ECLI:CZ:NS:2007:11.TDO.805.2007.1
sp. zn. 11 Tdo 805/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. srpna 2007 o dovolání obviněného L. Ž., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 30. ledna 2007, sp. zn. 13 To 17/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 2 T 125/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. Ž. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12. prosince 2006, sp. zn. 2 T 125/2006, byl obviněný L. Ž. uznán vinným trestným činem pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil způsobem podrobně popsaným ve výroku tohoto rozsudku, a byl mu za to uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců s výkonem ve věznici s ostrahou.
O odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích napadeným usnesením ze dne 30. ledna 2007, sp. zn. 13 To 17/2007, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný L. Ž. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný soudům předně vytkl, že se dostatečně nevypořádaly s vyjádřením znalce Ing. F. K., proto dospěly k nesprávným skutkovým zjištěním, která nesprávně právně kvalifikovaly. Vyjádření znalce přitom potvrdilo obhajobu obviněného, že byl v O. služebně pouze dne 12. listopadu 2004. Dále dovolatel namítl, že soudy pochybily, pokud důkazy, které svědčily v jeho prospěch, bezvýhradně hodnotily jako účelové, a naopak důkazy svědčící v jeho neprospěch jako nezpochybnitelné. Dostatečně se tak nevypořádaly s výpovědí nezletilého J. S., s rozpory ve výpovědích svědkyň L. Š., D. F. a K. F., jakož i se skutečností, že poškozená L. Š. ohlásila skutek až po téměř šesti měsících od jeho údajného spáchání. Poukázal též na nejednoznačný závěr znaleckého posudku ohledně věrohodnosti poškozené L. Š., přičemž nastínil i možný motiv O. Š. a A. F. k podání trestního oznámení.
Vzhledem k uvedené argumentaci dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud „…podle §265 k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 1. 2007 sp. zn. 13 To 17/2007-313 a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující…a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočce v Pardubicích nové projednání a rozhodnutí věci“.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že jeho námitky obsahově nenaplňují uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když směřují výlučně k hodnocení důkazů. Přitom je možno konstatovat, že skutková zjištění soudů nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením jednání obviněného. Proto navrhla odmítnout dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jako podané z jiného než zákonného důvodu.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti, dospěl k následujícím závěrům:
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno, naplňují dovolatelem uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Dovolatel tak s poukazem na tento dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není žádným trestným činem).
K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298.
S ohledem na toto obecné konstatování je pak v posuzované věci zřejmé, že dovolatelem namítané vady nelze podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod. Přestože dovolatel formálně namítá nesprávné právní posouzení skutku, jeho dovolací námitky, jež jsou výše konstatovány, směřují primárně do oblasti skutkových zjištění. V dovolání není obsažena jediná konkrétní námitka směřující proti vadné právní kvalifikaci soudy zjištěného činu obviněného. Dovolatel soudům obou stupňů vytýká pouze nesprávné zjištění skutkového stavu věci, k němuž údajně došlo v důsledku vadného hodnocení provedených důkazů. Takové námitky jsou ovšem z pohledu uplatněného dovolacího důvodu irelevantní a dovolací soud proto ani není oprávněn se jimi zabývat.
Na základě obsahu spisu je pro úplnost třeba zdůraznit, že mezi skutkovými zjištěními, která soudy po zhodnocení provedených důkazů učinily, a právním posouzením věci není dán žádný rozpor. Soudy přitom své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů. Vycházely zejména z výpovědí všech tří poškozených (L. Š., K. F. a D. F.), ze znaleckých posudků z oboru psychologie a psychiatrie, které byly vypracovány k osobnostem poškozených (znalecký posudek z oboru psychologie a psychiatrie PhDr. R. M. a MUDr. H. M. k osobnosti poškozené L. Š. na č. l. 83 a násl. a znalecký posudek z oboru psychologie PhDr. J. L. CSc. k osobnostem poškozené K. a D. F. na č. l. 50 a násl.), a dále též ze svědecké výpovědi O. Š. Soudy potom dospěly k závěru, že je spolehlivě vyvrácena obhajoba obviněného (str. 7 - 8 rozsudku soudu prvního stupně, str. 2 - 3 usnesení odvolacího soudu).
Pokud dovolatel ve vztahu ke skutku pod bodem 1) rozsudku (tj. ohledně poškozené L. Š.) namítal, že se soudy dostatečně nevypořádaly s vyjádřením znalce Ing. F. K., tak ani tomuto tvrzení nelze přisvědčit. V tomto ohledu lze připomenout, že zejména soud prvního stupně se touto otázkou pečlivě zabýval (str. 7 - 8 rozsudku), když uvedl, že výpověď znalce sice podporuje tvrzení obviněného, avšak časové nesrovnalosti ve výpovědi poškozené L. Š. pokládal za vysvětlené s ohledem na znalecký posudek z oboru psychologie a psychiatrie. Ze závěrů tohoto znaleckého posudku v tomto směru vyplývá, že výpověď poškozené je věrohodná, časové nepřesnosti ve výpovědi lze přisoudit jejímu intelektu, osobnosti a delšímu časovému odstupu od popisované události. S ohledem na intelekt poškozené by znalec uvedení časové posloupnosti a přesný popis událostí naopak hodnotil jako nevěrohodné. S těmito závěry se poté plně ztotožnil také odvolací soud (str. 2 napadeného usnesení). Je tedy zřejmé, že soudy se ve smyslu požadavků vyplývajících z ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a Nejvyšší soud tak v tomto směru neshledal důvodu k podstatnějším výtkám na jejich adresu. V podrobnostech proto lze odkázat na odůvodnění obou soudních rozhodnutí.
V posuzovaném případě se tedy nejedná ani o případ, kdy jsou právní závěry soudů v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, a kdy je nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. února 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. srpna 2007
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík