ECLI:CZ:NS:2007:11.TDO.1414.2006.1
sp. zn. 11 Tdo 1414/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. ledna 2007 o dovolání obviněného M. P. proti usnesení Krajského soudu v Brně, ze dne 19. ledna 2006, sp. zn. 9 To 505/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 3 T 767/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 2. září 2005, sp. zn. 3 T 767/2004, byl obviněný M. P. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. zák. a byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání jednoho roku.
Podkladem pro to bylo zjištění, že „dne 20. dubna 2004 kolem 10.50 hod. v H., na ul. V. na výjezdu z areálu spol. P. zastavil osobním vozidlem u odjíždějícího nákladního vozidla zn. Volkswagen Transporter, které rozváželo obědy, majitele spol. G. H. s. r. o., řízeného zaměstnancem této společnosti J. N. s nímž se obviněný osobně znal, a když J. N. vystoupil, aby zjistil, co se děje, aniž by vypnul motor a aniž by si vzal doklady od vozidla, obviněný jej s úmyslem zmocnit se vozidla důrazně vyzval, aby mu svěřené vozidlo vydal, a protože byl neústupný, nechal jej J. N. se svěřeným vozidlem odjet, neboť měl za to, že se poté obviněný domluví s majitelem G. H. spol. s. r. o., což však tento neučinil a posléze odmítl vozidlo na výzvu pověřeného zástupce G. H. spol. s. r. o. bezpodmínečně vydat, čímž společnosti G. H. s. r. o. způsobil škodu ve výši 190 000,- Kč.“
O odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 19. ledna 2006, sp. zn. 9 To 505/2005, tak, že podle §256 tr. ř. je zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu (obviněný na úvodní straně dovolání sice nesprávně uvedl, že se jedná o „rozsudek“ tohoto soudu, ale z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatel měl na mysli výše označené usnesení Krajského soudu v Brně) podal obviněný M. P. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Ačkoliv obviněný výslovně uvedl, že napadá rozhodnutí odvolacího soudu, tak jeho dovolání obsahuje téměř výlučně jen námitky vůči způsobu, jakým soud prvního stupně vyhodnotil provedené důkazy. Dovolatel v podstatě zopakoval argumentaci, kterou uplatnil již v odvolání proti rozsudku nalézacího soudu. Poukázal na údajně zásadní pochybení okresního soudu v hodnocení svědeckých výpovědí F. S., J. N., M. P., M. B. a L. T., což vedlo k tomu, že soudy nesprávně zjistily skutkový stav věci a v důsledku toho pak vyvodily i nesprávné právní závěry. Podle dovolatele není zřejmé, zda se posuzovaný skutek vůbec stal, zda se jednalo o jednání trestné a zda mu byla prokázána vina bez jakýchkoliv pochybností. Dovolatel též poukázal na rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ve věci vedené pod sp. zn. 17 T 196/2006 s tím, že se jedná o nový důkaz zpochybňující jeho vinu. V závěru dovolatel konstatoval, že soud prvního stupně porušil jednu ze základních zásad spravedlivého trestního řízení, tj. zásadu presumpce neviny, a navrhl, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí zrušil a uložil Okresnímu soudu v Hodoníně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření uvedla, že dovolání obviněného směřuje výlučně do oblasti skutkových zjištění (obviněný se domáhá odlišného hodnocení provedených důkazů), přičemž se nejedná o případ, kdy by byla skutková zjištění v extrémním nesouladu s právními závěry soudů. Proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného než zákonného důvodu.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti dospěl k následujícím závěrům:
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno, naplňují dovolatelem uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
S ohledem na toto obecné konstatování je pak v posuzované věci zřejmé, že dovolatelem namítané vady nelze podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod. Dovolací námitky obviněného, jež jsou blíže rozvedeny shora, směřují primárně do oblasti skutkových zjištění. V dovolání není obsažena jediná konkrétní námitka směřující proti vadné právní kvalifikaci činu obviněného. Dovolatel soudům obou stupňů vytýká nesprávné zjištění skutkového stavu věci, k němuž došlo v důsledku údajně vadného vyhodnocení provedených důkazů, a to zejména svědeckých výpovědí F. S., J. N., M. P., M. B. a L. T. Takové námitky jsou ovšem z pohledu uplatněného dovolacího důvodu irelevantní a dovolací soud proto není oprávněn se jimi zabývat.
Jen pro úplnost lze dodat, že na základě obsahu spisu je zřejmé, že mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a právním posouzením věci není dán žádný rozpor. Soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů. Zejména vycházely ze svědeckých výpovědí J. C., J. N., J. L., H. C., a dále též i z provedených listinných důkazů (srov. str. 4 rozsudku nalézacího soudu). Jestliže podstatou obhajoby obviněného bylo tvrzení, že svědek J. N. mu předal předmětný automobil za účelem provedení opravy a že tedy ho nezískal způsobem popsaným v rozsudku nalézacího soudu, pak je třeba připomenout, že z výpovědi svědka J. N. soudy zjistily opak, tj. že předmětný automobil nevydal obviněnému pro účely provedení nějaké opravy, ale proto, že jej obviněný k tomu donutil. Obdobné závěry pak soudy učinily na základě výpovědí svědků J. C. a J. L. Výpověď obviněného zůstala naproti tomu zcela osamocena, neboť soudy z důvodů v rozhodnutích podrobně rozvedených neuvěřily výpovědi svědků L. T., M. B. a M. P. Tyto své závěry stran jejich nevěrohodnosti soudy také logicky a srozumitelně zdůvodnily a v neposlední řadě poukázaly na zjištěnou motivaci jednání obviněného, který se tímto způsobem pokusil poškozeného přinutit uhradit své dřívější závazky. Na podkladě provedených důkazů potom dospěly k závěru, že je spolehlivě vyvrácena obhajoba obviněného. Je tedy zřejmé, že se soudy ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a Nejvyšší soud tak v tomto směru neshledal důvodu k podstatnějším výtkám na jejich adresu. V pochybnostech lze odkázat na odůvodnění rozhodnutí obou nižších soudů.
Pokud dovolatel v rámci svého mimořádného opravného prostředku též poukázal na výše již uvedené nové důkazní prostředky (tj. zejména obsah rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ve věci vedené pod sp. zn. 17 T 196/2006), které údajně potvrzují jeho nevinu, pak Nejvyšší soud připomíná, že s ohledem na zákonné vymezení dovolacích důvodů a rozsah přezkumné činnosti dovolacího soudu, nelze ani k těmto tvrzením dovolatele přihlížet, neboť tzv. nova zákon v dovolacím řízení nepřipouští (srov. č. 2/96 Sb. rozh. tr.). Tvrzená existence nových skutečností a důkazů, za splnění dalších zákonných podmínek, může odůvodňovat podání návrhu na povolení obnovy řízení (srov. §277 a násl. tr. ř.).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání obviněného nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. ledna 2007
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík