ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.337.2006.1
sp. zn. 5 Tdo 337/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 29. března 2006 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného B. J., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 11. 2005, sp. zn. 8 To 136/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 42 T 15/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2005, sp. zn. 42 T 15/2005, byl obviněný B. J. uznán vinným pokusem trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 k §219 odst. 1 tr. zák. a byl odsouzen podle §219 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
Obviněný spáchal trestný čin tím, že dne 17. 3. 2005 kolem 18.15 hod. v klubu „Ú.“ v P., Š., po předchozí rozepři v úmyslu usmrtit bodl kuchyňským nožem s čepelí dlouhou cca 11,5 cm zezadu do pravého boku a podžebří L. H., kterému tak způsobil bodnořeznou ránu hrudníku pronikající v 9. mezižebří do dutiny hrudní a bránicí do pravého laloku jater s následným krvácením do dutiny hrudní a břišní, v důsledku čehož byl poškozený bezprostředně ohrožen na životě, avšak k jeho úmrtí nedošlo díky okamžitému chirurgickému zákroku s následnou hospitalizací ve Fakultní nemocnici B.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný B. J. odvolání proti výroku o vině. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23. 11. 2005, sp. zn. 8 To 136/2005, zamítl odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 11. 2005, sp. zn. 8 To 136/2005, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Obviněný namítl, že nespáchal trestný čin a že ze skutkových zjištění nelze dospět k závěru, že jeho úmysl směřoval k usmrcení poškozeného L. H. Podle obviněného svědčí učiněné skutkové závěry pouze o jeho lhostejnosti ve vztahu k následku jeho jednání. S poukazem na odbornou literaturu uvedl, že skutečný vztah lhostejnosti k následku nestačí k naplnění volní složky nepřímého úmyslu podle §4 písm. b) tr. zák. Dále soudům vytkl, že neuvedly, kterou rukou měl vést útok, když na pravé ruce má poškozené šlachy a nemůže v ní sevřít žádný předmět.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 11. 2005, sp. zn. 8 To 136/2005, a aby Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného poukázala na to, že obviněný uplatnil v dovolání obdobné námitky jako v odvolacím řízení a ztotožnila se se závěry odvolacího soudu. Uvedla, že obviněný musel být srozuměn s tím, že jeho útok je způsobilý poškozeného usmrtit vzhledem k tomu, že poškozeného bodl nožem značnou intenzitou do míst, kde se nacházejí životně důležité orgány. Protože neexistovaly žádné okolnosti, na jejichž základě by mohl obviněný spoléhat, že následek v podobě smrti poškozeného nenastane, obviněný spáchal podle nejvyšší státní zástupkyně skutek v nepřímém úmyslu podle §4 písm. b) tr. zák. poškozeného usmrtit. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako dovolání zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a to v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř. a dovolání má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř., a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifickým mimořádným opravným prostředkem, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/2003). S poukazem na tento dovolací důvod nelze totiž přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost povedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5 a 6 tr. ř. či namítat jiné porušení trestního řádu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/2003).
Za skutkovou námitku, která nenaplňuje dovolací důvod §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a nemůže tak být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání je nutno považovat výtku obviněného, že soudy neuvedly, kterou rukou měl vést útok proti poškozenému. Nelze přitom opomenout fakt, že námitky uplatněné obviněným v dovolání byly již uplatňovány v předchozích stádiích trestního řízení, a jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi náležitě a přesvědčivě vypořádaly. Opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu C.H.BECK, svazek 17/2002, č. 408).
Pokud obviněný namítl, že soudy neučinily dostatečné skutkové závěry, z nichž by mohly dovodit jeho srozumění s následkem, je nezbytné uvést, že soudy v odůvodnění svých rozhodnutí náležitě vyložily své úvahy, na základě nichž dospěly k závěru o srozumění obviněného se smrtelným následkem. Pokud obviněný bodl poškozeného nožem s čepelí o délce 11,5 cm značnou intenzitou do míst, kde se nacházejí životně důležité orgány, pak s ohledem na zjištěnou inteligenci obviněného a na jeho duševní stav, který byl zjištěn znaleckými posudky, musel vědět, že může poškozeného L. H. usmrtit. Jednoznačný závěr o srozumění obviněného se smrtelným následkem lze učinit i z následného chování obviněného, který poškozenému nepřivolal lékařskou pomoc, o jeho osud se dále nezajímal a pokusil se z místa činu vzdálit. Z výše uvedených okolností případu je zcela zřejmé, že lhostejným postojem obviněného k tomu, zda smrtelný následek u poškozenému nastane, bylo vyjádřeno jeho kladné stanovisko i k tomu, že by poškozeného usmrtil (srov. č. 41/1976 Sb. rozh. tr.). Soudy tedy správně dospěly ohledně aktivního volního vztahu obviněného k následku trestného činu k závěru, že obviněný musel vědět, že poškozeného L. H. může svým jednáním usmrtit, a pro případ, že se tak stane, byl s tím srozuměn, a naplnil tak subjektivní stránku pokusu trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 k §219 odst. 1 tr. zák.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Obviněný zakládá existenci tohoto dovolacího důvodu na druhé alternativě, když podle něj byl v předcházejícím řízení dán důvod dovolání podle ustanovení §265b písm. g) tr. ř. Tento důvod dovolání však z výše uvedených důvodů nebyl dán v řízení, které předcházelo napadenému rozhodnutí.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako dovolání zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. března 2006
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek