ECLI:CZ:NS:2006:33.ODO.8.2005.1
sp. zn. 33 Odo 8/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně P., a. s. proti žalovanému R. F., o zaplacení částky 634.555,- Kč, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 11 C 433/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. června 2004, č. j. 29 Co 243/2004-72, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha-východ rozsudkem ze dne 3. prosince 2003, č. j. 11 C 433/2002-53, zamítl žalobu o zaplacení částky 634.555,- Kč a rozhodl o nákladech řízení. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. června 2004, č. j. 29 Co 243/2004-72, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění platném do 31. 3. 2005 - dále jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 3. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Protože je přípustnost dovolání v posuzované věci spjata se závěrem o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž pouze důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze vytýkat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění dovolacího důvodu, který míří na pochybení ve skutkovém zjištění, je v případě přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. zcela vyloučeno. Dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. není způsobilý sám o sobě (i kdyby byl dán) přípustnost takového dovolání založit.
Namítá-li žalobkyně, že žalovaný obilí, které zasela na pronajatých pozemcích, sklidil, nepředal je společnosti C., s. r. o. a bezprostředně je prodával, uskladnil ve svém zařízení a skrmil při zemědělské činnosti, uplatnila tím dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., neboť tyto námitky primárně směřují proti správnosti skutkových zjištění, na nichž založil odvolací soud právní závěr o nedostatku pasivní věcné legitimace žalovaného k vydání plnění z bezdůvodného obohacení. Žalobkyně nabízí svou verzi skutkového stavu, k níž měl odvolací soud po zhodnocení důkazů správně dospět, a tvrdí, že z tohoto odlišného skutkového závěru, by musel odvolací soud návazně dojít k jinému (správnému) právnímu závěru, a sice, že žalovaný je pasivně legitimován k vydání plnění z bezdůvodného obohacení, které měl na úkor žalobkyně získat. Dovolacímu soudu však v posuzovaném případě z pohledu těchto výtek nepřísluší zkoumat správnost napadeného rozhodnutí. Výhrady žalobkyně, že odvolací soud věc právně posoudil v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, nejsou opodstatněné, neboť rozhodnutí, na něž v dovolání poukázala, se týkala typově odlišných případů a právní závěry v nich zaujaté nejsou aplikovatelné na posuzovanou věc. Naopak lze konstatovat, že odvolací soud právní závěr o nedostatku pasivní legitimace žalovaného k vydání plnění z bezdůvodného obohacení vybudovaný na skutkovém základu, který není v dovolacím řízení zpochybnitelný (žalovaný na základě smlouvy o provedení sklizně uzavřené se společností C., s. r. o. sklidil obilí žalobkyně z pronajatých pozemků pro tuto společnost, od níž pak obilí na základě uzavřené kupní smlouvy koupil za sjednanou kupní cenu), učinil v souladu s již ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srovnej např. rozsudek dovolacího soudu ze dne 23. 9. 2004, sp. zn. 33 Odo 305/2004, a ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 25 Cdo 264/2004, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 31/2005), na základě bezchybného výkladu právního předpisu, který na daný případ dopadá.
Pokud žalobkyně nastiňuje v dovolání aplikaci §446 obch. zák. a §420a obč. zák., jedná se o právní otázky, na nichž odvolací soud své rozhodnutí ve věci nezaložil, takže ani nemohou podléhat dovolacímu přezkumu (srovnej usnesení dovolacího soudu ze dne 13. 4. 2005, sp. zn. 33 Odo 335/2004). Žádného pochybení se odvolací soud nedopustil ani při výkladu ustanovení §205a odst. 1 písm. d/ a e/ o. s. ř., když v systému neúplné apelace nepřihlédl ke skutečnostem, které žalobkyně přes poučení podle §119a o. s. ř. soudem prvního stupně uplatnila až v odvolacím řízení (srovnej Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. 6. vydání. Praha : C. H. Beck, 2003, 920 a násl. s., a rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. 2. 2006, sp. zn. 21 Cdo 1224/2005). Správným je proto závěr odvolacího soudu, že skutkový stav vylíčený žalobkyní před soudem prvního stupně neumožňuje jeho posouzení podle §420a odst. 1 a 2 obč. zák. Žalobkyně totiž skutkové tvrzení, že jí žalovaný způsobil škodu výkonem své zemědělské činnosti, před soudem prvního stupně neuplatnila a učinila tak až v podaném odvolání.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolací soud proto dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalovanému v dovolacím řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by měl jinak vůči žalobkyni právo (§243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 14. prosince 2006
JUDr. Blanka Moudrá, v. r. předsedkyně senátu