ECLI:CZ:NS:2006:8.TDO.324.2006.1
sp. zn. 8 Tdo 324/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. března 2006 o dovolání podaném obviněným I. H., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici P., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 10. 2005, sp. zn. 7 To 110/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 2 T 4/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného I. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2005, sp. zn. 2 T 4/2005, byl obviněný I. H. uznán vinným, že
„v přesněji nezjištěné době v noci z 30. 8. na 31. 8. 2004 v domě v P. ulici v P., kde v přízemní místnosti obžalovaný přebýval, v podnapilém stavu po předchozím konfliktu s poškozeným J. D., ve snaze zabránit mu, aby u něj chtěl nadále přespávat, polil poškozeného J. D. nejprve zepředu na horní části těla, zejména na obličeji, krku, trupu a horních končetinách peroxidem vodíku, kyselinou chlorovodíkovou a benzinem, poté poškozeného zapálil, poškozený vyběhl z domu ven, kde se mu podařilo oheň na těle uhasit, přestože žádal obžalovaného o pomoc, obžalovaný se v domě zavřel a o poškozeného se nezajímal, v dopoledních hodinách dne 31. 8. 2004 pak obžalovaný sdělil při setkání hlídce Městské policie P., že před jeho bydlištěm leží neznámý popálený muž, poškozený v důsledku jednání obžalovaného utrpěl popáleniny středně těžkého a těžkého stupně na 37 % těla a popálení horních cest dýchacích, přičemž se jednalo o poranění, které jej bezprostředně ohrožovalo na životě a jeho smrti bylo zabráněno jen v důsledku odborně poskytnuté lékařské pomoci“.
Takto zjištěné jednání obviněného soud prvního stupně právně posoudil jako pokus trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 k §219 odst. 1 tr. zák. a uložil mu podle §219 odst. 1 za použití §32 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 3 tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. V dalším tento soud podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozenou V. z. p. ČR, Ú. p. N., se sídlem N., s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti odsuzujícímu rozsudku podali obviněný a v jeho neprospěch také státní zástupce odvolání, která projednal Vrchní soud v Praze ve veřejném zasedání konaném dne 25. 10. 2005. Rozsudkem sp. zn. 7 To 110/2005 rozhodl tak, že z podnětu odvolání obviněného napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného zařadil podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Z podnětu odvolání státního zástupce odvolací soud napadený rozsudek podle §259 odst. 2 tr. ř. doplnil o chybějící výrok, podle nějž se obviněnému ukládá podle §72 odst. 1, 4 tr. zák. ochranné léčení psychiatrické a protitoxikomanické v ústavní formě.
Uvedený rozsudek Vrchního soudu v Praze (včetně rozsudku Krajského soudu v Praze jako soudu prvního stupně) obviněný napadl prostřednictvím své obhájkyně JUDr. M. J. dovoláním. Učinil tak s odkazem na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť byl přesvědčen, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
V dalším textu svého mimořádného prostředku obviněný rozvedl argumenty, které měly zvolený důvod dovolání naplňovat. Po stručné rekapitulaci celého dosavadního trestního řízení vyjádřil názor, že dovoláním napadenými rozsudky byl porušen zákon v jeho neprospěch. Namítl, že byl uznán vinným a následně potrestán pro skutek, který nespáchal, z čehož dovozoval, že právní kvalifikace jeho jednání jakožto pokusu trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 k §219 odst. 1 tr. zák. není správná. Kladl důraz na to, že nejednal v úmyslu poškozenému ublížit ani jej usmrtit. Poškozeného nechal u sebe několik dní bydlet, ale v důsledku četných vzájemných konfliktů jej ze svého bydliště několikrát neúspěšně vykazoval; k takovému konfliktu, při němž obviněný chtěl, aby poškozený jeho bydliště opustil, mělo dojít i v noci z 30. 8. 2004 na 31. 8. 2004. Dovolatel připustil, že v rámci obrany vůči fyzickému napadení ze strany poškozeného jej polil peroxidem vodíku, kyselinou solnou a benzínem – popřel však, že jej zapálil, a poznamenal, že ke vznícení jeho těla mohlo dojít v důsledku zapálené cigarety či manipulace s elektrickým proudem. Konstatoval, že na již hořící tělo poškozeného hodil prostěradlo a poškozenému radil, co má dělat; následující den ráno mu prý šel koupit k jeho žádosti minerálku, léky a jídlo, hodlal se spojit s příbuznou lékařkou a zranění poškozeného oznámil městské policii. Lékařskou záchrannou službu údajně nezavolal pouze proto, že se domníval, že její zásah není nezbytný.
Na základě shora uvedených skutečností obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadená rozhodnutí soudů obou stupňů podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle §265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Praze přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Předsedkyně senátu soudu prvního stupně ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. opis dovolání obviněného doručila dne 16. 2. 2006 Nejvyššímu státnímu zastupitelství v Brně s upozorněním na možnost písemného vyjádření k dovolání a vyslovení souhlasu s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. Takové případné vyjádření Nejvyšší soud ke dni svého rozhodnutí k dispozici neměl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. ve spojení s §41 odst. 5 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje rovněž obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení §265f tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění ani nesprávné hodnocení důkazů, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v citovaném ustanovení, zejména pak s ohledem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dále třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným (resp. v tomto případě pro který byl obviněný obžaloby zproštěn). Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
V žádném případě nelze postupovat opačně, tedy že v dovolání jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a hodnocení provedených důkazů, což právě obviněný ve svém dovolání činí. V takovém případě nebyl ve skutečnosti (materiálně) uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který by se týkal nesprávného hmotně právního posouzení, tj. jiného, než je právní kvalifikace skutku, jímž byl obviněný uznán vinným, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a hodnocení důkazů.
Z obsahu podaného dovolání je patrné, že obviněný uplatnil především výhrady, jimiž sám hodnotil provedené důkazy a předestřel vlastní verzi průběhu skutkového děje. Tak tomu bylo v případě, jestliže tvrdil, že se jednání kladeného mu za vinu nedopustil a poškozeného nezapálil, naopak se mu po vznícení (k němuž mohlo podle něj dojít od zapálené cigarety či elektrického proudu) snažil pomoci tím, že mu radil co má dělat, jeho zranění oznámil městské policii, následujícího dne ráno mu šel koupit minerálku, potraviny a léky a rovněž hodlal kontaktovat svoji příbuznou lékařku.
Tyto námitky obviněného však v podstatě představují pouhou polemiku s tím, jak byly soudy obou stupňů hodnoceny provedené důkazy a jak jimi byl zjištěn skutkový stav. V žádném případě se nejedná o námitky právní, resp. námitky, jež by se týkaly právního posouzení skutku, jímž byl obviněný uznán vinným.
Z povahy dovolacích argumentů obviněného je patrné, že ač ve svém mimořádném opravném prostředku formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že právní kvalifikace jeho jednání jakožto pokusu trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 k §219 odst. 1 tr. zák. nemůže obstát, po stránce věcné uplatnil toliko námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak k němu přistoupily soudy obou stupňů, a změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a teprve ze změny skutkových zjištění dovozoval neexistenci formálních (zejména jeho úmyslu obviněného usmrtit) a materiálních znaků skutkové podstaty tohoto trestného činu. Namítané nedostatky dovoláním napadeného rozsudku tak obviněný podmiňoval vlastní obhajobou založenou na vlastních skutkových závěrech, k nimž dospěl na základě odlišného hodnocení důkazů.
Za těchto okolností Nejvyšší soud uzavřel, že v dovolání obviněného vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, nikoli hmotně právních, a že dovolatel neuplatnil žádnou konkrétní námitku, již by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle §265b tr. ř. za relevantní. Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).
Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž postupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a není proto ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. března 2006
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a