ECLI:CZ:NS:2006:6.TDO.845.2006.1
sp. zn. 6 Tdo 845/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 2. srpna 2006 o dovolání obviněného P. B., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici B., proti rozsudku Krajského soudu Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 28. 3. 2006, č. j. 13 To 69/2006-142, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 3 T 179/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 28. 3. 2006, č. j. 13 To 69/2006-142, byl z podnětu odvolání obviněného zrušen podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. ve výroku o trestu rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 8. 12. 2005, č. j. 3 T 179/2005-108, a nově bylo odvolacím soudem podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodnuto tak, že za trestný čin poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., ohledně něhož zůstal výrok o vině v napadeném rozsudku nezměněn, byl obviněnému podle §257 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, když pro výkon tohoto trestu odnětí svobody byl obviněný podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou (v ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn).
Proti shora uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Naplnění zmíněného dovolacího důvodu obviněný spatřuje v tom, že soudy nesprávně postupovaly v případě zjišťování výše způsobené škody ve smyslu §89 odst. 12 tr. zák., neboť aplikovaly nesprávnou alternativu pro stanovení výše škody, přičemž použití správné alternativy pro stanovení výše škody může mít dopad pro závěr, zda jednáním obviněného byl naplněn objektivní znak trestného činu poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., kterým je způsobení škody nikoli nepatrné na cizím majetku. V rámci argumentace k výše uvedenému poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu číslo 39/2002 Sb. rozh. trest. s tím, že je nutno vycházet z toho, že „výše škody musí být zjištěna jako rozdíl mezi cenou, za kterou se v době a v místě stíhaného činu obvykle prodávalo nepoškozené osobní motorové vozidlo VW Transporter stáří a opotřebení odpovídajícího vozidlu, které bylo předmětem činu, a cenou, za kterou se v době a v místě stíhaného činu obvykle prodávalo takové osobní motorové vozidlo s poškozením odpovídajícím tomu, které bylo způsobeno stíhaným činem, a že jedině v případě nemožnosti tohoto způsobu stanovení výše škody proto, že by poškozené vozidlo v době a v místě činu nebylo předmětem obchodu a neprodávalo se, by přicházelo v úvahu zjišťovat ji ve formě účelně vynaložených nákladů na opravu. O takový případ se však v projednávané věci nejedná“. V rámci těchto úvah obviněný navrhl doplnit dokazování o znalecký posudek z oboru ekonomiky, odvětví ceny a odhady motorových vozidel. Závěrem podaného dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu stejně jako jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Pardubicích, a okresnímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, která se k dovolání vyjádřila, navrhla postupovat podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tj. dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné odmítnout, neboť v daném případě byla poškozena pouze součást věci a nikoli celá věc, a proto za daného stavu byl postup soudu při stanovení výše škody správný. Zvolený postup podle mínění státní zástupkyně odpovídá výkladu uvedené problematiky ve věcech Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 810/2005 a sp. zn. 7 Tz 82/99, ze kterých vyplývá, že součást věci není standardním předmětem obchodu, a proto za účelem zjištění celkové funkčnosti věci prostřednictvím opravy její součásti bude na místě volba kritéria jejího uvedení v předešlý stav a nákladů s tím spojených.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Pokud by dovolání bylo zúženo pouze na námitku neúplnosti provedeného dokazování – chybějící znalecký posudek, přicházelo by v úvahu takové dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť by se jednalo o námitku skutkovou, vytýkající soudu nedostatečně zjištěný skutkový stav. Vzhledem k tomu, že námitky obviněného obsahově byly zaměřeny k zákonnému znaku skutkové podstaty trestného činu poškozování cizí věci „škodě na cizím majetku nikoli nepatrné“, bylo nutnou vedenou námitku považovat za právně relevantní, tudíž nebylo možno postupovat podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
