ECLI:CZ:NS:2007:5.TDO.1162.2007.1
sp. zn. 5 Tdo 1162/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 10. 2007 o dovolání obviněného P. G., roz. V., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2007, sp. zn. 7 To 509/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 29 T 164/2004, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2007, sp. zn. 7 To 509/2006.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje , aby věc obviněného P. G. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. 3. 2005, sp. zn. 29 T 164/2004, byl obviněný P. G. uznán vinným dvěma trestnými činy podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. (pod body I. 1-3 a II. 1-8) a dalším trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. (pod bodem III.), kterých se dopustil tím, že
I. vydávajíc se k nastolení důvěry nepravdivě za JUDr. P. G., pracujícího jako externí poradce Ministerstva financí na Pražském hradě s příslušnými kontakty ve vládních funkcích
1. dne 29. 11. 1999 v P., K. K., v kanceláři společnosti D. F., v. o. s., vylákal od V. K., částku 200.000,- Kč, a to pod záminkou vymezení pohledávky ve výši 1.018.000,- Kč od společnosti F. s. p., s. r. o., se sídlem P., H., za účelem profinancování dostavby rodinného domu poškozeného, následně dne 23. 12. 1999 v P., na rohu ulic Ř. a A. ve svém vozidle převzal od poškozeného za týmž účelem další částku ve výši 300.000,- Kč, přitom vystupoval jako zástupce společnosti C., s. r. o., i když tato společnost v té době ještě nebyla zapsána do obchodního rejstříku, přijatou hotovost použil pro vlastní potřebu, pohledávku pro poškozeného nevymohl a peníze nevrátil, čímž způsobil poškozenému V. K. škodu v celkové výši 500.000,- Kč,
2. přesně nezjištěného dne koncem ledna 2000 v P., V., v sídle společnosti R., s. r. o., objednal provedení plynovodní přípojky k rodinnému domku v P., M. ul., přičemž na objednávce uvedl jako objednatele společnost C., s. r. o., která ještě nebyla zapsána do obchodního rejstříku, spolu s IČ společnosti U. C. S., s. r. o., jejíž jednatelkou byla jeho manželka L. G., provedené práce převzal, avšak fakturu znějící na částku 27.457,50 Kč se splatností do 10. 3. 2000 poškozené společnosti neuhradil,
3. dne 22. 2. 2000 v P., J., a následně dne 8. 3. 2000 ve V. M., vylákal ve dvou případech po částce 150.000,- Kč od Ing. L. N., předsedy představenstva společnosti A., a. s., a to pod příslibem obstarání převodu závazku společnosti A., a. s., vůči společností Č. f., s. r. o. ve výši 3.300.000,- Kč na Českou celní správu ČR, přitom vystupoval jako zástupce společnosti C., s. r. o., i když tato společnost v té době ještě nebyla zapsána do obchodního rejstříku, přijatou hotovost použil pro vlastní potřebu, ve věci nejednal a peníze nevrátil, čímž způsobil společnosti A., a. s., se sídlem K., P., škodu v celkové výši 300.000,- Kč,
II. vydávajíc se k nastolení důvěry nepravdivě za JUDr. P. G., pracujícího jako externí poradce Ministerstva financí na Pražském hradě s příslušnými kontakty ve vládních funkcích
1. dne 8. 3. 2000 ve V. M. vylákal od Ing. L. N., předsedy představenstva společnosti A., a. s., pod příslibem vyřízení prominutí penále OSSZ Kroměříž za opožděné odvody z mezd na sociální zabezpečení částku ve výši 75.000,- Kč, přijatou hotovost použil pro vlastní potřebu, ve věci nejednal a peníze poškozené společnosti nevrátil,
2. dne 20. 3. 2000 ve T., okr. B.-v., v M. R., si půjčil od Ing. L. N., částku ve výši 110.000,- Kč pod příslibem, že ji vrátí ve lhůtě 1 týdne, přičemž půjčku nevrátil a částku poškozenému zaplatil až v červenci 2001 po podání trestního oznámení,
3. v přesně nezjištěné době v polovině března 2000 v P., J., si vypůjčil od Mgr. H. Č., částku ve výši 38.000,- Kč pod záminkou, že peníze potřebuje pro \"někoho\" z Ministerstva financí, následně dne 31. 3. 2000 v P., V. nám., si vypůjčil další částku ve výši 35.000,- Kč, přičemž uváděl, že na podkladě jeho kontaktů na Ministerstvu financí by mohl poškozené zařídit vyplacení části peněz, které měla zablokovány na účtu u 1. D. z. O., přijatou hotovost použil pro vlastní potřebu, půjčku ve sjednané lhůtě nevrátil, po četných urgencích poškozené uhradil z celkové vylákané částky ve výši 73.000,- Kč pouze 28.000,- Kč,
4. v přesně nezjištěné době v měsíci dubnu 2000 v P. – K., v restauraci B., vylákal od Z. L., pod příslibem zajištění provedení inženýrských sítí na jejím pozemku v T. u Č. B. zálohu ve výši 100.000,- Kč, přičemž pro posílení své důvěryhodnosti nepravdivě uváděl, že má v O. stavební firmu v hodnotě 4.000.000,- Kč, přijatou hotovost použil pro vlastní potřebu, práce nezajistil a peníze poškozené nevrátil,
5. v době od srpna 1999 do 6. 4. 2000 v P., K. K., v kanceláři společnosti D. F., v. o. s., vylákal pod příslibem poskytování právních služeb a obstarávání zakázek na úhradu jím poskytovaných aktivit celkovou částku 262.800,- Kč, kterou však použil pro vlastní potřebu, slíbenou činnost nevykonal, převzatou hotovost poškozené společnosti nevyúčtoval ani nevrátil,
6. dne 19. 4. 2000 v P., Š., ve svém vozidle pod příslibem vyřízení povolení pro náhradní zdroj vody v domě na adrese P., M., vylákal od V. K. částku ve výši 12.000,- Kč, přitom vystupoval jako zástupce společnosti C., s. r. o., i když tato společnost v té době ještě nebyla zapsána do obchodního rejstříku, přijatou hotovost použil pro vlastní potřebu a peníze poškozené do současné doby nevrátil,
7. dne 17. 5. 2000 v P., S., si vypůjčil pod záminkou uhrazení zboží z U. od RNDr. H. S., finanční hotovost ve výši 75.000,- Kč s tím, že půjčku vrátí do 29. 5. 2000, přitom vystupoval jménem společnosti C. c., s. r. o, ačkoli k tomu nebyl oprávněn a vystavil na společnost C. c., spol. s r. o., směnku, poté přijatou hotovost použil pro vlastní potřebu a peníze poškozené do současné doby nevrátil,
8. dne 27. 6. 2000 v P. – H. P., u čerpací stanice B., vylákal od Ing. K. K., pod příslibem zprostředkování zaměstnání spočívající v přepravě expertů pracujících pro Ministerstvo financí částku ve výši 38.000,- Kč, přitom vystupoval jménem společnosti C. c., s. r. o, ačkoli k tomu nebyl oprávněn a nepravdivě uváděl, že se jedná o sesterskou společnost americké firmy, přijatou hotovost použil pro vlastní potřebu, přislíbené zaměstnání neobstaral a peníze poškozenému nevrátil,
III. dne 2. 1. 2001 v P., M., pod příslibem zprostředkování zakázky na výrobu plotových železných polí v objemu 900 m v hodnotě 4.500.000,- Kč vylákal od R. A. částku ve výši 20.000,- Kč, následně dne 4. 1. 2001 taktéž za účelem sjednání zakázky vylákal od poškozeného další částku ve výši 15.000,- Kč, přičemž, ačkoli k tomu nebyl oprávněn, jednal za společnost C. c., spol. s r. o., garantoval jménem společnosti pojištění na 50% výše kontraktu a vystavil na společnost C. c., spol. s r. o., směnku, přijatou hotovost použil pro vlastní potřebu, přislíbenou zakázku nezajistil, peníze nevrátil, a tímto podvodným jednáním způsobil R. A. škodu v celkové výši 35.000,- Kč,
Za tyto trestné činy byl obviněný P. G. odsouzen podle §250 odst. 3 a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 1, 2 tr. ř. bylo též rozhodnuto o nároku na náhradu škody. Tento rozsudek napadl obviněný odvoláním, o němž Městský soud v Praze rozhodl nejprve usnesením ze dne 20. 9. 2005, sp. zn. 7 To 407/2005, tak, že je podle §253 odst. 1 tr. ř. jako opožděné zamítl bez meritorního přezkoumání. Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. 3. 2005, sp. zn. 29 T 164/2004, podal obviněný P. G. prostřednictvím obhájce JUDr. Ing. M. D. dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., o kterém Nejvyšší soud rozhodl usnesením ze dne 14. 6. 2006, sp. zn. 5 Tdo 603/2005, tak, že podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2005, sp. zn. 7 To 407/2005, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. pak dovolací soud Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc obviněného P. G. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
V novém řízení rozhodl Městský soud v Praze o odvolání obviněného tak, že jej věcně projednal a usnesením ze dne 19. 2. 2007, sp. zn. 7 To 509/2006, odvolání obviněného P. G. podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Také proti tomuto usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. 3. 2005, sp. zn. 29 T 164/2004, podal obviněný P. G. prostřednictvím obhájce JUDr. J. T. dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.
Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku nejprve shrnul dosavadní průběh trestního řízení, a v souvislosti s tím konstatoval, že jak odvolací soud, tak soud prvního stupně nesplnily procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, což ve svém důsledku vedlo k nesprávné aplikaci normy hmotného práva. Odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 podával v té době ustanovený obhájce bez konzultace a součinnosti s obviněným. Odvolání tohoto obhájce bylo neúplné, odvolací důvody nekompletní a především chyběl rozhodující důvod, pro který bylo odvolání podáno. Obviněný vypracoval své odvolání, ve kterém mimo jiné uvedl, že nebyl seznámen s obsahem odvolání svého ustanoveného obhájce. Odvolací soud se však v rámci odvolacího řízení nevypořádal s argumentací obhájce a už vůbec nereagoval na odvolání zaslané obviněným. Za stěžejní považuje dovolatel zejména to, že Obvodním soudem pro Prahu 10 byl odsouzen pro trestný čin podvodu podle §150 odst. 1, 2 tr. zák. dne 23 4. 2002 k trestu odnětí svobody v trvání 31 měsíců, přičemž šlo o dva trestné činy spáchané v srpnu 1999 a v lednu 2000. Následně byl dovolatel odsouzen Obvodním soudem pro Prahu 5 pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání osmi let za trestné činy spáchané v období od listopadu 1999 do ledna 2001. Tyto trestné činy byly prokazatelně spáchány dříve, než byl vynesen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10, tedy přede dnem 23. 4. 2002. U všech trestných činů šlo o jejich souběh a Obvodní soud pro Prahu 5 měl zrušit rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 a měl správně uložit souhrnný trest v trestní sazbě 2 až 8 let. Takto byl obviněnému uložen trest odnětí svobody, který bez pěti měsíců je ve výši jedenácti let. Škoda, kterou obviněný způsobil u obou odsouzení, nepřesahuje částku 1,5 milionu Kč. Dovolatel tedy tímto namítl nedodržení ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. o ukládání souhrnného trestu za spáchání více trestných činů.
Obviněný dále vznesl námitku, že řízení před Obvodním soudem pro Prahu 5 trpělo dalšími vadami formálního charakteru. Soudkyně tohoto soudu byla v jiném stavu a její těhotenství bylo rizikové. Tato skutečnost výrazně ovlivnila její přístup k projednávané věci, kdy zájem na ukončení tohoto řízení výrazně převýšil kvalitu tohoto řízení. Soudkyně se opakovaně nedostavila k hlavnímu líčení a při následujícím hlavním líčení trestní řízení ukončila již vynesením rozsudku. Obviněnému byla udělena maximální výše trestu stanovená pro tento trestný čin trestním zákonem, ale nebyl zrušen předchozí trest uložený Obvodním soudem pro Prahu 10 a nebyl tak uložen souhrnný trest. Dále obviněný namítl, že soudkyně také nevyslechla svědky navrhované obhajobou ani svědky navrhované státním zástupcem, čímž bylo vůči obviněnému porušeno právo na řádnou obhajobu a znemožněno objektivní posouzení projednávané věci. Dokazování nebylo korektní, odsouzený neměl možnost prokázat ani v jednom případě věrohodnost svého tvrzení ani tvrzení obhájce. Z těchto důvodů má obviněný za to, že byly naplněny oba jím tvrzené dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.
V závěru svého dovolání obviněný P. G. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky jakožto soud dovolací z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. února 2007, sp. zn. 7 To 509/2006, jakož i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. 3. 2005, sp. zn. 29 T 164/2004, a aby věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněného P. G. doručeno ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř., se k němu vyjádřil tak, že dovolatelem uplatněné výhrady procesní povahy, týkající se okolností spojených s podáním a projednáním jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, proti způsobu vedení hlavního líčení a provádění dokazování u nalézacího soudu, svou podstatou nenaplňují deklarované dovolací důvody. Mohlo by jít maximálně o námitky směřující proti správnosti skutkových zjištění, nikoli již proti právnímu posouzení skutku či jinému hmotně právnímu posouzení. Jiná situace je podle státního zástupce v případě výhrad proti uloženému trestu, konkrétně se týkající nerespektování ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. ve vztahu k rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 2 T 180/2001. Z rejstříku trestů státní zástupce dovodil, že trestná činnost popsaná v rozsudcích Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 2 T 180/2001, a Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. 3. 2005, sp. zn. 29 T 164/2004, je skutečně ve vztahu vícečinného souběhu a měla být postižena jedním souhrnným trestem. Státní zástupce v této situaci s výhradou limitovaných podkladů pro jeho vyjádření navrhl, aby s ohledem na důvodné dovolání obviněného Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2007, sp. zn. 7 To 509/2006, a rovněž i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal odvolacímu soudu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Státní zástupce se také domnívá, že za dané situace může o uložení zákonného trestu rozhodnout i soud odvolací, který v předešlém odvolacím řízení nenapravil pochybení soudu prvního stupně. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. i jiným než navrženým způsobem.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř. Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod, a shledal, že dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. byly uplatněny v souladu se zákonem vymezenými podmínkami.
Dříve než se Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265i odst. 3 tr. ř. mohl zabývat přezkoumáním zákonnosti a odůvodněnosti těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízením napadené části rozhodnutí předcházejícím, zkoumal, zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněné, což je důvodem odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., přičemž tento důvod pro odmítnutí dovolání neshledal.
Obviněný P. G. uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v němž je stanoveno, že tento důvod dovolání je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z takto vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Z těchto důvodů nemohl Nejvyšší soud přihlížet k samotným skutkovým námitkám obviněného, zejména pokud měl obviněný za to, že správné posouzení věci ovlivnil zdravotní stav, resp. těhotenství soudkyně soudu prvního stupně, anebo, že soud nevyslechl všechny navržené svědky a že dokazování nebylo korektní. Jen pro úplnost Nejvyšší soud k provedenému dokazování podotýká, že z návrhu obžaloby na č. l. 482 ve spise vyplynulo, že soud vyslechl většinu svědků navrhovaných státním zástupcem, k jehož některým návrhům se později v průběhu řízení před soudem prvního stupně připojil i obviněný se svým obhájcem (například pokud jde o výslech svědkyně L. G.). Kromě toho obviněný navrhl prakticky vyslechnout již jen svědka L., starostu H. P. Obviněný v průběhu a ke konci řízení před soudem prvního stupně však hlavně navrhoval opětovné výslechy některých již v řízení vyslechnutých svědků z důvodu problémů obviněného s obhájci, kdy obviněný si stěžoval na jejich nečinnost a přímo při jednom z hlavních líčení vypověděl plnou moc svému obhájci JUDr. H. a požádal soud o okamžité ustanovení obhájce nového. Nově ustanovený obhájce pak samozřejmě nebyl přítomen u provádění důkazů v době předcházející jeho ustanovení a zejména z těchto důvodů obviněný žádal opětovný výslech některých svědků, neboť jim chtěl položit další doplňující otázky již v součinnosti s novým obhájcem. Skutečnost, že soud těmto požadavkům nevyhověl, však nelze považovat za vadu řízení a rozhodnutí, neboť na tuto situaci pamatuje mimo jiné i ustanovení §37 odst. 2 tr. ř., které stanoví, že obviněný si může místo obhájce, který mu byl ustanoven nebo osobou k tomu oprávněnou zvolen, zvolit obhájce jiného. Oznámí-li změnu obhájce tak, aby obhájce mohl být o úkonu vyrozuměn v zákonem stanovené lhůtě, orgán činný v trestním řízení ode dne doručení takového oznámení vyrozumívá nově zvoleného obhájce. V opačném případě je obhájce předtím ustanovený nebo zvolený, pokud není z obhajování vyloučen, povinen obhajobu vykonávat do doby, než ji osobně převezme později zvolený obhájce. Zde je vyjádřena návaznost obhajoby obviněného bývalým a nově zvoleným či ustanoveným obhájcem tak, aby nedošlo k obstrukcím ze strany obviněného, který by v případě každého nově zvoleného či ustanoveného obhájce mohl chtít opětovně vyslechnout svědky, jejichž výslechu byl v minulosti přítomen obhájce předchozí.
Pokud dále obviněný poukazoval na nevyslechnutí jím navrhovaných svědků, pak v dovolání neuvedl žádné konkrétní svědky, a pouze z obsahu jeho odvolání, podaného prostřednictvím obhájce, lze usoudit, že má zřejmě na mysli zejména svědkyni L. G. Námitku totožného obsahu vznesl obviněný minimálně již v řízení o odvolání a odvolací soud se s ní řádně vypořádal v odůvodnění svého rozhodnutí na straně 7, přičemž s tímto odůvodněním se Nejvyšší soud ztotožňuje a odkazuje v tomto směru pro stručnost na usnesení odvolacího soudu. Dovolací soud k těmto námitkám považuje za nutné ještě zdůraznit, že z vymezení důvodů dovolání v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená a objasněná v jeho odůvodnění. Přesvědčivě však lze tento závěr dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v §265b odst. 1 tr. ř., zejména důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kde se uvádí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho plyne, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, příp. doplněného nebo pozměněného odvolacím soudem, a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně, resp. odvolacího soudu, nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Tento závěr vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. ř. a přiměřeně i rozhodnutí Ústavního soudu např. ve věcech pod sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). V té souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., přičemž tento postup ve smyslu §254 tr. ř. přezkoumává odvolací soud. Zásah Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu do takového hodnocení přichází v úvahu jen v případě, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (viz např. nález Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 84/94, Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 3, č. 34). Takový závěr však s ohledem na obsah obou citovaných rozsudků a jejich návaznost na provedené dokazování, které je zachyceno v Nejvyšším soudem přezkoumaném spisovém materiálu a ve shora rozvedených úvahách k jednotlivým námitkám uplatněným obviněným v dovolání, nelze učinit.
Nejvyšší soud však přesto neshledal důvody podle §265i odst. 1 tr. ř. pro odmítnutí dovolání obviněného, a proto přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo toto dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal toto dovolání obviněného důvodné. K vadám výroků, které nebyly dovoláním napadeny, Nejvyšší soud přihlížel, jen pokud by mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno dovolání.
Nejvyšší soud v tomto směru přisvědčil jediné právně relevantní námitce dovolatele, spočívající v porušení ustanovení §35 odst. 2 tr. zák., kdy namísto úhrnného trestu měl být dovolateli uložen trest souhrnný a zároveň měl být zrušen výrok o trestu pod bodem 2) z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 23. dubna 2002, sp. zn. 2 T 180/2001, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2002, sp. zn. 8 To 254/2002.
Ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. stanoví, že soud uloží pachateli, který spáchal dva nebo více trestných činů ve vícečinném souběhu, souhrnný trest podle zásad o trestu úhrnném podle §35 odst. 1 tr. zák., pokud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. Ustanovení o souhrnném trestu se neužije, jestliže dřívější odsouzení je takové povahy, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen (§35 odst. 3 tr. zák.). Podle §35 odst. 2 tr. zák. tak přichází v úvahu souhrnný trest pouze v případě vícečinného souběhu, a to jen tehdy, byl-li pachatel za část sbíhající se trestné činnosti odsouzen a lze-li současně k takovému odsouzení přihlížet. Souhrnný trest se uloží rovněž tehdy, jestliže pozdějším rozsudkem je rozhodováno zároveň o několika sbíhajících se trestných činech. Odsuzujícím rozsudkem soudu prvního stupně za jiný trestný čin se v §35 odst. 2 tr. zák. rozumí prvý odsuzující rozsudek o jiném trestném činu bez ohledu na to, zda případně v řádném nebo mimořádném opravném řízení byl tento rozsudek zrušen, pokud i po tomto opravném řízení věc skončila pravomocným odsouzením pachatele (srovnej č. 41/1968 Sb. rozh. tr., podobně též č. 34/1965 a č. 52/1971 Sb. rozh. tr.).
Jak Nejvyšší soud zjistil z přiloženého spisového materiálu, obsahujícího také trestní spisy vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 1 T 353/98, u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 2 T 91/2000 a u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 2 T 180/2001, obviněný P. G. spáchal v období do doručení trestního příkazu Okresního soudu v Benešově ze dne 12. 11. 1998, sp. zn. 1 T 353/98, obviněnému dne 17. 11. 1998, celkem 3 skutky, naplňující znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 tr. zák., konkrétně pak jde o jednání ze dne 6. až 10. ledna 1998, jednání ze dne 19. až 24. února 1998 a jednání ze dne 12. března 1998. Tyto skutky byly spáchány ve vícečinném souběhu, který byl ukončen trestním příkazem Okresního soudu v Benešově ze dne 12. 11. 1998, doručeným obviněnému dne 17. 11. 1998 pod sp. zn. 1 T 353/98, a ukládajícím obviněnému trest za skutek spáchaný obviněným ve dnech 19. až 24. února 1998. Následně byl k tomuto rozsudku uložen souhrnný trest rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. 10. 2001, sp. zn. 2 T 91/2000, ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2002, sp. zn. 6 To 2/2002, jímž byl odsouzen za skutek spáchaný ve dnech 6. až 10. ledna 1998, a to za současného zrušení výroku o trestu v trestním příkazu Okresního soudu v Benešově ze dne 12. 11. 1998, sp. zn. 1 T 353/98. Souhrnný trest za všechny shora uvedené tři skutky spáchané ve vícečinném souběhu byl obviněnému P. G. správně uložen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 2 T 180/2001, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2002, sp. zn. 8 To 254/2002, jímž byl odsouzen i za skutek ze dne 12. 3. 1998, za současného zrušení výroku o trestu v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. 10. 2001, sp. zn. 2 T 91/2000, ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2002, sp. zn. 6 To 2/2002.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 2 T 180/2001, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2002, sp. zn. 8 To 254/2002, však byl obviněný P. G. odsouzen i za skutek spáchaný dne 25. 5. 1999, který byl posouzen jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a za nějž mu byl správně uložen další trest samostatný, neboť tohoto skutku se obviněný dopustil až po doručení trestního příkazu Okresního soudu v Benešově ze dne 12. 11. 1998, sp. zn. 1 T 353/98, jenž byl obviněnému doručen dne 17. 11. 1998, a proto nebyl spáchán ve vícečinném souběhu s předchozími uvedenými trestnými činy (skutky). Právě tento odsuzující rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 2 T 180/2001, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2002, sp. zn. 8 To 254/2002, pokud jím byl obviněný P. G. odsouzen i za skutek spáchaný dne 25. 5. 1999, který byl posouzen jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a za nějž mu byl správně uložen další trest samostatný, vytváří novou hranici, rozhodnou pro další vícečinný souběh trestných činů. Po doručení trestního příkazu Okresního soudu v Benešově ze dne 12. 11. 1998, sp. zn. 1 T 353/98, obviněnému dne 17. 11. 1998, páchal obviněný další trestnou činnost, konkrétně pak se jednalo o skutek ze dne 25. 5. 1999, který byl posouzen jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a za nějž byl odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 2 T 180/2001, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2002, sp. zn. 8 To 254/2002, dále o skutek ze dne 29. 11. 1999, skutek spáchaný v blíže nespecifikovaném dni v měsíci lednu 2000, následně skutky spáchané ve dnech 22. 2. 2000, 8. 3. 2000, 20. 3. 2000, v březnu 2000, v dubnu 2000, v období od srpna 1999 do 6. 4. 2000, skutky ze dne 19. 4. 2000, 17. 5. 2000, 27. 6. 2000, a skutek ze dne 2. 1. 2001, posouzené jako dva trestné činy podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. (pod body I. 1-3 a II. 1-8) a další trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. (pod bodem III.), za které byl odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. 3. 2005, sp. zn. 29 T 164/2004, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2007, sp. zn. 7 To 509/2006, které bylo napadeno posuzovaným dovoláním obviněného P. G. Po spáchání těchto skutků byl sice vyhlášen také rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. 12. 2000, sp. zn. 2 T 91/2000, nicméně tento rozsudek se netýkal skutků, spáchaných po vyhlášení po doručení trestního příkazu Okresního soudu v Benešově ze dne 12. 11. 1998, sp. zn. 1 T 353/98, obviněnému, nýbrž skutků, spáchaných ještě před tímto rozhodnutím, přičemž jím byl ukládán souhrnný trest ve vztahu k trestnímu příkazu Okresního soudu v Benešově ze dne 12. 11. 1998, sp. zn. 1 T 353/98, a posléze byl ve výroku o trestu zrušen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 2 T 180/2001, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2002, sp. zn. 8 To 254/2002. Z těchto důvodů nemá na ukončení dalšího souběhu žádný vliv.
Vzhledem k tomu je třeba uzavřít, že skutek spáchaný obviněným P. G. dne 25. 5. 1999, který byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 2 T 180/2001, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2002, sp. zn. 8 To 254/2002, posouzen jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., za nějž mu byl správně uložen mimo shora uvedeného souhrnného trestu další trest samostatný, byl spáchán ve vícečinném souběhu se skutky spáchanými obviněným P. G. dne 29. 11. 1999, v blíže nespecifikovaném dni v měsíci lednu 2000, dále ve dnech 22. 2. 2000, 8. 3. 2000, 20. 3. 2000, v březnu 2000, v dubnu 2000, v období od srpna 1999 do 6. 4. 2000, ve dnech 19. 4. 2000, 17. 5. 2000, 27. 6. 2000 a 2. 1. 2001, posouzené v této věci jako dva trestné činy podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. (pod body I. 1-3 a II. 1-8) a další trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. (pod bodem III.), měl být rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. 3. 2005, sp. zn. 29 T 164/2004, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2007, sp. zn. 7 To 509/2006, uložen obviněnému ve smyslu §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest za současného zrušení výroku o samostatném trestu pod bodem 2) rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 2 T 180/2001, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2002, sp. zn. 8 To 254/2002, jímž byl obviněnému P. G. uložen podle §250 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 21 měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Soud prvního stupně a následně odvolací soud v rámci současného trestního řízení tedy nepostupovaly při ukládání trestu obviněnému P. G. správně, neboť nepoužily v jeho případě ustanovení §35 odst. 2 tr. zák., ač je použít měly. Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud shledal ve smyslu §265k odst. 1 tr. ř. podané dovolání obviněného P. G. důvodným, neboť ohledně uložení trestu byl naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a jeho prostřednictvím i dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., když bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, a to odvolání proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., ač byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. g) §265b odst. 1 tr. ř., a proto z podnětu jeho dovolání podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2007, sp. zn. 7 To 509/2006, neboť odvolací soud náležitě nesplnil svou přezkumnou povinnost. Podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť vzhledem k charakteru vytknutých vad je zřejmé, že je nelze odstranit ve veřejném zasedání. V novém řízení je odvolací soud vázán shora uvedeným právním názorem Nejvyššího soudu, a proto po zrušení výroku o trestu v odvoláním napadeném rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. 3. 2005, sp. zn. 29 T 164/2004, uloží obviněnému P. G. ve smyslu §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest za současného zrušení výroku o samostatném trestu pod bodem 2) rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 2 T 180/2001, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2002, sp. zn. 8 To 254/2002.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. října 2007
Předseda senátu:
Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D.