ECLI:CZ:NS:2006:6.TDO.1297.2006.1
sp. zn. 6 Tdo 1297/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. listopadu 2006 dovolání, které podal obviněný S. Š., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 4. 2006, sp. zn. 12 To 87/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 4 T 35/2005, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného S. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 4 T 35/2005, byl obviněný S. Š. uznán vinným, že
1. dne 1. listopadu 2003 ve V., uzavřel s J. J. smlouvu o úvěru na poskytnutí finančních prostředků do výše 1.500.000,- Kč v termínu do 31. 3. 2004 za účelem nákupu státních dluhopisů, se závazkem dlužníka vrátit poskytnuté peníze nejpozději do 31. 5. 2004 a zaplatit úrok ve výši 10% p.a., přičemž zamlčel, že na majetek jeho firmy byl dne 11. 8. 1999 prohlášen konkurs usnesením Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 41 K 1001/98 z 11. 8. 1999 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1 Ko 357/99 z 9. 11. 1999, J. J. v souladu se smlouvou poskytla obžalovanému dne 13. 11. 2003 částku 1.000.000,- Kč v hotovosti a dne 4. 2. 2004 prostřednictvím své zaměstnankyně P. M. částku 450.000,- Kč převodem na účet, poskytnuté finanční prostředky obžalovaný ve sjednaném termínu ani později nesplatil a J. J. tak způsobil škodu ve výši nejméně 1.450.000,- Kč,
2. dne 7. listopadu 2003 ve V., uzavřel s J. J. smlouvu o obstarání věci - zajištění úhrady pohledávky jmenované za s. r. o. G. v částce 325.000,- Kč za odměnu 50.000,- Kč, která mu téhož dne byla předána, ve smlouvě tvrdil, že disponuje informacemi, legálními prostředky a možnostmi k efektivnímu dosažení dohodnutého účelu, úhradě pohledávek pro J. J. nezajistil, když k tomu ani žádné úkony nečinil a neměl to v úmyslu a předanou částku 50.000,- Kč poškozené J. J. v dohodnuté době ani později nevrátil,
3. dne 11. listopadu 2003 ve V., uzavřel s J. J. smlouvu o obstarání věci - zajištění úhrady pohledávky pro Ing. K. Š. za jednatelem s. r. o. G., Ing. T. v částce 742.854,- Kč oproti předané odměně 50.000,- Kč téhož dne, ve smlouvě tvrdil shodné skutečnosti jako v předchozím případě, avšak rovněž nepodnikl nic k realizaci dohodnutého účelu a předanou částku 50.000,- Kč J. J. ve sjednaném termínu ani později nevrátil,
4. dne 25. března 2004 v D. B., uzavřel smlouvu o půjčce s B. H., na částku 80.000,- Kč, kterou se zavázal vrátit do 2. 4. 2004, ze zapůjčených peněz obžalovaný postupně v drobných částkách vrátil 30.000,- Kč a B. H. dluží nejméně 50.000,- Kč,
5. dne 25. června 2004 kolem 12.00 hod. v T. pod nepravdivou záminkou, že musí do 12.30 hod. složit do banky peníze za účelem nákupu státních dluhopisů vylákal od J. W. 50.000,- Kč, které slíbil vrátit do jednoho týdne, avšak přes četné urgence peníze do současné doby nevrátil,
6. v době kolem 20. září 2004 ve R., pod záminkou, že potřebuje peníze na úhradu soudních výloh a opravu automobilu, vylákal a postupně od J. K. převzal celkem 88.000,- Kč, které přislíbil vrátit do 4. října 2004, což s ohledem na finanční problémy učinit nemohl a peníze přes četné urgence dosud nevrátil.
Takto zjištěné jednání obviněného soud prvního stupně ve výroku o vině právně kvalifikoval v bodě 1) jako trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. a v bodech 2), 3), 4), 5), 6) jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. Za trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák., jakož i za trestné činy, jimiž byl obviněný uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 1. 4. 2004, sp. zn. 4 T 141/2003, a rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 1. 2004, sp. zn. 8 T 25/2002, byl odsouzen podle §250b odst. 4 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců nepodmíněně. Podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Za ostatní trestné činy, jakož i za trestný čin podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 13. 4. 2005, sp. zn. 4 T 54/2005, byl obviněný odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců nepodmíněně. Podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 1. 4. 2004, sp. zn. 4 T 141/2003, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále byl zrušen i výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 13. 4. 2004, sp. zn. 4 T 54/2005, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození J. J., B. H., J. W. a J. K. odkázáni se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti konstatovanému rozsudku prvostupňového soudu podal obviněný S. Š. odvolání.
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 4. 2006, sp. zn. 12 To 87/2006, byl z podnětu odvolání obviněného S. Š. napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o zařazení obviněného do typu věznice u souhrnného trestu ad 1) a v celém výroku o souhrnném trestu ad 2). Podle §259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud nově rozhodl, přičemž podle §39a odst. 3 tr. zák. obviněného S. Š. zařadil pro výkon souhrnného trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců (ad 1) do věznice s dozorem. Dále jej odsoudil za trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., ohledně něhož zůstal napadený rozsudek ve výroku o vině ad 2) až 6) nedotčen, a za sbíhající se trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 13. 4. 2005, sp. zn. 4 T 54/2005, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 8. 2005, sp. zn. 10 To 252/2005, podle §250 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků. Podle §39a odst. 3 tr. zák. byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem. Současně byl podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 13. 4. 2005, sp. zn. 4 T 54/2005, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 8. 2005, sp. zn. 10 To 252/2005, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nedotčen.
Vůči rozsudku soudu druhého stupně ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně podal obviněný S. Š. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.
V odůvodnění mimořádného opravného prostředku obviněný rozvedl námitky, jimiž by měly být dovolací důvody naplněny. Předně uvedl, že soudy obou stupňů nesprávně hodnotily všechny důkazy a skutková zjištění ve vzájemných souvislostech, zejména u skutku pod bodem 1) výroku o vině. Podle jeho názoru vyhodnocením výpovědí svědků a obviněného lze mít za prokázané, že podstatnou část prostředků z půjčky ve výši 1.450.000,- Kč skutečně proinvestoval zpětně do nemovitosti poškozené. Ta nikdy nenamítala, že s rekonstrukcí nesouhlasila, až v rámci jakési své obrany při hlavním líčení tvrdila, že předmětná nemovitost byla obviněným znehodnocena. Toto její tvrzení ovšem nekoresponduje se skutečným stavem věci. V této souvislosti obviněný dodal, že poškozená J. J. předmětnou nemovitost prodává prostřednictvím realitní kanceláře za podstatně vyšší cenu a mimo jiné v nabídce tvrdí, že byla zrekonstruována. Ohledně výše způsobené škody se jmenovaná vyjadřovala neurčitě, vyhýbala se odpovídat na otázky soudu právě vzhledem ke zpětnému proinvestování jí poskytnuté půjčky obviněným do její nemovitosti. S ohledem na tyto skutečnosti, kdy nebyla zcela jednoznačně prokázána výše škody, soud prvního stupně odkázal poškozenou s náhradou škody na řízení občanskoprávní. Podle názoru obviněného soud nesprávně hodnotil důkazní situaci i ohledně skutků pod body 2) a 3) rozsudečného výroku. Poškozená zde tvrdila, že pro ni neprovedl práce, ke kterým se zavázal; k tomuto tvrzení však nepředložila jediný důkaz. K dotazům obviněného se vyjadřovala nejasně a nevěrohodně. Obviněný je přesvědčen, že tyto prostředky neměl povinnost poškozené vracet, neboť představovaly úplatu za jím provedené služby.
Dále obviněný vznesl výhradu proti výrokům ohledně obou pravomocně uložených trestů odnětí svobody, které se mu vzhledem k důkazní situaci jeví jako nepřiměřeně přísné - vysoké.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil jednak oba výroky o trestu, jakož i všechna rozhodnutí na ně obsahově navazující a ve smyslu §265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal soudu druhého stupně k novému projednání a rozhodnutí, eventuálně aby dovolací soud podle §265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl a ohledně výroků o vině pod body 1), 2), 3) v rozsudku prvostupňového soudu mu vyměřil trest odpovídající „skutkovému stavu, společenské nebezpečnosti jeho jednání a doznání“. Podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. obviněný vyslovil souhlas, aby rozhodnutí o dovolání bylo učiněno v neveřejném zasedání.
K podanému dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství. V podrobnostech konstatovala, že zvolený způsob odůvodnění dovolání po obsahové stránce neodpovídá žádnému z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., neboť námitka právních pochybení je podložena výhradně skutkovou argumentací a uloženému trestu je vytýkána jeho nepřiměřená přísnost. Takové námitky nelze podřadit ani pod žádné další důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl a rozhodnutí učinil ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného S. Š. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.
Podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
h) obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat jen vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Ve vztahu k tvrzenému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není Nejvyšší soud oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje oprávněnost hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět či opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Při aplikaci výše rozvedených argumentů na posuzovaný případ je nutno konstatovat, že formálně deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není obviněným S. Š. uplatněnými námitkami materiálně naplněn. V dovolání obviněný v podrobnostech vytýká soudům obou stupňů nesprávné hodnocení provedených důkazů zejména svědecké výpovědi poškozené J. J. Rovněž namítá, že u skutků pod bodem 1), 2), 3) nebyla jednoznačně prokázána výše škody, neboť podstatnou část zapůjčených peněz poškozené vrátil formou zpětné investice do její nemovitosti, popřípadě vůbec neměl povinnost poskytnuté finanční prostředky vracet, protože představovaly úplatu za jím provedené služby. Nutno zdůraznit, že všechny tyto výhrady jsou primárně námitkami ohledně správnosti zjištěného skutkového stavu věci, přičemž z tvrzených procesních nedostatků (§2 odst. 5, 6 tr. ř.) až následně obviněný dovozuje vady v právním posouzení předmětných skutků. Jak již bylo výše uvedeno, samotná konečná skutková zjištění Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat a je jimi naopak vázán. V daném případě to znamená, že pro dovolací soud jsou rozhodná skutková zjištění, jak jsou popsána v tzv. skutkových větách pod body 1), 2), 3) výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a rozvedena v odůvodnění obou napadených rozhodnutí. V dovolání obviněný nenamítá, že by tyto skutky byly nesprávně posouzeny jako trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. [bod 1) výroku o vině] a trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. [body 2), 3), a to spolu s body 4) až 6) výroku o vině], nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
K námitce obviněného zpochybňující stanovení výše způsobené škody Nejvyšší soud považuje za potřebné dodat, že trestný čin podvodu podle §250 tr. zák. je dokonán obohacením pachatele nebo jiné osoby. Tato skutečnost má význam i pro stanovení výše škody. Způsobenou škodou je tak celá skutečně vylákaná peněžní částka bez ohledu na to, že obviněná osoba některým poškozeným vylákané peníze, resp. jejich část vrátila. Takové jednání je jen náhradou nebo částečnou náhradou škody a má význam pouze z hlediska ustanovení §33 písm. h) tr. zák. (tj. jako polehčující okolnost) a při rozhodování o uplatněných nárocích poškozených osob (srov. např. rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek - věci trestní pod č. 32/2004). Pokud jde o trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák., tak k trestní odpovědnosti není třeba vzniku škody, a proto trestným činem může být např. i jednání pachatele, který uvedením nepravdivých údajů získá úvěr, který pak řádně splácí (samozřejmě při náležitém zvážení stupně nebezpečnosti jeho činu pro společnost z hledisek ustanovení §3 odst. 4 tr. zák.). V případě, že je škoda v patřičné výši jednáním pachatele způsobena, jde o skutečnost zakládající předpoklad (při splnění požadavku §88 odst. 1 tr. zák.) pro aplikaci kvalifikované skutkové podstaty podle odstavce 3 až 5 ustanovení §250b tr. zák. V uvedeném směru jsou výhrady vznesené v dovolání - svým charakterem - bezpředmětné.
Pod uplatněný dovolací důvod nelze zahrnout ani výtky obviněného S. Š., jimiž brojí proti výrokům o uložených trestech.
V rámci výše citovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze napadat toliko pochybení soudu co do druhu a výměry uloženého trestu, a to pouze za předpokladu, kdy druh trestu je podle zákona nepřípustný nebo trest byl vyměřen mimo trestní sazbu stanovenou na daný trestný čin. Jiné hmotně právní posouzení v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zahrnuje i otázku ukládání trestu. Při výkladu tohoto pojmu je však nutno brát zřetel také na jeho vztah k ostatním zákonným důvodům dovolání a celkovou systematiku ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. V tomto konkrétním případě je významný vztah k ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., které je speciální k ustanovení §256b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Z konstatovaného právního výkladu vyplývá, že námitky vůči druhu a výměře trestu je možné namítat pouze v rámci zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Aby došlo k jeho naplnění, musí být v textu dovolání namítána existence alespoň jedné z jeho dvou alternativ, jež byly výše popsány. Prostřednictvím tohoto, ale ani jiného dovolacího důvodu, jak jsou taxativně zakotveny v §265b odst. 1 tr. ř., nelze namítat jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu nebo vadné výměře uloženého trestu (srov. rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek - věci trestní pod č. 22/2003).
Výhrady obviněného, který považuje uložené tresty odnětí svobody za nepřiměřeně přísné - vysoké a v této souvislosti poukazuje na důkazní situaci ohledně způsobené škody, není možno podřadit nejen pod ustanovení §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., ale ani pod některý z dalších v zákoně taxativně stanovených důvodů dovolání.
Lze uzavřít, že v daném případě obviněný S. Š. sice citoval zákonné dovolací důvody, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které stojí mimo rámec v dovolání uplatněných dovolacích důvodů. Nutno připomenout, že v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. musí každý dovolatel v mimořádném opravném prostředku nejen odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Nejvyšší soud není oprávněn posuzovat důvodnost námitek, které nespadají pod důvody dovolání zakotvené zákoně. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného S. Š. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. listopadu 2006
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k