ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.410.2006.1
sp. zn. 5 Tdo 410/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 19. dubna 2006 v neveřejném zasedání o dovolání obviněné A. D. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 10. 2005, sp. zn. 3 To 359/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 7 T 51/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 5. 4. 2005, sp. zn. 7 T 51/2001, byla obviněná A. D. uznána vinnou trestnými činy zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. za jednání popsané v bodech 1. - 3. rozsudku a zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. za jednání popsané v bodech 4. a 5. rozsudku. Za tyto trestné činy byla podle §248 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon jí byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost zaplatit poškozené S. p. n. v., škodu ve výši 563.000,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená společnost odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Současně byla obviněná tímto rozsudkem podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěna obžaloby pro skutek, kterého se měla dopustit v období od 1. 1. 1995 do 19. 1. 1995, v němž obžaloba spatřovala trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák., neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.
Obviněná spáchala trestné činy tím, že dne 10. 2. 1993 vybrala u K. b., a. s., pobočka B., z účtu finanční hotovost ve výši 50.000,- Kč, aniž by tuto částku zaúčtovala jako příjem do pokladny pobočky S., finanční hotovost použila pro svoji potřebu, čímž S. p. n. v., způsobila škodu 50.000,- Kč. Dne 10. 2. 1993 byla na účet společnosti vrácena částka 14.000,- Kč, tedy způsobená škoda činí 36.000,- Kč (bod 1. rozsudku);
dne 26. 3. 1993 vybrala u Č. s., a. s., okresní pobočka B., z účtu finanční hotovost ve výši 235.000,- Kč, aniž by tuto částku zaúčtovala jako příjem do pokladny pobočky S. B., finanční hotovost použila pro svoji potřebu, čímž S. p. n. v., způsobila škodu ve výši 235.000,- Kč (bod 2. rozsudku);
v hospodářském období od 11. 1. 1993 do 19. 4. 1993, vybrala u K. b., a. s., pobočka B., z účtu finanční hotovost ve výši 92.000,- Kč, aniž by jednotlivé částky zaúčtovala jako příjem do poklady pobočky S. B., finanční hotovost použila pro svoji potřebu, čímž S. p. n. v., způsobila škodu ve výši 92.000,- Kč (bod 3. rozsudku);
v hospodářském období od 25. 11. 1993 do 19. 4. 1994, vybrala u K. b., a. s., pobočka B., z účtu finanční hotovost v celkové výši 150.000,- Kč, aniž by jednotlivé částky zaúčtovala jako příjem do pokladny pobočky S. B., finanční hotovost použila pro svoji potřebu, čímž S. p. n. v., způsobila škodu ve výši 150.000,- Kč (bod 4. rozsudku);
dne 8. 2. 1994 vybrala u K. b., a. s., pobočka B., z účtu finanční částku ve výši 500.000,- Kč, aniž by tuto částku zaúčtovala jako příjem do pokladny pobočky S. B., finanční hotovost použila pro svoji potřebu, čímž S. p. n. v., způsobila škodu ve výši 500.000,- Kč, dne 8. 2. a 11. 2. 1994 byly vloženy na účet společnosti zpět částky 250.000,- Kč, 100.000,- Kč a 100.000,- Kč, tedy způsobená škoda činí 50.000,- Kč (bod 5. rozsudku).
Proti tomuto rozsudku podala obviněná A. D. odvolání proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 12. 10 2005, sp. zn. 3 To 359/2005, podle §259 odst. 3 tr. ř. zprostil obviněnou podle §226 písm. b) tr. ř. obžaloby pro skutek popsaný pod bodem II. 3. obžaloby, který měla spáchat dne 30. 12. 1994 a v němž obžaloba spatřovala dílčí útok pokračujícího trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák.
Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 10 2005, sp. zn. 3 To 359/2005, podala obviněná A. D. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. obviněná spatřuje v tom, že soudy neprokázaly, že si prostředky z účtu poškozené společnosti ponechala pro vlastní potřebu, a proto její jednání mělo být posouzeno jako trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 tr. zák. a nikoli jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. Důvod dovolání opírající se o §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je podle ní dán tím, že odvolací soud zrušil napadený rozsudek pouze na základě jiného hodnocení provedených důkazů. Obviněná dále odvolacímu soudu vytkla, že rozhodnutí neobsahovalo výrok o zamítnutí podstatné části jejího odvolání. Namítla, že soudy obou stupňů nepostupovaly v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. ř., když nezjistily skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti. V této souvislosti uvedla, že jednala pouze podle pokynů své nadřízené JUDr. M. L., která byla zproštěna obžaloby rozsudkem soudu prvního stupně.
Obviněná v dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. 10. 2005, sp. zn. 3 To 359/2005, a přikázal mu věc k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné, neboť bylo podáno oprávněnou osobou v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř. proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni a dovolání má obligatorní obsahové náležitosti podle §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda obviněná uplatnila dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř. a zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody dovolání podle citovaných ustanovení trestního řádu, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř., a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifickým mimořádným opravným prostředkem, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř.
Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/2003). S poukazem na tento dovolací důvod nelze totiž přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost povedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5 a 6 tr. ř. či namítat jiné porušení trestního řádu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/2003).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je podle obviněné naplněn tím, že její jednání nebylo posouzeno jako trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 tr. zák., když jí nebylo prokázáno, že by si prostředky z účtu poškozené společnosti ponechala pro vlastní potřebu. Nejvyšší soud podotýká, že obviněná uplatňovala tuto námitku již v předchozích stádiích trestního řízení, a jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s ní náležitě a přesvědčivě vypořádaly. Nejvyšší soud připomíná, že je povinen vycházet ze skutkových zjištění učiněných soudy, které jsou popsány ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu a dále jsou rozvedeny v odůvodněních rozhodnutí. Z nich je zřejmé, že obviněná vybrala z účtů S. p. n. v., vedených K. b., a. s., a Č. s., a. s., částky uvedené v bodech 1. - 5. rozsudku soudu prvního stupně, aniž by výběry částek zanesla jako příjem do pokladny pobočky S. p. n. v. v B., přestože byla odpovědná za to, že vybrané částky zapíše jako příjem do pokladny, přičemž tyto finanční částky použila pro svoji vlastní potřebu. Soudy také dospěly ke skutkovému závěru, že obviněná tak nečinila na pokyn JUDr. M. L. a v předmětném období vedla více pokladních knih s různými údaji.
Nejvyšší soud podotýká, že ustanovení o trestném činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 tr. zák. je subsidiární k ustanovení o trestném činu zpronevěry podle §248 tr. zák. Ustanovení o trestném činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 tr. zák. se vztahuje na osoby, jimž bylo svěřeno opatrování nebo správa cizího majetku, a uplatní se tam, kde nebylo prokázáno, že by ve své funkci obohatily sebe nebo jiného, ale prokáže se jen způsobení škody (srov. č. 21/2002–I. Sb. rozh. tr.). Jestliže si tedy pachatel přisvojí věc z cizího majetku, který byl povinen opatrovat nebo spravovat, dopustí se trestného činu zpronevěry, a nikoli trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku (srov. č. 48/1951 Sb. rozh. tr.). Nejvyšší soud dodává, že přisvojením věci se rozumí získání možnosti trvalé dispozice s věcí, když zároveň dochází k vyloučení dosavadního vlastníka nebo faktického držitele z držení, užívání a nakládání s věcí. Pachatel si přisvojí věc, která mu byla svěřena, jestliže s věcí naloží v rozporu s účelem, k němuž mu byla cizí věc dána do opatrování nebo do dispozice, a to způsobem, který maří základní účel svěření a přitom sobě nebo jinému obstará z věci trvalý prospěch. Obviněná si přisvojila peněžní prostředky tím, že je vybrala z účtů S. p. n. v., aniž by tuto skutečnost zanesla jako příjem do pokladny pobočky této společnosti, přestože byla odpovědná za zapisování příjmů pokladny.
Z těchto skutkových zjištění vyplývá, že obviněná si úmyslně přisvojila cizí věc, která jí byla svěřena a způsobila tak na cizím majetku škodu nikoli malou, čímž naplnila veškeré zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., a proto Nejvyšší soud shledal tuto námitku nedůvodnou.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze uplatnit, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Smyslem dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádně vedeném přezkumném řízení, které provedeno nebylo, ač provedeno být mělo, takže dovolatel byl zkrácen na svém právu v přístupu k odvolacímu soudu. Dovolací důvod tak dopadá jednak na případy, ve kterých byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci a jednak na případy, ve kterých byl v předcházejícím řízení dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Obviněná v dovolání výslovně neuvedla, o kterou alternativu uvedenou v tomto dovolacím důvodu své dovolání opírá, je však zřejmé, že jde o druhou alternativu spočívající v tom, že v řízení, které předcházelo zamítavému usnesení byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Podstata první alternativy uvedeného dovolacího důvodu totiž spočívá v tom, že soud druhého stupně nebo nadřízený orgán měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho opravný prostředek zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. nebo odmítl podle §253 odst. 3 tr. ř., aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky. V případě obviněné A. D. však o takový případ nejde, neboť Krajský soud v Brně jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o odvolání obviněné rozhodl rozsudkem ve veřejném zasedání tak, že odvolání částečně vyhověl, když obviněnou zprostil obžaloby ohledně skutku popsaného pod bodem II. 3. obžaloby. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v první alternativě není dán, protože odvolací soud opravný prostředek ani nezamítl ani neodmítl, ale věcně jej přezkoumal. Nejvyšší soud shledal, že důvod dovolání není dán ani v druhé alternativě, neboť v předcházejícím řízení nebyl naplněn ani důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněná dále namítla v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., že v rozsudku odvolacího soudu chybí výrok o zamítnutí podstatné části jejího odvolání. Tato výtka obviněné nenaplňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., když podle obsahu by měla být učiněna s odkazem na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže v napadeném rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Bez ohledu na tuto okolnost Nejvyšší soud uvádí, že v napadeném rozhodnutí žádný výrok nechybí a způsob rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s trestním řádem, protože částečné zamítnutí odvolání nepřichází v trestním řízení v úvahu. Jestliže totiž odvolací soud rozhodne pouze k odvolání obviněné o jejím částečném zproštění obžaloby, nemůže současně rozhodnout o zamítnutí odvolání obviněné jako nedůvodného podle §256 tr. ř. Za této situace nelze dovodit, že v rozhodnutí odvolacího soudu některý výrok chybí nebo je neúplný ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 10. 2002, sp. zn. 3 Tdo 810/2002).
Nejvyšší soud dále podotýká, že výtka obviněné, že soudy nezjistily úplně a správně skutkový stav věci je skutkovou námitku, která nenaplňuje dovolací důvod §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ani žádný jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř. a nemůže tak být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání. Takovou skutkovou námitkou je i tvrzení obviněné, že vykonávala pokyny své nadřízené JUDr. M. L., protože soudy dospěly na základě provedených důkazů k závěru, že obviněné takové pokyny nebyly dávány.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. není dán ani námitkou obviněné, že odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně pouze na základě jiného hodnocení provedených důkazů. V této trestní věci soud prvního stupně provedl a hodnotil důkazy, na jejichž základě dospěl ke skutkovému zjištění vyjádřenému ve skutkové větě. S těmito skutkovými závěry se ztotožnil i odvolací soud, který pouze k odvolání obviněné rozhodl o jejím zproštění obžaloby pro skutek, o němž soud prvního stupně nerozhodl.
Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako dovolání zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. dubna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek