ECLI:CZ:NS:2006:6.TDO.1559.2005.1
sp. zn. 6 Tdo 1559/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. února 2006 dovolání, které podal obviněný S. P., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. H., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 7. 2005, sp. zn. 8 To 270/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 15/2004, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného S. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 7. 4. 2005, sp. zn. 11 T 15/2004, byl obviněný S. P. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., a to na podkladě skutkového zjištění v časovém rozmezí od 31. 1. 2001 do 1. 3. 2001 celkem šesti útoky, jak je popsáno pod body 1-6 výroku. Za tento trestný čin a za sbíhající se trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 8. 4. 2003, sp. zn. 5 T 45/2003, jenž nabyl právní moci dne 1. 5. 2003, a taktéž za sbíhající se trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 2. 9. 2003, sp. zn. 5 T 93/2003, který nabyl právní moci dne 31. 3. 2004, byl obviněný odsouzen podle §250 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. byl obviněnému uložen souhrnný trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dva a půl roku. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 2. 9. 2003, sp. zn. 5 T 93/2003, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody. Naproti tomu byl obviněný S. P. podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutky popsané pod body 7 a 8 rozsudku, jimiž měl (podle obžaloby) spáchat dílčí útoky pokračujícího trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák.
Proti konstatovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 12. 7. 2005, sp. zn. 8 To 270/2005, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Vůči rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný S. P. prostřednictvím obhájce dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru došlo k pochybení soudu při ukládání souhrnného trestu. V tomto ohledu vyjádřil nesouhlas se závěrem soudu, že trestný čin, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 16. 7. 2004, sp. zn. 5 T 65/2004, již není v souběhu s projednávanou trestnou činností, neboť měl být spáchán až po doručení předchozích trestních příkazů. Zdůraznil, že z trestního spisu sp. zn. 5 T 93/2003 na č. l. 71 vyplývá, že trestní příkaz byl jeho osobě doručen dne 31. 3. 2004 v 8.20 hod., tedy až po zadržení resp. spáchání trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí dne 30. 3. 2004. Z tohoto důvodu podle obviněného spadá do souběhu i skutek, za nějž byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 16. 7. 2004, sp. zn. 5 T 65/2004. Rovněž namítl, že soudy obou stupňů nevyhověly jeho návrhu na doplnění dokazování přibráním znalce z oboru grafologie, přičemž zdůraznil, že podpisy poškozených na předmětných smlouvách jsou autentické.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc tomuto soudu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. V podrobnostech konstatovala, že dovolání obviněného je sice spojeno s námitkou nesprávného hmotně právního posouzení souběhu trestných činů, kterou by byl za jiných okolností dovolací důvod naplněn. V daném případě je však dovolací argumentace obviněného zjevně neopodstatněná, neboť skutek, pro který byl trestním příkazem Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 5 T 65/2004 odsouzen, není ve vztahu souběhu ke skutku v přezkoumávané věci. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl a rozhodnutí učinil ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného S. P. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvého eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvého stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat.
Z výše rozvedené argumentace je zřejmé, že není možné přihlížet k námitkám obviněného spočívajících v tvrzení, že soud nevyhověl jeho návrhu na doplnění dokazování přibráním znalce z oboru grafologie, v souvislosti s čímž připomíná svoji obhajobu, že podpisy poškozených na smlouvách jsou autentické. Nutno zdůraznit, že tyto výhrady jsou primárně námitkami ohledně správnosti a úplnosti skutkových zjištění, přičemž z tvrzených procesních nedostatků až následně obviněný dovozuje vady ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jak již bylo výše uvedeno samotná konečná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo jiné hmotně právní posouzení, však Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat a je naopak jimi vázán. Zmíněné výtky nelze podřadit nejen pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani pod některý z dalších v zákoně taxativně stanovených dovolacích důvodů. Pokud by obviněný S. P. dovolání podal jen na podkladě těchto výhrad, bylo by nutno je odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., a to jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Uplatněnému dovolacímu důvodu však odpovídá námitka obviněného, že došlo k pochybení soudu při ukládání souhrnného trestu. Posouzení otázky, zda v trestní věci byly splněny podmínky pro uložení souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák., se týká aplikace trestního zákona, tj. hmotně právního předpisu, a tudíž nedostatky v tomto směru lze namítat prostřednictvím dovolacího důvodu vymezeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se může jednat o jiné nesprávné hmotně právní posouzení, než je právní posouzení skutku.
Nejvyšší soud se proto zabýval otázkou, zda v posuzovaném případě byly splněny zákonné podmínky pro postup podle §35 odst. 2 tr. zák. i ve vztahu k rozsudku (dovolatel nesprávně označuje rozhodnutí jako trestní příkaz) Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 16. 7. 2004, sp. zn. 5 T 65/2004.
Podle §35 odst. 2 věty první a druhé tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v §35 odst. 1 tr. zák., odsuzuje-li pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Předně lze připomenout shora citované odsouzení obviněného S. P. rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 7. 4. 2005, sp. zn. 11 T 15/2004, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 12. 7. 2005, sp. zn. 8 To 270/2005.
Dále Nejvyšší soud z příslušných přílohových trestních spisů ověřil, že trestní příkaz Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 8. 4. 2003, sp. zn. 5 T 45/2003, jímž byl obviněný S. P. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., přičemž trestný čin spáchal dne 16. 3. 2003 (č. l. 24 spisu), byl obviněnému doručen dne 22. 4. 2003 (viz dodejka na č. l. 25 spisu). Trestní příkaz téhož soudu ze dne 2. 9. 2003, sp. zn. 5 T 93/2003, kterým byl obviněný uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jenž spáchal dne 22. 1. 2003 (č. l. 35, 36 spisu), byl obviněnému doručen dne 31. 3. 2004 (viz protokol ze dne 31. 3. 2004 na č.l. 71-72 spisu). Dále z trestního spisu plyne, že trestní příkaz Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 28. 5. 2004, sp. zn. 5 T 65/2004, se obviněnému nepodařilo doručit (viz č. l. 42, 44 spisu). Státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve Frýdku - Místku proti němu podal ve lhůtě odpor (č. l. 41 spisu) a soud rozsudkem ze dne 16. 7. 2004, sp. zn. 5 T 65/2004 (č. l. 47, 48 spisu), uznal obviněného vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., který spáchal dne 30. 3. 2004.
Závěr soudů obou stupňů, jak byl v dovoláním napadených rozhodnutích vysloven, o uložení souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák. ve vztahu k trestnímu příkazu Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 8. 4. 2003, sp. zn. 5 T 45/2003, a trestnímu příkazu téhož soudu ze dne 2. 9. 2003, sp. zn. 5 T 93/2003, a nikoliv i k rozsudku Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 16. 7. 2004, sp. zn. 5 T 65/2004, nemá Nejvyšší soud důvod zpochybňovat. K zásadně správným úvahám Městského soudu v Brně pouze dodává, že trestné činy téhož pachatele se sbíhají a lze za ně uložit ve smyslu §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest, pokud jsou spáchány v době, která je ohraničena dobou vyhlášení odsuzujícího rozsudku soudu prvého stupně za jiný trestný čin, bez ohledu na to, zda případně v řádném nebo mimořádném opravném řízení byl tento rozsudek zrušen, pokud i po tomto opravném řízení věc skončila pravomocným odsouzením pachatele. Stejnou povahu jako odsuzující rozsudek má i trestní příkaz; ve smyslu §314e odst. 5 tr. ř. účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému. Naopak uložit souhrnný trest nelze, pokud pachatel spáchal po vyhlášení odsuzujícího rozsudku soudem prvého stupně další trestný čin. V případě takového odsouzení nejde o souběh trestných činů, který je nutným předpokladem pro uložení souhrnného trestu, nýbrž o recidivu, ohledně které je nutno uložit samostatný trest. Souběh nastává jen v případě, když by prvním odsuzujícím rozsudkem bylo možno pachateli uložit souhrnný trest i za trestný čin, který vyšel najevo později (srov. např. rozhodnutí publikovaná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek - věci trestní pod č. 34/1965, č. 41/1974, č. 42/1980).
Z výše rozvedených skutečností je zřejmé, že uložení souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák. přicházelo v posuzovaném případě v úvahu za veškeré sbíhající se trestné činy, které obviněný S. P. spáchal před dnem 22. 4. 2003, kdy mu byl doručen trestní příkaz Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 8. 4. 2003, sp. zn. 5 T 45/2003, neboť k tomuto datu nastaly účinky vyhlášení prvního odsuzujícího rozsudku. Ze shora uvedeného přehledu vyplývá, že před doručením citovaného trestního příkazu se obviněný dopustil tří trestných činů. Jednak v časovém rozmezí od 31. 1. 2001 do 1. 3. 2001 celkem šesti útoky nyní posuzované trestné činnosti kvalifikované jako pokračující trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. (rozsudek Městského soudu v Brně sp. zn. 11 T 15/2004), jednak dne 22. 1. 2003 trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. (trestní příkaz Okresního soudu ve Frýdku - Místku sp. zn. 5 T 93/2003) a jednak dne 16. 3. 2003 trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. (trestní příkaz Okresního soudu ve Frýdku - Místku sp. zn. 5 T 45/2003).
Naproti tomu nebylo možno vzhledem k časové hranici souběhu určené dnem 22. 4. 2003 přihlížet k trestnému činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., za nějž byl obviněný S. P. odsouzen rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 16. 7. 2004, sp. zn. 5 T 65/2004. Jak již bylo zdůrazněno, je z hlediska ukládání souhrnného trestu rozhodující skutečnost, že tento další trestný čin obviněný spáchal po doručení trestního příkazu Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 8. 4. 2003, sp. zn. 5 T 45/2003, byť před doručením trestního příkazu Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 2. 9. 2003, sp. zn. 5 T 93/2003 (dne 31. 3. 2004), a vyhlášením dovoláním napadeného rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 7. 4. 2005, sp. zn. 11 T 15/2004. Tento další trestný čin bylo nutno posuzovat jako recidivu obviněného, a proto zákonné podmínky pro postup podle §35 odst. 2 tr. zák. nebyly splněny. V této spojitosti soud prvého stupně v odůvodnění svého rozsudku na str. 7 sice nepřesně uvedl, že obviněný „tento trestný čin spáchal až po doručení předchozích trestních příkazů“, když z příslušného spisového materiálu bylo dovolacím soudem ověřeno, že trestní příkaz Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 2. 9. 2003, sp. zn. 5 T 93/2003, byl jeho osobě doručen později, a to dne 31. 3. 2004. Zmíněná okolnost ale nemá na jinak správné uložení souhrnného trestu žádný vliv.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného S. P. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. února 2006
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k