ECLI:CZ:NS:2006:8.TDO.342.2006.1
sp. zn. 8 Tdo 342/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. března 2006 o dovolání obviněného M. H., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 5 To 78/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 30/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. H. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný M. H. byl rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2005, sp. zn. 1 T 30/2004, uznán vinným rozsáhlou trestnou činností majetkového charakteru, kterou soud prvního stupně právně kvalifikoval jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák. a podle §247 odst. 3 tr. zák. jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Oproti tomu tento soud obviněného podle §226 písm. c) tr. ř. zprostil obžaloby pro část jednání v citovaném rozsudku popsaného pod body II. 1) až 14), v němž byl spatřován trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 4 tr. zák. V dalším bylo podle §228 odst. 1, §229 odst. 1, 2, 3 tr. ř. rozhodnuto o náhradě škody.
O odvolání obviněného proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 5 To 78/2005, tak, že je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Uvedené usnesení odvolacího soudu obviněný napadl dovoláním. Učinil tak prostřednictvím své obhájkyně JUDr. M. V. a vymezil jej důvodem dovolání uvedeným v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný měl za to, že dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, jež spatřoval v neúplném dokazování a hodnocení důkazů v rozporu se zásadou uvedenou v ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. Za pochybení soudu považoval to, že nevzal v potaz jeho námitky, které opakovaně vznesl v rámci obhajoby. Vyjádřil domněnku, že pokud by soud důsledně postupoval v souladu s trestním řádem a náležitě zjistil skutkový stav, nemohl by jeho jednání posoudit jako trestný čin krádeže. Namítl, že se necítí být vinen a že soudy obou stupňů učiněná skutková zjištění netvoří reálný podklad pro rozhodnutí o vině, neboť z provedených důkazů nelze dospět k jednoznačnému závěru, že se svým jednáním trestného činu krádeže skutečně dopustil. Podle jeho přesvědčení měl být naopak obžaloby pro jednání v rozsudku soudu prvního stupně uvedeného pod body I. 1) až 6) zproštěn.
V závěru svého podání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 5 To 78/2005, podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření podle §265h odst. 2 tr. ř. konstatovala, že ač je možné podané dovolání považovat z obecných hledisek za přípustné, nelze dospět k závěru, že obviněným uplatněné konkrétní dovolací námitky korespondují s deklarovaným důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Protože se dovolací argumenty obviněného týkají výlučně hodnocení důkazů, přičemž nelze dovodit extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními a právním posouzením předmětného skutku, státní zástupkyně uzavřela, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a aby tak učinil podle 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání přitom podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasila i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí dovolacího soudu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. ve spojení s §41 odst. 5 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Při posuzování otázky, zda dovolání obviněného splňuje také obligatorní náležitosti obsahu dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř., Nejvyšší soud shledal, že návrh, jenž obviněný učinil v petitu svého dovolání, není zcela jednoznačný; třebaže obviněný na jedné straně navrhl podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušení dovoláním napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 5 To 78/2005 (tj. rozhodnutí soudu druhého stupně), domáhal se na straně druhé toho, aby dovolací soud věc přikázal podle §265l odst. 1 tr. ř. k novému projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Praze (tj. soudu prvního stupně). Obviněný tak přehlédl, že zrušením rozhodnutí odvolacího soudu se věc vrací do stadia řízení po podání odvolání, tudíž odsuzující rozsudek soudu prvního stupně tím zůstává nedotčen a soudu prvního stupně nelze za takové situace (tj. kdy není zároveň zrušeno i jeho rozhodnutí) věc přikázat k novému projednání a rozhodnutí.
Jelikož se však nejedná o úplnou absenci některé z náležitostí obsahu dovolání uvedených v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř., jež by opravňovala k odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř., a s ohledem na to, že návrhem dovolatele na konkrétní rozhodnutí není dovolací soud nikterak vázán a tento návrh nemá žádný dopad na rozsah jeho přezkumné povinnosti, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného požadavkům stran obsahových náležitostí dovolání, jak jsou uvedeny v citovaném ustanovení §265f odst. 1 tr. ř., v zásadě vyhovuje.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
V mezích důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
V žádném případě nelze postupovat opačně, tedy že v dovolání jsou tvrzeny pochybnosti o hodnocení provedených důkazů a správnosti učiněných skutkových zjištění, což právě obviněný ve svém dovolání činí. V takovém případě nebyl ve skutečnosti (materiálně) uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který by se týkal nesprávného hmotně právního posouzení, tj. jiného, než je právní kvalifikace skutku, jímž byl obviněný uznán vinným, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a hodnocení důkazů.
Námitky obviněného, které ve svém mimořádném opravném prostředku formuloval a o něž opřel dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v tomto ohledu nemohou obstát. Je tomu tak proto, že dovolatel prostřednictvím svých dovolacích argumentů brojil výlučně proti vedení dokazování, hodnocení důkazů a správnosti učiněných skutkových zjištění soudy obou stupňů. Do této kategorie námitek patří ta jeho tvrzení, v rámci nichž namítal, že dokazování před nalézacím soudem bylo neúplné a že hodnocení důkazů bylo provedeno v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů uvedenou v ustanovení §2 odst. 6 tr. ř., a dále soudům obou stupňů vytýkal, že nevzaly v potaz jeho obhajobu, ač nebyla v průběhu celého trestního řízení vyvrácena, či že nepostupovaly v souladu s trestním řádem a nezjistily skutkový stav věci tak, aby bylo možné na jeho podkladě učinit spolehlivý závěr o vině.
Z povahy takto vytýkaných vad je evidentní, že ačkoli obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., po stránce věcné uplatnil toliko námitky skutkové, resp. procesní, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal změny rozsahu provedeného dokazování a odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinily soudy obou stupňů, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků následně dovozoval nesprávné právní posouzení jednání, jímž byl uznán vinným.
Lze tak shrnout, že obviněným vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotně právních, a že dovolatel neuplatnil žádnou konkrétní námitku, kterou by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle §265b tr. ř. za relevantní. Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).
Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé. Své závěry o tom, že se obviněný přisouzeného jednání dopustil, soudy obou stupňů přesvědčivě odůvodnily.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž postupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a není proto ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. března 2006
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a