V návaznosti na argumentaci obviněného je potřebné uvést, že podle skutkového zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. dopustil tím, že „dne 25. 3. 2005 kolem 15.30 hodin při převozu služební sanitkou V. s. – V. P. z K. n. P. nohou vykopl okénko u pravých posuvných bočních dveří osobního vozidla VW Transporter, , a způsobil tak V. s., V. P., škodu ve výši 8.504,- Kč“. S uvedeným skutkovým zjištěním a použitou právní kvalifikací se rovněž ztotožnil odvolací soud, který k odvolání obviněného zrušil rozsudek soudu prvního stupně pouze ve výroku o trestu. Je potřebné dále uvést, že námitka, kterou obviněný uplatnil v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je obsahově shodná s námitkou, kterou uplatnil také před odvolacím soudem. Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích se s touto námitkou vypořádal na str. 4 svého rozsudku, kdy mj. poukázal na to, že stanovení výše škody podle účelně vynaložených nákladů na uvedení věci v předešlý stav i v případě, kdy se dotčená věc obvykle prodává, namísto postupu tvrzeného obviněným, přichází v úvahu za předpokladu, že se jedná o takové poškození věci, či její součásti, kdy výše způsobené škody je ve značném nepoměru ve srovnání s celkovou hodnotou věci nebo kdy uvedený postup by byl vzhledem k poškozenému i celému trestnímu řízení zjevně neúčelný a nevystihoval by skutečnou výši škody určenou podle kritérií občanského zákoníku. Obviněný svým jednáním poškodil funkční celek, okénko vozidla bylo opraveno v autorizovaném servisu, přičemž výše nákladů potřebná k uvedení do původního stavu byla doložena daňovým dokladem, ze kterého vyplývá, že již sama hodnota materiálu přesahuje hranici škody nikoli nepatrné, jak má na mysli ustanovení §89 odst. 11 tr. zák., což odůvodňuje kvalifikovat jednání obviněného podle §257 odst. 1 tr. zák. při splnění dalších zákonných znaků zmíněného trestného činu.
Se shora uvedeným závěrem, tj. způsobem určení kritéria rozhodného pro určení výše způsobené škody se Nejvyšší soud ztotožnil, neboť ze stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2006 mj. vyplývá, že „rozhodujícím hlediskem, podle kterého ze tří kritérií obsažených v ustanovení §89 odst. 12 tr. zák. bude stanovena výše škody způsobené trestným činem v případě poškození věci, je skutečnost, zda lze zjistit cenu, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává. Posouzení této skutečnosti je závislé na konkrétním druhu a charakteru poškozené věci (případně její části) a na tom, zda existují takové překážky, které výrazně znesnadňují použití uvedeného kritéria nebo vzhledem k nimž není účelné, hospodárné ani výstižné stanovit škodu porovnáním ceny věci před poškozením a po něm. Stanovení výše škody podle účelně vynaložených nákladů na uvedení poškozené věci do stavu před jejím poškozením tedy přichází v úvahu zejména tehdy, pokud je z okolností zřejmé, že výše způsobené škody je ve značném nepoměru k celkové ceně poškozené věci nebo jde o poškození části většího funkčního celku, které se neprojeví na jeho prodejní ceně (např. rozbití oken u motorového vozidla)“. K aplikovatelnosti tohoto kritéria poukázal Nejvyšší soud na to, že v i v těchto případech nepatrného poškození věci, které by se nepromítlo v její ceně jako celku, může majiteli vzniknout skutečná škoda, která se rovná právě nákladům, které je potřeba vynaložit, aby se věc uvedla do předešlého stavu a bylo ji možné užívat po všech stránkách jako před poškozením (výměna rozbitého skla u motorového vozidla). Jinými slovy řečeno, škoda v takových případech materiálně existuje, ale nominálně nemůže ovlivnit cenu celku. Takový způsob určení výše škody je vhodný i z toho důvodu, že umožňuje vycházet z účelně vynaložených nákladů na uvedení věci do původního stavu při započítání amortizace věci, ale i ceny práce, kterou bylo třeba na tyto účely vynaložit. Ze shora uvedeného tedy vyplývá, že soudy bylo použito správné kritérium pro stanovení výše škody způsobené trestným činem.
Uvedené stanovisko mj. také uvádí, že i v případě nepatrného poškození věci, které by se nepromítlo v její ceně jako celku, může vzniknout majiteli skutečná škoda, která by se rovnala právě nákladům, které by bylo třeba vynaložit, aby se věc např. uvedla do předešlého stavu a bylo ji možné užívat po všech stránkách jako před poškozením. Vzhledem k tomu, že se jednalo o okénko u pravých posuvných bočních dveří osobního vozidla, kde otázka snížení užitých vlastností nehraje vzhledem k místu uložení, ale i době užívání takový význam jako např. snížení užitných vlastností u pneumatik, a tím i jejich hodnoty, v takových případech není pak důvodné zjišťování znaleckým posudkem zhodnocení věci oproti jejímu stavu před poškozením.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 2. srpna 2006
Předseda senátu :
JUDr. Jan Engelmann ´