ECLI:CZ:NS:2007:11.TDO.1131.2007.1
sp. zn. 11 Tdo 1131/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. října 2007 o dovolání obviněného V. S. proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. května 2007, sp. zn. 7 To 121/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 5 T 44/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 6. února 2007, sp. zn. 5 T 44/2006, byl obviněný V. S. uznán vinným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., a byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v délce trvání jednoho roku. Soud současně rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody.
Stalo se tak na podkladě zjištění, že „dne 12. 1. 2006 kolem 18:15 hodin v K. V., ulici K. J., v obchodním domě I., v oddělení prodeje uzenin udeřil ranou tzv. hlavičkou do obličeje J. S., čímž jmenovanému způsobil zhmoždění horního a dolního rtu a zlomeniny kořenů pěti zubů v horní čelisti, když pro tato zranění byl jmenovaný ambulantně léčen a práce neschopen v době od 16. 1. 2006 do 31. 1. 2006“.
K odvolání státního zástupce Krajský soud v Plzni rozhodl napadeným rozsudkem ze dne 17. května 2007, sp. zn. 7 To 121/2007, tak, že podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech pouze ve výroku o náhradě škody a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému povinnost uhradit V. z. p. ČR, územní pracoviště K. V., D. J., náhradu škody ve výši 333,45 Kč a poškozeného J. S., bytem J. H., M., odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. O odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Plzni napadeným rozsudkem tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný V. S. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný zopakoval svou obhajobu uplatněnou v dosavadním průběhu řízení a znovu uvedl, že se nedopustil trestné činnosti, která je mu kladena za vinu. Dovolatel namítl, že soudy především nesprávně hodnotily jako věrohodnou výpověď poškozeného J. S. Dále též pochybily při hodnocení svědeckých výpovědí R. S., K. H., J. N., F. K. a M. L. V důsledku toho dospěly k nesprávným skutkovým zjištěním, která poté nesprávně právně kvalifikovaly. Ve skutečnosti to byl poškozený J. S., kdo dovolatele a jeho syna R. S. verbálně napadl. Dovolatel jen reagoval na slovní agresi poškozeného, přičemž jej rukama pouze odstrčil a z místa činu odešel. Když se později vrátil, sám se přihlásil ochrance obchodního domu, která doprovázela poškozeného. Soudy se blíže nezabývaly způsobem vzniku zranění poškozeného a sám poškozený v tomto směru nevypovídal zcela jasně. Zůstalo tak nevyloučeno, že si v důsledku požití alkoholu nebo nešťastné náhody způsobil zranění sám. Protože v posuzovaném případě existují o jeho vině důvodné pochybnosti, dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí Krajského soudu v Plzni zrušil a sám ve věci rozhodl.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti, dospěl k následujícím závěrům:
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno, naplňují dovolatelem uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Dovolatel tak s poukazem na tento dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není žádným trestným činem).
K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298.
S ohledem na toto obecné konstatování je pak v posuzované věci zřejmé, že dovolatelem namítané vady nelze podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod. Dovolací námitky, jež jsou výše konstatovány, směřují primárně do oblasti skutkových zjištění. V dovolání není obsažena jediná konkrétní námitka směřující proti vadné právní kvalifikaci soudy zjištěného činu obviněného. Dovolatel soudům obou stupňů vytýká pouze nesprávné zjištění skutkového stavu věci, k němuž údajně došlo v důsledku vadného hodnocení provedených důkazů. Takové námitky jsou ovšem z pohledu uplatněného dovolacího důvodu irelevantní a dovolací soud proto ani není oprávněn se jimi zabývat.
Na základě obsahu spisu je pro úplnost třeba zdůraznit, že mezi skutkovými zjištěními, která soudy po zhodnocení provedených důkazů učinily, a právním posouzením věci není dán žádný rozpor. Soudy přitom své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů. Vycházely zejména z výpovědi poškozeného J. S., svědků J. N., pprap. M. L. a F. K., jakož i z listinných důkazů (lékařské zprávy ze dne 2. února 2006 MUDr. J. K., potvrzení o pracovní neschopnosti poškozeného v období od 16. ledna do 31. ledna 2006). Obhajoba obviněného byla soudy pečlivě vyhodnocena a z důvodů v rozhodnutí podrobně rozvedených byla pokládána za účelovou. Soudy přitom přesvědčivě, logicky a srozumitelně odůvodnily nevěrohodnost výpovědí svědků K. H. a R. S. (str. 5 - 6 rozsudku soudu prvního stupně, str. 4 - 5 rozsudku odvolacího soudu). Na podkladě provedených důkazů potom soudy dospěly k závěru, že je spolehlivě vyvrácena obhajoba obviněného. Pokud obviněný také namítl, že „… jeho jednání může být maximálně považováno za jednání v nutné obraně …“, tak rovněž tato námitka vychází z odlišných skutkových závěrů, než které učinily soudy obou stupňů. Ze skutkových zjištění soudů přitom jednoznačně vyplývá, že obviněný poškozeného J. S. zcela bezdůvodně nejprve slovně a poté i fyzicky napadl. Nebylo zjištěno, že by útoku předcházelo nějaké ohrožení nebo dokonce útok ze strany poškozeného. Je tedy zřejmé, že soudy se ve smyslu požadavků vyplývajících z ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. též náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a Nejvyšší soud tak v tomto směru neshledal důvodu k podstatnějším výtkám na jejich adresu. V podrobnostech proto lze odkázat na odůvodnění obou soudních rozhodnutí.
V posuzovaném případě se tedy nejedná ani o případ, kdy jsou právní závěry soudů v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, a kdy je nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. února 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. října 2007
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík