ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.339.2006.1
sp. zn. 5 Tdo 339/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 29. března 2006 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného P. K., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2005, sp. zn. 6 To 338/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 2 T 40/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 17. 8. 2004, sp. zn. 2 T 40/2004, byl obviněný P. K. uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 3 tr. zák., který spáchal tím, že dne 26. 9. 2003 v 15.00 hod. uzavřel jako majitel společnosti A. M., s. r. o., pojistnou smlouvu u A. p., a. s., kterou zastupoval F. Š., který uvedl, že vozidlo zkontroloval, a dne 28. 9. 2003 ohlásil obviněný P. K., že mu bylo vozidlo odcizeno v době od 19.00 hod. dne 26. 9. 2003 do 16.00 hod. dne 28. 9. 2003 v P., ulici V. P. Č., ačkoliv musel vědět, že dne 25. 9. 2003 bylo osobní motorové vozidlo tov. zn. Škoda Fabia, I. G. vyvezeno přes hraniční přechod K. B. mezi P. a B. a v této době bylo mimo území ČR, neboť I. G. předal klíče, OTP a plnou moc a následně dne 1. 10. 2003 v P., ul. Ř. u A. p., a. s. uplatnil pojistnou událost ve výši 144.100,- Kč, přičemž F. Š. opětovně písemně potvrdil, že předmětné vozidlo viděl a zkontroloval VIN. Za tento trestný čin byl obviněný P. K. odsouzen podle §250a odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let.
Proti tomuto rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 17. 8. 2004, sp. zn. 2 T 40/2004, podal obviněný P. K. odvolání proti výroku o vině, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. 6 To 553/2004, zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, kterým napadl výrok o vině a v důsledku toho i výrok o trestu. Nejvyšší soud České republiky shledal, že podané dovolání je důvodné, neboť spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, a proto podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. 6 To 553/2004. Podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 10. 2005, sp. zn. 6 To 388/2005, podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 17. 8. 2004, sp. zn. 2 T 40/2004, v celém rozsahu. Podle §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. uznal obviněného P. K. vinným pokusem trestného činu pojistného podvodu podle §8 odst. 1 k §§250a odst. 1,3 tr. zák. a odsoudil jej podle §250a odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let.
Obviněný spáchal trestný čin tím, že dne 26. 9. 2003 v 15.00 hod. uzavřel jako majitel společnosti A. M., s. r. o., pojistnou smlouvu u A. p., a. s., kterou zastupoval F. Š., který uvedl, že vozidlo zkontroloval, a následně dne 28. 9. 2003 obviněný P. K. ohlásil, že mu bylo vozidlo odcizeno v době od 19.00 hod. dne 26. 9. 2003 do 16.00 hod. dne 28. 9. 2003 v Praze 6, ulici V. P. Č., ačkoliv již dne 25. 9. 2003 bylo toto osobní motorové vozidlo tov. zn. Škoda Fabia vyvezeno I. G. přes hraniční přechod K. B. mezi P. a B., tedy v této době již bylo mimo území ČR, a poté dne 1. 10. 2003 v P., ul. Ř. u p. A., a. s. uplatnil pojistnou událost ve výši 144.100,- Kč, přičemž F. Š. opětovně písemně potvrdil, že předmětné vozidlo viděl a zkontroloval VIN, přičemž pojistné plnění obviněnému nebylo vyplaceno.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Obviněný namítl, že se nedopustil jednání popsaného ve skutku a skutek ani není trestným činem. Dále soudům vytkl, že neprovedly všechny jím navrhované důkazy a dokazování tak zůstalo neúplné. Soudy podle něj také nesprávně hodnotily důkazy, neboť některé závěry učinily jen na základě listinných důkazů. Uvedl, že I. G. nepředal klíče od vozidla s plnou mocí a OTP a ani nevěděl o tom, že by I. G. předmětné vozidlo vyvezl mimo území České republiky. Podle obviněného svědek I. G. měl falza dokladů k vozidlu nebo se nejednalo o totožné vozidlo, protože dne 26. 9. 2003 si z technického průkazu svědek F. Š. vypisoval údaje o technickém stavu vozidla a obviněný 28. 9. 2003 předal veškeré originály dokladů PČR. Obviněný podotkl, že nemohl očekávat, že pracovník pojišťovny F. Š. provede kontrolu vozidla v rozporu se směrnicemi pojišťovny, protože on sám důkladné prohlídce vozidla nijak nebránil. Nelze mu tedy pochybení pracovník pojišťovny přičítat k tíži. Obviněný také namítl, že na předmětné vozidlo byla uzavřena leasingová smlouva se společností Š. s. r. o., ul. P., P., a tato společnost mohla být vlastníkem vozidla, a je proto otázkou, zda jeho úkon při sjednávání pojistné smlouvy byl platný a zda by proto mohl mít z pojistné smlouvy jakýkoliv prospěch. Obviněný je proto přesvědčen, že nespáchal trestný čin, jímž byl uznán vinným.
Obviněný P. K. z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil podle §265k tr. ř. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2005, sp. zn. 6 To 388/2005, ve výroku o vině a trestu.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že obviněný namítl jen neúplnost dokazování a vadné hodnocení provedených důkazů, čímž fakticky napadl provedená skutková zjištění, která nemohou být důvodem dovolání. Odmítla také jeho námitku, že předmětné vozidlo bylo pronajato formou leasingu, a není tak jisté, že by pojistné plnění připadlo jeho osobě s tím, že to byl obviněný, kdo pojistnou událost nahlásil a uplatnil u pojišťovny nárok na pojistné plnění. Také námitka obviněného, že skutek není trestným činem vychází podle nejvyšší státní zástupkyně z jiných skutkových zjištění, než jaká učinil soud prvního stupně. Výtky obviněného jsou tak podle nejvyšší státní zástupkyně pouze polemikou se skutkovými zjištěními nebo námitkami procesního charakteru, a nenaplňují tak dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ohledně dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uvedla, že není naplněn, protože odvolání obviněného bylo částečně vyhověno.
Nejvyšší státní zástupkyně z výše uvedených důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky odmítl v neveřejném zasedání dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b trestního řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. a bylo podáno oprávněnou osobou u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a to v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř. a zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání podle citovaného ustanovení trestního řádu, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř., a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifickým mimořádným opravným prostředkem, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř.
Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/2003). S poukazem na tento dovolací důvod nelze totiž přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost povedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5 a 6 tr. ř. či namítat jiné porušení trestního řádu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/2003).
Nejvyšší soud podotýká, že obviněný uplatnil v dovolání obdobné námitky jako v předchozím řízení o dovolání, když opět uvádí i ty námitky se kterými se odvolací soud ztotožnil a rozhodl rozsudkem tak, že upravil skutková zjištění tak, aby odpovídala výsledkům provedeného dokazování.
V tomto řízení o dovolání obviněného P. K. Nejvyšší soud shledal, že obviněný sice uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nenamítal však nesprávné právní posouzení skutku, ale napadl pouze soudy učiněná skutková zjištění týkající se spáchaného skutku. Převážnou část námitek obviněného představují skutkové námitky, jimiž se Nejvyšší soud nemohl zabývat. Za námitky skutkového charakteru je nutno považovat výhrady obviněného, že soudy neprovedly všechny jím navrhované důkazy, provedly neúplné dokazování a nesprávně hodnotily důkazy, když některé závěry učinily jen na základě listinných důkazů. Pouhou polemikou se skutkovým zjištěním je také tvrzení obviněného, že svědek I. G. měl falza dokladů k vozidlu nebo že se jednalo o jiné vozidlo. Obviněný se tak pouze domáhá, aby na základě jiného skutkového zjištění, byl jiným způsobem posouzen skutek pro který byl stíhán. Jak však vyplývá z již shora uvedeného, dovolací soud je vázán skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání a takové námitky nenaplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). K výhradám obviněného, že nepředal klíče od vozidla s plnou mocí a OTP I. G. a ani nevěděl o tom, že by I. G. předmětné vozidlo vyvezl mimo území České republiky Nejvyšší soud připomíná, že tyto námitky jsou neopodstatněné vzhledem k tomu, že je odvolací soud shledal důvodnými a v popisu skutku svého rozsudku učinil jim odpovídající změny. Námitka obviněného týkající se rozsahu dokazování před odvolacím soudem je námitkou procesněprávní a nenaplňuje uplatněné dovolací důvody. Jedinou právní námitkou je námitka týkající se okolnosti, zda pojistná smlouva byla platná a zda obviněný na jejím základě mohl případně získat jakýkoliv prospěch. Odvolací soud se jí zabýval na str. 8 odůvodnění napadeného rozsudku, na něž Nejvyšší soud pro stručnost odkazuje. Zejména uvedl, že obviněný byl nucen dne 26. 9. 2003 uzavřít novou pojistnou smlouvu, neboť mu reálně hrozilo, že na základě předchozí pojistné smlouvy nebude moci pojistné plnění vymáhat. Tuto námitku shledal Nejvyšší soud nedůvodnou.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Smyslem dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádně vedeném přezkumném řízení, které provedeno nebylo, ač provedeno být mělo, takže dovolatel byl zkrácen na svém právu na přístupu k odvolacímu soudu. Dovolací důvod tak dopadá jednak na případy, ve kterých byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. A jednak na případy, ve kterých byl v předcházejícím řízení dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). S ohledem na výše uvedené nebyl dán ani tento důvod dovolání. Podstata uvedeného dovolacího důvodu totiž spočívá v tom, že soud druhého stupně nebo nadřízený orgán měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho opravný prostředek zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. nebo odmítl podle §253 odst. 3 tr. ř., aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky. V případě obviněného P. K. však o takový případ nejde, neboť Městský soud v Praze jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o odvolání obviněného rozhodl rozsudkem ve veřejném zasedání tak, že odvolání částečně vyhověl. Obviněný tento dovolací důvod nijak neodůvodnil, odkázal jen na zákonnou dikci tohoto dovolacího důvodu. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. není dán, protože odvolací soud opravný prostředek ani nezamítl ani neodmítl a v předcházejícím řízení nebyl naplněn ani důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. března 2006
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek