ECLI:CZ:NS:2006:8.TDO.1309.2006.1
sp. zn. 8 Tdo 1309/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. října 2006 o dovolání obviněného M. K., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2006, sp. zn. 10 To 255/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 2 T 134/2005, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2006, sp. zn. 10 To 255/2006.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 20. 4. 2006, sp. zn. 2 T 134/2005, byl obviněný M. K. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. b) tr. zák., jichž se dopustil tak, že ačkoli mu byl rozhodnutím Městského úřadu Kolín, č. j. RP:360,1173/2004 ze dne 19. 1. 2005, které nabylo právní moci dne 15. 2. 2005, uložen za řízení motorového vozidla pod vlivem alkoholu [přestupek podle §30 odst. 1 písm. ch) z. č. 200/1990 Sb.] zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 24 měsíců, řídil dne 2. 11. 2005 kolem 23:00 hod. po silnici mezi obcemi V. a N. V., pod vlivem alkoholu osobní automobil Nissan Almera a v jeho krvi, odebrané ke zkoušce téhož dne ve 23:45 hod., bylo zjištěno 1,43 g/kg alkoholu. Za tyto trestné činy byl podle §201 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zák., §59 odst. 1 tr. zák., byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců a podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou roků.
Obviněný tento rozsudek soudu prvního stupně napadl odvoláním, které Krajský soud v Praze, jako soud odvolací usnesením ze dne 30. 6. 2006, sp. zn. 10 To 255/2006, podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájkyně Mgr. E. K. dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť se domnívá, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Obviněný tento nedostatek shledal v postupu odvolacího soudu, neboť se neztotožnil s tím, že by jím podané odvolání bylo možné označit za opožděné. Uvedl, že odvolání podal v zákonem stanovené lhůtě, neboť bylo zasláno Okresnímu soudu v Kolíně faxem dne 13. 6. 2006 v 17:41 hod. Toto své tvrzení obviněný doložil dokladem o odeslání faxové zprávy, kterou jako důkaz přiložil a rovněž uvedl, že dne 14. 6. 2006 bylo toto dovolání ještě dodatečně zasláno poštou na adresu Okresního soudu v Kolíně.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu druhého stupně, aby odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně věcně projednal.
K předmětnému dovolání se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství. Poté, co shrnula obsah podaného dovolání a konstatovala, že z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že obsah spisu odvolacího soudu nesignalizoval, že odvolání bylo podáno i telefaxem, protože z odůvodnění napadeného rozhodnutí nevyplývá, že by se odvolací soud v jakémkoliv směru zabýval otázkou, zda obviněný podal odvolání též formou telefaxového podání a zda tak skutečně učinil v zákonné odvolací lhůtě. Shora tvrzené skutečnosti však mají pro spravedlivé posouzení otázky včasnosti podaného odvolání z hlediska ustanovení §253 odst. 1 tr. ř. rozhodující význam. Podle názoru státní zástupkyně nemůže být obviněnému přičítáno k tíži, že předmětné podání (odvolání) podané telefaxem nebylo do soudního spisu založeno, když je nutno, i za předpokladu, že prokazatelně faxové podání nebylo v soudní evidenci nalezeno, vycházet z presumpce, že tímto faxovým podáním bylo odvolání, které bylo následující den ve smyslu ustanovení §42 odst. 3 o.s.ř. doplněno předložením originálu, skutečně učiněno. Z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného vyhověl, rozhodl podle §265k odst. 1 a §265l odst. 1 tr. ř. a zrušil usnesení Krajského soudu v Praze, ze dne 30. 6. 2006, sp. zn. 10 To 255/2006, současně i všechna rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a aby tak učinil v neveřejném zasedání. Krajskému soudu v Praze aby přikázal, věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obdobně zjistil, že bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále musel posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť dovolání je možné podat jen z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř., jež jsou podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) tr. ř.
Důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., je tedy dán při naplnění alespoň jednoho ze dvou zde alternativně uvedených dílčích důvodů. U prvního z nich se tak stane, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Uvedená alternativa dovolacího důvodu má procesní charakter a má zabránit porušení práva na přístup strany k druhé instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí.
V souladu s touto alternativou označeného dovolacího důvodu obviněný své dovolání podal, neboť odvolacímu soudu vytkl, že jeho řádný opravný prostředek proti rozsudku soudu prvního stupně pro opožděnost podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl bez meritorního projednání věci. Protože Nejvyšší soud neshledal žádné důvody pro odmítnutí dovolání, přezkoumal ve smyslu §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno a shledal, že dovolání je důvodné.
Nejprve je nutné s ohledem na obsah podaného dovolání uvést, že podle §59 odst. 1 tr. zák. lze podání učinit písemně, ústně do protokolu, v elektronické podobě podepsané elektronicky podle zvláštních předpisů, telegraficky, telefaxem nebo dálnopisem. Zákonná forma podání ve smyslu §59 odst. 1 věta druhá tr. ř. je dodržena i v případě, je-li podání učiněno faxem (telefaxem). Při takové formě podání je lhůta k uplatnění oprávněného prostředku ve smyslu §60 odst. 1, 3 tr. ř. zachována i tehdy, dojde-li podání příslušnému soudu v poslední den zákonné lhůty po skončení řádné pracovní doby, protože lhůta končí až ve 24:00 hod. tohoto dne.
Podle odůvodnění napadeného usnesení, Krajský soud v Praze rozhodl o odvolání obviněného M. K. tak, že je podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl, protože vycházel z předpokladu, že zákonná lhůta k podání odvolání byla zmeškána. Poukázal na to, že rozsudek obsahující správné poučení o tom, že lhůta k podání odvolání je osmidenní, byl obviněnému i jeho obhájkyni doručen dne 5. 6. 2006 a poslední den této zákonné lhůty, v níž odvolání ještě mohlo být včas podáno, připadl na den 13. 6. 2006. Jelikož však v tento den obviněný odvolání nepodal, odvolací lhůta marně uplynula. Z obálky připojené k odvolání soud zjistil, že odvolání bylo podáno na poštu až dne 14. 6. 2006 a tudíž učinil závěr, že jde o opožděně podané odvolání, které nemohl věcně přezkoumat.
Nejvyšší soud však shledal, že z obsahu tohoto přezkoumávaného rozhodnutí nevyplývá, že by soud druhého stupně zkoumal, zda obviněný podal před tímto dnem odvolání též formou telefaxového podání, neboť v době, kdy odvolací soud o odvolání obviněného rozhodoval, ve spise viditelně žádný podklad o tom, že odvolání bylo podáno faxem, nebyl připojen. Odvolací soud tudíž otázku včasnosti podaného odvolání zkoumal toliko ve vztahu k jeho zpracování doručenému poštou, které byla skutečně, jak konstatoval v napadeném rozhodnutí odvolací soud, k poštovní přepravě podáno až dne 14. 6. 2006, a pokud by nebylo dovolání učiněno jinou formou dříve, nejpozději však dne 13. 6. 2006, bylo by podáním opožděným.
Z obsahu spisu však vyplývá, že obviněný v rámci svého dovolání připojil i doklad dotvrzující odeslání faxové zprávy dne 13. 6. 2006 (viz strana 96 spisu), ze kterého je zřejmé, že odvolání bylo Okresnímu soudu v Kolíně zasláno dne 13. 6. 2006 v 17:41 hod., faxem s výsledkem OK. Na základě tohoto dokladu bylo pátráno po existenci tohoto faxového podání, které bylo později „nalezeno“ založené v přílohové části spisu obsahující „opisy“ a založeno dodatečně do obsahu vlastního spisu jako č. l. 103 a násl. (viz záznam ze dne 22. 8. 2006 na straně 102 spisu). Podle vytištěné relace faxu je patrné, že bylo podáno dne 13. 6. 2006 v 17:42 hod.
Je vhodné k těmto zjištěním uvést, že za podání, které má náležitosti řádně podaného dovolání ve smyslu §59 odst. 1 tr. ř., §60 odst. 1. 3 tr. ř., je nutné považovat uvedené faxem zaslané odvolání, které došlo Okresnímu soudu v Kolíně v zákonné osmidenní odvolací lhůtě, neboť je nutné vycházet ze zásady, že v případě, když v soudní evidenci nelze najít faxové podání, nemůže být stěžovateli, jako účastníku řízení, tato skutečnost přičítána k tíži a je proto nutno, jsou-li pro to dostatečné důvody, vycházet z presumpce, že s přihlédnutím k běhu lhůty a k předložení originálu, bylo podáno včas (viz nálezy I. ÚS 463/2003, III. ÚS 329/2000, I. ÚS 460/1997).
Nejvyšší soud na základě všech uvedených zjištění a závěrů shledal, že dovolání obviněného je důvodné, neboť odvolání bylo podáno včas a nemělo být zamítnuto podle §253 tr. ř., ale věcně podle §254 odst. 1 tr. ř. projednáno. Proto podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2006, sp. zn. 10 To 255/2006, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Věc se tudíž vrací do stadia odvolacího řízení, kdy proti rozsudku soudu prvního stupně obviněný podal odvolání a na odvolacím soudu bude, opětovně tento řádný opravný prostředek v potřebném rozsahu věcně projednat a rozhodnout o něm.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. října 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová