ECLI:CZ:NS:2006:8.TDO.1544.2006.1
sp. zn. 8 Tdo 1544/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. prosince 2006 o dovolání obviněného Ing. A. P., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2006, sp. zn. 10 To 120/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 14 T 99/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. A. P. odmítá.
Odůvodnění:
Obviněný Ing. A. P. byl rozsudkem Okresního soudu Praha – západ ze dne 14. 6. 2005, sp. zn. 14 T 99/2004, uznán vinným, že
„v rámci svého podnikání v oboru obchodu s realitami dne 21. 9. 2001 na základě plné moci prodávajících J. H., M. H., V. S. a M. S. uzavřel kupní smlouvu ohledně převodu pozemku, o výměře 3560 m2, s kupujícím J. Z., přičemž od něho převzal v hotovosti 893.400,- Kč a zbývající část ve výši 1.600.000,- Kč složenou do notářské úschovy nechal po splnění podmínky pravomocného vkladu kupní smlouvy do katastru nemovitostí poukázat na účet společnosti L. – I., s. r. o., a prodávajícím v rozporu se zmocněním doposud nic z kupní ceny neuhradil a způsobil jim tak v poměrech jejich podílů škodu ve výši 2.493.400,- Kč“.
Takto zjištěný skutek obviněného soud prvního stupně právně posoudil jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. a podle §248 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. jej odsoudil k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let se zařazením podle §39a odst. 3, §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. do věznice s dozorem. Současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Praha – západ ze dne 21. 4. 2004, sp. zn. 14 T 327/2001, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V dalším soud obviněnému uložil podle §49 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti, a to veškeré činnosti spojené s prodejem realit na dobu čtyř let a podle §228 odst. 1, §229 odst. 2 tr. ř. rozhodl o nárocích na náhradu škody.
Z podnětu odvolání obviněného Krajský soud v Praze usnesením ze dne 25. 4. 2006, sp. zn. 10 To 120/2006, napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o náhradě škody (bod I.) a odvolání státního zástupce podle §256 tr. ř. zamítl (bod II.).
Uvedené usnesení odvolacího soudu obviněný napadl dovoláním. Učinil tak prostřednictvím obhájkyně JUDr. I. H. a vymezil jej důvodem dovolání uvedeným v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a nesprávném hmotně právním posouzení.
V úvodu svého dovolání obviněný poukázal na vybraná rozhodnutí Ústavního soudu a vyjádřil názor, že v dovolání lze uplatnit i takovou právní vadu, která je důsledkem nesprávného skutkového zjištění. Vytkl, že soudy nevycházely ze skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, že nezjišťovaly stejně pečlivě okolnosti svědčící v jeho prospěch jako v neprospěch, nerespektovaly zásady rovného postavení stran řízení a „in dubio pro reo“ a svým postupem zasáhly do jeho práva na osobní svobodu.
Obviněný vyslovil nesouhlas se závěrem odvolacího soudu, podle něhož byly z hlediska jeho trestní odpovědnosti nevýznamné finanční vztahy mezi ním, kupujícím J. Z. a poškozenými. Namítl, že soudy dostatečně nevyhodnotily výpověď svědka Ing. A. Ch., který se vyjádřil k pozadí celé transakce, a nepřihlížely ani ke všem okolnostem prodeje uvedeného pozemku. Trval na tom, že prodej předmětného pozemku byl součástí smluveného podnikatelského záměru, který byl v konečné fázi zmařen. Nesprávným shledal závěr soudu, že od kupujícího J. Z. obdržel v hotovosti částku 893.400,- Kč jako část kupní ceny a že kupní cenu za převáděný pozemek užil k jiným účelům. Protože mu nebyla kupní cena v plné výši vyplacena tak, aby s ní mohl disponovat, nemohla být podle jeho názoru ani předmětná částka představující kupní cenu zpronevěřena. Tvrdil, že ve smlouvě sjednané předání části kupní ceny představovalo toliko fikci, resp. určitý formální zajišťující prostředek pro investici výstavby benzinové pumpy a zpětný převod pozemku na společnost H. V dalším poukázal na výsledky souvisejícího civilního řízení a na smlouvu o půjčce, jíž se zavázal vypořádat své dluhy vůči poškozeným, a dodal, že uvedené vztahy mezi ním a poškozenými jsou otázkou občanskoprávního sporu a jako takové by již neměly být řešeny v rovině trestní.
Ze shora uvedených důvodů obviněný v závěru svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně, a podle §265o tr. ř. požádal o odklad výkonu rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření podle §265h odst. 2 tr. ř. konstatoval, že obviněným uplatněné konkrétní dovolací námitky se týkají výlučně neúplnosti dokazování, hodnocení provedených důkazů a správnosti skutkových zjištění. Poněvadž údajně nesprávná skutková zjištění důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. být nemohou a s ohledem na to, že nebyl shledán ani extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a zjištěními, která na jejich podkladě soudy učinily, navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a aby tak učinil podle 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání přitom podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř. (srov. rozh. č. 14/2005 Sb. rozh. tr.)], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
V mezích důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Námitky obviněného, které ve svém mimořádném opravném prostředku formuloval a o něž opřel dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v tomto ohledu nemohou obstát. Je tomu tak proto, že dovolatel prostřednictvím svých dovolacích argumentů brojil výlučně proti rozsahu vedení dokazování, způsobu hodnocení důkazů a navazující správnosti učiněných skutkových zjištění soudy obou stupňů. Do této kategorie námitek patří ta jeho tvrzení, v rámci nichž namítl, že dokazování před nalézacím soudem bylo provedeno v rozporu se zásadami uvedenými v §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť stranou úvah tohoto soudu byly ponechány vzájemné finanční vztahy mezi osobami zúčastněnými na předmětné transakci a provedené důkazy – zejména výpověď svědka Ing. A. Ch. – nebyly řádně hodnoceny.
Obviněný v rámci svého dovolání v podstatě předestřel vlastní verzi průběhu skutkového děje včetně popisu okolností (z pohledu dovolacího řízení zcela irelevantních), za nichž mělo dojít k podpisu příslušné kupní smlouvy. Tvrdil, že se jednalo o zmařený investiční záměr, že od kupujícího J. Z. nikdy v hotovosti nepřevzal část kupní ceny ve výši 893.400,- Kč, že v kupní smlouvě sjednané předání této částky představovalo toliko určitý formální zajišťující prostředek pro další sjednanou investici a že celou záležitost vyřešil v rámci civilního řízení, a to cestou uzavření smlouvy o půjčce, jíž se zavázal poškozeným dlužnou částku uhradit.
Z povahy takto vytýkaných vad je evidentní, že ačkoli obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., po stránce věcné uplatnil toliko námitky skutkové, resp. procesní, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal změny rozsahu provedeného dokazování a odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinily soudy obou stupňů, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch; tvrdil tak jiné skutkové okolnosti, než k jakým dospěly soudy obou stupňů, a teprve z takto tvrzených nedostatků dovozoval nesprávné právní posouzení jednání, jímž byl uznán vinným.
Lze tak shrnout, že obviněným vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotně právních, a že dovolatel neuplatnil žádnou konkrétní námitku, již by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle §265b tr. ř. za relevantní. Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).
Výlučně do skutkových zjištění a hodnocení provedených důkazů směřuje také námitka obviněného, že soud v řízení porušil zásadu „in dubio pro reo“. Je tomu tak proto, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo se týká právě jen otázek skutkových, nikoliv otázky právního posouzení skutku či otázky jiného hmotně právního posouzení, jak obviněný ve svém dovolání naznačil.
Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé. Své úvahy stran hodnocení veškerých relevantních skutečností pro závěr o vině obviněného soudy ve svých rozhodnutích dostatečně rozebraly.
Pro jejich zcela procesní charakter nelze pod uplatněný dovolací důvod zahrnout ani ty výhrady obviněného, vytkl-li porušení zásad rovného postavení stran řízení a práva na osobní svobodu.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž postupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a není proto ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Zcela na závěr je třeba uvést, že ačkoliv obviněný v rámci svého mimořádného opravného prostředku požádal, aby Nejvyšší soud odložil výkon rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, dovolací soud se takovým podnětem nemohl zabývat, neboť předsedkyně senátu soudu prvního stupně takový návrh podle §265h odst. 3 tr. ř. neučinila. Pro případný postup podle §265o odst. 1 tr. ř. předseda senátu Nejvyššího soudu zákonné podmínky neshledal.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. prosince 2006
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a