ECLI:CZ:NS:2007:11.TDO.791.2007.1
sp. zn. 11 Tdo 791/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. srpna 2007 o dovolání, které podali obvinění N. S. B., a N. T. D., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 3 To 699/2006-176 ze dne 8. 1. 2007 jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 11 T 7/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Obvinění N. S. B. a N. T. D. byli rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci č. j. 11 T 7/2006-136 ze dne 25. 5. 2006 uznáni vinnými trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. a trestným činem omezování osobní svobody podle §231 odst. 1 tr. zák., které spáchali jako spolupachatelé podle §9 odst. 2 tr. zák.
Těchto trestných činů se dopustili tím, že dne 16. 7. 2005 kolem 22.00 hodin na místní komunikaci v obci K. V. ve směru od D., po předchozí slovní rozepři, společně s další neustanovenou osobou, napadli poškozeného H. D., kterého nejprve udeřili pěstí do obličeje, při pokusu o útěk poškozený upadl a po pádu na zem do něho kopali, zejména do levé strany hrudníku a zad, útočili na něho kovovou tyčí, poté ho bezvládného naložili do dodávkového automobilu, který uzamkli a zde ho po dobu nejméně jedné hodiny drželi zavřeného, v důsledku útoku poškozený utrpěl kromě oděrek na různých částech těla také zlomeninu 8. žebra vlevo, rozsáhlý pneumotorax dutiny hrudní s kolapsem levé plíce a minimálním zakrvácením dutiny hrudní s hospitalizací a následným léčením po dobu nejméně 4 týdnů.
Za to byl každý z nich podle §222 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků, jehož výkon byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let.
Současně byla tímto rozsudkem oběma obviněným uložena povinnost podle §228 odst. 1 tr. ř. zaplatit poškozenému H. D., bytem J. H., částku 65.775,- Kč. Se zbytkem uplatněného a nepřiznaného nároku na náhradu škody byl poškozený odkázán podle §229 odst. 2 tr. ř. na občanskoprávní řízení.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podali oba obvinění odvolání.
Na základě odvolání obou obviněných byl napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. částečně zrušen a to v celém výroku o náhradě škody.
Podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že podle §228 odst. 1 tr. ř. jsou oba obvinění společně a nerozdílně povinni zaplatit poškozenému na náhradě škody částku 53.698,- Kč. Se zbytkem nepřiznaného nároku byl poškozený tímto rozsudkem odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Ve výrocích o vině a trestu zůstal napadený rozsudek nedotčen.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali oba obvinění – každý samostatně prostřednictvím stejného obhájce dne 17. 5. 2007 obsahově totožná dovolání. Nejvyššímu soudu České republiky byla tato dovolání předložena dne 2. 7. 2007.
Dovolání podali obvinění do všech výroků napadeného rozsudku a opřeli ho o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť mají za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
K otázce přípustnosti dovolání obvinění odkazují na nález Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2004 publikovaný ve Sb. n. u. ÚS Svazek č. 34, nález č. 114. Dovolatelé mají za to, že pochybení soudu v této věci, byť by bylo posuzováno jako procesní, je natolik závažné, že významně zasahuje do sféry základních lidských práv. Dovolatelé brojí proti rekognici provedené dne 21. 11. 2005, která podle jejich názoru vykazuje řadu procesních vad a je proto pro účely trestního řízení nepoužitelná. V této souvislosti poukazují na výkladové stanovisko nejvyšší státní zástupkyně č. 4/2003, a tvrdí, že podle tohoto stanoviska nemůže být tlumočník v rámci prováděné rekognice osobou nezúčastněnou.
Další argumentace obviněných je především zaměřena na protokol o rekognici, z něhož není patrné, podle čeho poškozený oba obviněné poznal. Na tomto místě pak rozebírají ustanovení §104b odst. 3 tr. ř. a namítají to, že poznávaná osoba nebyla ukázána nejméně mezi třemi osobami výrazně se neodlišujícími.
V závěru dovolání namítají, že výklad ustanovení §104b tr. ř. byl činěn v dané trestní věci účelově, tudíž je jako důkaz procesně nepoužitelný. Z těchto důvodů proto navrhují, aby dovolací soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích sp.zn. 3 To 699/2006 ze dne 8. 1. 2007, stejně tak jako rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci sp. zn. 11 T 7/2006 ze dne 25. 5. 2006 a to ve všech jejich výrocích.
K podanému dovolání se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství.
Státní zástupkyně považuje dovolání obviněných ze základních obecných hledisek za přípustné. Ve svém vyjádření se plně ztotožnila se závěry druhoinstančního soudu, který podrobně rozebral odvolací argumentaci obou obviněných a způsob provedení rekognice. Poukázala na to, že vedle provedené rekognice byli oba obvinění usvědčeni i dalšími skutečnostmi.
Poněvadž má za to, že dovolání obviněných bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř., navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky podaná dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání obou obviněných jsou podle §265a tr. ř. přípustná, že byla podána včas oprávněnou osobou a že splňují náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
Poté se zaměřil na to, zda obviněnými uplatněné námitky lze považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že obvinění podali dovolání ve skutečnosti z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodnutí o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V posuzovaném případě byli obvinění uznáni vinnými trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. a trestným činem omezování osobní svobody podle §231 odst. 1 tr. zák., které spáchali jako spolupachatelé. S tímto posouzením skutku nalézacím soudem se ve svém rozhodnutí ztotožnil i odvolací soud.
Obvinění v předložených dovoláních nenamítali nic v tom smyslu, že by tato zjištění neodpovídala zákonným znakům trestných činů, jimiž byli uznání vinnými a založili své námitky jen na polemice s tím, jak byla provedena rekognice, která při rozhodování soudů byla použita jako důkaz v jejich v neprospěch.
Jejich námitky jsou obsahově shodné s těmi, které uplatnili již v rámci řízení o řádném opravném prostředku.
Pochybení soudů obou instancí podle dovolatelů spočívá v tom, že rozhodly nesprávně na základě výpovědi poškozeného a výsledku rekognice jakožto neodkladného a neopakovatelného úkonu dle ustanovení, která byla provedena za účasti soudce podle §158a tr. ř. ještě před zahájením trestního stíhání.
S jejich konkrétními námitkami týkajícími se způsobu provedení rekognice se však již důsledně vypořádal odvolací soud, který ve svém rozhodnutí uvedl, že „ve shodě se soudem prvního stupně nepovažuje způsob provedení rekognice v této trestní věci, tedy současné postavení dvou poznávaných osob mezi čtyřmi dalšími osobami typově odpovídajícími za nezákonné, neboť lze dovodit, že i takovýto způsob odpovídá zákonnému požadavku uvedenému v ustanovení §104b odst. 3 věta první tr. ř. (postavení ztotožňované osoby mezi nejméně třemi osobami), jehož smyslem je, aby poznávající osoba musela vybírat z více podobných možností, čímž se stává určení ztotožňované osoby spolehlivější“ (č. l. 181).
K další dovolací námitce obviněných zaměřené na porušení ustanovení §104b odst. 1 tr. ř., tedy nepřítomnost další tzv. nezúčastněné osoby při provedené rekognici je zapotřebí uvést, že Nejvyšší soud dává za pravdu závěrům, které v tomto směru učinil v odůvodnění rozsudku odvolací soud mezi jiným i v tom, že rekognici prováděnou podle §158a tr. ř. je třeba odlišit od rekognice prováděné jako řádný procesní úkon po zahájení trestního stíhání.
K námitce dovolatelů založené na tvrzení, že tlumočník nemůže být při provádění rekognice přítomen jako osoba nezúčastněná a vytýkanému formálnímu nedostatku v části IV. protokolu o rekognici, v němž chybí vedle jména a podpisu tlumočníka jeho označení jako osoby nezúčastněné (č. l. 36) je třeba uvést, že příslušný soudce Okresního soudu v Třebíči JUDr. F. F. ( č. l. 32) činný v přípravném řízení je právě tím nestranným a nezávislým subjektem, jenž garantuje zákonný průběh poznávacího řízení a plně nahrazuje jinou tzv. nezúčastněnou osobu, jejíž přítomnost se vzhledem k jeho obligatorní přítomnosti při provádění rekognice jako neodkladného a neopakovatelného úkonu podle §158a tr. ř. stává bezpředmětnou.
Dále je možné podotknout, že poškozený oba obviněné poznal a v průběhu hlavního líčení uvedl, že ho obvinění kontaktovali a nabízeli mu finanční odškodnění. O tomtéž se zmiňuje i svědek, který podal v dané věci trestní oznámení (č. l. 152, 153).
Na základě výše uvedených skutečností je tedy zřejmé, že skutek byl bez jakýkoliv pochybností objasněn, nalézací soud zvolil i s ohledem na závěry vypracovaného znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, přiléhavou právní kvalifikaci a uložené tresty odpovídají všem zákonným kritériím.
Totéž platí i o přiznaném nároku na náhradu škody.
Dovolací soud proto dospěl k závěru, že z odůvodnění rozsudků obou stupňů vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Lze tak uzavřít, že v kontextu shora uvedené argumentace tudíž neobstojí námitky obviněných týkající se nerespektování jejich základních lidských práv.
Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že obviněnými uplatněné námitky nejsou podřaditelné pod zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a stojí mimo jeho rámec. Obvinění na jedné straně deklarovali zákonný dovolací důvod podle citovaného ustanovení, avšak uplatnili námitky, které ho svým obsahem nenaplňují, nespadají pod něj a nijak mu neodpovídají.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích proto Nejvyšší soud dovolání obviněných N. S. B. a N. T. D. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť byla podána z jiných důvodů než uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. srpna 2007
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman