ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.308.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 308/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. března 2006 o dovolání, které podal obviněný M. P. B. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 11. 2005, sp. zn. 1 To 55/2005, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 39 T 5/2004 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. P. B. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 13. 7. 2005, sp. zn. 39 T 5/2004, byl obviněný M. P. B. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák.
Podle skutkových zjištění nalézacího soudu se jej obviněný dopustil společně se spoluobviněnými P. F. a P. Ch. tím, že obviněný M. P. B. od června 2002 do 12. 6. 2003 dovážel vypůjčenými vozidly Ford Siera, Mazda 626, Audi A4 1,9 Tdi, z H., tam nakoupené od osoby jím označené jako P. tablety extáze, které obsahovaly 3,4 – Methylendioxymethamfetamin (MDMA), který podle zákona č. 167/1998 Sb. patří mezi psychotropní látky zařazené do seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.), dne 12. 6. 2003 v 19:50 hod. byl po vstupu do ČR ze SRN na CÚ R. kontrolován příslušníky mobilní operativní skupiny ČR P., a bylo zjištěno, že v rezervě kola vozidla zn. Audi A4 1,9 TDi ukryl 14 balíčků, v nichž bylo 14.314 tablet, úlomků a drtě o váze 4 201,8 g, které obsahovaly 3,4 – Methylendioxymethamfetamin (MDMA), 23,74 %, což představuje 997,5 g této psychotropní látky v 4 201,8 g tablet, úlomků a drtě; dále dovezl, kromě zajištěných tablet s logem „M.“, tablety v počtu kolem 26 000 kusů s různými názvy „J.\", „M.“, „V.“, které nakoupil za 1 Euro a 1,35 Euro za tabletu na základě požadavku P. F., P. Ch., Z. P., kterým je prodával za Kč 30,-, 45,-, až 55,- Kč za tabletu, kteří nakoupené tablety prodávali na S. a J. M., P. F. prodal tablety extáze v B. a ve F. n. O., Z. P. ve F. n. O. a F. p. R. a P. Ch. na benzínové čerpací stanici poblíž F. n. O. či F. p. R., dlouhodobě, v pravidelných intervalech, tablety extáze nakupovali od M. P. B., který je dovážel na základě jejich požadavků, platili za nákup tablet od M. P. B. při převzetí tablet nebo až po jejich prodeji dalším osobám, což činili za účelem získání peněz, P. F. tak odebral od M. P. B. kolem 1 500 tablet dohromady s odsouzeným Z. P., samostatně kolem 8 000 kusů, prodával je dalším osobám na S. a J. M., a to R. L., O. V., L. S., L. V., ženě jménem M., zvaná „T.“, dvojici pod jmény L. a L. a muži známému jako „S.“, P. Ch. tak odebral od M. P. B. kolem 10 000 kusů tablet extáze, které prodal V. F. z T., R. z H., R. z U. B., M. z vesnice u U. B., A. z okresu U. H., P. ze Z., tablety extáze obsahovaly 3,4 – Methylendioxymethamfetamin (MDMA), který podle zákona č. 167/1998 Sb., patří mezi psychotropní látky zařazené do seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.), získané peníze M. P. B., P. F., P. Ch. použili pro své potřeby.
Obviněnému M. P. B. byl uložen trest odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl obviněnému uložen trest propadnutí věcí specifikovaných ve výroku.
Z podnětu odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 3. 11. 2005, sp. zn. 1 To 55/2005, podle §258 odst. 1 písm. b), d) odst. 2 tr. ř. zrušil částečně rozsudek krajského soudu, a to ve všech výrocích týkajících se obviněného M. P. B. Vrchní soud pak podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného M. P. B. uznal vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) odst. 4 písm. c) tr. zák.
Podle zjištění vrchního soudu se jej obviněný M. P. B. dopustil tím, že v období od června 2002 do 12. 6. 2003 v rozporu s příslušnými ustanoveními zákona č. 167/1998 Sb. dovážel vypůjčenými vozidly Ford Siera, Mazda 626 a Audi A4 1,9 Tdi, z H. od osoby jím označené jako P. nakoupené tablety extáze, které obsahovaly 3,4 – Methylen-dioxymethamfetamin (MDMA), který podle zákona č. 167/1998 Sb. patří mezi psychotropní látky zařazené do seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.), a takto na základě požadavku P. F., P. Ch. a Z. P. dovezl tablety v počtu kolem 26.000 kusů s názvy „J.“, „M.“ a „V.“, které nakoupil za 1 Euro a 1,35 Euro za tabletu, a které jmenovaným prodával v ceně 30,- Kč, 45,- Kč až 55,- Kč za tabletu, P. F. prodal tablety extáze v B. a ve F. n. O., Z. P. ve F. n. O. a F. p. R., přičemž dosud neprodané tablety přechovával v místě svého bydliště ve F. n. O., P. F. a P. Ch. tablety extáze dlouhodobě od M. P. B. nakupovali, platili za nákup při převzetí tablet nebo až po jejich prodeji dalším osobám, což všichni činili za účelem získání peněz, dne 12. 6. 2003 v 19:50 hodin byl M. P. B. po vstupu do ČR ze SRN na Celním úřadě R. při skrytém dovozu dalšího množství extáze s logem „M.“ kontrolován příslušníky mobilní operativní skupiny Celního ředitelství P., kdy bylo zjištěno, že v rezervě kola vozidla zn. Audi A4 1,9 TDi, ukryl 14 balíčků, v nichž bylo 14.314 tablet, úlomků a drtě o váze 4.201,8 g, které obsahovaly 3,4 – Methylen-dioxymethamfetamin (MDMA), 23,74 %, což představuje 997,5 g této psychotropní látky v 4.201,8 gramech tablet, úlomků a drtě.
Obviněnému byl uložen trest odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu byl uložen peněžitý trest ve výši 50.000,- Kč, přičemž pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců. Obviněnému byl rovněž uložen trest propadnutí věcí blíže specifikovaných ve výroku.
Odvolání obviněného Vrchní soud v Olomouci shora uvedeným rozsudkem zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
II.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, opřené o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm g) tr. zák., neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V odůvodnění dovolání obviněný namítl, že soudy obou stupňů nesprávně posoudily jeho jednání jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. Obviněný zpochybnil splnění podmínek pro použití odst. 4 písm. c) cit. ust. s tím, že podle jeho přesvědčení v průběhu řízení nebyl proveden jediný důkaz svědčící pro závěr, že by se zjištěného jednání dopustil ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. V této souvislosti namítl, že podle jeho názoru v posuzovaném případě nelze dovozovat existenci organizované skupiny tvořené jeho osobou a dalšími spoluobviněnými. Podle obviněného, ačkoli na tuto skutečnost poukázal ve svém řádném opravném prostředku, soud druhého stupně se s jeho námitkou nevypořádal a stran naplnění všech zákonných znaků organizované skupiny odkázal na odůvodnění rozsudku nalézacího soudu. Obviněný rovněž zdůraznil, že v souladu s ust. §6 písm. b) tr. zák. musí pachatel předmětného činu vědět, že se trestné činnosti dopouští ve spojení s organizovanou skupinou. V posuzovaném případě však podle jeho mínění nelze shledat naplnění hned několika základních znaků organizované skupiny, přinejmenším dělbu úkolů, plánovitost a koordinovanost její činnosti. Opačné závěry soudu podle dovolatele nemají oporu v provedeném dokazování, z něhož je zřejmé, že nejednal v rámci dělby úkolů a jeho jednání nebylo plánované v tom směru, že by plnil předchozí objednávky spoluobviněných. Dovolatel dále namítá, že své jednání s ostatními osobami nekoordinoval v tom směru, že by s nimi dojednával cenu zboží, a nebyl srozuměn ani s dalším užitím dovezeného zboží. Současně ostatní spoluobvinění nebyli srozuměni s tím, jakým způsobem on sám opatřoval drogu, takže neměli ani nejmenší vědomost o tom, že by byly členy organizované skupiny nebo jednali ve spojení s takovou skupinou.
