ECLI:CZ:NS:2006:6.TDO.1084.2006.1
sp. zn. 6 Tdo 1084/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. září 2006 dovolání, které podal obviněný M. M., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 4. 2006, sp. zn. 6 To 26/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 46 T 10/2005, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 9. 2. 2006, sp. zn. 46 T 10/2005, byl obviněný M. M. uznán vinným, že
dne 31. 8. 2004 v 12.10 hod. v H., v podatelně Katastrálního úřadu, po zaplacení kolkových známek v hodnotě 500,- Kč, v úmyslu docílit toho, aby bylo v jeho prospěch v katastru nemovitostí zapsáno vlastnické právo k nemovitostem majitele M. O., vše v katastrálním území H., v celkové hodnotě 17.349.980,- Kč, předložil pracovnici podatelny katastrálního úřadu fiktivní návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí datovaný ke dni 30. 8. 2004 a fiktivní kupní smlouvu datovanou ke dni 30. 8. 2004, jimiž chtěl doložit, že uvedené nemovitosti od majitele M. O. řádně zakoupil, přičemž tyto listiny blíže nezjištěným způsobem opatřil napodobeninami podpisu M. O. a pomocí barevné kopírky napodobeninami otisků ověřovacích a úředních razítek notářky JUDr. I. Š. a napodobeninami podpisů notářkou pověřené pracovnice M. H., a to přesto, že věděl, že kupní smlouvu k těmto nemovitostem s M. O. nikdy neuzavřel, kdy k zápisu změny vlastnického práva a přechodu vlastnického práva k uvedeným nemovitostem ve prospěch obžalovaného M. M. díky upozornění M. O. nedošlo.
Tento skutek soud prvního stupně kvalifikoval jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. Za tento trestný čin a sbíhající se trestné činy, a to krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák., krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák., ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 2. 3. 2005, sp. zn. 1 T 720/2004, který nabyl právní moci dne 14. 3. 2005, a sbíhající se dvojnásobný trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 4. 10. 2005, sp. zn. 15 T 555/2004, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 22. 12. 2005, sp. zn. 9 To 506/2005, byl obviněný odsouzen podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi a půl roku. Podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 2. 3. 2005, sp. zn. 1 T 720/2004, který nabyl právní moci dne 14. 3. 2005 a výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. 15 T 555/2004, který nabyl právní moci dne 22. 12. 2005, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 22. 12. 2005, sp. zn. 9 To 506/2005, jakož i všechna další rozhodnutí na uvedený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla svého podkladu.
Proti konstatovanému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný M. M. odvolání.
Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 4. 2006, sp. zn. 6 To 26/2006, byl podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání obviněného napadený rozsudek částečně zrušen, a to ve výroku o trestu. Dále podle §259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud nově rozhodl a při nezměněném výroku o vině obviněnému M. M. uložil za trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. a za sbíhající se trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák., krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák., ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 2. 3. 2005, sp. zn. 1 T 720/2004, který nabyl právní moci dne 14. 3. 2005, a sbíhající se dvojnásobný trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 4. 10. 2005, sp. zn. 15 T 555/2004, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 22. 12. 2005, sp. zn. 9 To 506/2005, podle §250 odst. 4 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi a půl roku. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 2. 3. 2005, sp. zn. 1 T 720/2004, který nabyl právní moci dne 14. 3. 2005, a výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. 15 T 555/2004, který nabyl právní moci dne 22. 12. 2005 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 22. 12. 2005, sp. zn. 9 To 506/2005, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Vůči citovanému rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný M. M. prostřednictvím obhájkyně dovolání, které směřoval do všech jeho výroků. Jako dovolací důvody uvedl předně ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, dále ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., neboť v rozhodnutí chybí výrok, kterým bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť odvolání bylo napadeným usnesením zamítnuto, přestože byl v předcházejícím řízení dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný napadenému rozsudku vytkl porušení trestního zákona spočívající v tom, že vzhledem ke skutkovým zjištěním odvolací soud nevyhověl jeho odvolání, při svém rozhodování dostatečným způsobem nepřezkoumal rozsudek prvostupňového soudu a nepostupoval v souladu s ustanovením §254 odst. 1 tr. ř. Podle jeho mínění se soudy obou stupňů při svém rozhodování nevypořádaly se všemi podstatnými skutečnostmi. Provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že by v případě jeho osoby byly naplněny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., a to ani po stránce subjektivní či objektivní. Obviněný namítl, že z provedených důkazů není vůbec zřejmé, že by opatřil kupní smlouvu a návrh na vklad do katastru nemovitostí napodobeninami podpisu vlastníka nemovitostí a ověřovacích razítek notářské kanceláře. Dále že by si byl vědom toho, že podpis prodávajícího a razítka na kupní smlouvě a návrhu na vklad do katastru nemovitostí nejsou pravými a že by tyto listiny použil v úmyslu docílit toho, aby bylo v jeho prospěch zapsáno vlastnické právo k nemovitostem M. O. Naopak sám se stal obětí podvodu. Dokonce i poškozený ve své svědecké výpovědi zmínil, že měl podezření, že v H. působí organizovaná skupina zabývající se tunelováním lukrativních nemovitostí. Z provedeného dokazování nevyplývá, že by si M. M. zjišťoval na katastrálním úřadě informace ohledně předmětných nemovitostí.
Podle obviněného nejsou v daném případě po stránce subjektivní naplněny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu, jelikož nebyl prokázán jeho úmysl uvést vlastníka nemovitostí v omyl a pokusit se převést jeho nemovitosti na svou osobu. Zdůraznil, že sám je obětí podvodu, kdy v domnění, že jedná se skutečným vlastníkem o koupi nemovitosti, jednal s podvodníkem. Konstatoval, že odborné vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví kriminalistická expertiza ručního písma, je jediným důkazem, který spojuje jeho jméno s projednávanou trestní věcí. Ostatní důkazy jsou pouze nepřímé, které netvoří ničím narušenou soustavu vzájemně se doplňujících důkazů, která ve svém celku nejen spolehlivě prokazuje všechny okolnosti zažalovaného skutku a usvědčuje ze spáchání jeho osobu, ale současně vylučuje možnost jakéhokoli jiného závěru.
Dále obviněný namítl, že skutková podstata trestného činu podvodu není naplněna ani po stránce objektivní, neboť na základě předmětné kupní smlouvy a návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí nemohlo dojít k zápisu vlastnického práva ve prospěch jeho osoby. V této spojitosti uvedl, že soudy obou stupňů se nezabývaly námitkou obhajoby, že jednání popsané ve výroku o vině v rozsudku prvostupňového soudu lze považovat za pokus na absolutně nezpůsobilém předmětu. Rovněž poukázal na výpis z katastru nemovitostí, z něhož vyplývá, že ve vztahu ke všem nemovitostem zapsaným na listu vlastnictví, tedy i nemovitostem, které byly předmětem kupní smlouvy, byla usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 8. 11. 2002, č. j. 12 Nc 1536/2002-15, které nabylo právní moci dne 4. 2. 2003, nařízena exekuce. Proto nemohlo dojít k zápisu nemovitostí v jeho prospěch, vklad vlastnického práva ve prospěch obviněného by nemohl být katastrálním úřadem podle platných právních předpisů povolen a nemohlo by dojít k dokonání trestného činu. Jednání popsané ve výroku o vině napadeného rozsudku lze tedy považovat za pokus na absolutně nezpůsobilém předmětu. Závěrem dovolání obviněný vytkl, že v rozhodnutí krajského soudu chybí výrok, kterým by bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti výroku o vině. Odvolací soud nerozhodl o celém odvolání, přestože se v odůvodnění svého rozhodnutí jeho důvody zabýval.
