ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.1139.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 1139/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 21. září 2006 o dovolání obviněného J. B., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 5. 2006, sp. zn. 23 To 364/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 6 T 76/2005 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 3. 2006, sp. zn. 6 T 76/2005, byl obviněný J. B. uznán vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. a byl odsouzen podle §235 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let a šesti měsíců.
Obviněný spáchal trestný čin vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. tím, že dne 19. 1. 2005 v 17.45 hodin namluvil z veřejného telefonního automatu v N. H. na záznamník pevné linky majitele J. Ř., zkomolenou ruštinou vzkaz, v němž mu vyhrožuje likvidací, pokud do konce týdne neuvede do pořádku věc údajného podvodu na kamaráda; a tím, že dne 31. 1. 2005 ve 12.25 hodin namluvil z veřejného telefonního automatu v P., na tentýž záznamník stejným způsobem vzkaz, v němž vyhrožuje J. Ř., a jeho rodině fyzickou likvidaci, pokud ve lhůtě dalších dvou dnů nedá vše do pořádku.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 19. 5. 2006, sp. zn. 23 To 364/2006, odvolání obviněného zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Obviněný J. B. podal prostřednictvím svého obhájce JUDr. V. F. dovolání opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 5. 2006, sp. zn. 23 To 364/2006 (obviněný měl zřejmě na mysli usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 5. 2006, sp. zn. 23 To 364/2006). V dovolání namítl, že v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně ani odvolacího soudu nejsou obsaženy skutkové závěry o tom, že osobou vydíranou byla i manželka poškozeného J. Ř. Odůvodnění obou rozhodnutí je podle něj v rozporu s §125 tr. ř. Soudy neprovedly jím navržené výslechy svědků Ing. P. M. a J. P. k posouzení věrohodnosti výpovědi poškozeného J. Ř. Oběma soudům vytkl, že údajně řádně neuvedly, proč posoudily výpověď poškozeného jako věrohodnou, zatímco jeho výpověď posoudily jako nevěrohodnou.
Obviněný se také ohradil proti tomu, že soudy obou stupňů učinily závěr o vině obviněného na základě znaleckého posudku PhDr. M. S., PhD., odvětví kriminalistická audioexpertiza. Obviněný uvedl, že při zpracování znaleckého posudku bylo možné vycházet pouze ze dvou zkomolenou ruštinou nahraných vzkazů na záznamníku poškozeného a ze srovnávacího materiálu pořízeného Kriminalistickým ústavem P. S odkazem na množství různých judikátů Ústavního soudu dovozuje, že není možné vycházet z nahrávky poškozeného s mluvčím, který na dotaz poškozeného uvedl jméno „J. B.“, když tato nahrávka byla pořízena poškozeným, aniž by o ní mluvčí věděl. Znalkyně podle něj při vypracování znaleckého posudku vycházela také z tohoto telefonního rozhovoru, a tedy z procesně nepřípustného podkladu, a proto je znalecký posudek podle názoru obviněného procesně nepoužitelný. Podle obviněného tak soudy porušily při hodnocení důkazů jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech tím, že považovaly takový znalecký posudek za důkaz.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 5. 2006, sp. zn. 23 To 364/2006, a přikázal věc Okresnímu soudu v Českých Budějovicích k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že dovolání obviněného je vnitřně rozporné a přestože je učiněno s odkazem na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., namítá jen neúplné a údajně vadné hodnocení provedených důkazů, čímž napadá soudem učiněná skutková zjištění. Dodala, že skutkovými zjištěními učiněnými v řádně vedeném trestním řízení za dodržení zásad formální logiky je dovolací soud vázán, a proto nemůže být nesprávné skutkové zjištění důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a souhlasila s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.
Nejvyšší soud v této souvislosti poznamenává, že obviněný J. B. podal prostřednictvím svého obhájce JUDr. V. F. dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 5. 2006, sp. zn. 23 To 364/2006, což je v dovolání mnohokrát uvedeno, přestože je z obsahu spisu zřejmé, že Krajský soud v Českých Budějovicích nerozhodl rozsudkem, ale rozhodl usnesením ze dne 19. 5. 2006, sp. zn. 23 To 364/2006, o němž však v dovolání není zmínka. Obviněný se dovoláním domáhá, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání. Nejvyšší soud k tomu podotýká, že tento návrh je nesrozumitelný a postrádá vnitřní logiku, protože byť by i Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí (usnesení) odvolacího soudu, byla by věc zpravidla vrácena soudu, o jehož rozhodnutí jde, k novému projednání odvolání, a nikoli soudu prvního stupně.
Přesto však Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné, neboť bylo podáno oprávněnou osobou v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř. proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni a dovolání má v podstatě obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda námitky uplatněné v dovolání lze považovat za důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu rozhodnutí dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifickým mimořádným opravným prostředkem, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/2003). S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost povedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5 a 6 tr. ř. či namítat jiné porušení trestního řádu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/2003).
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný sice uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nenamítal však nesprávnost právního posouzení skutku, ale uvedl pouze odlišnou verzi skutkového stavu, a tím napadl skutková zjištění učiněná soudy. Nejvyšší soud připomíná, že s námitkami uplatněnými v dovolání se zabývaly a přesvědčivě vypořádaly soudy obou stupňů již v předcházejících rozhodnutích, přičemž z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů je mimo jiné patrno, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a jakými úvahami se řídily, když posuzovaly prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. Nejvyšší soud podotýká, že odůvodnění rozhodnutí soudů jsou v souladu s §125 odst. 1 tr. ř. a s §134 odst. 2 tr. ř. řádně odůvodněna.
Nejvyšší soud uvádí, že dovoláním lze napadat jen výroky určitého rozhodnutí, nikoli jeho odůvodnění a námitky proti odůvodnění rozhodnutí nenaplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani žádný jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř., protože podle §265a odst. 4 tr. ř. dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné. Z tohoto důvodu se Nejvyšší soud nezabýval námitkami obviněného směřujícími proti odůvodnění rozhodnutí. Navíc Nejvyšší soud podotýká k výtce obviněného, že odůvodnění neobsahuje skutkové závěry o tom, že osobou vydíranou byla i manželka poškozeného J. Ř., že tato skutečnost je zřejmá z tzv. skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud se na str. 4 usnesení zabýval následky jednání obviněného v rodině poškozeného, zejména pokud jde o jeho manželku. V odůvodnění obou rozhodnutí jsou na str. 5 a 6 rozsudku soudu prvního stupně a na str. 6 usnesení odvolacího soudu také náležitě rozvedeny jak důvody, proč soudy nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů, tak úvahy týkající se hodnocení svědeckých výpovědí.
Námitkami skutkové povahy jsou také jak výhrady obviněného, které se týkají hodnocení svědeckých výpovědí, tak výtka obviněného, že znalecký posudek je procesně nepoužitelným důkazem. Námitky proti hodnocení důkazů jsou totiž primárně pouhou polemikou se skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů, kterými je Nejvyšší soud vázán. Nadto Nejvyšší soud zjistil, že obviněný J. B. souhlasil s namluvením srovnávací nahrávky pořízené Kriminalistickým ústavem P., z níž byl učiněn ve znaleckém posudku závěr, že je osobou totožnou s osobou mluvčího, která napodobovala ruštinu na dvou zkoumaných hovorech na záznamník, v nichž mluvčí vyhrožoval poškozenému a jeho rodině, což v odůvodnění rozsudku konstatoval také soud prvního stupně.
Obviněný tedy ve svém dovolání nenamítá nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale pouze se domáhá, aby na základě jiného skutkového zjištění, byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Jak vyplývá z již shora uvedeného, dovolací soud je vázán skutkovým zjištěními, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání, pokud k nim soudy dospěly v řádně vedeném trestním řízení za dodržení zásad formální logiky, jak tomu bylo v napadeném řízení. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není obsahově naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem soudů při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v §265b tr. ř. Proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. září 2006
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek