ECLI:CZ:NS:2007:4.TDO.1284.2007.1
sp. zn. 4 Tdo 1284/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. listopadu 2007 o dovolání obviněného Z. K., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 7. 2007 sp. zn. 11 To 253/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 3 T 61/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Z. K.
o d m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 23. 4. 2007 sp. zn. 3 T 61/2006, byl obviněný Z. K. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. d) tr. zák., jichž se dopustil tím, že v přesně nezjištěné době od 22.45 hodin dne 11. listopadu 2004 do 01.05 hodin dne následujícího v L. ulici ve V.-P., okr. T., řídil osobní vozidlo zn. VW Sharan, po předchozím požití alkoholických nápojů, kdy jeho krev obsahovala 1,24 až 1,34 g/kg alkoholu, v důsledku čehož nebyl schopen bezpečného řízení vozidla, při průjezdu ostré levotočivé zatáčky nepřiměřenou rychlostí vyjel na vnější straně zatáčky mimo vozovku na nezpevněný povrch, kde vozidlo narazilo do vzrostlých stromů a od nich se odrazilo ze svahu na louku, kde vytvořilo rycí stopu a zastavilo se přední částí proti svahu, v důsledku toho jeho spolujezdkyně K. Š. utrpěla závažná mnohočetná zranění, a to tupý úraz hlavy s mnohočetnými devastujícími tříštivými zlomeninami lebky, zhmožděním a rozhmožděním mozku, dále tupý úraz krku, trupu a končetin, přičemž těmto zraněním poškozená na místě nehody podlehla.
Za to mu byl uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 3 let s výkonem ve věznici s dozorem a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 8 let. Soud zároveň rozhodl o náhradě škody poškozenému.
O podaném odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Hradci Králové napadeným usnesením ze dne 24. 7. 2007 sp. zn. 11 To 253/2007, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
Pro úplnost se dodává, že toto rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 7. 2007 bylo v dané věci v pořadí druhým, kdy nejprve byl obviněný odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 23. 5. 2006 sp. zn. 3 T 61/2006, který byl dne 31. 8. 2006 podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. v odvolacím řízení u Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 11 To 348/2006, v celém rozsahu zrušen a věc byla podle §259 odst. 1 tr. ř. vrácena zpět okresnímu soudu. Ten poté rozhodl výše uvedeným rozsudkem ze dne 23. 4. 2007 sp. zn. 3 T 61/2006.
Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu ze dne 24. 7. 2007 podal obviněný Z. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný opakovaně uvedl své námitky, které uplatnil již v předcházejícím řízení, když namítl, že soudy dospěly na základě vadně provedeného dokazování k nesprávným skutkovým zjištěním, která nesprávně právně kvalifikovaly. Dovolatel popřel, že by se dopustil skutku, jímž byl uznán vinným v rozsudku soudu prvního stupně. Uvedl, že skutková zjištění učiněná orgány činnými v trestním řízení vycházejí z neúplného dokazování a neobjektivního vyhodnocení provedených důkazů. Je přesvědčen, že výrok o vině vychází z podstatných vad, jimiž je řízení stiženo, a stejně tak výrok o trestu, odhlédneme-li od pochybností týkajících se zjišťování skutkového stavu, zásadně neodpovídá obvyklé výměře trestů ukládaných v obdobných případech, nadto ještě s přihlédnutím k dosavadní bezúhonnosti odsouzeného jako člověka i jako řidiče. Zásadní nedostatek celého trestního řízení a odklon od jeho zákonných předpokladů je odsouzeným spatřován zejména v neuplatnění jiné klíčové zásady trestního procesu vztahující se k rozhodování o vině, a to zásady in dubio pro reo. Pochybnosti týkající se dodržování zákonného rámce je možno vyslovit k celému průběhu zjišťování skutkového stavu, kdy odsouzený opakovaně, avšak bezvýsledně, upozorňoval na to, že dokazování nebylo provedeno úplně, správně a objektivně.
V závěru dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové zrušil a za podmínek ustanovení §265l tr. ř. věc vrátil Okresnímu soudu v Trutnově k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že dovolání je sice podáno s odkazem na důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti však namítá toliko nesprávnost hodnocení znaleckého posudku z oboru dopravy, vadné provedení prověrky výpovědi svědkyně Š. k jejím výhledovým možnostem a nepřiměřenou přísnost uloženého trestu. Fakticky tak dovolání napadá soudem učiněná skutková zjištění, vady procesního charakteru, které dovoláním napadat nelze a dále výrok o trestu. Přezkoumáním však žádné extrémní rozpory mezi skutkovými zjištěnámi a z nich vyvozenými právními závěry zjištěny nebyly. Údajně nesprávná skutková zjištění ani vadně provedená prověrka výpovědi svědkyně Š. důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ale ani podle žádného jiného dovolacího důvodu podle §265b tr. ř. být nemohou. Výrok o trestu lze napadat pouze z důvodů podle §265b odst. 1 písm. h). Rovněž výrok o trestu zjevně vadami v daném ustanovení vymezenými netrpí a takové vady ani nejsou dovoláním namítány.
Proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti, dospěl k následujícím závěrům.
Dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Nejprve bylo nutno posoudit otázku, zda v dovolání uváděné námitky naplňují dovolatelem uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03).
Opakovaně již bylo vysloveno, že Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu za nějž byl dovolatel odsouzen. Dovolatel tak s poukazem na tento dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není žádným trestným činem).
S ohledem na toto obecné konstatování je pak z obsahu podaného mimořádného opravného prostředku zřejmé, že dovolatelem namítané vady nelze podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod. Přestože dovolatel formálně namítá nesprávné právní posouzení skutku, jeho dovolací námitky, jež jsou výše konstatovány, směřují primárně do oblasti skutkových zjištění. V dovolání nepředkládá žádnou konkrétní námitku směřující proti vadné právní kvalifikaci soudy zjištěného činu obviněného. Dovolatel vůči rozhodnutím soudů obou stupňů fakticky namítá pouze nesprávné zjištění skutkového stavu věci, k němuž údajně došlo v důsledku neúplného dokazování a neobjektivního vyhodnocení provedených důkazů. Takové námitky jsou ovšem z pohledu uplatněného dovolacího důvodu irelevantní a dovolací soud proto ani není oprávněn se jimi zabývat.
Na základě obsahu spisu je pro úplnost třeba zdůraznit, že mezi skutkovými zjištěními, která soudy po zhodnocení provedených důkazů učinily, a právním posouzením věci není dán žádný rozpor. Soudy přitom své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů. Vycházely zejména ze znaleckých posudků z oboru zdravotnictví odvětví soudního lékařství a z oboru dopravy, odvětví dopravy městské a silniční, jejich doplňků i výpovědí znalců a z výpovědí svědků I. Š., Z. K. st. a J. Š. Na podkladě provedených důkazů potom soudy dospěly k závěru, že je spolehlivě vyvrácena obhajoba obviněného, jež spočívala v tvrzení, že vozidlo neřídil on, nýbrž zesnulá poškozená.
Je tedy zřejmé, že soudy se ve smyslu požadavků vyplývajících z ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a Nejvyšší soud tak v tomto směru neshledal důvodu k podstatnějším výtkám na jejich adresu. V podrobnostech proto Nejvyšší soud odkazuje na odůvodnění předmětných soudních rozhodnutí, když se nejedná ani o případ, kdy jsou právní závěry soudů v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, a kdy je nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. února 2005 sp. zn. III. ÚS 578/04).
Rovněž tak výrok o trestu není v rozporu s ustanovením §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Obviněnému byl uložen druh trestu, který zákon připouští a v rámci trestní sazby stanovené v trestním zákonu na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Použitou námitku obviněného, že uložený trest zásadně neodpovídá obvyklé výměře v obdobných případech nelze považovat za dovolací důvod ve smyslu ustanovení §265b tr. ř.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s citovaným ustanovením trestního řádu o jeho odmítnutí. Za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. listopadu 2007
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec