ECLI:CZ:NS:2007:11.TDO.999.2007.1
sp. zn. 11 Tdo 999/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. září 2007 o dovolání obviněného R. S., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. března 2007, sp. zn. 9 To 101/2007, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 136/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 19. prosince 2006, sp. zn. 5 T 136/2006, byl obviněný R. S. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák., trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. a trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., jichž se dopustil společně s obviněným J. M. Za tento skutek a další sbíhající se trestnou činnost (z trestního příkazu Městského soudu v Praze ze dne 27. ledna 2006, sp. zn. 91 T 285/2005 a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 19. července 2006, sp. zn. 95 T 60/2006) byl obviněnému uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. soud rozhodl o zabrání věcí zjištěných při domovní prohlídce (kladívka na rozbíjení oken, tašky s nářadím včetně rukavic, modrých pákových kleští a páčidla). Soud rovněž rozhodl o náhradě škody poškozené H. C., a. s. a poškozenému R. P. Se zbývající částí nároků byli poškození odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
Stalo se tak na podkladě zjištění, že oba obvinění „v době od 14.45 hod dne 30. 12. 2005 do 13.00 hod dne 3. 1. 2006 společným jednáním ve společném úmyslu pronikli po rozlomení vložky zámku FAB dřevěných vrat nezjištěným předmětem do dvora rodinného domu v B., a odtud poté odemčenými dveřmi do domu samotného, kde následně v obývacím pokoji vypáčili plechový trezor na zbraně, ze kterého poté odcizili funkční repliky historických westernových zbraní, 2 ks revolveru zn. Uberte, vzor. 1875 Army SA Outlaw, ráže 45 Long Colt, opakovací brokovnici zn. Norinco, vzor 1897, ráže 12/70, opakovací pušku zn. Amadeo Rossi S. A., vzor M92, ráže 357 Magnum, a brokovnici dvojka výrobce SSSR, vzor IJ 26E, ráže 12/70, a dále z kuchyňské stěny originální japonský meč Katana z II. světové války a repliku gotického meče o délce 130 cm, z kuchyňské linky 4 ks kuchyňských nožů zn. Wüsthof Culinar a 2 ks zn. Ikea, ruční mlýnek na kávu zn. Peugot, z baru 4 láhve alkoholu, přičemž láhev alkoholu „Tequilla“ rozbili na podlaze kuchyně, čímž R. P. způsobili celkovou škodu odcizením ve výši 61 643,- Kč a škodu poškozením ve výši 8 555,- Kč, přičemž následně bylo jmenovaným zjištěno, že dále došlo ještě i k odcizení jeho osobního PDA Asus MyPal 730, zlatého pera z 18-ti karátového zlata s černými pruhy, zn. Parker Athena a koženého pouzdra na pero, vše v celkové hodnotě ve výši 22 700,- Kč,
přičemž obviněný R. S. se žalovaného jednání dopustil přesto, že by rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 3. 8. 2004, který nabyl právní moci téhož dne, sp. zn. 1 T 96/2004, odsouzen za trestný čin krádeže dle ustanovení §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zákona k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) měsíců, které vykonal dne 17. 9. 2004.“
O odvolání podaném obviněným R. S. rozhodl Krajský soud v Brně napadeným rozsudkem ze dne 9. března 2007, sp. zn. 9 To 101/2007, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), f), odst. 2 tr. ř. ohledně tohoto obviněného zrušil napadený rozsudek pouze ve výroku o trestu a ve výroku, jímž mu byla stanovena povinnost k náhradě škody ve vztahu k poškozené H. C., a. s., a za použití §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému R. S. uložil znovu souhrnný trest odnětí svobody, a to v trvání patnácti měsíců, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal obviněný R. S. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný v tomto mimořádném opravném prostředku v podstatě zopakoval svou obhajobu, kterou uplatnil již v řízení před odvolacím soudem, když namítl, že právní kvalifikaci skutku nelze považovat za správnou, neboť vychází z nesprávně provedeného dokazování. Dovolateli ani jeho obhájci nebylo ve smyslu ustanovení čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv umožněno účastnit se výslechu hlavního svědka obžaloby R. B., jehož výslech byl jako neopakovatelný úkon proveden ještě před zahájením trestního stíhání, aniž by k tomu v posuzovaném případě byly dány zákonné podmínky. Ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. dubna 2007, sp. zn. 7 Tdo 389/2007-I., tak došlo k porušení práva dovolatele na spravedlivý proces. Spoluobviněný J. M., který měl pro svědka představovat hrozbu, byl již v době jeho výslechu zadržen a nemohl tak v žádném směru představovat tvrzené nebezpečí. Policejní orgány potom v protokolu o podaném vysvětlení ani nespecifikovaly, zda se jednalo o neodkladný nebo neopakovatelný úkon. Navíc není zřejmé, proč dovolatel nebyl jako pachatel specifikován již v usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného J. M. a trestní stíhání proti němu bylo zahájeno až s více než týdenní časovou prodlevou.
V závěru dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí jemu předcházející a věc vrátil Městskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti, dospěl k následujícím závěrům.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno, naplňují dovolatelem uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Dovolatel tak s poukazem na tento dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není žádným trestným činem).
K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298.
S ohledem na toto obecné konstatování je pak v posuzované věci zřejmé, že dovolatelem namítané vady nelze podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod. Přestože dovolatel formálně namítá nesprávné právní posouzení skutku, jeho dovolací námitky, jež jsou výše konstatovány, směřují primárně do oblasti skutkových zjištění. V dovolání není obsažena jediná konkrétní námitka směřující proti vadné právní kvalifikaci soudy zjištěného činu obviněného. Dovolatel soudům obou stupňů vytýká pouze nesprávné zjištění skutkového stavu věci, k němuž údajně došlo v důsledku vadného hodnocení provedených důkazů, zejména však pak postupem soudů, které své skutkové závěry nesprávně opíraly o nezákonným způsobem opatřenou svědeckou výpověď R. B. Takové námitky jsou ovšem z pohledu uplatněného dovolacího důvodu irelevantní a dovolací soud proto ani není oprávněn se jimi zabývat.
Na základě obsahu spisu je pro úplnost třeba zdůraznit, že mezi skutkovými zjištěními, která soudy po zhodnocení provedených důkazů učinily, a právním posouzením věci není dán žádný rozpor. Soudy přitom své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů. Vycházely zejména ze svědecké výpovědi R. B., S. S. a dále též z listinných důkazů (např. prověrky výpovědi svědka R. B., odborného vyjádření z oboru ekonomika, ceny a odhady věcí movitých a jeho dodatku, protokolu o ohledání místa činu, fotodokumentace, náčrtku a seznamu zajištěných stop, mechanoskopické expertízy, odborné expertízy v oboru metody pachové identifikace a fotografií ze záznamu průmyslové kamery umístěné na vyloupeném domě ). Soudy potom dospěly k závěru, že je spolehlivě vyvrácena obhajoba obviněného (str. 7 - 9 rozsudku soudu prvního stupně, str. 4 - 5 rozsudku odvolacího soudu).
Pokud dovolatel namítal, že soudy porušily jeho právo vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky, pokud provedly v přípravném řízení svědeckou výpověď R. B. jako neodkladný úkon, aniž by k tomu byly dány zákonné podmínky, tak ani tomuto tvrzení nelze přisvědčit. V tomto ohledu lze především připomenout, že už soud prvního stupně se touto otázkou k námitkám obviněného velmi pečlivě zabýval (str. 5 - 6 rozsudku), když uvedl, že důvodem výslechu svědka ještě před zahájením trestního stíhání obou obviněných, byly jeho opodstatněné obavy z J. M. O zadržení J. M. při domovní prohlídce nemohl být svědek informován a tato skutečnost ani nebyla v posuzovaném případě rozhodující (v rozhodné době ještě nebylo zřejmé, zda bude na J. M. uvalena vazba nebo zda bude propuštěn na svobodu). Výpověď tohoto svědka potom soud v souladu s ustanovením §211 odst. 2 písm. b) tr. ř. v hlavním líčení k důkazu přečetl. Po vrácení věci odvolacím soudem soud prvního stupně v intencích zrušovacího rozhodnutí svědka R. B. opětovně předvolal k hlavnímu líčení, kde svědek po řádném poučení vypověděl, že se na věci již nepamatuje, nicméně, že obsah jím učiněné výpovědi z přípravného řízení je pravdivý. S postupem soudu prvního stupně a s jeho závěry ve vztahu k tomuto důkazu se poté plně ztotožnil také odvolací soud (str. 4 rozsudku). Zdůraznil přitom, že svědecká výpověď R. B. nestála osamoceně. Již soud prvního stupně ji hodnotil v návaznosti na další provedené přímé a nepřímé důkazy s tím, že tyto tvoří ucelený řetězec, na jehož podkladě lze učinit spolehlivý závěr o vině obviněného posuzovaným trestným činem (viz též shora). Je tedy zřejmé, že oba soudy se ve smyslu požadavků vyplývajících z ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a Nejvyšší soud tak v tomto směru neshledal důvodu k podstatnějším výtkám na jejich adresu. V podrobnostech proto lze odkázat na odůvodnění obou soudních rozhodnutí. S ohledem na shora uvedené je také zřejmé, že v posuzované věci se jedná o odlišnou situaci, než kterou se zabýval Nejvyšší soud v usnesení ze dne 11. dubna 2007, sp. zn. 7 Tdo 389/2007-I, na které dovolatel proto nepatřičně ve svém dovolání poukazoval.
V posuzovaném případě se nejedná ani o případ, kdy jsou právní závěry soudů v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, a kdy je nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. února 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. září 2007
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík