ECLI:CZ:NS:2007:28.CDO.2661.2006.1
sp. zn. 28 Cdo 2661/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců a) Bc. L. H., b) I. S., obou zastoupených advokátkou, proti žalovanému O. s. N., zastoupenému advokátem, o určení neplatnosti nabídky převodu bytu, vedené u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pod sp. zn. 9 C 71/2003, o dovolání žalobce a) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 7. 2004, č.j. 15 Co 498/2004 -107, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce Bc. L. H. je povinen nahradit žalovanému náklady řízení o dovolání v částce 2.575,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce JUDr. J. J.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně výše označeným byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 16. 7. 2004, č. j. 9 C 71/2003-46, kterým byla zamítnuta žaloba na určení, že nabídka převodu bytových jednotek č. 7, 8 v domech na Neumannově ulici ve Ž. nad S., jak byly podrobně identifikovány v rozsudku soudu prvního stupně a zapsány na LV č. 4703 v kat. úz. Město Ž., je neplatná. Žalobce byl zavázán k zaplacení nákladů odvolacího řízení, jež protistraně vznikly ve výši 3.750,- Kč, k rukám jejího zástupce.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce a) dovolání. Vytkl v něm nižším instancím celou řadu tvrzených procesních vad. Nebyl vyzván k doplnění žaloby podle §43 o. s. ř., ač to bylo za účelem zdůvodnění jeho naléhavého právního zájmu potřebné. Dostal se také v řízení do nerovného postavení se žalovaným v době, kdy na rozdíl od žalovaného nebyl právně zastoupen. Nebyl také poučen o svých návrhových oprávněních ohledně důkazů ve smyslu §118a a §119a o. s. ř. Z těchto vad, které měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a s nimiž bylo spojeno nesprávné právní posouzení věci, dovozoval dovolatel otázku zásadního právního významu. Žádal, aby dovolací soud zrušil rozsudky obou nižších instancí.
Žalovaný se k dovolání písemně vyjádřil a navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl zejména proto, že v něm není vymezena právní otázka, jež by měla podepřít tvrzený zásadní právní význam napadeného rozsudku.
Nejvyšší soud zjistil, že žalobce a), zastoupený advokátkou, podal dovolání v zákonné lhůtě (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce dovozoval přípustnost dovolání z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. a uplatněné dovolací důvody, které by byl dovolací soud povinen přezkoumat v případě přípustnosti dovolání, spatřoval v naplnění §241a odst. 2 písm. a/, b/ o. s. ř.
Dovolání není přípustné.
Přípustnost dovolání je podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. dána, jestliže nemůže nastoupit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. a/, b/ o. s. ř. (změna rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem, vázanost soudu prvního stupně předchozím odlišným právním názorem odvolacího soudu) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Předpokládá se tedy, že dovolací soud bude při posouzení přípustnosti dovolání reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně označí (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, Soudní judikatura č. 7/2004, str. 536, implicite též nález Ústavního soudu ze dne 20. 2. 2003, sp. zn. IV. ÚS 414/01, Sbírka nálezů a usnesení sv. 29, č. 23, str. 203 a násl.). Jestliže taková právní otázka není v dovolání výslovně vymezena, pak nelze žádat po dovolacím soudu, aby se stal dovolací přezkum bezbřehou revizí případu, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity danými v §242 o. s. ř. a v důsledcích i s vůdčí procesní zásadou rovnosti účastníků.
Na závěr, zda má napadeného rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní právní význam, lze usuzovat jen z tvrzení, uplatněných v rámci dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., tj. nesprávného právního posouzení věci, nebo obsahově tomuto důvodu odpovídajících; k námitkám resp. okolnostem tvrzeným podle ostatních dovolacích důvodů (§241a odst. 2 písm. a/, odst. 3 o. s. ř.) nemůže být při posouzení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. přihlédnuto (opět viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, Soudní judikatura č. 7/2004, str. 536).
Z citované judikatury především vyplývá, že v případě dovolání přípustného jen podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, nedošlo ani ke skryté diformitě rozsudků těchto instancí) nelze přezkoumávat takové dovolací námitky, které jsou procesní povahy (sledují dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).
Přípustnost dovolání tedy mohla být naplněna a přikročeno k vlastnímu dovolacímu přezkumu už jen tehdy, jestliže by dovolatel vytyčil v dovolání právní otázku zásadního významu, jejíž řešení by mělo smysl z hlediska judikatury nebo by bylo nesprávné. K takovému vymezení právní otázky však nedošlo – formulace o tom, „zda vady řízení specifikované výše mohou mít za následek nesprávné právní posouzení věci“, právní otázkou není, a to ani ve spojení s vágní „konkretizací“ v následujícím odstavci.
Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. dovolání žalobce a) odmítl.
Úspěšnému žalovanému vzniklo podle §243c odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. právo na náhradu nákladů, vynaložených v řízení o dovolání. Tyto náklady představovala odměna za jeden úkon právní služby, a to za písemné vyjádření k dovolání. Výchozí sazba odměny tu činila 10.000,- Kč, a to podle §5 písm. b/ vyhlášky č. 484/2000 Sb. Tuto výchozí částku však bylo nutné dvakrát krátit, poněvadž v řízení byl protistranou učiněn jediný úkon a dovolání bylo odmítnuto (§14 odst. 1, §15, §18 odst. 1 cit. vyhl.). Po této redukci představovala definitivní výše odměny za úkon částku 2.500,- Kč, a po přičtení 75,- Kč režijního paušálu činila konečná výše nákladů dovolacího řízení na straně žalovaného 2.575,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 30. dubna 2007
JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.
předseda senátu