ECLI:CZ:NS:2006:8.TDO.774.2006.1
sp. zn. 8 Tdo 774/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. června 2006 o dovolání obviněného J. S., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 1. 2006, sp. zn. 11 To 410/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 4 T 412/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. S. odmítá .
Odůvodnění:
Obvinění J. S. a R. V. byli rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 5. 9. 2005, sp. zn. 4 T 412/2004, uznáni vinnými, že
„v T. dne 1. 3. 2004 po předchozí domluvě a ve vzájemném srozumění vylákali na D. P. dodávkové vozidlo zn. Peugeot Boxer 290, patřící společnosti C. L., a. s., v hodnotě 450.000,- Kč s nákladem zboží společnosti E. – I., s. r. o., v hodnotě 78.837,- Kč tak, že obžalovaný S. předstíraje zájem o práci řidiče u D. P. tomuto se představil pod smyšleným jménem s tím, že osobní doklady si zapomněl v autě kamaráda, který ho do T. přivezl, a na podporu věrohodnosti tohoto tvrzení se před ním telefonicky spojil s obžalovaným V., aby mu tento potvrdil osobní údaje, a poté, co obžalovaný S. vozidlo s nákladem a s finanční hotovostí 5.000,- Kč a 90 Euro v kurzovní hodnotě 2.922,30 Kč určenou na provoz vozidla od D. P. převzal k dovozu nákladu na určené místo v S., oba obžalovaní převezli vozidlo i s nákladem do H. a poté s ním naložili dále nezjištěným způsobem“.
Takto zjištěné jednání obviněných soud prvního stupně právně posoudil jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Obviněného J. S. za to odsoudil podle §250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou, a obviněnému R. V. uložil podle §250 odst. 3 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v délce tří let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. soud oběma obviněným dále stanovil povinnost společně a nerozdílně nahradit poškozenému D. P., škodu ve výši 86.759,30 Kč; se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody odkázal tohoto poškozeného podle §229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvoláních obviněných J. S. a R. V. proti rozsudku soudu prvního stupně rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 23. 1. 2006, sp. zn. 11 To 410/2005, tak, že je podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.
Uvedené usnesení odvolacího soudu napadl již jen obviněný J. S. dovoláním. Učinil tak prostřednictvím obhájce Mgr. P. R., zaměřil jej proti výrokům o vině, trestu a náhradě škody a označil v něm důvody dovolání uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.
Existenci uplatněných dovolacích důvodů obviněný založil na tvrzení, že skutková zjištění soudů obou stupňů nejsou úplná, jasná a správná. Namítl, že ač opakovaně navrhl výslechy svědků, kteří měli potvrdit, že v době, kdy došlo ke spáchání předmětného trestného činu, se v uvedeném regionu vůbec nezdržoval a nemohl tento trestný čin spáchat, soudy tyto důkazy neprovedly. Dodal, že doplnil-li soud prvního stupně dokazování o záznam o uskutečněném telekomunikačním provozu, pak lze z tohoto důkazu dovozovat pouze pohyb telefonního přístroje s příslušným telefonním číslem v okolí H. K. V dalším obviněný brojil proti obsahu odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a upozornil na údajné rozpory v jednotlivých výpovědích svědka J. N.
Se zřetelem na uvedené skutečnosti obviněný v závěru podaného dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 11 To 410/2005 a rozsudek Okresního soudu v Semilech sp. zn. 4 T 412/2004 a aby jej zprostil obžaloby. Pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru o nutnosti doplnit dokazování a vyslechnout svědky v jeho prospěch, alternativně navrhl, aby usnesení Krajského soudu v Hradci Králové a rozsudek Okresního soudu v Semilech zrušil. Zároveň vyslovil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Případné vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněného předloženo podle §265h odst. 2 tr. ř. dne 13. 4. 2006, neměl Nejvyšší soud do dne konání neveřejného zasedání k dispozici.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], ve lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje obligatorní náležitosti podání podle §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody obsažené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění ani nesprávné hodnocení důkazů, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění.
Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu však Nejvyšší soud konstatoval, že ač jej obviněný ve svém dovolání výslovně uplatnil, v dalším textu tohoto mimořádného opravného prostředku jej nikterak blíže nerozvedl žádnými konkrétními argumenty, které jej měly naplňovat.
Z obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je přitom třeba dovodit, že pouhé formální uvedení některého z důvodů dovolání vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení není postačující; naopak tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v dovoláním napadeném rozhodnutí či řízení tomuto rozhodnutí předcházejícím. Stejný názor ostatně opakovaně vyjádřil ve svých rozhodnutích také Ústavní soud, jenž k této problematice uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonných dovolacích důvodů, nikoli jen jejich označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí odvolacím soudem (srov. např. usnesení ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05).
Z uvedených důvodů se Nejvyšší soud nemohl rozhodnutím napadeným dovoláním z hlediska důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. zabývat.
Dalším důvodem dovolání, který obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil, byl ten, jenž je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.; je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Námitky obviněného, které ve svém mimořádném opravném prostředku formuloval a o něž opřel dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v tomto ohledu nemohou obstát. Je tomu tak proto, že dovolatel prostřednictvím svých dovolacích argumentů brojil výlučně proti rozsahu vedení dokazování, způsobu hodnocení provedených důkazů a správnosti učiněných skutkových zjištění soudy obou stupňů. Do této kategorie námitek patří ta jeho tvrzení, v rámci nichž namítl, že soud neprovedl výslechy jím navrhovaných svědků, kteří by měli potvrdit jeho obhajobu, že se uvedeného trestného činu nedopustil, či pokud vytkl, že soud chybně vyhodnotil důkazní hodnotu záznamu o uskutečněném telefonickém hovoru a nezohlednil vnitřní logické rozpory v jednotlivých výpovědích svědka J. N., přičemž na základě těchto pochybení dospěl k neúplným a nesprávným skutkovým zjištěním.
Z povahy takto vytýkaných vad je evidentní, že ačkoli obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., po stránce věcné uplatnil toliko námitky skutkové, resp. procesní, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal změny rozsahu provedeného dokazování a odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinily soudy obou stupňů, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků dovozoval nesprávné právní posouzení jednání, jímž byl uznán vinným.
Lze tak shrnout, že obviněným vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotně právních, a že dovolatel neuplatnil žádnou konkrétní námitku, již by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle §265b tr. ř. za relevantní. Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).
Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé. Své závěry o tom, že se obviněný přisouzeného jednání dopustil, soudy obou stupňů přesvědčivě odůvodnily.
S poukazem na ustanovení §265a odst. 4 tr. ř. nebylo možno přihlížet k těm argumentům obviněného, jimiž zpochybnil obsah odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž postupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a není proto ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. června 2006
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a