Pochybení soudů spatřuje dovolatel také v tom, že shledal-li jej odvolací soud vůdčí osobou celé skupiny, měl se dále zabývat rozdělením úkolů jednotlivých členů skupiny, což však neučinil. Sama skutečnost, že psychotropní látku opatřoval ze zahraničí a prodával ji pak dalším osobám, bez splnění dalších podmínek existenci organizované skupiny podle jeho mínění neprokazuje. Obviněný rovněž namítá, že odvolací soud nereflektoval jeho námitky a závěr o existenci organizované skupiny přijal bez hlubší analýzy. Podle obviněného jeho jednání vykazovalo znaky nejvýše kvalifikované skutkové podstaty nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., spočívající ve spáchání trestného činu ve větším rozsahu, nikoli však podle §187 odst. 4 písm. c) tr. zák.
V petitu dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci a přikázal mu věc k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila.
Ve svém vyjádření uvedla, že obviněným uplatněné námitky ohledně absence zákonných znaků kvalifikované skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. lze pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit jen s jistou dávkou tolerance. Dovolatel podle ní sice uplatnil některé hmotně právní námitky týkající se naplnění znaků tzv. organizované skupiny, současně však prezentoval v dovolání některá skutková tvrzení odporující obsahu soudních rozhodnutí, resp. namítal, že určité okolnosti nevyplývají z provedených důkazů. Podle názoru nejvyšší státní zástupkyně je při posuzování důvodnosti dovolání nutno důsledně vycházet ze skutkových zjištění vylíčených v tzv. skutkové větě a rozvedených v odůvodnění soudních rozhodnutí, zatímco k té části námitek obviněného, které směřují do oblasti skutkových zjištění, nelze při rozhodování přihlížet.
Nejvyšší státní zástupkyně dále uvedla, že podle jejího názoru z obsahu tzv. skutkové věty napadeného rozsudku vyplývá dělba úkolů a koordinace činnosti mezi obviněnými, když obviněný M. P. B. zajišťoval přísun psychotropní látky ze zahraničí a spoluobvinění P. F., P. Ch. a Z. P. její další distribuci. Obviněný M. P. B. psychotropní látku dodával na základě požadavku jmenovaných spoluobviněných, takže nešlo o náhodné prodeje. Podle ní mezi obviněnými existovaly dlouhodobé kontakty vedené záměrem prodat se ziskem ze zahraničí dovezenou extázi. V podrobnostech pak citovala výňatky z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu. Má za to, že zjištěná součinnost mezi obviněnými vykazuje všechny zákonné znaky organizované skupiny. Nadto poznamenala, že požadavek plánovitosti páchání trestné činnosti nelze chápat tak, že by obviněný měl psychotropní látku dovážet v nějakých, v delším časovém horizontu předem stanovených termínech nebo množstvích. Podle jejího mínění byl obviněný v osobním kontaktu s dalšími pachateli a sám obstarával drogu na území cizího státu, takže musel evidentně vědět o těch skutkových okolnostech, které odpovídají zákonnému znaku „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“. Dále je přesvědčena, že v posuzovaném případě byly splněny i materiální podmínky pro aplikaci kvalifikované skutkové podstaty ve smyslu §88 odst. 1 tr. zák. Podle názoru nejvyšší státní zástupkyně součinnost obviněného M. P. B. s dalšími osobami zvyšovala pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu a tím i jeho nebezpečnost pro společnost, neboť skýtala větší jistotu úspěšné realizace dovezené látky na tuzemském drogovém trhu, než kdyby obviněný psychotropní látku dovážel bez jakéhokoli „organizačního zajištění“ a sám pro ni hledal odbyt.
Závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost provedeného dokazování.
