ECLI:CZ:NS:2007:5.TDO.1044.2007.1
sp. zn. 5 Tdo 1044/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 9. 2007 o dovolání obviněného Ing. A. N., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2006, sp. zn. 8 To 49/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 2 T 123/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. A. N. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 2 T 123/2005, byl obviněný Ing. A. N. uznán vinným trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 2 tr. zák. Za tento trestný čin byl obviněný Ing. A. N. odsouzen podle §125 odst. 2 tr. zák. za použití §53 odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zák. k samostatnému peněžitému trestu ve výměře 20.000,- Kč. Pro případ, že by tento trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl podle §54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 měsíců.
Městský soud v Praze, který rozhodoval jako soud odvolací o odvolání obviněného Ing. A. N., podanému proti shora uvedenému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 2 T 123/2005, rozhodl usnesením ze dne 16. 2. 2006, sp. zn. 8 To 49/2006, tak, že odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti uvedenému usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2006, sp. zn. 8 To 49/2006, ve spojení s citovaným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 2 T 123/2005, podal obviněný Ing. A. N. prostřednictvím svého obhájce Mgr. E. F., dovolání, opřené o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel nejprve shrnul dosavadní průběh řízení a posléze uvedl, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se týká nejen rozhodnutí odvolacího soudu, ale i rozhodnutí soudu prvního stupně, čímž je naplněn i dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
V odůvodnění dovolání obviněný dále rozvedl, že jakkoli bylo v řízení prokázáno, že do spisu bylo fakticky založeno nepravdivé potvrzení o složení částky odpovídající základnímu kapitálu, nebylo v žádném případě prokázáno, a to ani pokud jde o otázku faktického vložení předmětného dokumentu do spisu, a tím méně pak po stránce úmyslu uvést rejstříkový soud v omyl, že by osobou, která předmětný dokument do spisu založila, byl sám dovolatel. Nalézací i odvolací soud přehlédly zejména určení časového okamžiku, kdy a kdo předmětný zjevně nepravý dokument do spisu založil, když žádné z podání dovolatele nebylo označeno podacím razítkem a nebylo tak možno určit, kterého dne byla tato písemnost rejstříkovému soudu doručena. Podle příslušných ustanovení občanského soudního řádu takovýto neoznačený dokument nemůže být ani založen do spisu, tím méně pak může být použit jako důkaz v trestním řízení v neprospěch obviněného. Jakkoli obviněný chápe, že soudy dovodily, že bylo v jeho zájmu provést zápis společnosti do obchodního rejstříku, nelze nevidět, že soudy obou stupňů zároveň nezkoumaly jimi vytvořenou možnou konstrukci do všech detailů v kontextu s předloženými důkazy, včetně skutečnosti, že i zmocnitelé obviněného jakožto osoby, v jejichž prospěch byla společnost zakládána, byly stejně motivovány k tomu, aby založení společnosti proběhlo. Z důkazů navíc vyplynulo, že obviněný měl k dispozici v jiné věci vydané potvrzení o složení základního kapitálu na účtu ve stejné bance, v níž měl být základní kapitál složen podle dokladu nepravého, a tedy pokud by chtěl takovéto potvrzení napodobit a podat je jako pravé, jistě by použil jména pracovnic, která vystavila původní potvrzení. Vzhledem k tomu, že dovolatel je osobou s vysokoškolským vzděláním a má již nějaké zkušenosti se zakládáním obchodních společností, jistě by v předmětném případě neopomněl uvést alespoň nějaké číslo účtu, aby doklad nebyl na první pohled odlišný od řádného a správného.
V závěrečném shrnutí obviněný zopakoval, že okruh důkazů, které vedly nalézací i odvolací soud k závěru o vině obviněného, je okruhem důkazů jen nepřímých, propojený dedukcí soudů bez ohledu na shora uvedené výhrady. Jestliže ovšem výrok o vině stojí jen na nepřímých důkazech, je třeba, aby jednotlivé důkazy do sebe zapadaly, což se ovšem v tomto případě nestalo, a to právě s ohledem na chybějící údaje kdy a jak se předmětný dokument dostal do spisu rejstříkového soudu. Z provedeného dokazování je tedy podle mínění dovolatele zřejmé, že skutek se stal, nicméně není již nade vší pochybnosti prokázáno, že jej spáchal právě dovolatel. Dovolatel tak vytýká v rámci nesprávného právního posouzení pochybení, spočívající v neaplikaci zásady „v pochybnostech ve prospěch obviněného“, poněvadž soud měl v jeho případě tuto zásadu použít a podle toho rozhodnout.
