ECLI:CZ:NS:2006:6.TDO.115.2006.1
sp. zn. 6 Tdo 115/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. března 2006 o dovolání, které podal obviněný M. F., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2005, sp. zn. 67 To 182/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 21 T 58/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 25. 3. 2005, sp. zn. 21 T 58/2004, byli obvinění M. F. a Z. M. uznáni vinnými jako spolupachatelé podle §9 odst. 2 tr. zák. trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. Podle skutkových zjištění jmenovaného soudu totiž „dne 4. 9. 2003 kolem 22.45 hod., po vzájemné dohodě, oznámili orgánu Policie ČR na linku 158, že došlo v P., v ulici P., k dopravní nehodě, na místo se následně dostavila hlídka Dopravního inspektorátu Policie ČR, P., přičemž oba obžalovaní hlídce sdělili nepravdivé informace ohledně dopravní nehody, ke které mělo dojít tak, že obžalovaný M. F. se svým vozidlem značky Jeep Grand Cherokee, reg. zn., v ulici P. u benzinové pumpy, náhle přibrzdil a odbočil doprava a obžalovaný Z. M. s vozidlem zn. Ford Ecoline, SPZ, který jel těsně za ním, strhl volant do levého pruhu, aby nedošlo ke srážce, ale kolizi se stejně nevyhnul a narazil pravou přední částí jím řízeného vozidla do vozidla Jeep Grand Cherokee řízeného obžalovaným M. F., avšak poškození vozidel ve skutečnosti vzniklo jindy, za jiných okolností a neodpovídá popisovanému průběhu nehody, přičemž na místě bylo Dopravním inspektorátem Policie ČR, P., prováděno šetření a následně byl vyhotoven protokol o nehodě v silničním provozu, ze kterého je patrno, že k nehodě způsobem uváděným obžalovanými nemohlo dojít, na místo se dostavila i hlídka Policie ČR, Místní oddělení V., přičemž obžalovaný M. F. téhož dne telefonicky nahlásil pojistnou událost Č. p. a. s. s úmyslem vyplacení pojistného plnění z pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla zn. Ford Ecoline a pokud by došlo k realizaci pojistného plnění, způsobil by Č. p. a. s., se sídlem v P., S., škodu ve výši 226.788,- Kč.“ Za to byl obviněný M. F. odsouzen podle §250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 24 měsíců, a obviněný Z. M. podle §250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti měsíců. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Policie ČR, odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obvinění M. F. a Z. M. rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. 9. 2005, sp. zn. 67 To 182/2005, jímž tato odvolání jako nedůvodná podle §256 tr. ř. zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 13. 9. 2005 [§139 odst. 1 písm. b) cc) tr. ř.].
Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze (ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 25. 3. 2005, sp. zn. 21 T 58/2004) podal obviněný M. F. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), písm. l) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku především uvedl, že soud prvního stupně sice učinil správná skutková zjištění, avšak tato po právní stránce nesprávně právně posoudil a ač tyto skutečnosti dovolatel podrobně rozvedl ve svém odvolání a pak i ve svém vyjádření při veřejném zasedání před odvolacím soudem, tento jeho argumenty a právní názory neuznal a podané dovolání jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl. Dále dovolatel poukázal na to, že nejen v průběhu hlavního líčení, ale již v přípravném řízení bylo zjištěno, že k dopravní nehodě mezi shora uvedenými vozidly na uvedeném místě v uvedenou dobu skutečně došlo. Tyto skutečnosti jsou potvrzovány zejména výpovědí svědka Š. Š., policisty, který se dostavil na místo nehody na základě oznámení obou obviněných a prováděl šetření. Ten potvrdil, že došlo k poškození obou vozidel při této dopravní nehodě a měl pouze výhradu v tom smyslu, že podle jeho názoru rozsah poškození vozidel neodpovídal průběhu nehody, jak jej obvinění popsali. Stejně tak i soudní znalec Ing. Z. při hlavním líčení uvedl, že rozsah poškození neodpovídá popisované nehodě, avšak nedokázal jednoznačně určit, do jaké míry a v jakém rozsahu byla vozidla poškozena ještě před touto nehodou a jaká konkrétní poškození byla způsobena při dopravní nehodě ze dne 4. 9. 2003. V tomto směru tedy nelze podle slov dovolatele při určení výše škody v rámci trestního řízení vycházet z ceny stanovené opravcem vozidla, neboť nebylo spolehlivě zjištěno, zda výše částky fakturované za opravu vozidla Jeep je částkou za opravu následků předmětné dopravní nehody či zda jde o částku zvýšenou o opravu poškození, která se na vozidle nacházela již před nehodou. Dále dovolatel poukázal na listinné důkazy, zejména listiny z Č. p. a. s., s tím, že z těchto listin vyplývá, že dopravní nehoda byla telefonicky nahlášena Č. p. a. s., čímž však nebyl uplatněn žádný nárok z odpovědnostního pojištění, nýbrž byla pouze splněna zákonná povinnost k ohlášení dopravní nehody. Tímto telefonickým oznámením se tedy nemohl dopustit trestněprávního jednání. Plnění ohlašovací povinnosti o dopravní nehodě není trestným činem nebo jeho pokusem, neboť jde o povinnost uloženou mu zákonem. Pokud se v listinách poskytnutých Č. p. a. s., nachází formulář nazvaný „Prohlášení zákazníka Č.p. a. s.“, který s ním byl sepsán majitelem autoopravny A. s. v P., kam dal vozidlo Jeep do opravy, pak z tohoto prohlášení nevyplývá, že by pojišťovně on oznamoval rozsah poškození uvedeného vozidla a to nevyplývá ani z dalších materiálů Č. p. a. s. Dále dovolatel zdůraznil, že nebylo prokázáno, že by byl přítomen u prohlídek vozidla provedených technikem Č. p. a. s. panem P., tyto si zařizovala opravna společně s pojišťovnou bez jeho účasti a nikdo se jej nikdy nedotazoval na to, zda vozidlo Jeep bylo nějak a případně jak před touto nehodou poškozeno, takže ani nevěděl, co všechno na vozidle bylo opravováno. Toto zjistil až z faktury jmenované firmy, kterou v plném rozsahu uhradil, a její proplacení do současnosti nenárokoval na Č. p. a. s. Dovolatel rovněž odmítl, že do současné doby nebyla stanovena výše škody s tím, že očekával, že soudní znalec stanoví rozsah poškození vozidla tak, aby toto mohl event. uplatňovat na Č. p. a. s. Za spekulaci označil úvahu soudu, že ke střetu vozidel došlo úmyslně a nikoliv z nedbalosti, přičemž zdůraznil, že v průběhu řízení nebylo nikterak prokázáno, že by tato nehoda byla úmyslná. Vyslovil pak názor, že se soud nezabýval skutkovými okolnostmi komplexně a snažil se je vykládat pouze v jeho neprospěch a nikoliv především v jeho prospěch, jak mu ukládá zákon, a na základě tohoto postupu dospěl k nesprávnému právnímu závěru a uznal jej vinným. Opětovně pak zdůraznil, že nebylo prokázáno, že by veškeré poškození vozidla Jeep bylo způsobeno jindy a jinak, než při předmětné dopravní nehodě, a toto je třeba rozlišit, což však soudy k jeho návrhu neučinily a neučinil tak ani slyšený znalec. Dodal, že v souvislosti s tím měl být přibrán znalec z oboru ekonomika. Poukázal znovu i na to, že nezařizoval nic jiného, než to, že nehodu v souladu s ustanovením §8 zák. č. 168/1990 Sb. telefonicky ohlásil Č. p. a. s., s touto dále nijak nejednal a veškerá jednání vedl zmocněný autoservis, přičemž nijak nezasahoval do toho, jak a v jakém rozsahu má být požadováno plnění od pojišťovny. Opakoval též, že nebyl proveden žádný důkaz svědčící o tom, že ke střetu vozidel došlo úmyslně, že bylo prokázáno pouze zavinění z nedbalosti. V návaznosti na to dovodil, že u trestného činu, jímž byl uznán vinným, chybí jedna ze složek jeho skutkové podstaty a to subjektivní stránka, neboť je požadováno zavinění úmyslné, přičemž zavinění z nedbalosti nepostačuje. Podle jeho názoru se tedy může jednat o civilní delikt, nikoliv však delikt, na který pamatuje trestní zákon, a v tomto směru vytkl soudům obou stupňů nesprávné právní posouzení učiněné na základě správného skutkového zjištění.
Na základě těchto skutečností dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle §265k tr. ř. napadená rozhodnutí soudu prvního a druhého stupně zrušil a podle §265l tr. ř. uložil soudu prvého stupně, aby věc znovu rozhodl s tím, že pro absenci subjektivní stránky (nebylo prokázáno úmyslné zavinění) ve vztahu k trestnému činu, jímž byl uznán vinným, nezbývá nic jiného, než je zprostit obžaloby podle §226 písm. e) tr. ř.
K dovolání obviněného se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). V prvé řadě vyložil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., přičemž konstatoval, že dovolatel vadu samotného rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i řízení předcházejícího tomuto rozhodnutí spatřoval v okolnostech, které podle něho naplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomu státní zástupce poznamenal, že existence dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě, je v daném případě bezprostředně vázána na existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který byl dovolatelem rovněž uplatněn.
V návaznosti na to státní zástupce vyložil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž zdůraznil, že dovolatel v prvé řadě reálně zpochybňuje skutková zjištění, která posloužila jako základ pro pravomocné rozhodnutí o jeho vině pokusem trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. spáchaného ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Oproti skutkovému stavu vyplývajícímu z výroku rozsudku soudu prvního stupně namítá, že k jím nahlášené dopravní nehodě, při které měly být poškozeny automobily, řízené jednak samotným dovolatelem a jednak obviněným Z. M., a tím i škodní události simulované oběma obviněnými, skutečně došlo, což má vyplývat nejen ze svědecké výpovědi Š. Š., ale i závěrů znaleckého posudku Ing. J. Z., které však dovolatel hodnotí jiným způsobem než soudy obou stupňů. Tyto námitky by z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. mohly mít význam pouze v případě, pokud by bylo možné dospět k závěru o existenci extrémního nesouladu mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi a právními závěry učiněnými soudy a pokud by dovolatel takový extrémní nesoulad odůvodněně namítl. Dovolatel však v tomto směru ničeho nenamítl a Nejvyšší státní zastupitelství na základě provedeného přezkumu k závěru o existenci extrémního nesouladu mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi a právními závěry soudů nedospělo. Pokud by dovolatel podal dovolání výlučně ze shora uvedených důvodů, bylo by na místě je odmítnout podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., jako dovolání podané z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř.
Dále však státní zástupce uvedl, že za právně relevantní lze z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v návaznosti na §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. považovat námitku dovolatele, že dopravní nehoda byla nahlášena telefonicky na příslušné telefonní číslo Č. p. a. s., avšak nahlášením této nehody nebyl uplatněn žádný nárok z odpovědnostního pojištění, pouze byla splněna zákonná povinnost k ohlášení dopravní nehody, a tímto telefonickým oznámením se tedy nemohl v žádném případě dopustit trestněprávního jednání, jak je dovozováno v odůvodnění napadeného rozsudku, ale i pasáž, ve které je uvedeno, že u trestného činu, z něhož byl uznán na vinu a který je trestným činem úmyslným, chybí jedna ze složek jeho skutkové podstaty, a to subjektivní stránka, neboť je požadováno zavinění úmyslné a zavinění z nedbalosti nepostačuje. Dovolatel totiž v uvedeném rozsahu dovozuje předpoklady pro odlišné právní posouzení svého jednání z jiného právního hodnocení skutku obsaženého v pravomocném výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a nedomáhá se zjištění odlišných (pro něj příznivějších) skutečností, než jaké soudy obou stupňů vzaly při svém rozhodování v úvahu. Z tohoto důvodu nelze dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Při posuzování opodstatněnosti té části dovolání, která odpovídá deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., státní zástupce dospěl k závěru, že argumentace dovolatele je zjevně neopodstatněná, neboť mezi skutkovou částí výroku o vině a tzv. právní větou výroku (v níž jsou uvedeny zákonné znaky trestného činu, které soud považuje za naplněné) je takový vztah, že každému ze zákonných znaků trestného činu odpovídá nějaká konkrétní skutková událost.
Jak státní zástupce uvedl, pokud soudy obou stupňů vycházely ze skutečnosti, že obvinění M. F. a Z. M. nejdříve předstírali před příslušníky Policie ČR, které sami přivolali, že v době, kdy řídili motorová vozidla, došlo mezi nimi k dopravní nehodě, a bezprostředně poté tuto simulovanou dopravní nehodu obviněný M. F. telefonicky nahlásil Č. p. a. s., bylo možné dospět k závěru, že oba jmenovaní obvinění takto činili s úmyslem, aby obviněnému M. F. bylo vyplaceno pojistné plnění z pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla řízeného obviněným Z. M. Uplatněním nároku na plnění z pojistné smlouvy se přitom rozumí úkon osoby, která má vůči pojišťovně právo na plnění, a to úkon, jímž tato osoba projevuje vůli směřující k tomu, aby jí bylo plnění poskytnuto, přičemž jde o úkon adresovaný pojišťovně. Za takový úkon lze považovat i telefonické oznámení obviněných Č.p. a. s., že došlo k dopravní nehodě, o níž oba obvinění věděli, že za jimi udávaných místních a časových podmínek k ní ve skutečnosti nedošlo. Navíc obviněný M. F. sám ve svém mimořádném opravném prostředku zdůraznil, že majitel autoopravny s ním sepisoval „Prohlášení zákazníka Č. p.“, což lze rovněž považovat za úkon ve shora popsaném smyslu.
K těmto skutečnostem státní zástupce poznamenal, že podle názoru Nejvyššího státního zastupitelství měl být skutkový děj popsaný v rozsudku soudu prvního stupně právně posouzen nikoliv jako pokus trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. spáchaný obviněnými M. F. a Z. M. formou spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., nýbrž jako pokus trestného činu pojistného podvodu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §250a odst. 1, odst. 3 tr. zák. spáchaný těmito obviněnými ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., neboť trestný čin pojistného podvodu podle §250a tr. zák. je ve vztahu speciality k trestnému činu podvodu podle §250 tr. zák. Současně však dodal, že dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku v tomto smyslu žádnou námitku týkající se shora naznačené právní kvalifikace nevznesl a dovolací soud tak není povinen pravomocné rozhodnutí z tohoto hlediska přezkoumávat.
Vzhledem k výše uvedené argumentaci státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného M. F. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Upozornil přitom, že podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. může Nejvyšší soud učinit rozhodnutí o odmítnutí dovolání v neveřejném zasedání, aniž by k tomu byl nutný souhlas nejvyššího státního zástupce. Pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je na místě rozhodnout jiným způsobem, než který je specifikován v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř., vyjádřil státní zástupce souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání je z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest.
Obviněný M. F. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném tímtéž zákonným ustanovením.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále, jak již shora naznačeno, zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody (resp. konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno) lze považovat za důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V posuzované věci však většina uplatněných dovolacích námitek směřuje do oblasti skutkových zjištění. Dovolatel totiž především zpochybňuje skutková zjištění, která posloužila jako základ pro pravomocné rozhodnutí o jeho vině pokusem trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. spáchaného ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. V tomto směru je tedy dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatelem ve skutečnosti spatřován v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Takové námitky pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze.
Dovolatel však také namítl, že dopravní nehodu sice telefonicky nahlásil Č. p. a. s., tím však nebyl uplatněn žádný nárok z odpovědnostního pojištění, nýbrž byla pouze splněna zákonná povinnost k ohlášení dopravní nehody, resp. že nezařizoval nic jiného, než to, že nehodu v souladu s ustanovením §8 zák. č. 168/1990 Sb. telefonicky ohlásil Č. p. a. s., s touto dále nijak nejednal a veškerá jednání vedl zmocněný autoservis. Tímto telefonickým oznámením se tedy nemohl dopustit trestněprávního jednání. Zdůraznil též, že u trestného činu, jímž byl uznán vinným, chybí jedna ze složek jeho skutkové podstaty, a to subjektivní stránka, neboť je požadováno zavinění úmyslné, přičemž zavinění z nedbalosti nepostačuje. Tuto argumentaci lze z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. označit za formálně právně relevantní.
K této argumentaci považuje Nejvyšší soud za potřebné uvést následující skutečnosti.
V prvé řadě je nutno konstatovat, že skutková zjištění je třeba při jejich právním posouzení hodnotit komplexně a nelze vytrhávat ze souvislostí toliko některé okolnosti či okolnost jedinou. V tomto smyslu proto není možné izolovaně posuzovat tu skutečnost, že dovolatel dopravní nehodu pouze oznámil příslušné pojišťovně. Je třeba vzít v úvahu celý souhrn skutkových okolností charakterizujících posuzovaný případ.
Z tohoto hlediska je třeba zdůraznit skutková zjištění vyjádřená ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, podle nichž dovolatel a obviněný Z. M. „… po vzájemné dohodě oznámili orgánu Policie ČR na linku 158, že došlo v P., v ulici P., k dopravní nehodě, na místo se následně dostavila hlídka Dopravního inspektorátu Policie ČR, P., přičemž oba obžalovaní hlídce sdělili nepravdivé informace ohledně dopravní nehody ke které mělo dojít tak, že obžalovaný M. F. se svým vozidlem značky Jeep Grand Cherokee, reg. zn., v ulici P. u benzínové pumpy, náhle přibrzdil a odbočil doprava a obžalovaný Z. M. s vozidlem zn. Ford Ecoline, SPZ, který jel těsně za ním, strhl volant do levého pruhu, aby nedošlo ke srážce, ale kolizi se stejně nevyhnul a narazil pravou přední částí jím řízeného vozidla do vozidla Jeep Grand Cherokee řízeného obžalovaným M. F., avšak poškození vozidel ve skutečnosti vzniklo jindy, za jiných okolností a neodpovídá popisovanému průběhu nehody, přičemž na místě bylo Dopravním inspektorátem Policie ČR, P., prováděno šetření a následně byl vyhotoven protokol o nehodě v silničním provozu, ze kterého je patrno, že k nehodě způsobem uváděným obžalovanými nemohlo dojít, na místo se dostavila i hlídka Policie ČR, Místní oddělení V., přičemž obžalovaný M. F. téhož dne telefonicky nahlásil pojistnou událost Č. p. a. s. s úmyslem vyplacení pojistného plnění z pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla zn. Ford Ecoline a pokud by došlo k realizaci pojistného plnění, způsobil by Č. p. a. s., se sídlem v P., S., škodu ve výši 226.788,- Kč.“
K tomu soud prvého stupně v odůvodnění svého rozhodnutí dodal, že „z jednání obžalovaných, kteří uváděli jednak příslušníkům Policie ČR, jakož i Č.p., a. s., nepravdivé informace ohledně způsobu vzniku poškození obou vozidel, je zřejmý úmysl obžalovaného F. přivodit si majetkový prospěch, kdy po nahlášení pojistné události v podobě dopravní nehody, k čemuž také následně došlo, by inkasoval pojistné plnění ve výši přesahující 226.000,- Kč, ačkoli ve skutečnosti byla škoda způsobena jiným způsobem na jiném místě a za jiných okolností, čehož si byl stejně jako obžalovaný M. vědom.“
Odvolací soud pak v odůvodnění svého rozhodnutí mj. konstatoval: „Podstatná je skutečnost, že oba obžalovaní jednali v úmyslu vytvořit situaci tak, aby mohli nahlásit pojistnou událost a v tomto směru uplatnit plnění z této pojistné události na Č. p., a. s.…. Sama obhajoba obžalovaných, že skutečně došlo k dopravní nehodě a že nešlo o žádné fingování, je krajně nevěrohodná a nepřesvědčivá a ve světle provedených důkazů nemůže obstát“.
Rozvedené skutečnosti dostatečně zřetelně a jednoznačně svědčí o tom, že jednání dovolatele nemělo z hlediska subjektivní stránky toliko nedbalostní charakter, ani se nejednalo o plnění zákonné povinnosti, nýbrž šlo o protiprávní jednání zjevně úmyslné. Soudy zjištěné skutkové okolnosti totiž ve svém komplexu potvrzují, že cílem jednání dovolatele (i obviněného Z. M.) bylo dosáhnout vyplacení pojistného plnění z pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla, a to na základě nepravdivých údajů. Státnímu zástupci lze přitom přisvědčit, že uplatněním nároku na plnění z pojistné smlouvy se rozumí úkon osoby, která má vůči pojišťovně právo na plnění, a to úkon, jímž tato osoba projevuje vůli směřující k tomu, aby jí bylo plnění poskytnuto, adresovaný pojišťovně. Za takový úkon lze nepochybně považovat i telefonické oznámení dovolatele. To platí tím spíše, jsou-li vzaty v úvahu i další zjištěné skutkové okolnosti, mimo jiné samotným dovolatelem zmíněné jím podepsané „Prohlášení zákazníka Č. p., a. s.“ Ve vztahu k tomuto dokumentu je třeba připomenout okolnosti chování dovolatele a spoluobviněného Z. M. po příjezdu Policie ČR na shora uvedené místo včetně jejich sdělení do protokolu o dopravní nehodě, že před předmětnou dopravní nehodou nebyla vozidla poškozena, tedy vědomě nepravdivé sdělení podstatné skutečnosti pro případné plnění Č. p., a.s.
Je proto možno uzavřít, že jednání dovolatele bylo úmyslné, protiprávní, přičemž mělo podvodný charakter a nelze je považovat za pouhý civilní delikt.
Z těchto důvodů nemohl Nejvyšší soud přiznat formálně právně relevantní argumentaci dovolatele žádné opodstatnění.
Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl–li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
V posuzované věci však námitky, o něž dovolatel opřel své dovolání (tvrzenou existenci uplatněných dovolacích důvodů), nelze podřadit pod žádnou z alternativ dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.. O prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu nemůže jít, neboť Městský soud v Praze jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) rozhodl ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem. K druhé alternativě je třeba konstatovat, že uplatněné dovolací námitky dílem neodpovídají žádnému z dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., dílem jsou z důvodů výše rozvedených zjevně neopodstatněné.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného M. F. odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. března 2006
Předseda senátu :
JUDr. Vladimír Veselý