ECLI:CZ:NS:2006:6.TDO.251.2006.1
sp. zn. 6 Tdo 251/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. března 2006 dovolání, které podal obviněný O. M., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. 6. 2005, sp. zn. 10 To 191/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 1 T 115/2004, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného O. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 1 T 115/2004, byl obviněný O. M. v bodě 2) uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., kterého se měl dopustit společně s obviněným F. Š. tím, že nejméně od 7. 1. 2003 do 19. 5. 2003 v závodě Š. A. a. s. M. B. jako zaměstnanci této společnosti odcizovali autosoučástky tak, že po vzájemné domluvě se obžalovaný Š. sám nebo pomocí dalších nezjištěných osob zmocnil součástek určených k montáži osobních automobilů zn. Š.O., které připravil na svém pracovišti a obžalovaný M. je pak odtud vyvezl služebním vozidlem mimo areál závodu, kde je předával dalším osobám a tímto způsobem společně odcizili nejméně 14 koncových světel, 60 elektrických stahovačů oken předních dveří, 120 elektrických stahovačů oken zadních dveří, 30 objemových měřičů vzduchu, 3 loketní opěrky sedadla řidiče, 12 světel a 10 světel do vozidla typu limusina v celkové hodnotě nejméně 556.042,- Kč. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §247 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dva roky, jehož výkon byl podle §60a odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu čtyři roky a nad jeho osobou byl současně vysloven dohled. Podle §60a odst. 3 tr. zák. bylo obviněnému uloženo, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu způsobenou trestným činem. Dále byl podle §53 odst. 1 tr. zák. obviněnému uložen peněžitý trest ve výši 200.000,- Kč, přičemž pro případ jeho nezaplacení v určené lhůtě byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto i o vině a trestu obviněného F. Š.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný O. M. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 7. 6. 2005, sp. zn. 10 To 191/2005, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Vůči citovanému usnesení soudu druhého stupně podal obviněný O. M. prostřednictvím obhájkyně dovolání včetně jeho stručného doplnění, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., neboť podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V odůvodnění dovolání obviněný uvedl skutečnosti, které by měly uplatněné dovolací důvody naplnit. Namítl, že poškozená organizace se včas a řádně nepřipojila s nárokem na náhradu škody. Přesto však soud prvého stupně jeho osobě v rozsudku uložil, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil způsobenou škodu. Proti tomuto výroku se ohradil i státní zástupce, který byl přítomen veřejnému zasedání odvolacího soudu, jenž ale nevzal tyto výtky za oprávněné a jimi se nezabýval. Podle obviněného nebyl právní důvod pro uložení trestu dohledu nad jeho osobou. Konstatoval, že doposud nebyl soudně trestán, byl zaměstnán a výpověď z pracovního poměru obdržel nestandardním způsobem prostřednictvím policie do vazby. Podmínky pro vyslovení dohledu prvostupňový soud řádně neodůvodnil a neučinil tak ani odvolací soud. Obviněný rovněž vytkl, že nebyly splněny podmínky pro uložení peněžitého trestu, neboť je bez zaměstnání a narodila se mu dvojčata. Proto je tento druh trestu trestem nepřiměřeným. Podle jeho názoru se odvolací soud v rozhodnutí více zabýval osobou obviněného F. Š., který odvolání nepodal. Naproti tomu se nezabýval námitkou ohledně podjatosti znalce Ing. H.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. 6. 2005, sp. zn. 10 To 191/2005, a tomuto soudu přikázal opětovně ve věci jednat a rozhodnout.
K podanému dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru nelze pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zahrnout námitky týkající se nesprávného provedení důkazů ve věci, resp. nesprávné volby soudního znalce, který ve věci vypracoval znalecký posudek. Pod tento dovolací důvod není možné podřadit ani další námitky uplatněné v dovolání. Dále státní zástupkyně poukázala na vymezení dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. h), j) tr. ř. v zákoně s tím, že pod ně nelze podřadit nesouhlas s podmíněným odsouzením k trestu odnětí svobody s dohledem a ani výtku týkající se uloženého peněžitého trestu. Totéž platí i ohledně námitky obviněného, že mu neměla být ukládána v rámci dohledu žádná omezení včetně toho, aby nahradil podle svých sil ve zkušební době trestným činem způsobenou škodu. Státní zástupkyně konstatovala, že z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů včetně nyní obviněným uplatněné obhajoby na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Z popsaných důvodů proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl a rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného O. M. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.].
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.
Podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
h) obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
V rámci citovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní, tj. nikoli vady procesního charakteru (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvého eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvého stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat.
Námitky vůči druhu a výměře trestu je možné uplatnit (odhlédneme-li od trestních věcí, kde došlo k uložení trestu odnětí svobody na doživotí) pouze prostřednictvím zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. V rámci tohoto dovolacího důvodu lze napadat toliko pochybení soudu co do druhu a výměry uloženého trestu, a to pouze za předpokladu, kdy druh trestu je podle zákona nepřípustný či trest byl vyměřen mimo trestní sazbu stanovenou na daný trestný čin.
Podle názoru Nejvyššího soudu vznáší obviněný O. M. v dovolání námitky, které uplatněné dovolací důvody obsahově nenaplňují. Obviněný uvádí, že se poškozená organizace včas a řádně nepřipojila s nárokem na náhradu škody. Přesto však soud prvého stupně mu v rozsudku uložil, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil způsobenou škodu; tento nedostatek nenapravil ani odvolací soud. Rovněž vytýká podjatost znalce Ing. H. H.. Nutno zdůraznit, že tyto výhrady jsou procesního charakteru, přičemž jak již bylo výše uvedeno, nelze je pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit. Obviněný také tvrdí, že nebyl právní důvod pro uložení „trestu dohledu“ nad jeho osobou a nebyly splněny podmínky pro uložení peněžitého trestu. Zmíněné výtky nelze zahrnout nejen pod obviněným deklarované dovolací důvody včetně ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (není tvrzeno, že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo že byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou na trestný čin, jímž byl uznán vinným), ale tyto i předchozí námitky, jež jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, není možné podřadit ani pod některý z dalších v zákoně taxativně stanovených dovolacích důvodů.
Nutno připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Nejvyšší soud není oprávněn posuzovat důvodnost námitek, které nespadají pod důvody dovolání zakotvené v §265b tr. ř.
Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného O. M. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (přezkoumat napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející), přičemž rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání konaném ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. března 2006
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k