V petitu dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 4. 2006, sp. zn. 6 To 26/2006, a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Uvedl, že dovolání je sice podáno s odkazem na důvody stanovené v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ve skutečnosti však převážná část námitek směřuje proti hodnocení důkazů, čímž dovolání fakticky napadá učiněná skutková zjištění. Skutkovými zjištěními, tak jak je učinily soudy nižších stupňů, pokud k nim tyto soudy dospěly v řádně vedeném trestním řízení způsobem neodporujícím zásadám formální logiky, je dovolací soud vázán. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán jen tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Státní zástupce konstatoval, že ve shora naznačeném směru nebyly zjištěny mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry žádné extrémní rozpory. Údajně nesprávná skutková zjištění proto důvodem dovolání být nemohou. Rovněž námitka obviněného, že šlo o pokus na absolutně nezpůsobilém objektu vychází z odlišných skutkových zjištění, než jaká učinil soud. Podle státního zástupce odpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu toliko námitka, že jednání dovolatele nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu podvodu po stránce subjektivní, neboť neměl v úmyslu uvést poškozeného v omyl a naopak se sám stal obětí podvodníka. V této části považuje dovolání za zjevně neopodstatněné. Ze skutkové věty rozsudku nalézacího soudu vyplývá, že obviněný se pokusil uvést v omyl nikoliv poškozeného, nýbrž - a to za použití padělaných listin - pracovnici katastrálního úřadu. Tento úřad měl podle představ obviněného učinit vklad do katastru nemovitostí (tedy majetkovou dispozici), v jejímž důsledku by došlo k obohacení obviněného na úkor poškozeného. Z hlediska právního posouzení je lhostejné, zda obviněný jednal sám, či ve spolupráci s dalším pachatelem, Soud učinil skutková zjištění, že M. M. bylo známo, že jím předkládané listiny včetně ověřovacích doložek jsou padělky, a že tyto padělky byly vyrobeny přinejmenším s jeho vědomím. Jednal tedy v úmyslu přímém podle §4 písm. a) tr. zák.
Pokud jde o obviněným uplatněnou námitku v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., tj. že v rozsudku soudu druhého stupně chybí výslovný výrok o tom, jak se odvolací soud vypořádal s jeho odvoláním směřujícím do výroků o vině a trestu, státní zástupce uvedl, že tato výtka je zjevně neopodstatněná. Odvolání oprávněné osoby tvoří jeden celek bez ohledu na to, co a v jakém rozsahu odvoláním napadá. Není možné, aby soud o jediném odvolání rozhodl současně tak, že mu vyhovuje a současně, že ho zamítá. Výrok odvolacího soudu je proto bezvadný. Jelikož odvolání obviněného nebylo zamítnuto, je neopodstatněná i námitka dovolatele uplatněná v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. V této spojitosti státní zástupce zdůraznil, že výhrady proti napadenému rozsudku lze uplatnit toliko prostřednictvím jiných dovolacích důvodů, což ostatně obviněný učinil.
Závěrem vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné a rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování podaného dovolání předně shledal, že dovolání obviněného M. M. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.
Podle §265b odst. 1 písm. g), k), l) tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
k) v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný,
l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho v případě odvolání opravný prostředek zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. nebo odmítl podle §253 odst. 3 tr. ř., aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky.
U obviněného M. M. však o takovou situaci nejde, neboť Vrchní soud v Olomouci jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) jmenovaného rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§254 tr. ř.). Za této situace lze dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnit, byl-li v řízení předcházejícímu rozhodnutí o řádném opravném prostředku dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obviněný uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř.
V rámci výše citovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje oprávněnost použitého hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu není obviněným M. M. formálně deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněnými námitkami naplněn. V dovolání obviněný namítá, že z provedených důkazů není vůbec zřejmé, že by opatřil kupní smlouvu a návrh na vklad do katastru nemovitostí napodobeninami podpisu vlastníka nemovitostí a ověřovacích razítek notářské kanceláře. Dále že by si byl vědom toho, že podpis prodávajícího a razítka na kupní smlouvě a návrhu na vklad do katastru nemovitostí nejsou pravými a že by tyto listiny použil v úmyslu docílit toho, aby bylo v jeho prospěch zapsáno vlastnické právo k nemovitostem M. O. Podle obviněného nejsou v daném případě po stránce subjektivní naplněny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu, jelikož nebyl prokázán jeho úmysl uvést vlastníka nemovitostí v omyl a pokusit se převést jeho nemovitosti na svou osobu. Zdůrazňuje, že sám je obětí podvodu, kdy v domnění, že jedná se skutečným vlastníkem o koupi nemovitosti, jednal s podvodníkem. Obviněný rovněž namítá, že nebyla naplněna objektivní stránka trestného činu, jímž byl uznán vinným. Také poukazuje na výpis z katastru nemovitostí, z něhož podle jeho názoru vyplývá, že ve vztahu ke všem nemovitostem zapsaným na listu vlastnictví, tedy i nemovitostem, které byly předmětem kupní smlouvy, byla usnesením Okresního soudu v Hodoníně, které nabylo právní moci dne 4. 2. 2003, nařízena exekuce. Proto nemohlo dojít k zápisu nemovitostí v jeho prospěch, vklad vlastnického práva ve prospěch obviněného by nemohl být katastrálním úřadem podle platných právních předpisů povolen a nemohlo dojít k dokonání trestného činu. Jednání popsané ve výroku o vině napadeného rozsudku lze tedy považovat za pokus na absolutně nezpůsobilém předmětu. Nutno zdůraznit, že všechny tyto vznesené výhrady, jež jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně namítají správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci včetně a hodnocení ve věci provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků (§2 odst. 5, 6 tr. ř.) až následně obviněný dovozuje vady v právním posouzení předmětného skutku.
Otázka objektivní a subjektivní stránky trestného činu sice obecně spadá do kategorie námitek právních, avšak z pohledu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je také podstatné, aby ji dovolatel právně relevantním způsobem odůvodnil. Ohledně posuzovaného skutku se však obviněný M. M. výhradně hájí tím, že mu určité skutečnosti nebyly prokázány a k objektivní i subjektivní stránce svého jednání vztahuje skutkovou verzi zcela odlišnou od zjištěné soudy. Tak je tomu i v případě, když tvrdí, že na předmětné nemovitosti se vztahovalo pravomocné soudní rozhodnutí o exekuci. Shodnou námitkou se v odvolacím řízení zabýval i Vrchní soud v Olomouci, který v této spojitosti v odůvodnění napadeného rozsudku konstatoval: „…na č. l. 39 spisu se nachází výpis z katastru nemovitostí, z něhož je mimo jiné patrno, že došlo k omezení vlastnického práva M. O., a to zřízením zástavního práva pro Č., a. s., ale ve vztahu k jiným parcelám a budovám, než které měly být převedeny kupní smlouvou ze dne 30. 8. 2004. Pokud by tedy byla exekuce vedena k těmto zastaveným nemovitostem, nemělo by to žádný vliv na meritum věci. Nicméně právní názor obžalovaného je nutno odmítnout i z toho důvodu, že pak by veškeré jeho jednání postrádalo smysl a logiku.“ S poukazem na důkazní materiál odvolací soud rovněž zdůraznil: „…obžalovaný se na celou věc velmi dobře připravil, když se zajímal na katastru nemovitostí o pozemky a budovy, jež byly posléze předmětem kupní smlouvy.“ (vše na č. l. 11 rozsudku soudu druhého stupně).
