně demokratické a 2) C., akciové společnosti, o zaplacení 72,187.080,- Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 15 C 274/2000, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. září 2005, č. j. 13 Co 271, 272/2005-84, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou domáhal vydání rozsudku, jímž by byla žalovaným uložena povinnost zaplatit mu ve lhůtě patnácti dnů od právní moci rozsudku částku 72,187.080,- Kč, smluvní pokutu ve výši 0,3 % z dlužné částky za každý den prodlení počínaje dnem 26. 10. 2000 do zaplacení a úroky ve výši 15 % z dlužné částky od 26. 10. 2000 do zaplacení.
Poté, co byl žalobce Obvodním soudem pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) vyzván k zaplacení soudního poplatku za podání žaloby a přes opětovné výzvy soudu tak neučinil, rozhodl soud prvního stupně usnesením ze dne 5. 2. 2003, č. j. 15 C 274/2000-21, o zastavení řízení a o náhradně jeho nákladů. Proti uvedenému usnesení se žalobce odvolal a požádal o osvobození od soudních poplatků. O tomto návrhu rozhodl soud prvního stupně usnesením ze dne 2. 6. 2005, č. j. 15 C 274/2000-71, tak, že žalobci osvobození od soudních poplatků nepřiznal.
K odvolání žalobce proti oběma shora uvedeným usnesením soudu prvního stupně Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. září 2005, č. j. 13 Co 271, 272/2005-84, potvrdil usnesení, jímž nebylo žalobci přiznáno osvobození od soudních poplatků, a zrušil usnesení, jímž bylo řízení zastaveno; v tomto rozsahu pak vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Potvrzující výrok – jenž je předmětem dovolacího přezkumu – odůvodnil tím, že se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, podle kterého poměry žalobce neodůvodňují postup podle ustanovení §138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“). Vycházel ze zjištění, že žalobce dosahuje značných zisků, je vlastníkem rozsáhlého nemovitého majetku a před podáním žaloby inkasoval od první žalované částku přesahující 16,000.000,- Kč; ostatní odvolací námitky žalobce posoudil jako nevýznamné.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním směřujícím výhradně do výroku, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na osvobození od soudních poplatků. Přípustnost dovolání opřel o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. v přesvědčení, že napadené usnesení má zásadní význam po stránce právní. Je přesvědčen, že soudy obou stupňů měly zkoumat otázku osvobození od soudního poplatku v režimu přednosti komunitárního práva před právem vnitrostátním ve smyslu článku 234 Smlouvy o Evropském společenství – dále jen „SES“ (postoupení věci po formulaci předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropských společenství), a to přesto, že si je sám vědom toho, že podle vnitrostátního práva je předběžná otázka chápána jako otázka ve věci samé. Má však zato, že čl. 6 úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod zaručující práva na spravedlivý proces a na soudní ochranu nelze vykládat tak, že nesplnění poplatkové povinností z důvodu finanční tísně by mělo být na újmu jeho právu na soudní ochranu zaručenému Úmluvou.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, k tomu oprávněným subjektem - účastníkem řízení, který má jako fyzická osoba právnické vzdělání (§241 odst. 2 písm. a/ a §240 odst. 1 o. s. ř.), se dále zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují §237 až §239 o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Všem třem případům přípustnosti dovolání, jejichž výčet je v tomto ustanovení uveden, je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé. Usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, není usnesením ve věci samé. Věcí samou se totiž rozumí samotný předmět, pro nějž se řízení vede, a rozhodnutí ve věci samé takové rozhodnutí soudu, jímž se v tzv. řízení sporném na základě žaloby stanoví konkrétní práva a povinnosti účastníků vyplývající z právního vztahu pro žalobou uplatněný nárok (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. února 2001, sp. zn. 25 Cdo 3065/2000, publikované pod C 264/3 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck).
Přípustnost dovolání nevyplývá ani z §238, §238a a §239 o. s. ř., protože nejde o žádný z případů, které jsou v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovány.
Námitka žalobce poukazující na možnost obrátit se v této věci na Soudní dvůr Evropských společenství je nepřípadná. V posuzované věci jde o promítnutí aplikace vnitrostátních předpisů procesní povahy. Platná právní úprava dává žadateli o přiznání osvobození od soudních poplatků dostatek možnosti v systému dvouinstančního řízení. V situaci, kdy žalobce požádal u soudu prvního stupně o přiznání osvobození od soudních poplatků, a po zamítnutí jeho žádosti měl možnost (kterou také využil) podrobit rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacímu přezkumu, dostalo se mu dostatečné soudní ochrany v otázce, která není meritorní.
Platná právní úprava - při důsledné limitaci přípustnosti dovolacího přezkumu a využití dovolání jako mimořádného opravného prostředku - neumožňuje přezkoumání, byť i rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nevyhovující rozhodnutí soudu prvního stupně. Touto úpravou je dovolací soud vázán a ani předběžně nedospívá k závěru, že by toto omezení vedlo k odepření práva na spravedlivý proces. Lze jen připomenout, že otázka úhrady soudního poplatku spadá do řešení podmínek řízení, jejichž splnění musí soud prvního stupně (případně soud odvolací) zkoumat již po podání návrhu. Nepřiznání osvobození od soudního poplatku neznamená ještě odepření hmotněprávního nároku plynoucího ať ze smlouvy (jako je tomu v tomto případě), případně ze zákona či z civilního deliktu. Nelze proto přisvědčit žalobci, že nepřiznání osvobození od soudních poplatků (při dodržení kautel dvouinstančního přezkumu) je obsahově odepřením přístupu k soudu, respektive porušením zásad spravedlivého procesu podle čl. 6 Úmluvy.
Lze tudíž uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolací soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl, aniž se mohl zabývat dovolacími námitkami žalobce k posouzení otázky naplněnosti předpokladů pro přiznání osvobození od soudních poplatků odvolacím soudem (obdobně Nejvyšší soud České republiky rozhodl již v usnesení ze dne 28. března 2002, sp. zn. 29 Odo 170/2002, uveřejněném v časopisu Soudní judikatura pod označením SJ 152/2002, a v usnesení ze dne 28. 3. 2002, sp. zn. 29 Odo 205/2002, uveřejněném v tomtéž časopisu pod označením SJ 102/2002).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 30. srpna 2006
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.
předsedkyně senátu