ECLI:CZ:NS:2006:6.TDO.398.2006.1
sp. zn. 6 Tdo 398/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. dubna 2006 dovolání, které podal obviněný P. C., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. M., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 11. 2005, sp. zn. 6 To 99/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 48 T 16/2004, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. C. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2005, sp. zn. 48 T 16/2004, byl obviněný P. C. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zák. ve znění zák. č. 265/2001 Sb., a to na pokladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno. Za tento trestný čin byl obviněný podle §234 odst. 3 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti let a šesti měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Proti konstatovanému rozsudku soudu prvého stupně podal obviněný P. C. odvolání, které bylo usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 11. 2005, sp. zn. 6 To 99/2005, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Vůči usnesení soudu druhého stupně ve spojení s rozsudkem soudu prvého stupně podal obviněný P. C. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný předeslal, že soudy obou stupňů nesprávně posoudily skutkový stav věci a z toho dovodily nesprávné právní závěry. Podle názoru obviněného se soud prvého stupně nevypořádal s jeho obhajobou, neboť důkazy provedené v nalézacím řízení ji nevyvrátily. Soudy obou stupňů svým postupem porušily zejména zásadu objektivní pravdy vyjádřenou v §2 odst. 5 tr. ř. a zásadu volného hodnocení důkazů uvedenou v §2 odst. 6 tr. ř. Obviněný konstatoval, že úvaha soudu o stavu věci nemůže být budována jen na pouhém dojmu či spekulaci a lze-li provedené důkazy o průběhu skutkového děje hodnotit i tak, že z nich vyplývá více možností, nemůže být vina spolehlivě prokázána, protože skutkový stav věci nebyl bez důvodných pochybností zjištěn. V tomto směru shledal rozpory ve výpovědích svědků a v návaznosti na tyto rozpory namítl, že soudy měly postupovat v souladu se zásadou in dubio pro reo. Podle jeho mínění se vyhodnocení provedených důkazů vyznačuje vnitřní nelogičností při současném nerespektování uvedené zásady. Pochybení rovněž spatřuje v postupu odvolacího soudu, který se dostatečně nezabýval námitkami, jež uváděl v odvolání. Obviněný konstatoval, že nebyl v rámci trestního řízení proveden jediný procesně použitelný důkaz, který by ho usvědčoval ze spáchání vytýkané trestné činnosti. V této souvislosti upřesnil, že z výpovědí svědků není bez pochybností patrno, jakým konkrétním způsobem se měl na trestné činnosti spolupodílet, přičemž ani dalšími provedenými důkazy, zejména nekvalitními fotokopiemi protokolů o ohledání místa činu, nelze jeho vinu prokázat. Přestože v průběhu řízení před soudem prvého stupně navrhoval doplnění dokazování osobním výslechem svědka L. K., soud návrh neakceptoval a v rámci hlavního líčení byla toliko čtena výpověď tohoto svědka učiněná v rámci trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 33 T 23/97, kde byl jmenovaný v postavení obžalovaného, a tuto výpověď navíc učinil v době, kdy ještě nebylo trestní stíhání obviněného zahájeno. Odvolací soud sice neoznačil postup soudu prvého stupně za správný, nicméně dokazování v tomto směru nedoplnil a odůvodnění svého rozhodnutí opřel pouze o další spisový materiál. Tímto postupem soudy obou stupňů odňaly obviněnému ústavou zaručené právo na obhajobu, neboť trestní věc vedená u Krajského soudu v Ostravě pod výše uvedenou spisovou značkou souvisí s projednávanou trestnou činností a výslechem zmíněného svědka bylo možno zjistit nové a významné skutečnosti pro objasnění posuzované věci. Soudy svým postupem porušily ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., §125 odst. 1 tr. ř., §134 odst. 2 tr. ř. a dále čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Z konstatovaných důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadená rozhodnutí, zejména usnesení odvolacího soudu a podle §265l odst. 1 tr. ř. příslušnému soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. V podrobnostech konstatoval, že dovolání sice bylo podáno s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., ale ve skutečnosti dovolatel namítá toliko neúplnost dokazování a nesprávnost hodnocení provedených důkazů, čímž fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění a vady procesního charakteru, jež žádnému dovolacímu důvodu neodpovídají. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného P. C. odmítl, a to jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného P. C. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.).
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.
Podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho opravný prostředek zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. nebo odmítl podle §253 odst. 3 tr. ř., aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky.
V případě obviněného P. C. však o takovou okolnost nejde, neboť Vrchní soud v Olomouci jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) obviněného rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§254 tr. ř.). Za této situace lze zmíněný dovolací důvod uplatnit, byl-li v řízení předcházejícímu rozhodnutí o řádném opravném prostředku dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce výše citovaného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvého eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvého stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Při zvážení výše rozvedených argumentů Nejvyššímu soudu nezbývá než konstatovat, že formálně deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není námitkami, které uplatnil obviněný P. C., obsahově naplněn. V dovolání obviněný v podrobnostech vytýká soudům obou stupňů neúplné dokazování (zejména absenci výslechu svědka L. K.) a vadné hodnocení provedených důkazů (tj. porušení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.) včetně nerespektování zásady in dubio pro reo. Tvrdí, že se odvolací soud nevypořádal s námitkami, které uplatnil v odvolání, a v postupu soudů spatřuje porušení práva na obhajobu a spravedlivý proces. Všechny tyto výhrady jsou ale primárně námitkami ohledně správnosti zjištěného skutkového stavu věci, přičemž z vytýkaných procesních nedostatků až následně obviněný dovozuje vady v právním posouzení předmětného skutku. Jak již bylo výše uvedeno samotná konečná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, však Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat a je naopak jimi vázán. V daném případě to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění popsané ve výroku o vině v rozsudku Krajského soudu v Ostravě, s nímž se v odvolacím řízení ztotožnil i Vrchní soud v Olomouci a podrobně rozvedené v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. V dovolání obviněný nenamítá, že tento skutek byl nesprávně posouzen jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zák. ve znění zák. č. 265/2001 Sb., nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný P. C. sice citoval dva zákonné dovolací důvody, avšak konkrétní argumenty v dovolání obsažené vycházejí z důvodů jiných, které stojí mimo rámec zákonných dovolacích důvodů podle 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod některý další v zákoně taxativně zakotvený dovolací důvod.
Nutno připomenout, že v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. musí každý dovolatel v mimořádném opravném prostředku nejen odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Nejvyšší soud není oprávněn posuzovat důvodnost námitek, které nespadají pod důvody dovolání zakotvené v zákoně. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného P. C. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. dubna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k