Jak již bylo výše uvedeno samotná konečná skutková zjištění Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat a je jimi naopak vázán. V daném případě to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, jak je popsáno v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku Krajského soudu v Brně a rozvedeno v odůvodnění obou napadených rozhodnutí. Tedy z hlediska jednání obviněného mimo jiné, že v podatelně Katastrálního úřadu po zaplacení kolkových známek, v úmyslu docílit toho, aby bylo v jeho prospěch v katastru nemovitostí zapsáno vlastnické právo k nemovitostem majitele M. O., v celkové hodnotě 17.349.980,- Kč, předložil pracovnici podatelny katastrálního úřadu fiktivní návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí datovaný ke dni 30. 8. 2004 a fiktivní kupní smlouvu datovanou ke dni 30. 8. 2004, jimiž chtěl doložit, že uvedené nemovitosti od majitele M. O. řádně zakoupil, přičemž tyto listiny blíže nezjištěným způsobem opatřil napodobeninami podpisu M. O. a pomocí barevné kopírky napodobeninami otisků ověřovacích a úředních razítek notářky JUDr. I. Š. a napodobeninami podpisů notářkou pověřené pracovnice M. H., a to přesto, že věděl, že kupní smlouvu k těmto nemovitostem s M. O. nikdy neuzavřel, kdy k zápisu změny vlastnického práva a přechodu vlastnického práva k uvedeným nemovitostem ve prospěch obžalovaného M. M. díky upozornění M. O. nedošlo. V dovolání obviněný nenamítá, že takto popsaný skutek, s nímž se ztotožnil i Vrchní soud v Olomouci, byl nesprávně právně posouzen nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně proti skutkovým zjištěním, z nichž prvostupňový soud (následně i odvolací soud) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. spáchaného ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., a to včetně úmyslného zavinění ve smyslu §4 písm. a) tr. zák. Lze proto důvodně uzavřít, že konstatované námitky stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod některý další v zákoně taxativně zakotvený dovolací důvod.
Nutno připomenout, že v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. musí každý dovolatel v mimořádném opravném prostředku nejen odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Pokud by obviněný uplatnil jen dosud probrané námitky, bylo by nutno podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítnout, neboť by bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř.
V kontextu dovolacího důvodu vymezeného v §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. považuje Nejvyšší soud za potřebné uvést, že jej lze aplikovat, pokud nebyl učiněn určitý výrok, který v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou, nebo určitý výrok učiněn byl, ale není úplný. Obviněný M. M. spatřuje zmíněný důvod dovolání ve skutečnosti, že v rozhodnutí odvolacího soudu chybí výrok, kterým bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti výroku o vině. Podle jeho názoru odvolací soud nerozhodl o celém odvolání, přestože se v odůvodnění svého rozhodnutí jeho důvody zabýval.
Nejvyšší soud považuje zmíněný názor dovolatele za nesprávný. Lze připomenout, že ze zásad, jimiž se řídí rozhodování odvolacího soudu po přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně postupem podle §254 tr. ř. a které jsou obsahem ustanovení §258 odst. 1, 2 tr. ř. a §256 tr. ř. vyplývá, že jestliže je vadná jen část napadeného rozsudku a lze ji oddělit od ostatních, odvolací soud zruší rozsudek jen v této části. Pokud však zruší, byť jen zčásti, výrok o vině, zruší vždy zároveň celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad, aniž by jakýmkoliv dalším svým výrokem musel zároveň rozhodovat o tom, že ostatní výroky v rozsudku prvostupňového soudu, respektive zbývající část výroku o vině, zůstávají nedotčeny. Shodný postup ohledně rozhodnutím nedotčených výroků, byť byly napadeny odvoláním, je i v případě, pokud odvolací soud zruší pouze výrok o trestu, a to jak v celém rozsahu nebo jen v některém výroku. Z uvedeného plyne, že pokud odvolací soud částečně vyhoví podanému odvolání, nerozhoduje již samostatným výrokem podle §256 tr. ř. o zamítnutí „zbývající části“ odvolání.
Jelikož Vrchní soud v Olomouci zrušil výrok o trestu a v tomto směru učinil nové rozhodnutí, nemusel již samostatným výrokem vyslovit, že odvolání obviněného se ohledně výroku o vině napadeného rozsudku podle §256 tr. ř. (tj. jako nedůvodné) zamítá. Případné konstatování soudu druhého stupně ve výrokové části, že ve výroku o vině (jinak) zůstává napadený rozsudek nedotčen, by bylo možno považovat za nadbytečné a v praxi soudů se často používá pouze pro lepší srozumitelnost rozhodnutí. Ve světle rozvedených argumentů nelze námitce obviněného vznesené v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., a to pro její zjevnou neopodstatněnost, přisvědčit.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného M. M. jako zjevně neopodstatněné odmítl. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání konaném ve smyslu ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. září 2006
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k