ECLI:CZ:NS:2006:8.TDO.716.2006.1
sp. zn. 8 Tdo 716/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. června 2006 o dovolání obviněného J. T., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 11. 1. 2006, sp. zn. 31 To 317/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 1 T 416/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. T. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 26. 5. 2005, sp. zn. 1 T 416/2004, byl obviněný J. T. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen podle §224 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v délce dvou let. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená V. z. p. Č. odkázána s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, z jehož podnětu Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 11. 1. 2006, sp. zn. 31 To 317/2005, napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným, že
„dne 9. 7. 2004 v 08:15 hod. řídil po silnici u K., svěřenou soupravu nákladního automobilu Mercedes s jednoosým přívěsem, přičemž v klesání při projíždění pravotočivé zatáčky nepřizpůsobil rychlost jízdy zakřivení zatáčky a mokrému povrchu vozovky a tím došlo k vybočení přívěsu do levé protisměrné poloviny vozovky, kde došlo ke střetu přívěsu s protijedoucím osobním vozidlem Toyota řízeným I. Č., a přitom došlo ke zranění I. Č., který utrpěl zlomeninu levé stehenní kosti, zlomeninu levé klíční kosti, otřes mozku a hrudníku a pohmoždění krční páteře s předpokládanou dobou léčení v trvání jednoho roku a jeho spolujezdkyně Z. Č., která utrpěla otřes mozku a podvrtnutí krční páteře s délkou léčení do 13. 9. 2004“.
Takto zjištěné jednání obviněného soud druhého stupně právně posoudil jako trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák. a podle téhož ustanovení mu uložil trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v délce jednoho roku. Poškozenou V. z. p. Č. odkázal podle §229 odst. 1 tr. ř. s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Citovaný rozsudek soudu druhého stupně obviněný napadl v rozsahu všech jeho výroků prostřednictvím svého obhájce JUDr. L. P. dovoláním, ve kterém označil důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Vadu dovoláním napadeného rozhodnutí obviněný spatřoval v tom, že soud dospěl k závěru o jeho vině, ač jej měl obžaloby zprostit. Neztotožnil se především se způsobem, jakým soud druhého stupně hodnotil jím předložený znalecký posudek znalce Ing. T. R.; za chybný pokládal závěr soudu, podle něhož tento znalecký posudek neobsahuje doložku znalce podle §110a tr. ř. o tom, že si je vědom následků nepravdivého znaleckého posudku, a tvrdil, že uvedená doložka je součástí poučení znalce podle §106 tr. ř. Nesouhlasil s přečtením tohoto znaleckého posudku pouze jako listinného důkazu a poukázal na zcela odlišné hodnocení rozhodných okolností posuzované dopravní nehody ze strany znalců Ing. T. R. a Ing. J. H. Dovozoval, že ze závěrů jím předloženého znaleckého posudku jeho trestní odpovědnost nevyplývá. Na základě uvedených skutečností obviněný v závěru svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby věc přikázal Okresnímu soudu v České Lípě k novému projednání a rozhodnutí.
