ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.1636.2005.1
sp. zn. 5 Tdo 1636/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 18. ledna 2006 v neveřejném zasedání dovolání obviněného M. V., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 6. 2005, sp. zn. 5 To 48/2005, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 T 11/2003, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 2. 2. 2005, sp. zn. 50 T 11/2003, byl obviněný M. V. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1, 3 tr. zák., kterého se dopustil skutky popsanými pod body 1 a 2 výroku o vině rozsudku a trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 2 písm. a) tr. zák., kterého se dopustil skutkem popsaným pod bodem 3 výroku o vině rozsudku. Obviněný M. V. byl za tyto trestné činy a za sbíhající se trestné činy ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., jimiž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 20. 1. 2004, sp. zn. 1 T 357/2001, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 6. 1. 2005, sp. zn. 7 To 542/2004, odsouzen podle §234 odst. 3 tr. zák. za použití 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jedenácti a půl roku. Podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl obviněný pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 20. 1. 2004, sp. zn. 1 T 357/2001, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 6. 1. 2005, sp. zn. 7 To 542/2004, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to černého plastového kanystru, žlutého zapalovače, motocyklové přilby se dvěma štítky a černé cestovní kabely, které byly uloženy jako přílohy spisu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo obviněnému uloženo, aby poškozené K. p., a. s., P., T. 747, nahradil způsobenou škodu ve výši 2.005.854,- Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byly společnosti K. b., a. s., P., N. P., a M., s. r. o., H., B., odkázány se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. byl zabrán 1 ks samopalu na náboje ráže .22 L. R., bez výrobního čísla, se zásobníkem a tlumičem hluku, uložený v kufříku, které jsou uloženy na P. Č. r., O. ř. , S. pro zbraně a střelivo, B.-v. Podle §226 písm. c) tr. ř. byl obviněný zproštěn obžaloby ze skutků uvedených v bodě 2. a 3. obžaloby.
Trestný čin loupeže podle §234 odst. 1, 3 tr. zák. obviněný spáchal tím, že dne 9. 5. 2002 ve 13.47 hod. v H., B., v prodejně motocyklů M. pod pohrůžkou krátkou střelnou zbraní a zapálení benzinu přinutil pracovníky prodejny B. K., a J. Ch., k vydání motocyklu červenobílé barvy Yamaha R-1, bez registrační známky, v hodnotě 463.247,- Kč a finanční hotovosti z pokladny ve výši 14.115,- Kč, čímž společnosti M., s. r. o., B., H., způsobil škodu v celkové výši 477.362,- Kč (bod 1. výroku o vině rozsudku); a tím, že dne 21. 6. 2002 v 15.45 hod. ve S. u B., B., v K. b., a. s., pod pohrůžkou krátkou střelnou zbraní přinutil pracovnice banky A. B., a Ing. E. M., k lehnutí na zem a poté rozbil skla u pokladen a odcizil z pokladny expozitury K. b., a. s., finanční hotovost ve výši 5.004.159,- Kč a poškozením zařízení způsobil bance další škodu ve výši 9.500,- Kč (bod 2. výroku o vině rozsudku).
Trestný čin nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 2 písm. a) tr. zák. obviněný spáchal tím, že v přesně nezjištěné době, na nezjištěném místě, si bez povolení opatřil amatérsky zhotovenou samočinnou zbraň – samopal na náboje ráže .22 L. R., bez výrobního čísla se zásobníkem a tlumičem hluku a tuto zbraň poté až do 12. 12. 2002 přechovával bez povolení v místě svého bydliště v rodinném domku v P. (bod 3. výroku o vině rozsudku).
Proti tomuto rozsudku podal obviněný M. V. odvolání proti všem jeho výrokům. Odvolání proti výroku o náhradě škody podala také poškozená K. b., a. s., P., N. P. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 22. 6. 2005, sp. zn. 5 To 48/2005, podle §258 odst. 1 písm. b) a f), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil napadený rozsudek ve výroku o vině trestným činem loupeže podle §234 odst. 1, 3 tr. zák. (body 1. a 2. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně), dále ve výroku o trestech a způsobu jejich výkonu a ve výroku o náhradě škody učiněném podle §228 odst. 1 tr. ř. ve vztahu k poškozené společnosti K. p., a. s., P., a podle §229 odst. 1 tr. ř. ve vztahu k poškozeným K. b., a. s., P., a M., s. r. o., H., a sám nově rozhodl podle §259 odst. 3 tr. ř. tak, že obviněného shledal vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1, 3 tr. zák.
Podle skutkových zjištění uvedených ve výroku o vině rozsudku odvolacího soudu pod body 1 a 2 spáchal obviněný M. V. trestný čin loupeže podle §234 odst. 1, 3 tr. zák. tím, že dne 9. 5. 2002 ve 13.47 hod. v H., B.5, v prodejně motocyklů M., s. r. o., pod pohrůžkou krátkou střelnou zbraní a zapálení benzinu přinutil pracovníky prodejny B. K. a J. Ch., k vydání motocyklu červenobílé barvy Yamaha R-1, bez registrační známky, v hodnotě 463.247,- Kč a finanční hotovosti z pokladny ve výši 2.952,- Kč, čímž společnosti M., s. r. o., B., H., způsobil škodu v celkové výši 466.199,- Kč (bod 1. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu); a tím, že dne 21. 6. 2002 v 15.45 hod. ve S. u B., B., v K. b., a. s., pod pohrůžkou krátkou střelnou zbraní přinutil pracovnice banky A. B., a Ing. E. M., k lehnutí na zem a poté rozbil skla u pokladen a odcizil z pokladny expozitury K. b., a. s., finanční hotovost ve výši 5.004.159,- Kč a poškozením zařízení způsobil bance další škodu ve výši 9.500,- Kč (bod 2. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu).
Za tento trestný čin loupeže podle §234 odst. 1, 3 tr. zák., za trestný čin nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 2 písm. a) tr. zák., ohledně něhož zůstal napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině pod bodem 3. nedotčen, a za sbíhající se trestné činy ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., jimiž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 20. 1. 2004, sp. zn. 1 T 357/2001, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 6. 1. 2005, sp. zn. 7 To 542/2004, Vrchní soud v Olomouci odsoudil obviněného rozsudkem ze dne 22. 6. 2005, sp. zn. 5 To 48/2005, podle §234 odst. 3 tr. zák. za použití 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jedenácti a půl roku. Podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. obviněného zařadil pro výkon trestu do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 20. 1. 2004, sp. zn. 1 T 357/2001, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 6. 1. 2005, sp. zn. 7 To 542/2004, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. obviněnému uložil trest propadnutí věci, a to černého plastového kanystru, žlutého zapalovače, motocyklové přilby se dvěma štítky a černé cestovní kabely, které jsou uloženy jako příloha spisu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo dále obviněnému uloženo, aby poškozené K. p., a. s., P., T., nahradil způsobenou škodu ve výši 2.005.854,- Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla společnost K. b., a. s., P., N. P., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §256 tr. ř. bylo zamítnuto odvolání poškozené K. b., a. s., P.
Proti tomuto rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 6. 2005, sp. zn. 5 To 48/2005, podal obviněný M. V. prostřednictvím svého obhájce JUDr. Z. O. dovolání, kterým napadl pouze výrok o vině ohledně skutků uvedených pod bodem 1. a 2. rozsudku odvolacího soudu, jímž byl uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1, 3 tr. zák. Obviněný namítl, že svědkyně A. P., která jej označila za pachatele loupeže, tak učinila až u hlavního líčení, a nikoli v rámci rekognice za podmínek uvedených v §104b odst. 2, 3 tr. ř. Dále soudům vytkl nesprávné hodnocení důkazů, když shledaly jeho výpověď i výpovědi čtyř svědků nevěrohodnými, zatímco výsledky identifikace pachových stop zajištěných v objektu K. b. ve S., kde došlo ke druhému z útoků, hodnotily jako věrohodnou. Uvedl, že skupinová shoda trasologických stop z loupežných přepadení v H. a ve S. svědčí pouze o tom, že pachatel mohl, ale zároveň nemusel, mít v případě obou dílčích útoků stejný druh obuvi. Stejně tak za zcela neprůkazné označil závěry soudu jak o shodných okolnostech, za nichž byly provedeny oba tyto dílčí útoky, tak i o shodě v popisu pachatele.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil výrok o vině trestným činem loupeže podle §234 odst. 1, 3 tr. zák. (body 1 a 2 výroku o vině rozsudku odvolacího soudu), na ně navazující výroky o trestu a náhradě škody, a aby jej pro tyto skutky zprostil obžaloby. Pro skutek spočívající v nedovoleném opatření a přechovávání zbraně – samopalu, aby jej uznal vinným trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 2 písm. a) tr. zák. a uložil mu přiměřený trest a aby poškozené odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních, případně, aby věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že obviněný nenamítl nesoulad mezi skutkovými zjištěními a zákonnými znaky trestného činu loupeže podle §234 odst. 1, 3 tr. zák., ale soudům pouze vytkl vadné hodnocení provedených důkazů, čímž fakticky napadl soudy učiněná skutková zjištění. Výhrady obviněného proti věrohodnosti usvědčující výpovědi svědkyně A. P. a hodnocení výsledků identifikace pachových stop jsou námitkami proti správnosti a úplnosti skutkového stavu zjištěného postupem podle §2 odst. 5, 6 tr. ř. Takovými námitkami jsou podle nejvyšší státní zástupkyně i výtky obviněného, že soudy neuvěřily čtyřem svědkům a nesprávně vyhodnotily skupinovou shodu trasologických stop. Protože obsah dovolání neodpovídá dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiným důvodům dovolání uvedených v §265b tr. ř., navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Současně souhlasila s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. a bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a to v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř. a zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání podle citovaného ustanovení trestního řádu, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu dovolacím soudem.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný v podání neuvedl výslovný odkaz na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř. a dovolání tak nesplňuje veškeré náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř. Podané dovolání je proto nepochybně formálně vadné, nicméně vzhledem ke slovnímu vyjádření důvodu dovolání (srov. „považuji pochybení obou označených soudů v dosavadním řízení za jednoznačně hmotněprávní pochybení“), a tedy věcné jednoznačnosti předmětné námitky, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že nelze v dané věci striktně postupovat podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. a odmítnout podané dovolání pro nesplnění náležitostí jeho obsahu, ale z obsahu jednotlivých námitek dovolání lze dovodit, že obviněný uplatňuje dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř., a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifickým mimořádným opravným prostředkem, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/2003). S poukazem na tento dovolací důvod nelze totiž přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost povedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5 a 6 tr. ř. či namítat jiné porušení trestního řádu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/2003).
Nejvyšší soud shledal, že obviněný sice uplatnil, navzdory výše uvedenému formálnímu pochybení, dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v odůvodnění dovolání však nenamítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadl soudy učiněná skutková zjištění týkající se spáchaného skutku. Za námitky skutkového charakteru je nutno považovat výhrady obviněného, že soudy shledaly jeho výpověď i výpovědi čtyř svědků nevěrohodnými, zatímco výsledky identifikace pachových stop zajištěných v objektu K. b. ve S. hodnotily jako věrohodnou, tak i jeho tvrzení týkající se údajně nesprávného posouzení okolností, za nichž byly provedeny oba dílčí útoky. Také výhrada obviněného proti závěrům soudů ohledně shody trasologických stop z loupežných přepadení v H. a ve S. je skutkového charakteru, stejně jako jeho námitka, že svědkyně A. P., která jej označila za pachatele loupeže, tak učinila až u hlavního líčení, a nikoli v rámci rekognice. Obviněný tedy ve svém dovolání nenamítá nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale pouze se domáhá, aby na základě jiného skutkového zjištění, byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Jak však vyplývá z již shora uvedeného, dovolací soud je vázán skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání, pokud k nim soudy dospěly v řádně vedeném trestním řízení za dodržení zásad formální logiky, jak tomu bylo v napadeném řízení. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není obsahově naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem soudů při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněné uplatněné v dovolání nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., přestože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. ledna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek