ECLI:CZ:NS:2006:6.TDO.719.2006.1
sp. zn. 6 Tdo 719/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. června 2006 dovolání, které podal obviněný Ing. V. G., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 8. 2005, sp. zn. 3 To 259/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 3 T 74/2004, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. V. G. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 23. 3. 2005, sp. zn. 3 T 74/2004, byl obviněný Ing. V. G. uznán vinným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že
1. dne 23. 8. 2000 kolem 20.30 hod., jako vyšetřovatel Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování B., po skončení výslechu M. R., jako obviněného v trestní věci vedené pod ČVS: OVBV-1007/2000, ve své kanceláři v budově tohoto úřadu v době, kdy spolu byli sami, jmenovanému přikázal, aby se vysvlékl donaha s odůvodněním, že u něj musí provést osobní prohlídku, poté jej začal osahávat na zádech, zadku a varlatech, uchopil ho rukou za přirození, což doprovázel nevhodným slovním komentářem,
2. dne 25. 8. 2000 mezi 16.20-16.50 hod., ve stejném služebním postavení, opět ve své kanceláři v budově Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování B., poté, když se k němu na základě telefonického předvolání dostavil M. R., tak mu sdělil, že vyšetřování jeho trestní věci pro něj nevypadá moc dobře a požadoval po něm zajištění nějakých pornočasopisů, poté ho vyzval, aby mu ukázal přirození, což tento učinil, a pak mu začal rukou tento orgán osahávat, jmenovaný mu následně v přesně nezjištěný den na konci měsíce srpna nebo v průběhu září 2000 předmětné časopisy donesl,
3. v přesně nezjištěný den v období měsíce září do 16. 10. 2000 si opět jako vyšetřovatel Policie ČR telefonicky předvolal do své kanceláře ve stejném objektu M. R., kde mu sdělil, že vyšetřování nevypadá nejlépe a je třeba, aby spolupracoval, přičemž při odchodu z místnosti jej přes kalhoty chytil rukou za přirození.
Za tento a sbíhající se trestné činy zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 tr. zák. a vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák., kterými byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 8. 10. 2004, sp. zn. 12 T 563/2003, byl obviněný odsouzen podle §158 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 22 měsíců. Podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3,5 roku. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 8. 10. 2004, sp. zn. 12 T 563/2003, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti konstatovanému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný Ing. V. G. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 24. 8. 2005, sp. zn. 3 To 259/2005, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Vůči citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný Ing. V. G. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., neboť je přesvědčen, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení a bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.
V kontextu s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný předeslal, že si je vědom nemožnosti odvolacího soudu zrušit napadený rozsudek pouze z důvodu odlišného hodnocení důkazů provedených soudem prvního stupně. Podle jeho názoru však soudy obou stupňů nepostupovaly důsledně podle §2 odst. 5, 6 tr. ř. a nezjistily skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, ani nedoplnily dokazování v rozsahu potřebném pro jejich rozhodnutí, v důsledku čehož porušily zásadu rovnosti stran zakotvenou v čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Soudy obou stupňů akceptovaly takřka výhradně návrhy obžaloby, aniž by vzaly v potaz důkazy navrhované obviněným. Odvolací soud sice přečetl prohlášení osob, které byly ochotny svědčit ve prospěch obviněného, avšak bez přímé možnosti slyšení těchto svědků nelze tento pokus považovat za procesně způsobilý zhojit nedůsledné uplatnění výše zmíněné zásady rovnosti stran. Soud prvního stupně dále pochybil, pokud ukončil dokazování v posledním hlavním líčení i přes námitky obviněného, že není připraven k závěrečné řeči. V této skutečnosti obviněný spatřuje porušení práva na obhajobu ve smyslu čl. 40 odst. 3 Listiny, podle něhož má obviněný právo, aby mu byl poskytnut čas a možnost k přípravě obhajoby. Podle jeho mínění měla tato procesní pochybení vést k tomu, aby věc byla odvolacím soudem vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, k čemuž však nedošlo. Nejpodstatnější procesní pochybení obviněný shledal v tom, že prvostupňový soud rozhodoval o uložení souhrnného trestu, aniž měl prokazatelně k dispozici spis týkající se předchozího odsouzení, přičemž toto tvrzení potvrzuje skutečnost, že obě rozhodnutí odvolacího soudu byla obviněnému odesílána okresním soudem dne 6. 10. 2005, tedy poté, co již bylo rozhodnuto v obou věcech.
V případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítl, že celé rozhodnutí o vině stojí na jediném přímém důkazu - tvrzení poškozeného, přičemž všechny ostatní důkazy jsou nepřímé. V tomto směru poukázal, že všichni ostatní svědci hovořili pouze o tom, co jim poškozený sdělil, přičemž dokonce i psychologické vyšetření poškozeného stojí na tom, co uvádí poškozený, a to bez jakéhokoliv srovnávání s tím, zda jeho tvrzení korespondují s jinými důkazy. Samotnou výpověď poškozeného obviněný označil za rozporuplnou. V tomto směru poukázal na tvrzení svědkyně B., že měla poškozeného „vyreklamovat“ z výslechu, ač vůbec nebyla u budovy OČ PČR. Dále na výpověď svědka P., jenž v rozporu s tvrzením poškozeného, že tomuto svědkovi ukazoval pornočasopisy, které údajně nesl obviněnému, uvedl, že tyto neviděl. Obviněný upozornil, že svědek H. v přípravném řízení popřel, že by se mu poškozený svěřil s nějakým sexuálním obtěžováním; toto připustil až u hlavního líčení. Svědek Š. se měl zmiňovat o „šulinkování“, jak mu to měl popsat svědek H., jenž však hovořil o nestandardních postupech. Navíc je odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů neurčité a činí rozhodnutí nepřezkoumatelnými. U většiny svědků je uváděno, že se vyjádřili k okolnostem setkání s poškozeným, aniž by bylo uvedeno, které z těch okolností, jež svědci uváděli, soudy považovaly za prokázané. Podle obviněného je nepřípustné, aby soud v odůvodnění neuvedl, ze kterých konkrétních důkazů jednotlivá zjištění vyplývají a z jakých důvodů. Rovněž nevysvětlil případné rozpory mezi jednotlivými zjištěními. Tento nedostatek se sice pokusil odvolací soud napravit, ovšem ani tento soud blíže nevysvětlil, proč těmto rozporům nevěnoval dostatek pozornosti a proč jim nepřikládá potřebnou váhu z hlediska uplatnění zásady in dubio pro reo. Dále obviněný uvedl, že z odůvodnění rozhodnutí musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu; konstatování soudu, že se jedná o důkazy nadbytečné, je nedostačující. Argumentace absencí motivu poškozeného k uvádění vědomě nepravdivých údajů nemá podle obviněného oporu v dokazování, resp. neměla by mít oporu, pokud by soudy akceptovaly obviněným navržený důkaz - výslech svědka J. Obviněný je přesvědčen, že z výpovědí jím navržených svědků by vyplynuly další skutečnosti. Rovněž poukázal na prohlášení osob, jejichž kopie přiložil k dovolání, z nichž podle něho vyplývá, že důkazy, na jejichž podkladě soudy doposud rozhodovaly o jeho vině, nejsou spolehlivé. Obviněný uzavřel, že právě nepřezkoumatelnost rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s neúplným vypořádáním se s jeho námitkami soudem druhého stupně je porušením ústavně zaručeného práva na soudní ochranu uvedeného v čl. 36 odst. 1 Listiny. Dodal, že vyrozumění o konání veřejného zasedání bylo podepsáno jakožto předsedkyní senátu JUDr. V., která nakonec v senátě vůbec nebyla, a proto bude namístě zkoumat, zda nedošlo k porušení čl. 38 odst. 1 věty první Listiny, které stanoví, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci.
Z popsaných důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 8. 2005, sp. zn. 3 To 259/2005, a tomuto soudu věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatovala, že z napadeného rozhodnutí i z rozsudku soudu prvního stupně je zřejmé, že soudy po zhodnocení provedených důkazů vycházely z konkrétních skutkových zjištění, jež také ve svých rozhodnutích vyložily a odůvodnily, a o která následně opřely právní posouzení skutku jako trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák., přičemž mezi učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry soudů neexistuje extrémní nesoulad. Protože dovolací argumentace je pouhou polemikou s tím, jak byly nalézacím soudem hodnoceny provedené důkazy a jak jím byl zjištěn skutkový stav věci, tak nejde o námitky, které by se týkaly otázky právního posouzení skutku, a tudíž stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle názoru státní zástupkyně uplatněnými námitkami nejsou naplněny ani žádné z dalších důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl a rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného Ing. V. G. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1 tr. ř.).
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.
Podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho v případě odvolání opravný prostředek zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. nebo odmítl podle §253 odst. 3 tr. ř., aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky.
U obviněného Ing. V. G. však o takovou situaci nejde, neboť Krajský soud v Brně jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) jmenovaného rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§254 tr. ř.). Za této situace lze dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnit, byl-li v řízení předcházejícímu rozhodnutí o řádném opravném prostředku dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci výše citovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Při zvážení výše rozvedených argumentů nezbývá Nejvyššímu soudu než konstatovat, že formálně deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není obviněným Ing. V. G. uplatněnými námitkami naplněn. V dovolání obviněný brojí proti způsobu hodnocení svědeckých výpovědí včetně výpovědi poškozeného M. R. Dále vznáší výhrady, že soudy obou stupňů neprovedly jím navrhované důkazy, náležitě se nevypořádaly s jeho obhajobou a důsledně nerespektovaly zásadu in dubio pro reo. V těchto nedostatcích spatřuje porušení zásady rovnosti stran řízení a porušení práva na obhajobu. Rovněž zdůrazňuje nepřezkoumatelnost odůvodnění obou soudních rozhodnutí, popřípadě namítá jiná v dovolání blíže tvrzená procesní pochybení soudů. Nutno zdůraznit, že všechny v dovolání podrobněji rozvedené výhrady jsou primárně zejména námitkami ohledně správnosti a úplnosti zjištěného skutkového stavu věci včetně hodnocení provedených důkazů (§2 odst. 5, 6 tr. ř.), přičemž z těchto a dalších tvrzených procesních nedostatků až následně obviněný dovozuje vady v právním posouzení předmětného skutku. Jak již bylo výše uvedeno samotná konečná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení, však Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat a je naopak jimi vázán. V daném případě to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, jak je popsáno v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku Okresního soudu Brno-venkov a rozvedeno v odůvodnění obou napadených rozhodnutí. V dovolání obviněný nenamítá, že takto popsaný skutek (viz jeho doslovná citace v úvodu tohoto usnesení), s nímž se ztotožnil i odvolací soud, byl nesprávně posouzen jako trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák., nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Lze proto důvodně uzavřít, že v dovolání uplatněné výhrady stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nutno připomenout, že v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. musí každý dovolatel v mimořádném opravném prostředku nejen odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Nejvyšší soud není oprávněn posuzovat důvodnost námitek, které nespadají pod důvody dovolání zakotvené zákoně. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného Ing. V. G. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání konaném ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. června 2006
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k