Shora uvedené podmínky nesplňovala ta část námitek dovolatele, kterými zpochybňoval skutková zjištění soudů, týkající se průvodních okolností a formy spolupráce obviněného s dalšími osobami podílejícími se na posuzované trestné činnosti. Námitkami tohoto druhu dovolatel vybočoval z rámce deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., takže k nim Nejvyšší soud při svém rozhodování nepřihlížel (k tomu viz č. 36/2004, str. 298, Sb. rozh. trest., resp. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 732/02, IV. ÚS 73/03).
Jako relevantní z pohledu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. shledal Nejvyšší soud námitku dovolatele, kterou brojil proti závěru soudů, že zjištěným jednáním naplnil skutkovou podstatu trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák., vzhledem k tvrzené absenci znaků organizované skupiny, resp. absenci jeho vědomí, že se dopouští trestné činnosti ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Nejvyšší soud však tyto námitky shledal zjevně neopodstatněnými.
Trestného činu podle §187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák se obviněný M. P. B. podle závěru soudů dopustil tím, že neoprávněně dovezl, prodal jinému a pro jiného přechovával psychotropní látku a spáchal uvedený čin ve větším rozsahu a ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech.
Nejvyšší soud konstatoval, že otázkou naplnění znaků skutkové podstaty uvedeného trestného činu se krajský i vrchní soud podrobně zabývaly. Vrchní soud se pak vzhledem k odvolacím námitkám obviněného soustředil zejména na důkladný přezkum znaků odst. 4 písm. c), ust. §187 tr. zák. Závěry, k nimž oba soudy v tomto ohledu dospěly, shledal Nejvyšší soud přesvědčivé a v souladu se zákonem. Sdílí přitom i zevrubnou argumentaci obsaženou v odůvodnění usnesení vrchního soudu, z níž vyzdvihuje ty důvody, které považuje za stěžejní.
Za organizovanou skupinou soudy ve shodě s konstantní judikaturou (srovnej např. č. 53/1976-II, č. 45/1986 Sb. rozh. trest.) považovaly sdružení nejméně tří osob, v němž je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivými členy sdružení a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu, a tím i jeho nebezpečnost pro společnost. Organizovaná skupina nemusí mít trvalejší charakter a také se nevyžaduje výslovné přijetí za člena takové skupiny. Postačí, že se pachatel do skupiny fakticky včlenil a aktivně se na její činnosti podílel.
V ustanovení §187 odst. 4 písm. c) tr. zák. se pojem „organizovaná skupina“ vyskytuje jako zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty. Ustanovení §187 odst. 4 písm c) tr. zák. navíc předpokládá, že pachatel se dopustí zmíněného trestného činu „ve spojení“ s organizovanou skupinou. Pro naplnění znaku „ve spojení“ přitom postačí i volnější forma spolupráce s organizovanou skupinou, než je členství v takové skupině. Znak „ve více státech\" uvedený v §187 odst. 4 písm. c) tr. zák. je naplněn, pokud organizovaná skupina působí alespoň ve dvou státech, přičemž jedním z nich může být i Česká republika (viz č. 34/2005 Sb. rozh. trest.).
Spáchání trestného činu podle §187 tr. zák, „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“ je třeba považovat za okolnost, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby. Podle §6 písm. b) tr. zák. obecně platí, že se k takové okolnosti přihlédne i tehdy, jestliže o ní pachatel nevěděl, ač o ní vzhledem k okolnostem a ke svým poměrům vědět měl a mohl, vyjímaje případy, kdy tento zákon vyžaduje, aby pachatel o ní věděl. Z dikce §187 odst. 4 písm. c) tr. zák. a povahy zmíněného pojmu však podle názoru Nejvyššího soudu lze dovodit, že pachatel musí vědět, že se dopouští trestné činnosti ve spojení s organizovanou skupinou a zároveň, že tato organizovaná skupina působí nejméně ve dvou státech.
Podle závěrů Nejvyššího soudu učinily soudy úsudek o naplnění všech pojmových znaků §187 odst. 4 písm. c) tr. zák. zcela opodstatněně.
