ECLI:CZ:NS:2006:6.TDO.1205.2006.1
sp. zn. 6 Tdo 1205/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. října 2006 dovolání, které podal obviněný M. N., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 2 To 324/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 2 T 21/2006, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. N. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 11. 4. 2006, sp. zn. 2 T 21/2006, byl obviněný M. N. uznán vinným jednak trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák., jednak trestným činem neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák., a to na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §247 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Proti konstatovanému rozsudku podal obviněný M. N. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 2 To 324/2006, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Vůči citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které zaměřil do všech výroků a opřel ho o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.
V odůvodnění svého podání obviněný předně namítl, že byl odsouzen za jednání, které nespáchal, a proto jsou rozhodnutí soudů obou stupňů zcela nespravedlivá. Konstatoval, že v jeho případě došlo k porušení zásady in dubio pro reo, když po vyčerpání všech dosažitelných důkazů se soudy ocitly v pozici tvrzení proti tvrzení. Zdůraznil, že žádný z dalších provedených důkazů nepodporoval svědeckou výpověď poškozené a ani žádným způsobem nevyvracel jeho obhajobu. Soud však vyhodnotil jeho výpověď jako nevěrohodnou z důvodu, že byl již v minulosti trestán a má sklony k páchání trestné činnosti. Naproti tomu výpověď poškozené shledal bez dalšího jako věrohodnou, neboť se jedná o osobu trestně zachovalou, navíc učitelku. Podle obviněného je takovéto hodnocení v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů. V tomto směru dodal, že soudy obou stupňů se snažily najít zdůvodnění, proč nevěří jeho osobě a věří poškozené, a to v nelogických a nevěrohodných skutečnostech. Rovněž má za to, že soudy byly proti němu podjaté z důvodu, že byl již v minulosti trestán. S takovýmto přístupem se již nikdy v životě neubrání jakémukoliv nepravdivému a nepodloženému nařčení.
Z popsaných důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 2 To 324/2006, a tomuto soudu věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Uvedl, že dovolání, byť je podáno s odkazem na důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tak ve skutečnosti směřuje výlučně proti hodnocení důkazů a napadá soudem učiněná skutková zjištění. Konstatoval, že údajně nesprávná skutková zjištění však důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. být nemohou. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, a to jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného M. N. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.
Podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho v případě odvolání opravný prostředek zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. nebo odmítl podle §253 odst. 3 tr. ř., aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky.
U obviněného M. N. však o takový případ nejde, neboť Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) jmenovaného rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§254 tr. ř.). Za této situace lze tento dovolací důvod uplatnit, byl-li v řízení předcházejícímu rozhodnutí o řádném opravném prostředku dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci výše citovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje oprávněnost hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět či opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Při zvážení výše rozvedených obecných argumentů nezbývá než konstatovat, že obviněný M. N. formálně deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněnými námitkami nenaplnil. V dovolání obviněný tvrdí, že se vytýkaného jednání nedopustil. Soudům obou stupňů v podrobnostech vytýká porušení procesních zásad in dubio pro reo a volného hodnocení důkazů, neboť podle jeho názoru chybně posoudily věrohodnost výpovědi poškozené Mgr. A. D. v jeho neprospěch. Nutno zdůraznit, že těmito výhradami obviněný primárně napadá správnost skutkových zjištění včetně hodnocení provedených důkazů, přičemž z jím tvrzených procesních nedostatků až následně dovozuje vady ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu. Jak již bylo shora uvedeno, tak v tomto směru Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat a je jimi naopak vázán. V daném případě to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný M. N. spáchal posuzovaný skutek tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a rozveden v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. V dovolání obviněný nenamítá, že tento skutek, s nímž se ztotožnil i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují proti konečným skutkovým zjištěním ve věci, z nichž Okresní soud v Olomouci (následně i Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky jednak trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák., jednak trestného činu neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. V daném případě jde proto ze strany obviněného výlučně o námitky, které stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž je nelze podřadit ani pod některý další v zákoně taxativně stanovený dovolací důvod.
Nutno připomenout, že v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. musí každý dovolatel v mimořádném opravném prostředku nejen odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Nejvyšší soud není oprávněn posuzovat důvodnost námitek, které nespadají pod důvody dovolání zakotvené v §265b tr. ř. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného M. N. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. října 2006
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k