Předseda senátu soudu prvního stupně postupoval podle §265h odst. 2 tr. ř. a opis dovolání obviněného zaslal Nejvyššímu státnímu zastupitelství k případnému vyjádření a vyslovení souhlasu s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření ze dne 29. 5. 2006 konstatoval, že sice lze přisvědčit argumentaci obviněného, že jím předložený znalecký posudek splňuje obsahové i formální náležitosti znaleckého posudku z pohledu jeho použitelnosti v trestním řízení, avšak nelze tak učinit v intencích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pro který obviněný dovolání podal. Z materiálů, které mělo Nejvyšší státní zastupitelství k dispozici, se podává, že znalec Ing. J. H., který byl přibrán orgánem činným v trestním řízení, byl v hlavním líčení ke zpracovanému znaleckému posudku pečlivě vyslechnut, přičemž logicky vysvětlil své znalecké úvahy a setrval na závěru, jak jej učinil v písemném posudku. Pokud odvolací soud obviněným předložený znalecký posudek přečetl podle §213 odst. 1 tr. ř. jako listinný důkaz a nezjistil z něj nic, co by závěry znaleckého posudku Ing. J. H. vyvracelo, šlo o výlučné právo tohoto soudu hodnotit důkazy v souladu se zásadami uvedenými v ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. Státní zástupce uzavřel, že obviněný dovolací argumenty směřoval výlučně do oblasti učiněných skutkových zjištění, které však nenaplňují žádný z důvodů dovolání uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a aby tak učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Současně shledal, že dovolání splňuje obligatorní náležitosti obsahu dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění ani nesprávné hodnocení důkazů, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v citovaném ustanovení, zejména pak s ohledem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Takový závěr vyplývá i z toho, že dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a hmotně právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., takže Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze v jeho mezích namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
V žádném případě nelze postupovat opačně, tedy že v dovolání jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a hodnocení provedených důkazů, což právě obviněný v rámci vznesených námitek ve svém dovolání činí. V takovém případě nebyl ve skutečnosti (materiálně) uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který by se týkal nesprávného hmotně právního posouzení, tj. jiného, než je právní kvalifikace skutku, jímž byl obviněný uznán vinným, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a hodnocení důkazů.
Námitky dovolatele, že závěr soudu druhého stupně o jeho vině trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák. je vadný proto, že uvedený soud chybně přistoupil k hodnocení (obviněným předloženého) znaleckého posudku znalce Ing. T. R., jsou v podstatě pouhou polemikou s tím, jak byly soudy obou stupňů hodnoceny provedené důkazy a jak byl zjištěn skutkový stav. Tak tomu bylo v případě, pokud obviněný soudu druhého stupně vytkl, že uvedený znalecký posudek neoprávněně hodnotil pouze jako listinný důkaz s argumentem, že neobsahuje znaleckou doložku podle §110a tr. ř. o tom, že si je znalec vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, nebo jestliže poukázal na zcela rozdílné hodnocení relevantních okolností vztahujících se k příčině a průběhu nehodového děje a trval na tom, že ze znaleckého posudku Ing. T. R. nelze jeho trestní odpovědnost dovodit.
Nejvyšší soud nemohl než dospět k závěru, že se v rozsahu uvedených argumentů v žádném případě nejedná o námitky, které by se týkaly otázky tzv. právního posouzení skutku (jímž byl obviněný uznán vinným). Ze strany obviněného jde v tomto případě naopak o námitky, které jsou právně irelevantní, neboť stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Jde o to, že obviněný orientoval své výhrady výlučně proti tomu, co soudy skutkově zjistily o příčině a průběhu nehodového děje a jak se vypořádaly s hodnocením jednotlivých důkazů (konkrétně jím předloženého znaleckého posudku), a domáhal se v tomto ohledu jiných skutkových zjištění, s nimiž teprve spojoval i jiný právní závěr v otázce své trestní odpovědnosti. Ačkoli tedy obviněný dovolání formálně podal s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., vázal jiné hmotně právní posouzení skutku na jiná skutková zjištění, než která učinily soudy prvního a druhého stupně, a teprve z jím tvrzených nedostatků dovozoval absenci své trestní odpovědnosti a to, že měl být obžaloby zproštěn. Vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn odvolacím soudem, žádnou konkrétní námitku v tomto směru neuplatnil. Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/2002).
V této souvislosti Nejvyšší soud považuje za vhodné zdůraznit, že zásah do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně je v rámci dovolacího řízení možný jen v případě, že mezi těmito na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé existuje extrémní nesoulad, jenž dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku vytkne a podřadí jej pod dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tak tomu ovšem v daném případě nebylo, neboť z rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá logická návaznost mezi jednotlivými důkazy, jejich hodnocením a následnými právními úvahami. Stejně tak soudy přesvědčivě vyložily, na základě jakých skutečností dospěly k závěru, že příčinou dopravní nehody byla právě jízda obviněného a proč neuvěřily jeho obhajobě, jejímž prostřednictvím se snažil zjištěný průběh nehodového děje zpochybnit.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž postupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a není proto ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. června 2006
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a