Obviněný sice bagatelizoval ve svém dovolání charakter jeho spolupráce se spoluobviněnými P. F. a P. Ch., avšak zjištění soudů spolehlivě vedou k závěru, že šlo o uskupení sice neformální, nicméně z popudu obviněného strukturované tak, aby mohlo být nástrojem dlouhodobé, efektivní a pokud možno maximálně konspirativní spolupráce při hromadném nákupu, dovozu a následné distribuci psychotropních látek.
Jak již bylo řečeno shora, přísnější postih podle odst. 4 písm. c) §187 tr. zák. není podmíněn tím, že uskupení osob sdružených za účelem distribuce drog ustaví nějakou formální organizaci s psanými pravidly, přesně stanovenou hierarchií, strategií postupu, resp. plánem činnosti. Toto ustanovení bylo zákonodárcem do trestního zákona zařazeno se záměrem bojovat formou přísnějšího postihu proti kvalifikovanějším formám distribuce drog, které se však mohou realizovat i zcela neformálně, případ od případu, i na podkladě konkludentního jednání jeho členů bez výslovného a precizního stanovení pravidel fungování. Pro naplnění znaků organizované skupiny se však vyžaduje taková míra organizovanosti, koordinovanosti či plánovitosti, která činí takové uskupení pachatelů potenciálně efektivnější z hlediska pravděpodobnosti úspěšné realizace jejich zločinného záměru a činí je tím i výrazně nebezpečnější pro společnost. V posuzovaném případě zastává i Nejvyšší soud názor, že obviněný neformální uskupení takového charakteru v podstatě vytvořil a fakticky stabilizoval, rozhodující měrou přispěl při znalosti všech jeho atributů k jeho fungování a hrál v tomto uskupení nesporně vůdčí úlohu.
Na podporu tohoto právního závěru je možno znovu odkázat na skutková zjištění krajského a vrchního soudu, podle nichž šlo o trestnou činnost, která byla páchána dlouhodobě, kontakty i metody spolupráce mezi obviněným M. P. B. a jeho spoluobviněnými, jakož i osobou, od níž psychotropní látky nakupoval, byly ustálené a to do podoby, která podle záměru aktérů měla umožňovat rychlou operativní distribuci psychotropních látek podle aktuálních požadavků odběratelů maximálně konspirativním způsobem. Jednalo se přitom o distribuci v takovém množství, kdy obviněnému M. P. B. muselo být zřejmé, že jím dodávané psychotropní látky slouží nikoli pro osobní potřebu přímých odběratelů, nýbrž k další hromadné distribuci. Na posouzení jednání obviněného jako činnosti spáchané „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“ (tj. v souladu s konstantní judikaturou ve dvou – v ČR a N.) ve smyslu odst. 4 písm. c) ust. §187 tr. zák. přitom nic nemění, že to byl právě on, kdo vlastním jednáním naplnil tento znak. Naopak to jen potvrzuje správnost závěru soudů o naplnění subjektivní stránky jeho jednání i ve vztahu ke znakům kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle §187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák., neboť si jako ústřední postava skupiny spojující její členy a spolupracovníky musel být vědom všech aspektů trestné činnosti, relevantních pro uvedené právní posouzení. Tyto relevantní skutečnosti byly proto i podle závěrů Nejvyššího soudu zahrnuty zaviněním obviněného, a to minimálně ve formě nepřímého úmyslu podle §4 písm. b) tr. zák.
Jen pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že soudy se neopomněly zabývat i naplněním materiální podmínky podle §88 odst. 1 tr. zák. pro použití kvalifikované skutkové podstaty a dospěly přitom k přesvědčivému závěru o jejím naplnění (viz str. 16 odůvodnění rozsudku krajského soudu, resp. str. 17 odůvodnění rozsudku vrchního soudu).
IV.
Nejvyšší soud proto ze shora uvedených důvodů posoudil dovolání obviněného M. P. B. jako zjevně neopodstatněné a jako takové je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Toto rozhodnutí učinil v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnut není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. března 2006
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr