ECLI:CZ:NS:2006:6.TDO.283.2006.1
sp. zn. 6 Tdo 283/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. března 2006 dovolání, které podala obviněná B. T., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 11. 2005, sp. zn. 11 To 392/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 154/2004, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné B. T. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 11. 8. 2005, sp. zn. 6 T 154/2004, byla obviněná B. T. uznána vinnou trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se měla dopustit tím, že dne 12. 5. 2003 v H. K., ul. H. čp., jako jednatelka společnosti T s. r. o. v likvidaci uzavřela s obchodní firmou Ing. V. F. – F. kupní smlouvu na 3 ks počítačových sestav v hodnotě 66.799,- Kč na fakturu č., vystavenou dne 16. 5. 2003, se splatností do 16. 6. 2003, dále ústní kupní smlouvy na dodávku CD-RW včetně instalace v hodnotě 2.981.70 Kč na fakturu č., vystavenou dne 20. 5. 2003, splatnou do dne 26. 5. 2003, na dodávku CD-R Samsung včetně instalace v hodnotě 956,50 Kč na fakturu č., vystavenou dne 28. 5. 2003, splatnou do 3. 6. 2003, smlouvu na reinstalaci mechaniky v hodnotě 399,- Kč na fakturu č., vystavenou dne 9. 6. 2003 se splatností do 13. 6. 2003 a smlouvu na opravu tiskárny v hodnotě 463,- Kč na fakturu č., vystavenou dne 7. 7. 2003, splatnou dne 14. 7. 2003, přestože věděla, že firma T s. r. o. je v likvidaci a oprávněn za firmu jednat je pouze likvidátor a na uhrazení uvedených částek neměla finanční prostředky, čímž způsobila škodu ve výši 71.599,80 Kč Ing. V. F. – F. se sídlem v H. K., ul. H. čp. Za to byla obviněná odsouzena podle §250 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku a šesti měsíců.
Proti tomuto rozsudku podala obviněná B. T. odvolání.
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 11. 2005, sp. zn. 11 To 392/2005, byl k odvolání obviněné napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu. Dále podle §259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud nově rozhodl a obviněné B. T. za trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., ohledně něhož zůstal napadený rozsudek nezměněn, uložil podle §250 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání devíti měsíců, jehož výkon podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu jednoho roku a šesti měsíců.
Vůči všem výrokům rozsudku soudu druhého stupně podala obviněná B. T. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřela o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle jejího mínění rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
V odůvodnění dovolání obviněná namítla, že soudy obou stupňů pochybily, pokud se týká jejich závěrů ohledně subjektivní stránky trestného činu. Zdůraznila, že nikdy neměla v úmyslu nezaplatit předmětné zboží. Podle jejího názoru soudy posuzovaly otázky týkající se likvidace společnosti v rozporu s příslušnými ustanoveními obchodního zákoníku; např. podle §72 odst. 1 obch. zák. může likvidátor mimo jiné uzavírat smlouvy, pokud to souvisí např. se zachováním hodnoty majetku společnosti. Z provedeného dokazování vyplývá, že předmětné počítače byly zakoupeny nikoli na obchod, nýbrž za účelem vedení účetnictví společnosti, k čemuž je povinen i likvidátor společnosti a také statutární orgány společnosti s ručením omezeným. Podle obviněné může i společnost v likvidaci shora popsaný obchodní případ uzavřít, a tudíž nejde o jednání v rozporu se zákonem. Ze spisu je rovněž zřejmé, že funkce likvidátora se svědek M. vzdal dne 28. 4. 2003, přičemž předmětná smlouva na koupi počítačů byla uzavřena až dne 12. 5. 2003. Proto obviněná mohla mít důvod k jednání jménem společnosti. Provedeným dokazováním bylo taktéž prokázáno, že společnost, za níž B. T. kupní smlouvu podepisovala, se v rámci výběrového řízení ucházela o zakázku, která by jí přinesla značný prospěch a tím i dostatek finančních prostředků na úhradu počítačů. Poté, co společnost nevyhrála výběrové řízení, měla obviněná snahu o vyrovnání se s poškozeným a chtěla počítače vrátit, avšak ten to odmítl. Také z tohoto jednání je zřejmé, že nikdy neměla v úmyslu zmíněné věci nezaplatit.
V dalším textu dovolání obviněná poukázala na okolnost, že obchody společnosti se pohybovaly v řádech statisíců korun a její obraty pak v řádech milionů korun ročně, přičemž v této souvislosti poukázala na důkazy obsažené ve spise (obraty společnosti a její obchodní deník), jimiž se ale soudy nezabývaly. Škoda, kterou měla trestným činem spáchat, činí 71.599,80 Kč. I z této skutečnosti je zřejmé, že u takovéto sumy peněz mohla s ohledem na dosavadní obraty společnosti důvodně předpokládat, že nebude problém částku uhradit. Soudy nevzaly ani v potaz, že při uzavírání předmětné kupní smlouvy obviněná podepsala za účelem zajištění úhrady kupní ceny směnečné rukojemství, a to jako fyzická osoba, tedy subjekt odlišný od společnosti T s. r. o. Také z této okolnosti plyne, že v okamžiku uzavírání smlouvy neměla pochybnosti o jejím splnění a podepsala osobní závazek za účelem zajištění kupní ceny.
Závěrem mimořádného opravného prostředku obviněná s odkazem na výše popsanou argumentaci konstatovala, že nikdy neměla v úmyslu poškozeného podvést, ze skutku neměla žádný majetkový prospěch, nikdy neměla žádný problém se zákony České republiky a dovoláním se snaží prokázat svoji nevinu. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil soudu druhého stupně k dalšímu řízení, eventuálně aby postupoval podle §265m tr. ř.
K podanému dovolání se ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatovala, že formulovaná dovolací argumentace, založená ve své převažující části na respektu k opatřeným skutkovým zjištěním, spočívající v námitce o nedostatku dovolatelčina podvodného úmyslu, deklarovanému dovolacímu důvodu věcně odpovídá. Nelze však přisvědčit její opodstatněnosti. Právní úvahy, vztahující se k závěru o naplnění subjektivní stránky jednání obviněné, jsou logickým a přesvědčivým způsobem prezentovány v odůvodnění obou meritorních rozhodnutí. V této souvislosti státní zástupkyně poukázala v podrobnostech na skutková zjištění, ze kterých plyne skutečná platební nezpůsobilost společnosti T s. r. o. v likvidaci a že obviněná uvedla poškozenou společnost v omyl ve více okolnostech. Podle jejího názoru je právní kvalifikace podvodného jednání obviněné naplněna i po stránce zavinění. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl a rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněné B. T. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.].
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce zmíněného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvého eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvého stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat.
V dovolání obviněná B. T. v podrobnostech namítla, že soudy obou stupňů pochybily, pokud se týká jejich závěrů ohledně naplnění subjektivní stránky trestného činu, jímž byla uznána vinnou. Tato výtka, je schopná obsahově uplatněný dovolací důvod naplnit, a proto Nejvyšší soud mohl posoudit, zda napadená rozhodnutí vykazují namítanou právní vadu. Dospěl však k závěru, že v tomto směru je podané dovolání zjevně neopodstatněné.
Trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. se dopustí ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti a způsobí takovým činem na cizím majetku škodu nikoli malou. Podle §89 odst. 11 tr. zák. se škodou nikoli malou rozumí škoda dosahující nejméně částky 25 000 Kč.
Podle §4 písm. a), b) tr. zák. je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel:
a) chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem, nebo
b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn.
Ve stručnosti lze připomenout, že omyl je rozpor mezi představou a skutečností a půjde o něj tehdy, když podváděná osoba nemá o důležité okolnosti žádnou představu nebo se domnívá, že se nemá čeho obávat; omyl se může týkat i skutečností, které mají teprve nastat, pachatel však musí o omylu jiného vědět již v době, kdy dochází k obohacení. Uvedením v omyl pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci, přičemž může jít o lest, ale i o pouhou nepravdivou informaci. Při využití omylu jiného pachatel sám k vyvolání omylu nepřispěl, ale po poznání omylu jiného a v příčinném vztahu k němu jednal tak, aby ke škodě sebe nebo jiného obohatil. Podstatné skutečnosti zamlčí pachatel, který neuvede při svém podvodném jednání jakékoliv skutečnosti, které jsou rozhodující nebo zásadní pro rozhodnutí podváděné osoby, přičemž pokud by tyto skutečnosti byly druhé straně známy, k plnění z její strany by nedošlo, popř. došlo za méně výhodných podmínek. Po subjektivní stránce se vyžaduje úmysl, přičemž úmyslné zavinění pachatele musí zahrnovat všechny znaky objektivní stránky uvedeného trestného činu, tj. jednání, následek i příčinný vztah mezi jednáním a následkem.
Podle názoru Nejvyššího soudu nepostupoval Okresní soud v Hradci Králové (následně i odvolací soud) v rozporu s trestním zákonem, když v jednání obviněné B. T. shledal naplnění všech zákonných znaků trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. Ze skutkových zjištění, jak jsou popsána v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku soudu prvého stupně a rozvedena v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, vyplývá, že obviněná předmětné kupní smlouvy s firmou Ing. V. F. – F. uzavřela, přestože věděla, že firma T s. r. o. je v likvidaci a oprávněn za firmu jednat je pouze likvidátor a na uhrazení uvedených částek neměla finanční prostředky, čímž způsobila jmenovanému škodu ve výši 71.599,80 Kč.
K námitce dovolatelky, že byla oprávněna za společnost T. s. r. o. dne 12. 5. 2003 jednat a smlouvu uzavřít, neboť likvidátor I. M. se dne 28. 4. 2003 vzdal své funkce, je nutno uvést, že pomíjí právní účinky úkonu jmenovaného, neboť nastaly podstatně později. Již prvostupňový soud v odůvodnění rozsudku poukázal na ustanovení §66 odst. 1 obch. zák., které pojednává o možnosti osoby odstoupil z funkce orgánů společnosti včetně postupu, který je nutno dodržet. Současně oprávněně zdůraznil, že výkon funkce I. M. skončil teprve rozhodnutím obviněné v působnosti valné hromady ze dne 12. 8. 2003, kdy likvidaci zrušila a rovněž ukončila výkon funkce jmenovaného (vše na str. 4 rozsudku).
Je zřejmé, že obviněná B. T. poškozenou obchodní firmu Ing. V. F. – F. uvedla v omyl předně tím, že tomuto obchodnímu partnerovi nesdělila, že společnost T. s. r. o. je v likvidaci, což jmenovaný jako svědek potvrdil. Rovněž se vyjádřil v tom smyslu, že při znalosti této skutečnosti, by pravděpodobně transakci neuzavřel. Sama obviněná u hlavního líčení konstatovala: „Vím o tom, že pokud společnost vstoupí do likvidace, že musí do svého názvu uvádět dodatek „v likvidaci“. Tedy při uzavírání smlouvy byl dodatek „v likvidaci“ neveden“. (str. 118 tr. spisu). Tato skutečnost vyplývá i z předmětné smlouvy, která byla mezi zmíněnými společnostmi uzavřena (č. l. 37 tr. spisu). Dále obviněná uvedla svým jednáním obchodního partnera v omyl, neboť v době uzavírání obchodních ujednání neměla společnost T. s. r. o. v likvidaci finanční prostředky na uhrazení následně dodaných věcí včetně instalace s tím spojené. K námitkám dovolatelky ohledně solventnosti společnosti, neboť mohla dostatek finančních prostředků získat v rámci zakázky z výběrového řízení, že při uzavírání předmětné kupní smlouvy podepsala za účelem zajištění úhrady kupní ceny i směnečné rukojemství a že se soudy nezabývaly obchody a obraty společnosti, jež se pohybovaly v řádech milionů korun ročně, nutno uvést, že nezpochybňují soudy učiněné právní závěry včetně úmyslného zavinění. V této souvislosti odvolací soud mimo jiné zdůraznil: „…obžalovaná neměla finanční prostředky na úhradu zboží a byla přinejmenším srozuměna, že ve lhůtě splatnosti zboží neuhradí a tím uvádí poškozeného při sepisu smlouvy v omyl. Obžalovaná totiž nemohla jakkoli počítat a spoléhat se na obchod s firmou V. V., neboť k tomu neměla žádný důvod. Ze strany svědka Š. šlo toliko o kontaktní jednání stran výběrového řízení, které nemohlo obžalovanou opravňovat k jakémukoli obchodnímu závazku. Pokud za takovéto situace předložila navíc ještě směnku, toliko umocňovala svůj podvodný úmysl, neboť poškozený sám uvedl, že bez směnky by zboží obžalované nedodal, když již od počátku nebyla schopna platit v hotovosti. Směnka tudíž v režii obžalované hrála toliko zastírací manévr, aby poškozeného uklidnila, neboť nebyla stejně kryta, jak sama obžalovaná doznala.“ (vše na str. 3 odůvodnění napadeného rozsudku).
Tvrzení dovolatelky, že poté, co společnost T. s. r. o. v likvidaci nevyhrála výběrové řízení, měla snahu počítače vrátit, což poškozený odmítl, je bezpředmětné, neboť trestný čin podvodu byl dokonám již jejím předchozím jednáním.
Ze skutkových zjištění je zjevné, že obviněná B. T. jednala po subjektivní stránce přinejmenším v nepřímém úmyslu, neboť věděla, že může způsobit poruchu zájmu chráněného trestním zákonem (újmu na majetku poškozeného), a pro případ, že ji způsobí, byla s tím srozuměna. Správnému právnímu posouzení skutku jako trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. odpovídá i ve výroku o vině v rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové aplikovaná právní věta. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá, že se s obdobnými námitkami obviněné, jež byly vzneseny v rámci její obhajoby u hlavního líčení či odvolacího řízení, zabývaly a náležitým způsobem se s nimi vypořádaly.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněné B. T. jako zjevně neopodstatněné odmítl. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání konaném ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. března 2006
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k