V závěru dovolání proto obviněný A. N. navrhl, aby Nejvyšší soud k tomuto dovolání rozhodl tak, že se usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2006, sp. zn. 8 To 49/2006, jakož i odvolací řízení proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 2 T 123/2005, zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k novému projednání odvolání dovolatele v pozici obžalovaného.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, kterému bylo ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. doručeno dovolání obviněného Ing. A. N., se k němu vyjádřila v tom smyslu, že obecně zmínila obviněným uplatněné důvody dovolání a poté z obsahu konkrétních námitek shledala, že dovolatel brojí toliko proti skutkovému stavu zjištěnému nalézacím soudem a verifikovanému i soudem odvolacím, přičemž tak činí prostřednictvím námitek směřujících k porušení principů zakotvených v §2 tr. ř. Obviněný pouze v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který má výlučně hmotně právní povahu, fakticky napadá způsob, kterým soudy obou stupňů hodnotily provedené důkazy a poukazuje na údajnou důkazní nedostatečnost, navíc namítá porušení procesních zásad, což jsou výhrady, které nelze podřadit pod žádný namítaný, ale ani v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. uvedený jiný dovolací důvod. Z napadených rozhodnutí a z provedených důkazů je totiž zřejmé, že záměrné jednání obviněného, když celou složku dokumentů (včetně předmětného zfalšovaného účetního dokladu), potřebných pro zápis předmětné obchodní společnosti do obchodního rejstříku, předkládal na podatelnu Městského soudu v Praze jakožto rejstříkového soudu výlučně on sám, plně odpovídalo všem zákonným podmínkám pro vyvození jeho trestní odpovědnosti pro jemu přisouzený hospodářský delikt, k jehož dokonání plně postačovalo již pouhé ohrožení zákonem chráněného zájmu státu na pravdivosti zápisů v obchodním rejstříku. Vzhledem k tomu proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky rozhodl §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a aby tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu §265i odst. 1 tr. ř., a shledal, že v posuzované věci je dovolání přípustné, bylo podáno v zákonné lhůtě, oprávněnou osobou a na místě, kde lze jeho podání učinit. Podle §265b odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý důvodů uvedených v písm. a) až l) tohoto ustanovení, pokud není dán důvod dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. (uložení trestu odnětí svobody na doživotí), přičemž podle §265f odst. 1 tr. ř. je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na §265b odst. 1 písm. a) až l), příp. odst. 2 tr. ř.
Jak zjistil Nejvyšší soud z obsahu shora citovaného dovolání, obviněný Ing. A. N. této povinnosti v podaném dovolání formálně dostál, neboť v něm uvedl důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku či na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a současně, že též bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, kterým bylo odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové řízení, nebo by v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) §265b tr. ř. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl zjištěn soudem, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., což ovšem právě obviněný ve svém dovolání požaduje, neboť napadá rozhodnutí soudu odvolacího a potažmo i nalézacího jen z toho důvodu, že oba soudy neakceptovaly jeho obhajobu, přičemž námitky totožného obsahu vznášel již v rámci odvolání.
Jen pro úplnost se Nejvyšší soud ve stručnosti vyjádřil k dovolatelovým námitkám. Všechny dovolatelovy argumenty směřují k tomu, že soudy obou stupňů nerespektovaly základní zásadu trestního práva „in dubio pro reo“, když na předmětné příloze návrhu na zápis obchodní společnosti do obchodního rejstříku, která byla nepravá, a jako taková byla spolu s tímto návrhem k zápisu do obchodního rejstříku předložena, není podací razítko a není tak zřejmé, kdy bylo toto podání učiněno a kým bylo učiněno. Nebylo tedy prokázáno, že trestný čin spáchal obviněný. K tomu ovšem Nejvyšší soud musí především poukázat na odůvodnění rozhodnutí soudu první instance, který na straně 3 svého rozsudku k totožné námitce obviněného podrobně rozvedl, že podatelna Městského soudu, pracoviště Slezská, obchodní rejstřík, dává hranaté podací razítko na originál návrhu s výpisem počtu příloh. Na druhou stranu spojených listin se již razítko nedává. Dále bylo z připojených příloh zřejmé, že předmětné nepravé potvrzení Československé obchodní banky, a. s., ze dne 16. 8. 2004, obviněný předložil jako přílohu spolu s návrhem na zápis společnosti s ručením omezeným do obchodního rejstříku. Motivace obviněného vyplynula z plné moci mu udělené ostatními budoucími společníky zakládané společnosti založené na č. l. 35 spisu a z dohod mezi těmito společníky a obviněným ohledně prvotního zaplacení základního kapitálu, z nichž vyplynulo, že nejprve měl částku odpovídající výši základního kapitálu zakládané společnosti složit na příslušný bankovní účet obviněný A. N., a až po založení společnosti mu tuto částku podle dohody měli ostatní společníci zaplatit.
Odvolací soud se plně ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a tyto závěry shledal zcela správnými a důkazně podloženými i Nejvyšší soud. K shora uvedené námitce obviněného pak považuje za nutné ještě dodat, že na č. l. 20 spisu je založena kopie návrhu na zápis předmětné obchodní společnosti do obchodního rejstříku, na které je podací razítko a podání této listiny obviněný nepopírá, přičemž v návrhu výslovně vyjmenované přílohy podání, kterých je jen 6, počtem neodpovídají skutečně podávaným přílohám, kdy pracovnice obchodního rejstříku v razítku vyznačila, že příloh bylo spolu s návrhem na zápis do obchodního rejstříku ve skutečnosti podáváno 8, a v tomto směru je třeba mít za prokázané tvrzení pracovnice, že nepravé potvrzení banky o vkladu základního kapitálu na účet bylo součástí složky s předmětnými přílohami, i když nebylo výslovně uvedeno na první straně návrhu na zápis obchodní společnosti, a tudíž že bylo podáno zároveň s tímto návrhem obviněným.
Za tohoto stavu věci tedy obviněný v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku jen polemizuje se skutkovými závěry soudů prvního a druhého stupně a nezbývá než znovu zdůraznit, že z vymezení důvodů dovolání v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená a objasněná v jeho odůvodnění. Přesvědčivě však lze tento závěr dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v §265b odst. 1 tr. ř., zejména důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kde se uvádí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho plyne, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, příp. doplněného nebo pozměněného odvolacím soudem, a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně, resp. odvolacího soudu, nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Tento závěr vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. ř. a přiměřeně i rozhodnutí Ústavního soudu např. ve věcech pod sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). V té souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., přičemž tento postup ve smyslu §254 tr. ř. přezkoumává odvolací soud. Zásah Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu do takového hodnocení přichází v úvahu jen v případě, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (viz např. nález Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 84/94, Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 3, č. 34). Takový závěr však s ohledem na obsah obou citovaných rozhodnutí a jejich návaznost na provedené dokazování, které je zachyceno v Nejvyšším soudem přezkoumaném spisovém materiálu a ve shora rozvedených úvahách k jednotlivým námitkám uplatněným obviněným v dovolání, nelze učinit.
Stejně tak nebyl naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ani v jedné z obou variant, neboť jednak nebyl v předcházejícím řízení dán žádný z dovolacích důvodů uvedených v písmenech a) až k) §265b tr. ř., a jednak bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně při zachování všech procesních podmínek stanovených zákonem. Jen pro úplnost je třeba uvést, že tato varianta by připadala v úvahu jen tehdy, jestliže by bylo rozhodnuto bez věcného přezkoumání o zamítnutí odvolání z některého procesně formálního důvodu, aniž by však takový důvod byl dán. Jak již bylo uvedeno výše, dovolatel se v rámci svých skutkových námitek ani nepřiblížil namítnutí takového či podobného pochybení soudu.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného Ing. A. N. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. září 2007
Předseda senátu:
Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D.