ECLI:CZ:NS:2006:6.TDO.698.2006.1
sp. zn. 6 Tdo 698/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. června 2006 dovolání, které podal obviněný M. Č., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 1. 2006, sp. zn. 5 To 490/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 3 T 152/2005, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. Č. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 10. 10. 2005, sp. zn. 3 T 152/2005, byl obviněný M. Č. uznán vinným, že
1. v době od jara roku 2004 do poloviny května roku 2005 v P., v neoznačené budově F. nejméně ve 100 případech prodal O. Š., drogu pervitin, a to vždy o hmotnosti nejméně 0,5 g,
2. v době od února roku 2004 do září roku 2004 v P., v neoznačené F. nejméně v 60 případech prodal mladistvému A. R., drogu pervitin, a to vždy o hmotnosti nejméně 0,3 g.
Takto zjištěné jednání soud prvního stupně právně kvalifikoval jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. a obviněného odsoudil podle §187 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon ho zařadil podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou.
Naproti tomu byl obviněný podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutky specifikované na str. 2 rozsudku, jimiž měl (podle obžaloby) spáchat dílčí útoky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák.
Proti konstatovanému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný M. Č. odvolání, které bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 12. 1. 2006, sp. zn. 5 To 490/2005, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Vůči usnesení soudu druhého stupně ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně podal obviněný M. Č. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. c), g), l) tr. ř.
V úvodu odůvodnění mimořádného opravného prostředku obviněný předeslal, že procesní pochybení orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu vedlo následně k nesprávné právní kvalifikaci skutku, když tento skutek se ve vztahu k jeho osobě nestal. Podle jeho názoru byl způsob vyšetřování v přípravném řízení stižen takovými procesními vadami, jež vedly v rozporu se zákonem k postavení obviněného před soud. Jedinými přímo usvědčujícími důkazy byly pro soud prvního stupně výpovědi svědků O. Š. a A. R. učiněné v rámci přípravného řízení. Oba jmenovaní svědci přitom byli v době podání těchto svědeckých výpovědí uživateli drog, jejich výpovědi v přípravném řízení před policejním orgánem tedy mohly být učiněny pod vlivem drog. Tato možnost však nebyla policejním orgánem vůbec prověřena a vyloučena, přičemž v důsledku tohoto chybného postupu existuje podle názoru obviněného zřejmá pochybnost o věrohodnosti těchto svědků v době vyšetřování a pravdivosti jimi podaných výpovědí. Navíc svědek A. R. při svém výslechu před policejním orgánem dne 30. 6. 2005 uvedl, že mu jméno obviněného nic neříká. I vzhledem k této skutečnosti, kdy jmenovaný svědek nebyl schopen ztotožnit pachatele, bylo zcela namístě a v souladu s ustanovením §164 tr. ř. provést důkaz prostřednictvím rekognice. Důsledkem zcela nedostatečného a nesprávného postupu ze strany příslušných orgánů činných v trestním řízení byly následně odmítnuty výpovědi obou klíčových svědků O. Š. a A. R. učiněné při hlavním líčení, kdy oba svědci - bez jakéhokoliv ovlivňování ze strany obviněného - trestnou činnost M. Č. zcela popřeli a uvedli, že nebyl osobou, která by jim drogu pervitin prodávala. Jiné důkazy, které by obviněného ze spáchání trestné činnosti přímo usvědčovaly, nebyly v rámci přípravného řízení zajištěny a ani soudem prvního stupně nebyly provedeny. V odůvodnění rozsudku soud vycházel výhradně z výpovědí svědků Š. a R. učiněných v rámci přípravného řízení a přečtených před soudem ve smyslu §211 odst. 3 tr. ř. Obviněný vyjádřil nesouhlas s názorem odvolacího soudu, že soud prvního stupně oba uvedené svědky z důvodu rozpornosti jejich výpovědí provedených v přípravném řízení a hlavním líčení důkladně konfrontoval, když nakonec výpovědím z hlavního líčení neuvěřil a vycházel pouze z výpovědi těchto svědků z přípravného řízení. V této souvislosti obviněný poukázal, že prvostupňový soud ve svém odůvodnění odkázal na nepřesvědčivost a zmatenost výpovědi svědka Š., když tento při hlavním líčení hovořil o tom, že obviněný není osobou, jež mu prodávala drogu pervitin. Dále uvedl, že výpověď tohoto svědka byla vedena ve snaze obviněnému pomoci, což lze např. vysvětlovat tím, že mu M. Č. v minulosti opatřoval drogy. Rovněž výpověď svědka R. považoval soud za nepřesvědčivou a nevěrohodnou, učiněnou ve snaze obviněnému pomoci. Dovolatel je naopak přesvědčen, že právě uvedená zmatenost nevylučuje pravdivost tvrzení obou svědků při hlavním líčení. Podle jeho názoru soudem namítaná nepřesvědčivost při výpovědích jmenovaných svědků u hlavního líčení svědčí o tom, co si skutečně pamatují a jak se skutkový děj odehrál.
Obviněný je přesvědčen, že soud prvního stupně dospěl v důsledku shora uvedeného nesprávného postupu orgánů činných v trestním řízení při objasňování skutkového stavu v rámci přípravného řízení, a dále v důsledku svých nesprávných hodnotících závěrů v odůvodnění svého rozhodnutí, ke skutkovému stavu vyjádřenému ve výroku o vině, který byl právně posouzen jako stíhaný trestný čin, aniž by však bylo nadevší pochybnost prokázáno, že skutek spáchal M. Č. a nikoliv osoba od něho odlišná. Při správném posouzení celé důkazní situace by naopak musel prvostupňový soud dojít k závěru, že ve věci existovaly minimálně důvodné pochybnosti o vině obviněného, které měly bezesporu vést k jeho úplnému zproštění obžaloby. Obviněný zdůraznil, že výslech svědka O. Š. učiněný před policejním orgánem v rámci přípravného řízení dne 29. 6. 2005, na jehož základě byl (vedle výpovědi svědka A. R. ze dne 30. 6. 2005) uznán vinným stíhaným trestným činem, byl proveden bez účasti tehdejšího obhájce obviněného JUDr. M., a tedy způsobem porušujícím jeho právo na obhajobu. Jelikož touto vadou byl postižen úkon nepochybně významný pro rozhodnutí soudu, tak v tomto porušení procesních práv obviněný shledal dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán okolností, že odvolací soud zamítl jeho odvolání jako nedůvodné za situace, kdy řízení předcházející tomuto rozhodnutí je zatíženo vadou, která je dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil jednak usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 1. 2006, sp. zn. 5 To 490/2005, jednak ve výroku o vině rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 10. 10. 2005, sp. zn. 3 T 152/2005, a podle §265k odst. 2 tr. ř. také zrušil další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále navrhl, aby dovolací soud podle §265l odst. 1 tr. ř. Obvodnímu soudu pro Prahu 10 přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Obviněný současně požádal, aby předseda senátu prvostupňového soudu postupoval podle §265h odst. 3 tr. ř. a bez zbytečného odkladu předložil spisy s návrhem na přerušení výkonu rozhodnutí v této věci Nejvyššímu soudu.
Předseda senátu soudu prvního stupně zaslal podle §265h odst. 2 věty první tr. ř. opis dovolání obviněného Nejvyššímu státnímu zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s projednáním dovolání v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolací soud však ke dni rozhodnutí ve věci vyjádření neobdržel.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného M. Č. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.
Podle §265b odst. 1 písm. c), g), l) tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
c) obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl,
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně nebo nadřízený orgán měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho opravný prostředek v případě odvolání zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. nebo odmítl podle §253 odst. 3 tr. ř., aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky.
U obviněného M. Č. však o takový případ nejde, neboť Městský soud v Praze jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) jmenovaného rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§254 tr. ř.). Za této situace lze tento dovolací důvod uplatnit, byl-li v řízení předcházejícímu rozhodnutí o řádném opravném prostředku dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obviněný uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. c), g) tr. ř.
Jak již bylo řečeno, dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. spočívá v tom, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Jedná se především o situaci, kdy v příslušné trestní věci byly dány podmínky nutné obhajoby zejména podle §36 tr. ř., tzn. obviněný musel být v řízení zastoupen obhájcem, ať již zvoleným nebo ustanoveným, a přitom žádného obhájce neměl. Ačkoliv zákonná formulace může svědčit pro úvahu, že by mělo jít pouze o situace, kdy obviněný vůbec obhájce neměl, ač ho podle zákona mít měl, je třeba vzhledem k tomu, že právo na obhajobu patří mezi nejvýznamnější procesní práva garantovaná mezinárodními smlouvami i ústavními předpisy dovodit porušení práva na obhajobu z formálního hlediska i tehdy, pokud obviněný neměl obhájce jen po určitou část řízení, ač ho podle zákona měl mít i v této době. Rovněž se jedná o případy, kdy obviněný sice obhájce formálně má, ale orgány činné v trestním řízení neplní zákonné povinnosti z této situace vyplývající, jež mají obhájci umožnit, aby svá zákonná oprávnění a povinnosti mohl vykonávat. V každé konkrétní věci je třeba posuzovat, zda obviněný byl zkrácen na těchto právech i z materiálního hlediska.
Obviněný M. Č. shledává naplnění citovaného dovolacího důvodu v tom, že výslech svědka O. Š. byl v rámci přípravného řízení proveden bez účasti jeho tehdejšího obhájce JUDr. M., v čemž spatřuje porušení svého práva na obhajobu.
Ze spisového materiálu vyplývá, že u obviněného M. Č. byl v posuzované trestní věci dán důvod nutné obhajoby ve smyslu §36 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. ř. a jako obhájce si dne 29. 6. 2005 zvolil JUDr. M. M. (viz plná moc na č. l. 15 spisu). Zmíněný obhájce se téhož dne, tj. 29. 6. 2005, účastnil výslechu obviněného (č. l. 19 spisu). Poté se neúčastnil dalších navazujících výslechů svědků O. Š. a M. P., přičemž ze spisového materiálu vyplývá, že o jejich konání byl vyrozuměn a svoji neúčast omluvil (viz. č. l. 22, 25 spisu). Z uvedeného plyne, že obviněný M. Č. v předmětném trestním řízení obhájce měl, tento obhajobu vykonával, pouze se nezúčastnil některých úkonů, o kterých ale byl vyrozuměn, a tudíž na nich mu byla ze strany orgánů činných v trestním řízení účast umožněna. Proto lze uzavřít, že obviněným namítaným způsobem nedošlo ke zkrácení jeho práva na obhajobu tak, jak předpokládá důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. a výtky, jimiž napadl faktickou nepřítomnost svého obhájce u výslechu svědka O. Š., jsou v této části dovolání zjevně neopodstatněné.
V kontextu v pořadí třetím uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Při zvážení výše rozvedených argumentů Nejvyššímu soudu nezbývá než konstatovat, že formálně deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není obviněným M. Č. uplatněnými námitkami naplněn. V dovolání obviněný v podrobnostech vytýká jednak orgánům činným v trestním řízení procesní vady při objasňování skutkového stavu v rámci přípravného řízení a jednak soudům obou stupňů nesprávné vyhodnocení důkazů, zejména výpovědí svědků O. Š. a A. R. V této souvislosti tvrdí, že nebylo prokázáno, že se dopustil skutku, jímž byl uznán vinným. Nutno zdůraznit, že všechny tyto v dovolání podrobněji rozvedené výhrady jsou primárně námitkami ohledně správnosti zjištěného skutkového stavu věci včetně hodnocení provedených důkazů (§2 odst. 5, 6 tr. ř.), přičemž z tvrzených procesních nedostatků až následně obviněný dovozuje vady v právním posouzení předmětného skutku. Jak již bylo výše uvedeno samotná konečná skutková zjištění Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat a je naopak jimi vázán. V daném případě je pro dovolací soud rozhodující skutkové zjištění, jak je popsáno ve výroku o vině v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 a rozvedeno v odůvodnění obou napadených rozhodnutí. V dovolání obviněný nenamítá, že takto popsaný skutek (viz jeho doslovná citace v úvodu tohoto usnesení) byl nesprávně posouzen jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák., nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V této části dovolání obviněný M. Č. sice citoval zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak konkrétní argumenty v mimořádném opravném prostředku obsažené vycházejí z důvodů jiných, které stojí mimo rámec tohoto zákonného dovolacího důvodu a nelze je podřadit ani pod některý další v zákoně taxativně stanovený dovolací důvod.
Nutno připomenout, že v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. musí každý dovolatel v mimořádném opravném prostředku nejen odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Nejvyšší soud není oprávněn posuzovat důvodnost námitek, které nespadají pod důvody dovolání zakotvené v zákoně. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Pokud by obviněný uplatnit jen tyto dovolací námitky, přicházelo by v úvahu odmítnutí jeho dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného M. Č. jako zjevně neopodstatněné odmítl, neboť z obou výše shledaných důvodů pro odmítnutí dovolání je stěžejní. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud nerozhodoval o podnětu obviněného na odklad výkonu rozhodnutí, který uplatnil v souvislosti s podaným dovoláním. Podle §265h odst. 3 tr. ř. je osobou oprávněnou k podání takového návrhu pouze předseda senátu soudu prvního stupně, který ho však neučinil, přičemž předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal důvody k postupu podle §265o odst. 1 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. června 2006
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k